Plíšková vzala světové čtrnáctce Martičové první set za 21 minut. Ve vyrovnané druhé sadě získala brejk v jedenácté hře a utkání dopodávala. „Jsem ráda, že jsem to zvládla v dvou setech,“ řekla České televizi.

Martičová hrála s ovázaným levým stehnem a tejpy na obou lýtkách. Za stavu 3:2 ve druhé sadě si nechala ošetřit levé chodidlo. „Sleduju ji a od turnaje v Palermu má ošetření v každém utkání, takže to nebylo překvapení. Každá z nás cítí nějaký sval,“ podotkla Plíšková.

V utkání si 69. hráčka světového žebříčku Plíšková pomohla devíti esy. Její další soupeřkou bude Ukrajinka Lesja Curenková nebo Rumunka Ana Bogdanová.

Na dvorcích pražské Sparty ve Stromovce si Plíšková zahrála před třemi lety finále turnaje WTA. „Tady mi to sedí, natrénovala jsem tady spoustu hodin. Antuka už není můj nepřítel jak dřív, tak nějak se s tím sžívám,“ usmála se.

O postup do druhého kola bude v dohrávaném utkání na antukových dvorích Sparty usilovat Kateřina Siniaková. Se Slovinkou Tamarou Zidanšekovou má stav 3:6 a 6:3. Vítězka se ve čtvrtek utká o čtvrtfinále s Kanaďankou Eugenií Bouchardovou.

Prague Open je nový turnaj zařazený do narychlo sestaveného kalendáře WTA, do nějž zasáhla pandemie nemoci covid-19 a vynutila si na přelomu dubna a května i zrušení původně plánovaného J&T Banka Prague Open.

Tenisový turnaj žen Prague Open okruhu WTA (antuka, dotace 225.500 dolarů):

Dvouhra – 2. kolo: Kristýna Plíšková (ČR) – Martičová (2-Chorv.) 6:1, 7:5.

Čtyřhra – 1. kolo: Van der Hoeková, Wickmayerová (Niz./Belg.) – Kolodziejová, Malečková (ČR) 6:1, 1:6, 10:4.

Vítězovi ankety nejlepší trenér ligy Jindřichu Trpišovskému jeho kádr vedení Slavie výrazně posílilo, vy jste v ní skončil druhý a tým máte rozprášený. Není to nespravedlivé?

Musím se této otázce usmát… Mohl bych použít už ustálenou fotbalovou hlášku, kterou rád používal bývalý předseda asociace Míra Pelta, že silnější pes – nebudu dále vulgární. Je to tak s fotbalem všude na světě, že silnější má právo první volby.

Máte na mysli Jindřicha Trpišovského, jenž je silnější než Pavel Hoftych, nebo Slavii, která převyšuje Liberec?

Oboje. V první řadě však Slavii. Pracuje podle údajů s největším rozpočtem, může si dovolit ledacos, tomu se nedá čelit ani zabránit. Já jsem naopak i z určitého pohledu rád, že sáhla do našich řad, neboť tím výrazně napomohla Slovanu zajistit rozpočet na další sezonu. Vybrala si hráče, o nichž je přesvědčena, že mohou okamžitě zvýšit její kvalitu, což je dobrá vizitka pro práci našeho realizačního týmu. Jindra je momentálně u nás nejlepší kouč, číslo jedna. Umí výborně pracovat s kádrem, hraje atraktivní fotbal a má úspěchy. Přitom se k tomu prokousal zespodu, prošel nejprve složitou cestu. Navíc jsme kamarádi.

Kvitujete, že přesuny vašich bývalých svěřenců do červenobílého dresu pomohou zajistit Slovanu Liberec rozpočet. Jste na přítoku peněz nějak osobně zainteresován, procenty či prémií?

Žádnou procenta ve smlouvě nemám, ale vzhledem k tomu, že já a moji kolegové máme v Liberci garantovaný pravidelný měsíční příjem, z doslechu jsem slyšel, že s výplatami dvacet let nebyly nikdy sebemenší potíže, tak to přijímám jako ten bonus, že s naší prací byla spokojenost a přichází odměna v této podobě. To beru jako důležitou podmínku pro klidný osobní život.

