To se týká vlastně už jen posledního zbylého hybridu na startovním roštu, speciálu Toyota TS050 Hybrid. Zdálo by se, že vůz s takovou výhodou dodatečného výkonu a tím raketového zrychlení, musí bez problémů dokráčet k triumfu. Ale oba vozy japonské značky čelí hned dvojí výzvě.

Toyota Gazoo Racing se vyhrát povedlo v předchozích dvou ročnících. Letos sice v sestavě dvou tříčlenných posádek chybí Fernando Alonso, jenž se letos soustředil na Rallye Dakar a závod 500 mil v Indianapolisu, ale i tak jsou ambice favoritů jasné.

„Le Mans pro mne hodně znamená, je to skutečně mimořádný a jedinečný závod. Od mé první účasti v roce 2012 bylo mým největším cílem na Circuit de la Sarthre vyhrát, což se nezměnilo ani po dvou vítězstvích v uplynulých dvou letech. Všichni tam vyrážíme s jediným cílem. Je samozřejmě čest dvakrát Le Mans vyhrát a také se stát prvním japonským jezdcem, kterému se to podařilo, ale věřím, že tím to nekončí,“ uvedl japonský jezdec Kazuki Nakadžima.

Promotéři světového šampionátu ve vytrvalostních závodech (FIA WEC), jehož je Le Mans klíčovou součástí, se snaží zajistit vyrovnané podmínky pro hybridy i vozy s klasickými spalovacími motory. Proto také už ve dvou závodech aktuální „supersezony“ 2019-20 Toyoty porazil vůz konkurenčního týmu elitní kategorie LMP1 Rebellion Racing.

Pak je tu věčný problém hybridních speciálů – spolehlivost. Doteď určitě Japonce děsí sny se vzpomínkou na rok 2017, kdy v Le Mans do cíle nedojel ani jeden ze tří vozů a z triumfu se tehdy radovalo Porsche.

Tehdy se také zatím naposledy dostal na stupně vítězů vůz nižší specifikace LMP2, speciál Oreca týmu Jackie Chan DC Racing. A jeden z jeho tehdejších pilotů Brit Oliver Jarvis věří, že „elempé dvojky“ mají šanci zasáhnout do boje o čelní pozice i letos.

„Toyota se sice co do spolehlivosti posunula kupředu, ale pak jsou tu už jen tři soukromá auta. A tam je reálná možnost, že dojde k poruše. Třetí místo je pro nás teoreticky dostupné,“ uvedl letošní pilot týmu LMP2 Algarve Racing.

Ženy útočí

Ve voze této třídy se poprvé objeví čistě ženská posádka. V Le Mans od roku 1923 startovalo 4298 posádek, z toho bylo jen 23 zcela dámských. Letos budou hned dvě, premiérově se takový tým objeví i v nižší kategorii sportovních prototypů LMP2.

Tam se v barvách stáje Richard Mille Racing ve voze Oreca sešly testovačka týmu F1 Alfa Romeo Tatiana Calderonová z Kolumbie, nizozemská pilotka Beitske Visserová a Němka Sophia Flörschová, jež se „proslavila“ děsivou havárií v závodě F3 v Macau před dvěma lety.

V „amatérské“ kategorii sportovních vozů LMGTE Am se ve Ferrari týmu Iron Lynx budou střídat Manuela Gostnerová z Itálie, Dánka Michelle Gatting a švýcarská závodnice Rahel Freyová.

Bez diváků i parády v centru

Dopady celosvětové pandemie covid-19 se nevyhnuly ale legendě vytrvalostních závodů. Na rozdíl od předchozích 87 ročníků se pojede před prázdnými tribunami. Do Le Mans přitom každoročně zamířilo na 250 000 fanoušků z celého světa.

Teprve počtvrté v 97leté historii závodu se podnik koná v jiném měsíci než červnu. Úplně první závod v roce 1923 se pořádal v květnu, zatímco ročník 1956 se jel v červenci a kvůli vnitrostátní situaci ve Francii se čtyřiadvacetihodinovka v roce 1968 přesunula na září.

Tradice Le Mans letos byla porušena i jinak. Nekonala se oblíbená prohlídka speciálů v centru Le Mans ani spanilá jízda pilotů. Závod startuje v sobotu netradičně už ve 14:30 hodin.

Z pole position vyrazí Toyota s triem Mike Conway, Kamui Kobajaši a José Maria Lopéz, které ovládlo letošní novinku – hyperpole určující postavení na startu vždy mezi šesti nejlepšími posádkami každé ze čtyř kategorií.

