Tvrdíte o sobě a svém týmu, že jste „pankáči v ultracyklistice“. Byla i jízda kolem Česka a Slovenska pořádný punk?

Určitě. Každým ultramaratonem se náš tým posouvá dál, pracujeme třeba efektivněji a rychleji, ale pro mě je pokaždé hlavním cílem pobavit se a užít si i nějakou legraci. Snažím se jet co nejrychleji, kluci mě podporují, nicméně i tak byl znovu srandy kopec. Užili jsme si to, přímo na trať nás mohli přijet povzbudit fanoušci, o to intenzivnější to bylo. Protože když jedeme někde v zahraničí, jsme v kontaktu jen přes sociální sítě.

Absolvoval jste několik velkých závodů, vloni slavný Race Across America. Přesto lze „ultrazážitků“ dosáhnout i doma?

Jasně, na druhou stranu závodů přes 3500 kilometrů na světě není moc. Trasa se udělala jako ležatá osmička, jež se protíná ve Vsetíně, napojili jsme Slovensko a vzniklo opravdu velké sousto. Společně s Amerikou to byla nejtěžší věc, kterou jsem jel. Česká i slovenská hranice je hodně členitá, zajíždíte do různých výběžků a namotáte hrozně moc kilometrů.

Navíc jste se potýkal s převýšením 36 000 metrů, mnoho rovinatých úseků v příhraničních oblastech není.

Obě země jsou v podstatě obklopeny pohořím, jen v jižních částech jsou roviny. Bylo to pořád nahoru a dolů, opravdu i u nás se dá vymyslet takhle extrémní trasa.

Závod začal ve Vsetíně, odkud jste se vydal na sever a Česko objel pod 100 hodin. Od severu jste pak obkroužil i Slovensko a celý závod stihl za méně než osm dní. Motivovaly vás tyto časové výzvy?

Rozhodně to byla motivace. Závod jsme jeli ve dvou, Jirka Severa tu trať vymyslel a dostal jsem od něj GPS podklady. Bohužel on zhruba po 1500 kilometrech skončil, neměl s ultracyklistikou zkušenosti a zjistil, že je to hodně bolavá disciplína. Nicméně i tak podal velmi dobrý výkon. Jel jsem tedy sám a soupeřil s časem, proto je třeba si klást dílčí cíle. To potom opravdu zrychlíte. 100 hodin jsem stihl o deset minut a metu pod osm dní zhruba o hodinu.

Na Slovensku jste se hodně potýkal s deštěm, byla to pro vás velká komplikace? V kombinaci s tím, že šlo už o druhou půlku závodu.

Pršelo i v Česku, určitě polovinu celého závodu jsem jel v dešti, což byl velký problém. Hrozně vás zdržuje, když se pořád musíte převlékat. V Čechách mě ale více trápila kvalita silnic. Začalo to Lužickými horami, Šluknovský výběžek byl šílený. Až na Šumavě byl lepší asfalt. Na severu jsem si oddělal zápěstí a v pravé ruce se mi rozjel zánět šlach, takže jsem jel s velkými bolestmi. Třeba na železničních přejezdech jsem se držel jen levou rukou. Slovensko bylo naopak milým překvapením.

Opravdu?

Ano. Kluci mi říkali, ať si počkám na silnice poblíž hranic s Ukrajinou, že to bude daleko větší masakr, ale bylo to přesně naopak. Na druhou stranu na Slovensku opravdu mnohem více pršelo. Přišla průtrž, převlékl jsem se do suchého a zase to přišlo znovu. Dále jsem po celý závod bojoval s hustými vlhkými mlhami. To vám pak může z mlhy vyskočit srnka a bylo by po závodu. Proto jsem jel některé sjezdy třeba dvakrát pomaleji než obvykle. Co se týče podmínek, byl to opravdu tvrdý závod.

V závodech navíc pořádně nespíte a musí být velmi těžké udržet stoprocentní koncentraci v noční mlze, ne?