Žádný trenér však není nadšený, když mu schopný mančaft, s nímž získá výsledky a vtiskne mu líbivý herní styl, vedení klubu rozpráší. Netlačil jste, aby hráči neodcházeli?

Je to těžké. Neberu hostovačky, ty nebyly ani v rukou libereckého vedení, ale některým klukům končily smlouvy a chtěli se logicky posunout dál. Jako například Ondra Karafiát. Naopak chválím vedení klubu, že mu umožnilo, aby jarní sezonu dokončil v A – mužstvu, nestrčili ho někam do rezervy. Přitom věděli, že za něj nedostanou ani korunu. Do toho přišly nabídky pro Berana, Malinského a Kuchtu, kteří přestupem do Slavie začali snít o Lize mistrů a dalších českých titulech. Slovan jim ve štěstí bránit nechtěl, to pak vnímají pozitivně i ostatní hráči. Navíc vím, že taková je letitá filozofie klubu, s tímto vědomím jsem do Slovanu přišel. Zadání bylo jasné.

Nyní bilancujeme úspěšnou sezonu. Dá se však dnes říci, jak daleko jste byl od propuštění?

Nikdo mi nevyhrožoval, nikdo přede mne nekladl ultimáta. S přímými nadřízenými, ať je to ředitel Libor Kleibl nebo sportovní ředitel Zdeněk Koukal, mám dobré vztahy, jako trenéra mě majiteli (Ludvík Karl, vlastník sklářské společnosti Preciosa) doporučili. I pro ně by byla svým způsobem prohra, kdyby mě museli po několika kolech vyhodit. Zlomovým byl podle mého zápas v Karviné, kde jsme vyhráli. Měli jsme do té doby jen tři body, bylo to složité. Kdybychom ho nezvládli, spadli bychom na poslední místo, s odstupem pěti bodů na příčku znamenající záchranu. Taková situace by nebyla pro budoucnost Liberce a jeho tým příjemná.

Začínáte opět s novým kádrem. Naplňuje vás taková práce? Nechtěl byste spíš už něco vybudovaného rozvíjet?

Umím si přestavit, že bychom s loňským kádrem pokračovali a jen ho vhodně doplnili. Jde však o realitu, kterou přijímám. Co se týče mě, považuji se za typ spíše do nepohody. Hodně podstatné pro mě ovšem je, kým jsem obklopen, s jakými lidmi pracuji. V realizačním týmu jsou se mnou Pavel Medynský, Míra Holeňák, Mára Čech a další. Jsme tam od toho, abychom hráčům umožnili v kariéře se posunout.

Podobnou situaci jste zažíval v Bohemians Praha. Byla v něčem jiná?

Bohemka určitě neměla takové možnosti jako Liberec. Vedení nemělo možnost přivést takové hráče, byť na hostování, jako Baluta, Hromada nebo Musa.

Znovu upozorňujete na spolupráci se Slavií. Ale tu mají Bohemians mnohem blíže, pouhé dvě stanice tramvají. Proč se úspěšně nerozvíjela?

Za prvé Bohemka nebyla finančně tak silná. V mém období, vracím se do let 2008 – 2011, na ni šel jeden konkurz za druhým. Dlužilo se ostatním, výplaty chodily pozdě, bylo to dělané na koleně. Jednu perličku: přišel jsem před utkáním s Jabloncem za vynikajícím člověkem a funkcionářem Lukášem Přibylem, který už není bohužel mezi námi, a stěžoval si, že mám potíže se sestavou. Bylo více zranění. Lukáš měl ten dar, že nedostával nikoho pod stres. Odvětil mi: Buď v klidu, v pondělí je soud, kde asi Bohemka zanikne. A začal se smát. Situaci nesmírně odlehčil. Co nějaký výsledek, když jde o existenci… Mužstvo bylo navíc starší, protože starší hráči byli levnější na trhu. Byli to výborní kluci, pracovalo se s nimi dobře, ale když jsme jim naložili, hůř to kousali než mladí, kteří jsou v Liberci.