Anthony Davis přispěl k výhře šestnáctinásobných šampionů 37 body a 10 doskoky, LeBron James zaznamenal 15 bodů a 12 asistencí.

Denver předchozí dvě série otočil ze stavu 1:3 a má v play off už o čtyři odehrané zápasy víc než soupeř. V první čtvrtině ještě Nuggets drželi krok díky úspěšnosti střelby 64 procent, ale úvodní pasáž druhé čtvrtiny vyhráli Lakers 17:1 a získali dvouciferné vedení. V úvodu poslední čtvrtiny ho navýšili až na 27 bodů a o vítězi nebylo pochyb. Denver snížil až v závěrečných minutách, kdy Lakers už šetřili opory.

„Trvalo nám jednu čtvrtinu, než jsme přišli na to, jak na ně. Nechci říkat, že už je máme zcela předčtené, protože série teprve začíná, ale rozhodně máme teď dobrý pocit,“ řekl James, který šel do zápasu motivovaný i tím, že jasně prohrál s Janisem Adetokunbem v boji o cenu pro nejužitečnějšího hráče. Vedení NBA oznámilo výsledky ankety v den utkání.

„Určitě ho to nakoplo. Jako kdyby mu tím dodali nový výkonný čip, protože teď má co dokazovat,“ uvedl Davis. „Nic proti Janisovi, je to skvělý hráč, ale to, co LeBron udělal pro náš tým, to se nedá srovnávat. Nesnaží se dávat každý zápas 40 bodů, naopak vede ligu v počtu asistencí a táhne tým za výhrami, aby Lakers měli opět úspěch. Pro mě je MVP LeBron. Pro něj je ale důležitější týmový úspěch než ten individuální,“ konstatoval trenér Lakers Frank Vogel.

Lakers, kteří jsou mezi nejlepšími čtyřmi týmy NBA poprvé od roku 2010, dokázali přibrzdit i soupeřovy opory. Nikola Jokič a Jamal Murray dali každý 21 bodů, ale už v první polovině zápasu měli na kontě po třech faulech a trávili kvůli tomu na lavičce více času, než by Denver potřeboval. Šestnácti fauly za druhou čtvrtinu dokonce Denver vyrovnal maximum této sezony NBA v počtu osobních chyb za jednu čtvrtinu.

„Víme, co teď musíme udělat. Musíme najít správnou cestu. Rozhodně jim to nebudeme usnadňovat,“ řekl Murray.

Play off NBA v Orlandu:

Finále Západní konference – 1. zápas:

LA Lakers – Denver 126:114.

Omezené cestování, turnaje v tenisové bublině jen s minimem lidí kvůli strachu z nákazy koronavirem. Nepřipomíná vám současný tenis trochu turnaje za vaší éry?

Jo jo. Skoro jako za bolševiků, kdy nepouštěli nikoho ven. Kdo mohl hrát pod Pragosportem, tak ti mohli jet, ale to bylo asi pět hráčů z republiky. V podstatě to byl jen daviscupový tým, ten měl smlouvu a mohli cestovat. Zbytek byl zavřený tady doma. To je pravda, v tom je to podobné. Dnešní hráči ale mají aspoň naději, že se ten svět zase srovná, ale my jsme ji tehdy neměli.

Soucítíte tedy s dnešními hráči?

Jsou vystresovaní, je to nepříjemný. Mluvil jsem jen krátce s Markétou (Vondroušovou). Ta říkala, že když už na turnaji jsou, tak to není tak strašný. Nejhorší jsou ty kroky, které musí podniknout, než tam jedou. Musí mít test, než odletí, když přijede, je testovaná znovu, pak je na den zavřená, než se dozví výsledek a pak teprve může normálně fungovat. Teď jsou tenisté nejtestovanější lidi. 

Navíc se musí obejít bez vymožeností, které za vás nebyly, ledové lázně po zápasech, ručníky si nosí sami…

Jasně, tohle za nás nebylo. Ale bez toho přece můžou žít. To by klidně mohli zakázat, přece ty děti nejsou jejich sluhové, aby tam kolem nich pobíhaly s ručníkem a hráči se každou chvilku utírali. Super bylo zavedení jestřábího oka místo rozhodčích, auty v podstatě hlásil reproduktor automaticky. Ale chápu, že to asi nejde všude, bude to drahá záležitost.

