Ondra obsadil první místo v páteční kvalifikaci i v následném semifinále. „Musím říct, že v kvalifikaci jsem byl po dlouhé době na závodech poměrně nervózní a možná až moc jsem si některé kroky kontroloval,“ uvedl v tiskové zprávě český reprezentant, který v lezení na obtížnost v posledních letech dominuje.
V semifinále si už brněnský rodák věřil mnohem více. „Semifinále nebyla vůbec příjemná cesta. Byla s několika otazníky, kdy vůbec nebylo jasné, jak danou sekci lézt, kam dát ruce, kam dát nohy,“ řekl Ondra.
Cestu ale zvládl a posléze se vyřešila i nepříjemnost, kdy ho rozhodčí obvinili, že si pomohl stoupnutím na nýt. „Byl jsem opět nařčen z toho, stejně jako na olympijské kvalifikaci v Japonsku, že jsem údajně šlápl na nýt. Naštěstí byl náš protest přijat a potvrdilo se, že jsem na nýtu opravdu nestál,“ prohlásil Ondra.
V sobotním večerním finále pak mohl těžit z výborné fyzické formy. Jako jediný dokázal vylézt až na vrchol stěny. „Finále se mi lezlo úžasně. Cesta byla spíše vytrvalostní, nebylo tam tolik nejistých kroků a sekvencí, které byly těžké k přečtení. Gradovala opravdu těžkým vytrvalostním závěrem, který byl spíš o té fyzické připravenosti, která si myslím v posledních týdnech byla dobrá,“ konstatoval Ondra.
Poslední metry ale podle něho byly opravdu dramatické, roli už hrála velká únava. „Poslední kroky jsem už už padal, ale naštěstí jsem dokázal podržet i tento pouhý chyt a zacvaknout lano do finálové expresky. To byl opravdu krásný zážitek, kdy mi tleskalo 5000 diváků. Myslím, že na tohle vítězství ještě dlouho nezapomenu,“ doplnil Ondra.
Letos se lezci kvůli koronavirové krizi sešli na světové scéně poprvé. Ondra už závodí s jistotou účasti na odložených olympijských hrách v Tokiu, kde se bude v příštím roce soutěžit v kombinaci všech tří disciplín – obtížnosti, rychlosti a boulderingu.