Je to dost nebezpečné a raději je lepší jet v takových chvílích pomaleji. Ultracyklistika totiž poznala dost fatálních případů, kdy unavený jezdec zaplatil za chybu životem. Tohle mám v hlavě a má priorita je pokaždé stejná, vrátit se zdravý k rodině. Spíše přemýšlím jako táta dětí než cyklista, který se snaží za každou cenu urvat minutu ve sjezdu.

Okolo Česka a Slovenska

Závod Race Around Czechia And Slovakia (RACAS) 2020 měřil 3 540 kilometrů a Polman v něm překonal převýšení 36 tisíc metrů. Průměrně najel přes 440 kilometrů denně a celkově za osm dní napsal jen 10 hodin a 45 minut.

Trasa vedla ze Vsetína severně přes Beskydy směrem do Jeseníků. Poté přes Krkonoše, Krušné hory a Šumavu a kolem jižní hranice zpět do Vsetína. Odtud pokračoval Polman na Slovensko, do Tater, k hranici s Ukrajinou a jižní částí země do Bratislavy. Ze slovenské metropole pak dojel do cíle ve Vsetíně.

Jediný pád vás potkal až ke konci závodu v Bratislavě. Jak k němu došlo?

To je přesně ono, blíží se konec a koncentrace slábne. Bratislava byla jednoznačně nejnebezpečnější část celého závodu, je to metropole, navíc v současné době úplně rozkopaná. K pádu došlo tak, že jsem se na chvíli podíval do kamery vedle mě jedoucího kameramana a v tu chvíli přede mnou paní prudce zastavila auto na červené.

A vy už jste nestihl dobrzdit?

Zrovna jsem měl kolo na roviny, jež z těch tří, která jsem vezl, brzdí asi nejhůře. Než jsem stihl zabrat, letěl jsem paní do kufru. Přes řídítka jsem přistál na střechu auta a stekl jsem po zadním okénku. Ani jsem nespadl na zem, postavil jsem se za auto a ukázal řidičce, že jsem v pořádku. Potom přišla zelená a jelo se dál, dopadlo to dobře. (úsměv)

Za osm dní závodu jste se jen pětkrát uchýlil ke krátkému spánku. Bylo to podobné jako vloni při závodě v Americe, kde jste spával zhruba hodinu a půl?

Bylo. Chtěl jsem Česko a Slovensko objet v závodním módu, a ten je o tom, že co nejvíce jedete na kole a co nejméně odpočíváte, spíte. Dávkoval jsem spánek jako v ostrém závodě a nedělá mi to velké problémy. I když je jasné, že pokud jdete spát ve tři ráno a vstáváte o půl páté do zimy, stojí to dost přemlouvání. Stejně jako vloni jsem spal v kufru doprovodného auta, kde mám svůj klid. Nemá cenu ztrácet čas poleháváním, prostě se oblečete, nalijete do sebe teplý čaj a jedete. V běžném životě spím sedm nebo osm hodin, mám spánek rád, ale na týden si ho při ultramaratonech dokážu odepřít. Vtipná historka je spojena s mým posledním spánkem v závodě.

Povídejte.

Chtěl jsem spát jen půl hodiny, budil mě švagr a já jsem myslel, že jsme někde na rodinné dovolené. Začal jsem se s ním bavit o nějaké pěší túře, kterou máme naplánovanou. Koukal na mě, jako bych spadl z višně. (smích) V takové situaci jsem byl při závodě poprvé v životě. Tak mě ještě na další půlhodinu uklidili do kufru, dospal jsem se a po probuzení už jsem byl nastavený normálně. Věděl jsem, že je třeba začít makat a že dorazíme závod do Vsetína.

Už jste zmiňoval podporu fanoušků, někteří za vámi z Nové Paky dojeli až na Slovensko. Jak silný motor to pro vás byl?