Na okruhu jste to dotáhl na 25. místo, hlavně proto, že jste neměl rád grandslamy. Proč?

Všechny peníze, co jsme tam vyhráli, jsme museli odevzdat národnímu svazu. Neměl jsem tyhle masové akce se spoustou lidí rád. Neměl jsem ani takovou touhu ho vyhrát. Tehdy jsem to tak nebral, teď podle mě znamená grandslam víc než tehdy. Já na ně ani nechtěl jezdit, ale měli jsme to nařízené, museli jsme. Ty ostatní turnaje jsem hrál radši, tehdy to byly podniky s dotací 50 tisíc dolarů, což byl největší, co existoval. Teď jsou to malé turnaje, ale tehdy to byly velké peníze. 

Takže teď mají turnaje velké čtyřky větší zvuk?

Hlavně se od té doby rozšířily. Paříž se rozrostla o kurt Suzanne Lenglenové, tam vzadu bývaly normálně zahrádky, teď je tam druhá půlka areálu. Stejně tak třeba Flushing Meadows na US Open. Je to úplně jiná doba. 

Litujete někdy, že jste se narodil do špatné doby?

Takhle to neberu, co by měl říkat Rod Laver, kterého považuju za nejlepšího hráče všech dob? Ten hrál generaci přede mnou a tenis setsakra uměl. Tehdy tím ale moc nevydělával. Teď by byl taky ještě lepší tenista. Já jsem spokojený, neřeším, kolik jsem si mohl vydělat, nepotřebuju stamilióny. 

A byl byste vy dnes lepší tenista?

Byl. Současný tenis by mi vyhovoval. Já hrál rád zezadu, vadilo mi, když někdo útočil a chodil mi na síť. Teď se hraje hlavně od čáry a já na to měl dobrý nohy, takže teď by mě tenis bavil víc. 

Teď vám je 70, přijde na vás chvilka, kdy se ohlížíte dozadu a říkáte si coby, kdyby? Kdybych se nerozhádal se svazem, kdybych neemigroval, co by bylo?

Vůbec. Tohle mě nechává úplně chladným. A co se týče narozenin, já to ani neslavím. Sice se teď sejdeme s rodinkou na chalupě a tam něco pogrilujeme, ale jinak žádné párty nepořádám. Snad jednou, když mi bylo 50, mi štvanický klub uspořádal oslavu na Vltavě, jeli jsme lodí. Ale že bych já sám sezval lidi kolem tenisu a vzpomínal, jak to tehdy bylo s tím Davis Cupem, to mě fakt netankuje. Hlavně teď už ani není co slavit.

Proč? 70 je hezký věk, ne?

Jsem zaseklej, nechcípám a držím se, co?

Hlavně jste pořád na kurtu a aktivní…

To mě baví a to mě taky pořád drží nad vodou. O ničem jiném to není, držím se v kondici.

Když se vrátíme ke vzpomínkám na vaši kariéru. Dá se vůbec život na turnajích srovnat s dneškem? Dřív asi bylo normální, že jste jezdil sám, bez trenéra…

Život na turnajích byl takový rodinný. S ostatními hráči jsme se víc stýkali. Teď je každý zalezlý se svým týmem. My jsme spolu i víc trénovali, teď se jeden před druhým nechce moc ukázat, kují proti sobě pikle. Je to šílená doba.

Myslíte, že je ten tenisový cirkus kolem hráčů přehnaný?

Tenisti mají pocit, že bez trenérských týmů už to nejde. Že když nemají trenéra, tak je lepší toho sportu nechat. Když přijedou na turnaj sami, tak si připadají méněcenní. Holky třeba začínají, na toho trenéra ani nemají, ale mermomocí ho tam chtějí. Cítí se samy. Mít tam s sebou kondičního trenéra, fyzioterapeuta, plus trenéra, to už si můžou dovolit jen elitní hráči. Dnes tam mají slušné zázemí i horší hráči, protože rodiče, případně sponzoři a manažeři do toho solí spoustu peněz a zajistí jim to. Ale to je blbost. Trenér to stejně nevyhraje. Musí to vyhrát ti hráči na kurtu. Trenér jim dá před zápasem nějaké tipy, ale to jim může dát i na dálku z klubu, kde hráči vždycky někoho mají. 

Jak jste to míval vy?

Když jsem jel na turnaje do Ameriky, nemohl jsem si dovolit nikoho. Třeba šest neděl jsem tam byl sám. Nebo jsme se domluvili s Vladimírem Zedníkem, taky účastníkem turnaje, a celou dobu tam byli spolu. I jsme spolu trénovali, necítili jsme se sami. 