Mosquera? Jen jsem předal zprávu

Sledujete, jak si nyní Bohemians vedou?

Klobouk dolů, kam se posunula. Darek Jakubowicz zaslouží obrovské uznání. Přebíral klub ve velkých problémech, dnes pracuje bez soudních procesů, nikdo ho nevyhání ze stadionu. Mají navíc výborného trenéra (Luděk Klusáček) a velice zdatný kádr. Moc jim nadále fandím.

Vy jste v Bohemians zanechal rovněž výraznou stopu, fanoušci na vás rádi vzpomínají. Ale říkají – za Hoftycha, to byla pravá Bohemka, bojovníci,
srdcaři. Na liberecké mužstvo se však dalo i koukat, hrálo líbivý moderní útočný fotbal. Čím to?

Vraťme se do chvíle, kdy jsem přišel do Ďolíčku. Byla ve druhé lize, chtěli jsme postoupit, ale prohlédl jsem si mančaft a věděl, že herností to nepůjde. Měli jsme vepředu bojovníky, agresory, Lukáše Hartiga a Martina Nešpora, na hrotu vysoký Škoďák (Milan Škoda), opravdový střelec. Tak jsme to zjednodušili a hráli na něj. A uspěli. Třetí rok už byl však jiný, přišli i fotbalisti – Moravec, Kaufmann, dovolím si tvrdit, že jsme hráli poměrně hezký fotbal jako nyní s Libercem. Bohužel jsme neměli stadion a museli hostovat ve slávistickém Edenu, fanoušci se kousli a nechodili a tvrdili, jak se na nás nedá koukat. My však skončili šestí a hráli opravdu docela pohledný fotbal. Fanoušci však vzpomínali na Ďolíček, kde jsme měli založené výsledky skutečně na válce.

Nyní vám spílají, že jste jim sebral kolumbijského záložníka Jhona Mosqueru. Jak to bylo?

Nedivím se, že jsou naštvaní, Mosqy je skutečně zajímavý fotbalista. Prozradím, jak to bylo. Dostala se ke mně zpráva ze skautského prostředí, co bych na něj říkal, že je volný a nemá nikde smlouvu. Předal jsem ji vedení, ale domníval se, že to nebude pro něj zajímavé, protože má už třicet let a s takto starými hráči Liberec už moc nepracuje. Ale vyhodnotilo ho jako zajímavou posilu. Ode mě žádná iniciativa nevzešla, že bych cíleně zjišťoval, jak se mu v Bohemce líbí. Mosquera tu je, dohodl se s libereckým vedením, jak to měl s Bohemkou, to jde mimo mě.

Při velice úspěšné štaci v Trnavě jste pracoval jako sportovní ředitel. Když vás Bohemians lákali zpět, prohlašoval jste, že jako trenér už působit nebudete. V Liberci je všechno jinak, opět jste kouč. V čem je rozdíl?

Byl jsem v kontaktu s klubem i družstvem fanoušků, dokonce jsme byli za majitelem Trnavy panem Pórem, zda by Bohemce finančně či manažersky nepomohl. Probíhala debata i s Darkem Jakubowiczem, nadhodili jsme, že bych mohl posílit sportovní management společně s Mirkem Držmíškem, s nímž jsme kamarádi. O trénování jsem skutečně neuvažoval. Pak se objevil Liberec, probíral jsem to s Mírou Holeňákem, s nímž jsem hrál ve Zlíně. Ten mě také mimochodem kontaktoval, ale tak daleko se mi už nechtělo. Nebyl jsem však Libercem osloven sám, probíhalo jednání s Lubošem Kozlem, jehož však vázala smlouva s FAČR. Po pohovorech s majitelem jsme se v záměrech shodli. Já jen trval na tom, abych si složil realizační tým podle toho, jak ho potřebuju. To se povedlo.

Připadá mi trochu divné, že si na tak úspěšného rodáka nevzpomnělo Ústí nad Labem. Místní klub po vašich službách nezatoužil? Nyní ho přebírá další ústecký rodák Jiří Jarošík, pokoušelo se nalákat ke spolupráci Martina Vaniaka a další.