Obrovsky silný, hrozně mě to potěšilo. O loňském závodu v Americe jsem vydal knížku a byl jsem překvapený, kolik lidí i na Slovensku si ji přečetlo. I tam se k nám různě připojovali lidé. Třeba přijel cyklista Dušan, že by chtěl knížku podepsat. Tak ji strčil klukům do doprovodného auta, oni mi ji předali na nějaké rovince, když byla příležitost, a já jsem tam napsal věnování. Bylo sice dost kostrbaté, ale přečíst se to dalo. (úsměv) Takových milých momentů bylo více.

To člověka musí psychicky povzbudit, viďte?

Samozřejmě, je to fajn. V Čechách bylo také hodně známých, z Nové Paky to bylo na trasu do Krkonoš nějakých 20 kilometrů. Byl jsem rád, když se někdo přidal v noci a prohodili jsme pár slov. V jižních Čechách mě dojel kluk s tím, že se chce ultracyklistice věnovat. Půl hodiny jsme si povídali, dal jsem mu mnoho doporučení. Jsou to příjemné zážitky.

Teď budete usilovat o to, aby takový závod doopravdy vznikl? Abyste příště nestáli na startu jen dva?

Ano, základy jsou položené a je na čem stavět. Mohlo by to fungovat jako velká mezinárodní akce, už teď mě přes sociální sítě oslovují ultracyklisté, a dokonce se ptají na termín. Snad to bude mít úspěch.

Kolik lidí by bylo schopných to dokončit?

Řádově asi pár desítek, uvidíme, kolik závodníků by se přihlásilo. Doufám, že při ostrém závodě by byly podmínky lepší, než jsme měli my, protože jinak by byl dojezd do cíle tak padesátiprocentní. Záleží i na tom, jak se nastaví časové limity. Také proto jsem chtěl objet trasu opravdu závodně, abychom věděli, jak to propočítat.

„Co jsem zažil celou kariéru, je to asi největší zklamání. Byli jsme od postupu pár vteřin, takže pocity jsou asi nejhorší, co fotbalista může zažít. Je to něco nepopsatelného, strašného. Život jde dál, ale fotbalová tragédie je to velká,“ řekl Limberský v nahrávce pro média na klubovém webu.

Těsně před koncem nastaveného času rozhodčí Luis Godinho odpískal faul brankáři Aleši Hruškovi v šestnáctce a kapitán Alkmaaru Teun Koopmeiners z pokutového kopu srovnal.

„Samozřejmě jsem věřil, že po našem gólu to uhrajeme. Byli jsme strašně moc blízko. Bylo jasné, že tam přijdou nějaké nákopy. Poslali tam vysoké útočníky, ve vápně se to trošku mydlilo a bohužel jedna situace byla posouzena jako penalta a v poslední vteřině nám vyrovnali,“ uvedl Limberský.

Sváteční střelec v 78. minutě otevřel skóre nečekanou křížnou ranou a zaznamenal teprve druhou pohárovou branku v kariéře. „Byl tam dlouhý nákop na Kopiho (Jana Kopice), ten si to dobře pokryl tělem a sklepnul mi to. Nevěděl jsem, co s tím, tak jsem to napálil na bránu a prošlo to na zadní tyč. Byl to důležitý okamžik, ale nakonec o ničem nerozhodl,“ konstatoval bývalý reprezentant.

V prodloužení Západočeši neproměnili slibné šance, naopak domácí náhradník Albert Gudmundsson si ve dvou situacích počínal chladnokrevně. „V prvním prodloužení s námi ještě zamával vyrovnávací gól z nastavení. V druhém prodloužení jsme měli megašanci Havlisem (Milanem Havlem), byly tam ještě dva závary. Je to samozřejmě smolné a musíme zvednout hlavy a jít dál, i když se to teď těžko říká,“ prohlásil Limberský.