Takže jste se spolu ostatními hráči i více kamarádili?

No jasně, byli jsme fakt kámoši. Teď to ty holky říkají taky, jaké jsou kamarádky, ale je to trochu falešný. Sice se na sebe usmívají a pak v šatně jedna o druhé řekne kdo ví co. 

Takhle to ale působí, že tenisoví trenéři vlastně vůbec nejsou potřeba…

To říct nechci. To bych mluvil vlastně sám proti sobě. Ale přehání se to. Čím víc do toho oba okruhy dávají peněz, tím více je tlaku na tu takzvanou „profesionalitu“ a tím se víc lidí na hráče nabaluje. Já říkám, že jednou budou mít hráči trenéra na každý úder, jednoho na forhend, dalšího na bekhend, pak na servis nebo na prohozy. Všichni se mi smějou, ale třeba za 20 let i na mě vzpomenete. 

Jak je to s vaší úlohou v týmu Markéty Vondroušové, pořád spolu pracujete?

Už je to spíš role takového konzultanta. O všechno už se stará Honza Hernych, já se třeba přijdu na trénink podívat, bavím se o tom s nima, voláme si, ale veškerý tréninkový program sestavuje on. Navíc s ní všude cestuje. Já si jdu s Maky zahrát, když třeba Honza potřebuje volno a jede někam jeden den s rodinou. 

Markéta loni došla do finále Roland Garros, pak ale přišlo další z mnoha zranění a teď se zase trochu trápí, jak vidíte její budoucnost?

Hodně jí ublížila koronavirová pauza. Je to zápasová hráčka, potřebuje hrát. Chybí jí pak motivace k tréninku. Musí se do toho zase dostat. Sama si na sebe vytváří velký tlak. Má pocit, že už by teď měla pořád vyhrávat, že se to od ní čeká, jenže tak to nefunguje. Tenis ale umí, je to jen otázka času, kdy se zase dostane nahoru.

Co ta její věčná zranění? Dá se na tom nějak pracovat?

Od loňského zranění ruky fyzické zranění nemá. S Honzou a kondičním trenérem na tom hodně pracují, aby předcházela těm nataženým tříslům a břišním svalům, což mívala. Teď zas byla často nastydlá. Před odjezdem do Říma se dokonce bála, jestli nemá koronavirus, protože chrchlala a smrkala. Naštěstí byl test negativní. 

Dřívější šlendrián s naháněním kondice už ale dohnala, že? V Římě zvládla po dlouhé době i třísetový mač.

Ale jakej? Měla Japonku na lopatě 6:1, 4:1, krásně ji mohla smáznout. Jenže to je ta její psychika, nic jiného. V poslední době měla problémy dohrávat zápasy do konce a dostalo se jí to do hlavy. Nevěří si, ztratila sebevědomí. Ale to přijde se zápasy.

Může jí v Paříži ublížit obhajoba finále?

To potká všechny hráčky, které vystřelí, jako vystřelila ona. To nejde, že pojede dál jako stroj. To se zákonitě musí zastavit. Může mít i malou krizičku. I kdyby měla spadnout na 60. místo a body neobhájit, tak je to úplně jedno, tenis umí, dostane se v pohodě zpátky.

Dřív jste býval velkým kritikem pořádků v českém tenise, že chybí nástupci Tomáše Berdycha, Radka Štěpánka, pořád to tak vidíte?

K tomu už se nechci moc vyjadřovat. V minulosti jsem byl ostřejší ve svých názorech a nebyl jsem pak moc oblíbený u lidí, kterých se to dotýkalo. Já už si ve svém věku nechci dělat problémy. (smích)

Kluci nechtějí trénovat, holky jsou disciplinované

Dobře, tak na to pojďme jinak. V posledních letech se objevila jména mladíků jako Dalibor Svrčina, Jiří Lehečka nebo vítěz juniorky US Open Jonáš Forejtek. Mají tihle kluci na to, dostat se do špičky?

Potenciál mají. Ale když to srovnám se Španělskem, s Francií, se zeměmi, které jsou úspěšné, tam mají hráči daleko větší tah na bránu, víc pracují. Mladý Forejtek tenhle zápal má. Lehečku moc neznám, trénuje v Prostějově. Vidím ho trénovat na Štvanici a rozhodně na to má. Je mu ale 19, tak je otázka, jak bude ještě dál makat, jak dlouho to vydrží.