Byl jsem před sedmi lety v kontaktu s Jirkou Duškem, jenž působil v ústeckém klubu a znali jsme se z dorostu, ale já tehdy měl smlouvu v Českých Budějovicích. Řekl jsem mu, že k Ústí mám pořád vztah, ale zpátky moje kroky zatím nevedou, následně jsem převzal reprezentační mládežnické výběry. Do Ústí stále jezdím za mámou, která má už věk, za ségrou Vlaďkou do Liboňova, což je chatařská osada u Telnice. Vím, že lidé mě hodně spojují s Moravou, ve Zlíně jsem prožil nejvýznačnější část mé aktivní kariéry, dlouhých osmnáct let. Někteří tvrdí, že mi zůstal moravský akcent. Přitom i moje manželka Lenka pochází z Ústí, hrála za něj závodně basket. Dokonce i dcera se tam narodila. Třeba se někdy do Ústí ještě profesně vrátím.

Emigrantův syn? Příkoří jsem nezažil

Váš život skrývá i další méně známý fakt: váš otec odešel nelegálně za komunistického režimu do zahraničí, čímž se stal nepřítelem lidu a byl i odsouzen. Měl jste s tím problémy?

Můj otec Bořivoj, projektový inženýr na topení, kapacita ve svém oboru, odešel v roce 1970, když jsem měl tři roky, brácha Petr pět. Neřekl bych, že jsem s tím měl nějaký problém, dokonce jsem na vojnu narukoval do Dukly Praha. Do Žatce mě převeleli ne z kádrových důvodů, ale protože jsem na áčko neměl. Na dobu komančů nevzpomínám v dobrém, ale že bych zažíval nějaké příkoří, to ne. Možná máma, určitě babička s dědou, ten určitě, protože děda z matčiny strany Neuwirth býval starostou Neštěmic. Pro ně bylo nepříjemné, že jejich zeť emigroval. My děti byly vždycky rády, když přišel od táty balík z Německa. Magazíny Quelle, digitální hodinky, žvýkačky, oblečení. Jen mi vrtalo hlavou, proč je tam tak špatně, když mají takové krásné věci, které v socialistickém Československu nebyly k dostání.

Setkal jste se po revoluci s otcem?

Pouze jednou, hned v devadesátém roce. RH Cheb jel na zápas do Bayeruthu, přišel za mnou na hotel. Od té doby jsme se neviděli, jen si psali. V kariéře mi nijak pomoci nemohl. Ale jednu příhodu mám. S Honzou Kolečkářem, co pak pracoval v televizi Nova, jsme přemýšleli, že bychom hned v roce devadesát šli pracovat do Německa. Zvažovali jsme, co napíšeme do dotazníku jako uchazeči o zaměstnání. Já říkám, jsem chemik operátor. Franta Pavlíček by uvedl stavební průmyslovku. Honza Kolečkář si povzdechl – já jsem, pánové, někde, já studoval na filozofické fakultě marxismus-leninismus… Možná bych snáze přes otce získal občanství, ale to by bylo všechno. Neměl jsem však na to myšlenky ani čas, hrál jsem ligu.

Nikdy jste se nesetkal ani s nějakou štiplavou poznámkou?

S jednou ano a dost mě pobavila. Když jsem byl ve Zlíně společně s Vlastou Marečkem asistentem trenéra Františka Komňackého a zlobil jsem ho různými vtípky, jednou se přímo zhrozil: Ty jsi k tomu všemu ještě emigrantův syn!

První krok za překvapením může Bergamo učinit v dnešním čtvrtfinále s Paris St. Germain, které se kvůli pandemii koronaviru hraje na neutrální půdě v Lisabonu a pouze na jeden zápas.

„Jak už jsem říkal, když vyhrajeme Ligu mistrů, upeču pro fanoušky tisíc pizz. A když vypadneme, tak to můžeme zkusit za rok,“ prohlásila hvězda senzace tohoto ročníku Ligy mistrů.