Plzeňští se pokusí o reparát v kvalifikaci Evropské ligy. Svěřenci trenéra Adriana Guľy začnou ve třetím předkole a k postupu do skupiny potřebují vyřadit dva soupeře. Přitom kdyby uspěli v Alkmaaru, mají hlavní fázi EL jistou. „Samozřejmě nám nic jiného nezbývá. Já osobně jsem chtěl hrát Ligu mistrů a možná to byla moje poslední šance. Teď zabojujeme o Evropskou ligu,“ dodal plzeňský rodák.

Oceláři po úvodní jasné výhře 7:1 v Hradci Králové nastoupili do odvety bez řady opor. Odpočívat nechali elitní formaci i posilu z Detroitu Filipa Zadinu. Naopak poprvé oblékl dres Třince brankář Josef Kořenář, kmenový hráč San Jose.

„Pepa chytal dobře, byl to spolehlivý výkon. Nastoupil po dlouhé době do zápasu, trénoval jen týden. Myslím, že je tady reálný předpoklad, že se bude ještě zlepšovat,“ řekl trenér domácích Marek Zadina na klubovém webu.

Dvaadvacetiletý gólman poprvé inkasoval v 11. minutě, kdy jej překonal Vladimír Růžička. V polovině utkání vyrovnal Aron Chmielewski, ale hosté se o tři minuty později dostali opět do vedení. Po 38 sekundách třetí části sice opět vyrovnal Adam Raška, ale poslední slovo měl při vyloučení Miloše Romana v 56. minutě kapitán hostů Radek Smoleňák.

„Neodehráli jsme moc dobré utkání, bylo to hodně rozházené, nedali jsme si přesně kotouč, chyběla větší agresivita. Musíme se z toho poučit, teď už myslíme na semifinále,“ dodal Zadina.

V souboji Litvínova a Plzně byla výchozí pozice obou týmů vyrovnaná, v pondělí totiž zápas skončil 2:2. Na Stadionu Ivana Hlinky ale Západočeši rázně vykročili za postupem již v první třetině, kterou vyhráli 3:0. Novou brankářskou jedničku Vervy Denise Godlu postupně překonali Filip Suchý, Pavel Musil a Matyáš Kantner.

„První dvě střídání jsme měli dobré, ale to bylo vše. Pak nás soupeř předčil a byl lepší,“ řekl trenér Vervy Vladimír Országh.

Litvínov ve druhé třetině snížil, ale na branku Pawla Zygmunda odpověděl v přesilovce David Stach. V závěrečné dvacetiminutovce se poprvé mezi střelce zapsal navrátilec ze zámoří Jan Myšák, ale výhru hostů zvýraznil Jan Eberle.

„Dvakrát jsme dokázali snížit, nadechovali jsme se, měli další šance, ale Plzeň vždy dokázala skórovat. A po pátém gólu si to už pohlídala,“ uvedl slovenský kouč domácích na klubovém webu.

Trenér Západočechů Ladislav Čihák byl maximálně spokojený. „Chtěli jsme postoupit, chtěli jsme dojít co nejdál. Samozřejmě kluci jsou stále v tréninku, je to příprava, na druhou stranu je to zajímavý turnaj a podle toho jsme k tomu přistoupili. Jsem rád, že se nám povedla úvodní část, konečně nám tam napadaly góly,“ řekl Čihák.

Sparta potřebovala k postupu smazat dvoubrankové manko ze zápasu v Liberci, což se jí nepovedlo. Opět inkasovala jako první, když již ve 3. minutě otevřel skóre junior Jakub Rychlovský. Domácí nevyužili řadu šancí a ve 34. minutě přiblížil Liberec postupu Radan Lenc.

Pražané se stejně jako v pondělí prosadili až ve třetí třetině, kdy nejprve v oslabení snížil David Tomášek a poté v přesilovce vyrovnal uzdravený kapitán Michal Řepík. Další gól ale domácí nepřidali, i když v závěru dlouho riskovali bez brankáře.