Čím to tedy je, že se českým tenistům nedaří v poslední době vystoupat výš? 

Obecně ti mladí kluci u nás málo trénujou. Oni si zahrajou tři hodiny denně a myslí si, že mají splněno. Vždyť to je jako v každém jiném oboru, buď se všechno podřizuje tenisu, nebo to jinak nejde. Musí to být zabedněnec, který jede za tím svým jako my kdysi.

Tehdy jste ale moc možností k zábavě, případně k vycestování za hranice neměli, nebude to ten důvod?

Jasně. To má víc aspektů. Když to vezmu podle sebe, mě tenis hrozně bavil. A teď nemyslím ten cíl a sen být ten dobrý hráč, ale ta cesta k tomu. Ta denní práce, to zrubání, být unavený každý večer. To vás musí naplňovat.

Proč to těm českým holkám tak jde?

Holky jsou u nás daleko disciplinovanější a pracovitější. Když jí řeknu, aby hodinu takhle stála, protože pak bude hrát líp bekhend, tak tam tak bude stát do aleluja. Kluk by se mnou desetkrát diskutoval a ptal se, co to melu. K tomu se přidává ten faktor, že kluci jsou často gauneři, s přibývajícím věkem přijde alkohol, cigarety a další lákadla. To holky, to už musí být, když samy někam vyrazí se bavit. Proto tu máme tak úspěšné holky. Ale bojím se, že to taky nebude věčně. 

Sedmatřicetiletý Koivu je klubovým rekordmanem v asistencích (504), bodech (709) a odehraných zápasech (1028). V jediném týmu, za který v NHL hrál, také vstřelil 205 gólů.

V uplynulé sezoně mladší bratr jiného slavného útočníka Saku Koivua zaznamenal 21 bodů v 55 zápasech a v prohraném předkole play off s Vancouverem se ve čtyřech duelech do statistik nezapsal. „Děkujeme Mikkovi za vše, co udělal pro náš klub, a přejeme jemu i jeho rodině všechno nejlepší do budoucna,“ uvedl Guerin. Ten před několika dny vyměnil do Buffala dalšího veterána, pětatřicetiletého útočníka Erica Staala.

Zatímco s Minnesotou se výraznějšího úspěchu nedočkal, ve finské reprezentaci vybojoval Koivu sedm medailí z velkých akcí. Suomi pomohl k olympijskému stříbru v roce 2006 a bronzu o čtyři roky později, byl kapitánem týmů mistrů světa z Bratislavy v roce 2011 a na MS získal ještě další dvě stříbra a dva bronzy.

Hokejisté Plzně porazili v úvodním extraligovém kole Spartu 5:3 a Pražany předčili využitím přesilových her. Hosté sice brzy vedli, ale domácí dokázali třemi brankami ve druhé třetině skóre otočit a rychle gólově odpověděli i na vyrovnání Sparty na začátku závěrečné dvacetiminutovky. Dvěma góly při přesilovce se v dresu Indiánů blýskl osvědčený střelec Tomáš Mertl. Za hosty se brankou a asistencí uvedla největší letní posila Roman Horák ze švédského Växjö.

Hosté vstoupili do utkání aktivněji, Rousek záhy skrytou střelou orazítkoval brankovou konstrukci. Domácí se směrem dopředu připomněli až v 6. minutě při vyloučení Kaliny. Po osvědčené spolupráci s Gulašem ale Mertl z mezikruží neuspěl. Gólman Sparty Machovský za chvíli stačil ramenem vyrazit ránu Suchého zápěstím z levého kruhu. Následně Indiáni nevyužili ani další početní výhodu a naopak v 9. minutě při vlastním oslabení skóroval z přečíslení dvou na jednoho po nabídce Horáka Pavelka.

Otřesení domácí v pokračující přesilovce jen díky pozornému gólmanu Frodlovi přečkali dvojitou šanci Rouska a vzápětí již při početní výhodě Sparty Košťálek ranou od modré čáry trefil pravou tyčku. Ve zbytku první dvacetiminutovky Indiáni ve snaze o vyrovnání otevřeli hru, další chybu defenzívy ale musel krátce před pauzou vyřešit proti nekrytému Rouskovi Frodl.

Na začátku prostřední části vyrovnal během přesilovky střelou z levého kruhu Mertl a vzápětí odkrytou branku přestřelil Gulaš. Hosté následně promarnili 69 vteřin trvající dvojnásobnou početní výhodu a naopak v oslabení po samostatném úniku mířil bekhendem nad Straka.