Pro výběr trenéra Gian Piera Gasperiniho je však i sama účast na mimořádném turnaji v Portugalsku odměnou za těžké časy. Bergamo totiž bylo během pandemie jedním z nejvíce zasažených měst v Evropě, nákaze podlehlo přes šest tisíc obyvatel.

„Je to pro všechny důležitý zápas. Pro hráče, pro město, pro provincii i pro Itálii,“ uvedl De Roon. „Nemůžeme prohrát. Buď vyhrajeme, nebo nasbíráme cenné zkušenosti,“ přidal Gasperini.

Bergamo třetím místem v Serii A ve druhé sezoně po sobě zopakovalo nejlepší výsledek v klubové historii. V Lize mistrů, v níž prožívá debut, vyhrálo čtyřikrát za sebou. Podle záložníka Robina Gosense má Atalanta oproti PSG dvě výhody.

„Tou první je zápasové vytížení, protože v Itálii se v červnu liga restartovala a na rozdíl od Francie se dohrála. Kromě dvou pohárových finále nehrála Paříž čtyři nebo pět měsíců,“ řekl Gosens pro magazín Sportweek vydávaný deníkem Gazzetta dello Sport.

„Druhou výhodou je, že se posouváme jako tým. PSG má spoustu špičkových hráčů, kteří umí rozhodnout zápas individuálně, ale nepůsobí jako mužstvo,“ konstatoval šestadvacetiletý Gosens.

Vítěz se v semifinále střetne s lepším z dvojice Lipsko – Atlético Madrid, utkání má výkop v 21:00 a můžete jej sledovat v televizi O2 Sport či v textovém přenosu Aktuálně.cz. 

Nejprestižnější klubová soutěž na světě se po březnovém přerušení kvůli šíření nového typu koronaviru rozběhla minulý týden osmifinálovými odvetami. Bergamo i PSG postoupily už v březnu. Atalanta vyřadila Valencii a „Les Parisiens“ si poradili s Dortmundem.

Celek z francouzské metropole už v sezoně získal čtyři trofeje. Na začátku ročníku vybojoval domácí Superpohár, poté ovládl potřetí za sebou předčasně ukončenou Ligue 1 a na konci července vyhrál Francouzský a Ligový pohár.

„Jsme připraveni, protože jsme ve Francii hráli dvě pohárová finále. Na Bergamo se nachystáme jako na každý jiný zápas. Pro mě je to dar, jsme mezi posledními osmi celky. Společně jsme velmi silný tým, v sezoně jsme vyhráli čtyři trofeje. Mám radost, že jsem trenérem PSG,“ citoval klubový web kouče Thomase Tuchela.

Paris St. Germain se proti italským soupeřům v evropských pohárech nedaří, ve 20 zápasech je porazil jen dvakrát. Proti Atalantě bude podle Tuchela základem obrana, jelikož v poslední sezoně Serie A nastřílelo Bergamo 98 branek, suverénně nejvíc ze všech celků.

„Atalanta má naprosto jedinečný styl. Rádi útočí se všemi hráči, kteří zrovna můžou jít dopředu. Jejich útočníci pokaždé nahání míč,“ uvedl šestačtyřicetiletý Němec.

PSG je mezi nejlepší osmičkou soutěže poprvé od roku 2016 a celkově pošesté. Čtyřikrát za sebou mu však některý z týmů vystavil v této fázi stopku. Do semifinále se podíval pouze v roce 1995.

Navzdory původním předpokladům Tuchel možná využije Kyliana Mbappého. Francouzský útočník si ve finále domácího poháru poranil kotník a kvůli zhruba třítýdenní absenci měl čtvrtfinále zmeškat. V neděli však s mužstvem poprvé po zranění trénoval.

Bergamo třetím místem v Serii A ve druhé sezoně po sobě zopakovalo nejlepší výsledek v klubové historii. V Lize mistrů, v níž prožívá debut, vyhrálo čtyřikrát za sebou. Podle záložníka Robina Gosense má Atalanta oproti PSG dvě výhody.