„Myslím, že Liberec byl lepší. My jsme ve čtvrtfinále odehráli dvě nebo možná dvě a půl třetiny dobře a to je na takového soupeře málo. Tygři postoupili zaslouženě,“ uznal trenér Sparty Miloslav Hořava. Jeho protějšek Patrik Augusta byl spokojený s produktivitou svého celku. „V celém dvojutkání jsme byli produktivnější a v obou případech jsme zvládli koncovku,“ řekl.

Hokejový Pohár Generali České pojišťovny, čtvrtfinále – 2. zápasy:

HC Oceláři Třinec – Mountfield Hradec Králové 2:3 (0:1, 1:1, 1:1)

Branky a nahrávky: 31. Chmielewski (Kurovský, M. Adámek), 41. Raška – 11. V. Růžička (Sklenář, Kelly Klíma), 34. F. Pavlík (Kevin Klíma, Perret), 56. Smoleňák (Zámorský, Chalupa). Rozhodčí: Kubičík, Obadal – Axman, Hranoš. Vyloučení: 8:9. Využití: 0:1. Diváci: 1000. Výsledek prvního zápasu: 7:1, postoupil Třinec.

HC Verva Litvínov – HC Škoda Plzeň 2:5 (0:3, 1:1, 1:1)

Branky a nahrávky: 26. Zygmunt (Kudla), 42. Myšák (M. Hanzl) – 3. Suchý (Jiříček, Pour), 3. P. Musil (Gulaš, Budík), 18. Kantner (Mertl), 34. Stach (Kracík, Pour), 45. Eberle (Straka, Kodýtek). Rozhodčí: Úlehla, T. Veselý – Lučan, Kis. Vyloučení: 5:8. Využití: 0:2. Diváci: 494. Výsledek prvního zápasu: 2:2, postoupila Plzeň.

HC Sparta Praha – Bílí Tygři Liberec 2:2 (0:1, 0:1, 2:0)

Branky a nahrávky: 42. Tomášek (Sukeľ), 47. Řepík (Horák, Tomášek) – 3. Rychlovský (Najman, J. Vlach), 34. Lenc (Birner, Gríger). Rozhodčí: Jeřábek, Vrba – Ondráček, Špůr. Vyloučení: 6:9, navíc Rosandič (Liberec) 10 min. Využití: 1:0. V oslabení: 1:0. Diváci: 1423. Výsledek prvního zápasu: 2:4, postupuje Liberec.

Hokejisté Českých Budějovic trénovali od pátku ve zvláštním režimu, když se covid-19 potvrdil u jednoho hráče. V úterý ale hygienici informovali o dalších 16 nakažených a tým musel přípravu na novou sezonu přerušit úplně.

České Budějovice kvůli stejnému problému přerušily přípravu již 24. července, kdy měl pozitivní test na covid-19 také jeden z členů mužstva. Tým byl následně dva týdny v karanténě.

Momentálně zůstává v Jihočeském kraji 203 pacientů s koronavirem. „Před dvěma měsíci jsme měli v Jihočeském kraji posledních sedm aktivních případů onemocnění a po týdny prakticky nulové výskyty. Dnes je to více než dvě stě aktivních případů a denní přírůstky se přibližují k třicítce. I když odhlédnu od desítek případů zahraničních pracovníků, kteří jsou pozitivně testováni při vstupu do České republiky, nemůžeme být se současným trendem spokojeni už jen proto, že začne školní rok a čekají nás podzimní chřipky. Vždy jsem velice oceňovala odpovědné a ohleduplné chování Jihočechů při nástupu pandemie a cítím povinnost je o totéž požádat i nyní,“ řekla Kotrbová.

Už nyní tedy mají „sešívaní“ jisté, že se v play off vyhnou Red Bullu Salcburk, Olympiakosu Pireus a také Dinamu Záhřeb, nebo jeho přemožiteli. Naopak mezi soupeři by se mohla ocitnout například Crvena Zvezda Bělehrad s bývalým sparťanem Guélorem Kangou.