Po polovině utkání zblízka neskóroval Říčka a ve 35. minutě po dlouhém pasu Jiříčka tváří v tvář Machovskému dokonal obrat Indiánů na 2:1 Kracík. Faul Sukeľa navíc ve 39. minutě potrestal po přesné přihrávce Gulaše pohotově zakončující Mertl, o pouhých 14 vteřin později však dokázal trefou na 3:2 odpovědět na brankovišti nekrytý Říčka.

Již po 26 vteřinách závěrečné třetiny šťastnou střelou díky teči ležící hokejky srovnal na 3:3 Horák. O necelou minutu později ale po rychlé kombinaci prostřelil Machovského Pour.

V pokračující rušné pasáži ve velké příležitosti selhal Buchtele a naopak na druhé straně ve 45. minutě ranou švihem zvýšil na 5:3 Kodýtek. Definitivně rozhodnout mohl při akci tři na jednoho Gulaš, ale minul. Sparťané nepotrestali ani vyloučení Eberleho a při dlouhé hře bez brankáře Říčka zblízka trefil jen pravou tyč.

Mora těžila ze skvělého úvodu

Olomouc vyhrála v úvodním kole na ledě Zlína 4:1. Hanáci rozhodli už v úvodním dějství, v němž vedli v 15. minutě už 3:0. Dvěma asistencemi přispěl k jejich vítězství devatenáctiletý útočník Jan Bambula. Duel byl reprízou předkola z minulé sezony, jež zůstalo po dvou duelech v Olomouci za stavu 1:1 na zápasy stejně jako zbytek play off kvůli pandemii koronaviru nedohrané.

V první třetině byl na ledě jen jeden tým, přičemž Olomouc své herní převahy ukázkově využila. Hned ve 3. minutě otevřel skóre Burian, jehož snadnou ránu Kašík propustil za svá záda. Za další tři minuty už vedli Hanáci o dvě branky – při početní výhodě zblízka skóroval Navrátil. Další možnosti na zvýšení sice promarnili Olesz či Gřeš, v 15. minutě ale přeci jen na 3:0 upravil po přesné nahrávce Bambuly Tomeček.

V prostředním dějství zase měli značnou převahu Berani, větší šanci si však vypracovat nedokázali. S dorážkou Fořta neměl Konrád větší problém. A tak se gólu dočkali domácí fanoušci až ve třetí třetině, kdy z úhlu poslal kotouč do sítě Sedláček. Kohouti se posléze mocně snažili vzít si třígólový rozdíl zpět, Kašík se však ve třetí části rozchytal k perfektnímu výkonu.

Když už se čtyři minuty před koncem domácí nadechli k náporu a dostali k tomu navrch i přesilovou hru, vše zabrzdil faulem Sedláček. Berani nakonec ani nezkusili power play, i přesto ale ještě v poslední minutě odražený puk od zadního mantinelu doklepl do branky Olesz.

Flek a Kaše řídili výhru Energie

Hokejisté Karlových Varů zdolali v úvodním extraligovém kole doma Mladou Boleslav 3:2 a přerušili sérii tří porážek ve vzájemných duelech. Třemi asistencemi zazářil v dresu Energie útočníka David Kaše, posila z Philadelphie do začátku přípravy na novou sezonu NHL. Dvakrát se za vítěze trefil Jakub Flek.

Od úvodního vhazování aktivnější Mladá Boleslav mohla otevřít skóre, ale branky se nedočkala. Jako první se tak v osmé minutě radovali domácí díky bekhendové střele Fleka, který využil zkrácenou přesilovou hru při vyloučení hostujícího kapitána Ševce.

Za 37 vteřin byl stav zápasu opět vyrovnaný, když se střelou z levého kruhu trefil Bernad. Vývoj zápasu mohl o chvíli později otočit Šťastný, ale jeho střelu z bezprostřední blízkosti domácí gólman Novotný zlikvidoval. Na druhé straně musel minutu před koncem úvodního dějství Krošelj likvidovat nebezpečný průnik Koblasy.

Druhá třetina se nesla ve znamení místy až přehnané bojovnosti obou soupeřů, kterou rozhodčí trestali. Ve 27. minutě vyloučení Aldersona po nezištné přihrávce Kašeho potrestal další bekhendovou střelou Flek.