„Tou první je zápasové vytížení, protože v Itálii se v červnu liga restartovala a na rozdíl od Francie se dohrála. Kromě dvou pohárových finále nehrála Paříž čtyři nebo pět měsíců,“ řekl Gosens pro magazín Sportweek vydávaný deníkem Gazzetta dello Sport.

„Druhou výhodou je, že se posouváme jako tým. PSG má spoustu špičkových hráčů, kteří umí rozhodnout zápas individuálně, ale nepůsobí jako mužstvo,“ konstatoval šestadvacetiletý Gosens.

Aktualizováno před 6 minutami

Hokejový maraton se protáhl na šest hodin, i proto byl následující duel mezi Bostonem s Carolinou odložen na středu. David Kämpf vstřelil v NHL svůj premiérový gól v play off, kterým jen zmírnil porážku Chicaga 1:4 s Vegas.

Columbus, který v loňském play off Tampu Bay překvapivě vyřadil 4:0 na zápasy, dvakrát vedl. Skóre otevřel ve třetí minutě Dubois, od jehož chráničů se odrazila do branky střela Texiera. Podobným způsobem vyrovnal zanedlouho Point. Střelou z těžkého úhlu dostal Blue Jackets znovu do vedení na konci druhé třetiny Bjorkstrand. Lightning ale opět brzy srovnali krok, z dorážky se prosadil Gourde.

Dalších devadesát minut se hrálo bez gólu, než dramatický zápas ukončil Point střelou zpoza levého kruhu pod břevno. Šlo o nejdelší utkání od roku 2000, tehdy Keith Primeau ve 153. minuty zařídil výhru Philadelphie nad Pittsburghem. Rekordně dlouhý duel svedl Montreal Maroons s Detroitem v roce 1936, jejich souboj trval 176 a půl minuty.

Calgary odstartovalo sérii s Dallasem výhrou 3:2. V brance vítězů dostal opět před Rittichem přednost Talbot, který kryl 24 střel a stal se druhou hvězdou zápasu. Předčil ho jen spoluhráč Dubé, který vstřelil v úvodní třetině první dva góly zápasu. Stars v polovině utkání slepenými góly Gurjanova a Benna během devíti sekund vyrovnali, ale na trefu Anderssona ze 37. minuty už nenašli odpověď.

Kämpfova gólová radost přišla ve 31. minutě, chvíli poté, kdy se Vegas dvěma rychlými zásahy ujalo vedení 2:0. Český útočník zúročil dobré napadání a přihrávku Saada a snížil v oslabení střelou z levého kruhu.

Nejvýše nasazený tým v Západní konferenci si pojistil výhru v úvodním utkání série ve třetí třetině dvěma brankami Smithe.

V dresu Vegas nenastoupil Nosek, na opačné straně nebodoval Kubalík, který byl s pěti střelami nejaktivnějším hráčem Chicaga.

1. kolo play off NHL:

Východní konference (Toronto) – 1. zápasy:

Tampa Bay – Columbus 3:2 v prodl. (1:1, 0:1, 1:0 – 1:0)

Branky: 7. a 151. B. Point, 41. Gourde – 3. Dubois, 40. Bjorkstrand. Střely na branku: 88:63. Hráno bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Korpisalo (Columbus), 2. B. Point (Tampa Bay), 3. S. Jones (Columbus).

Utkání Boston – Carolina bylo odloženo na středu.

Západní konference (Edmonton) – 1. zápasy:

Dallas – Calgary 2:3 (0:2, 2:1, 0:0)

Branky: 31. Gurjanov, 32. Jamie Benn – 11. a 19. Dubé, 37. R. Andersson. Střely na branku: 26:26. Hráno bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Dubé, 2. Talbot, 3. R. Andersson (všichni Calgary).

Vegas – Chicago 4:1 (0:0, 2:1, 2:0)

Branky: 44. a 49. R. Smith, 28. Theodore, 30. Carrier – 31. Kämpf. Střely na branku: 34:20. Hráno bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. R. Smith, 2. Marchessault, 3. Lehner (všichni Vegas).