Slavii k nasazení potřebovala vyřazení Dinama Záhřeb, nebo Celticu Glasgow. Chorvaté ale navzdory dlouhé hře v oslabení dotáhli své utkání k postupu. V Kluži dvakrát vedli, rumunský celek ale udržel ve hře gólem ve třetí minutě nastavení Gabriel Debeljuh. Duel došel až do penaltového rozstřelu, v němž rozhodl neproměněný pokus Kevina Boliho ze sedmé série.

Outsider ale nakonec vyhrál ve Skotsku, kde Celtic senzačně podlehl na svém stadionu maďarskému Ferencvárosi 1:2. Favorizovaným domácím nepomohla ani výrazná střelecká převaha v poměru 25:4.

O tom, s kým se svěřenci Jindřicha Trpišovského utkají, se rozhodne už při úterním losu 3. předkola a play off. Slavia může narazit na někoho ze čtveřice CZ Bělehrad, Karabach, Young Boys Bern, či Maccabi Tel Aviv – A nebo na některého z jejich případných přemožitelů.

Play off se hraje na rozdíl od předkol na dva zápasy, úvodní duely jsou v plánu  22., nebo 23 září, odvety o týden později. 

Vrbův Razgrad se přesouvá do Evropské ligy

S milionářskou soutěží se ve středu naopak loučili fotbalisté Razgradu s českým trenérem Pavlem Vrbou, kteří nestačili na dánský Midtjylland. Po domácí porážce 0:1 čeká bulharské šampiony třetí předkolo Evropské ligy, soupeře budou znát rovněž po úterním losování.

Ludogorec vyhrál ve třech posledních soutěžních zápasech, proti vítězi dánské ligy se ale střelecky neprosadil. Jedinou trefu utkání obstaral v 78. minutě po závaru před brankou pohotový Júnior Brumado. Vrbovi svěřenci nenavážou na předchozí dvě účasti bulharského celku v základní skupině milionářské soutěže ze sezon 2014/15 a 2016/17.

Po porážce 1:3 s Bernem vypadl také Klaksvík, který se dostal do druhého předkola bez boje po kontumaci duelu se Slovanem Bratislava.

Ve třetím předkole budou pokračovat obránci Michael Lüftner a Jan Lecjaks, jejichž Omonia Nikósie zdolala 2:0 po prodloužení Legii Varšava, ze kterou odehrál úvodní hodinu útočník Tomáš Pekhart.

Legia hrála od 54. minuty bez vyloučeného Igora Lewczuka, přesto udržela v základní hrací době nerozhodný výsledek. Krátce po začátku prodloužení ale rozhodl z pokutového kopu španělský záložník se zkušenostmi z Premier League Jordi Gómez a o čtvrthodinu později přidal pojistku Thiago Dos Santos.

Výsledky 2. předkola Ligy mistrů: 

Mistrovská část:

Karabach (Ázerb.) – Šeriff Tiraspol (Mold.) 2:1 (1:0), Celje (Slovin.) – Molde (Nor.) 1:2 (1:0), Suduva (Lit.) – Maccabi Tel Aviv 0:3 (0:1), Ludogorec Razgrad – Midtjylland (Dán.) 0:1 (0:0), Dinamo Brest (Běl.) – FK Sarajevo 2:1 (1:1), Legia Varšava – Omonia Nikósie 0:2 po prodloužení (0:0, 0:0), Kluž – Dinamo Záhřeb 2:2, na pen. 5:6 (2:2, 0:1), Young Boys Bern – Klaksvík (Faer. ostr.) 3:1 (0:0), Celtic Glasgow – Ferencváros Budapešť 1:2 (0:1).

Nemistrovská část:

Lokomotiva Záhřeb – Rapid Vídeň 0:1 (0:1).