Vzápětí po nešťastném zásahu vysokou holí obdržel hostující Zohorna trest na dvě plus dvě minuty a ve 31. minutě udeřil za domácí potřetí v početní výhodě z předbrankového prostoru zcela osamocený Koblasa. Energie mezi 32. a 35. minutou přečkala sérii oslabení, z toho i 58 vteřin ve třech proti pěti.

Ze závěrečného dějství neuplynula ani minuta a Středočeši byli opět v zápase. Zohorna po zmatcích v domácí obraně střelou z bezprostřední blízkosti snížil na rozdíl jediné branky. Urputný boj, kouskovaný sérií dalších vyloučení, dospěl až k 90 vteřin trvající power play hostí, kterou karlovarští hráči i díky výbornému výkonu Novotného přestáli bez úhony a připsali si tak první tři body v extraligové sezoně.

Tygří kanonáda a čtyři body Šmída

Hokejisté Liberce vykročili za obhajobou Prezidentského poháru pro nejlepší tým základní části z minulých dvou sezon drtivým vítězstvím nad Pardubicemi 7:1. Čtyřmi body za čtyři asistence se podílel na kanonádě Bílých Tygrů v úvodním kole obránce Ladislav Šmíd, dvě branky vstřelila posila z Karlových Varů Dávid Gríger, gólem a dvěma asistencemi přispěl také Tomáš Filippi. Liberec v utkání využil hned čtyřikrát početní výhodu.

Liberec i kvůli karanténě po nákaze koronavirem v týmu hrál první duel od 26. srpna, kdy se představil v odvetě čtvrtfinále Poháru Generali České pojišťovny na ledě Sparty. Hned páté minutě se ale radoval z vedení, když v přesilové hře Lenc zblízka dorážkou překonal Kloučka.

Hosté odpověděli o dvě minuty později. Mandát vyslal do úniku Poulíčka a ten střelou k levé tyči překonal Kváču. Bílí Tygři si ale vzali vedení zpět a opět to bylo v přesilovce. Filippi nekompromisní bombou podruhé rozvlnil síť za Kloučkem. Hosté mohli vyrovnat ve 14. minutě, kdy hráli přesilovku pět na tři, ale Severočeši se ubránili.

V úvodu druhé třetiny Lenc orazítkoval horní tyč Kloučkovy branky. Ve 25. minutě nahodil Filippi puk obloučkem do útočné třetiny, Gríger jej vybojoval a blafákem zaznamenal svůj první extraligový gól v libereckých barvách.

Dvoubrankové vedení domácích mohl zvýšit ve 32. minutě Rosandič, ale neuspěl. To Bulířovi se vedlo lépe. O dvě minuty později, opět v přesilovce, šikovně tečoval střelu Šmída od modré čáry a Klouček kapituloval počtvrté. Na druhé straně si naopak Kváča lehce poradil s pokusem Machaly.

Do třetí třetiny vstoupili aktivněji hosté. Svačina našel pěknou přihrávkou Mandáta, ale Kváča byl na místě. Ve 45. minutě se snažil aktivní opět Mandát procedit puk za domácího gólmana z bezprostřední blízkosti, ten ale prostor u tyčky utěsnil.

Udeřili naopak domácí. Ve 49. minutě Šír šťastně tečoval Hanouskovu střelu od modré čáry. Hosté se ještě ani nestačili oklepat z pátého gólu a bylo to 6:1. Druhou branku v utkání vstřelil Gríger, který se nejlépe zorientoval ve skrumáži před brankou.

O půl minuty později vyhnal Kloučka z branky Rychlovský. Hosté se snažili alespoň o snížení skóre, na Kváču si ale nepřišli Zeman ani Blümel. Na druhé straně vychytal liberecké střelce Kantor. V posledních minutách už se zápas dohrával v jasné režii domácích.

1. kolo hokejové extraligy:

HC Škoda Plzeň – HC Sparta Praha 5:3 (0:1, 3:1, 2:1)

Branky a nahrávky: 22. Mertl (Frodl), 35. Kracík (Jiříček), 39. Mertl (Gulaš, P. Musil), 42. Pour (F. Suchý, Kracík), 45. Kodýtek (Stříteský, V. Lang) – 9. T. Pavelka (R. Horák, Řepík), 40. Říčka (Zikmund, Kalina), 41. R. Horák (Němeček, Tomášek). Rozhodčí: Pešina, Lacina – Zíka, Šimánek. Vyloučení: 8:6. Využití: 2:0. V oslabení: 0:1. Diváci: 3509 (vyprodáno).

Sestavy:

Plzeň: Frodl – Čerešňák, Budík, Stříteský, V. Lang, Jiříček, Vráblík – Gulaš, Mertl, Kantner – Rob, P. Musil, Malát – F. Suchý, Kracík, Pour – Eberle, Kodýtek, P. Straka. Trenér: Čihák.

Sparta: Machovský – Košťálek, Němeček, Piskáček, Tomáš Dvořák, Jurčina, T. Pavelka, Kalina – Řepík, R. Horák, Tomášek – Rousek, M. Sukeľ, Dvořáček – M. Forman, Pech, Buchtele – A. Kudrna, Říčka, Zikmund. Trenéři: Hořava a Jandač.

HC Energie Karlovy Vary – BK Mladá Boleslav 3:2 (1:1, 2:0, 0:1)

Branky a nahrávky: 8. Flek (Koblasa, D. Kaše), 27. Flek (D. Kaše, Koblasa), 31. Koblasa (D. Kaše) – 9. Bernad (A. Zbořil), 41. R. Zohorna. Rozhodčí: Hejduk, Pilný – Frodl, Kis. Vyloučení: 8:8. Využití: 3:0. Diváci: 1773.

Sestavy:

Karlovy Vary: F. Novotný – Šenkeřík, Kotvan, Plutnar, Graňák, Zábranský ml., M. Rohan, Weinhold – Flek, D. Kaše, Lauko – O. Beránek, T. Mikúš, Hladonik – Kohout, Černoch, Koblasa – Vondráček, Skuhravý, Redlich. Trenér: Pešout.

Mladá Boleslav: Krošelj – Ševc, Hrbas, Pláněk, Dlapa, Fillman, Bernad, Šidlík – J. Stránský, Bičevskis, Strnad – Jääskeläinen, A. Zbořil, Alderson – P. Kousal, O. Najman, Flynn – D. Šťastný, R. Zohorna, Lunter. Trenéři: Rulík a Patera.

PSG Berani Zlín – HC Olomouc 1:4 (0:3, 0:0, 1:1)

Branky a nahrávky: 46. P. Sedláček – 3. Burian (Bambula), 6. Navrátil (J. Knotek), 15. V. Tomeček (Bambula), 60. Olesz (Kucsera). Rozhodčí: Hradil, Veselý – Gebauer, Rožánek. Vyloučení: 7:7. Využití: 0:1. Diváci: 2500 (vyprodáno).

Sestavy:

Zlín: Kašík – Gazda, Řezníček, D. Nosek, Suhrada, Ferenc, Matyáš Hamrlík, Dluhoš – J. Ondráček, Fořt, Herman – Šlahař, Honejsek, Okál – Dufek, Fryšara, Köhler – Karafiát, P. Sedláček, Kubiš. Trenér: R. Svoboda.

Olomouc: Konrád – Škůrek, Ondrušek, Valenta, Švrček, L. Rutar, Vyrůbalík – Kucsera, J. Knotek, Handl – V. Tomeček, Kolouch, Olesz – Navrátil, Nahodil, J. Káňa II – Bambula, Gřeš, Burian. Trenér: Moták.

Bílí Tygři Liberec – HC Dynamo Pardubice 7:1 (2:1, 2:0, 3:0)

Branky a nahrávky: 5. Lenc (Filippi, Šmíd), 12. Filippi (Šmíd, Birner), 25. Gríger (Filippi, Šmíd), 33. Bulíř (Šmíd, Birner), 49. J. Šír (T. Hanousek, P. Jelínek), 51. Gríger, 51. Rychlovský (Derner) – 7. Poulíček (Mandát, J. Mikuš). Rozhodčí: Kika, Micka – Hlavatý, Lederer. Vyloučení: 6:6. Využití: 4:0. Diváci: 2612.

Sestavy:

Liberec: Kváča – Šmíd, Knot, Rosandič, T. Hanousek, Derner, Havlín – Birner, Bulíř, Lenc – Průžek, Filippi, Gríger – Šír, P. Jelínek, Zachar – J. Vlach, A. Najman, Rychlovský. Trenér: P. Augusta.

Pardubice: M. Klouček (51. Kantor) – Vála, Nakládal, J. Mikuš, Holland, Zacharčuk, J. Kolář, Hrádek – M. Kaut, R. Kousal, Tybor – Mandát, Poulíček, Paulovič – Svačina, Blümel, Claireaux – Kusý, O. Machala, Anděl – T. Zeman. Trenér: Razým.