„Jsem už v pohodě, mě jen tak něco nezlomí,“ prohlásil Vrba. Bývalý reprezentační kouč to řekl v rozhovoru pro Sport.cz.

Jeho potíže se projevily na cestě do tréninkového centra Ludogorce. „Cítil jsem, jako bych měl křeč ve stehně. Myslel jsem si, že jsem si nohu přisedl v autě, ale ani poté, co jsem si ji dal v kanceláři nahoru, ztuhnutí nepovolilo. Navíc jsem se začal potit, noha postupně zrudla. To už nebyla legrace, okamžitě jsem zašel za klubovým lékařem. Ten mě hned odvezl do nemocnice,“ popsal šestapadesátiletý kouč.

Podle popsaných příznaků se pravděpodobně jednalo o trombózu, v nemocnici kouč zůstane pět dnů. „Tři dny teď nesmím vstát z postele. Doufám ale, že od úterý už budu normálně fungovat,“ konstatoval rodák z Přerova, který do Razgradu přišel loni v prosinci z Plzně.

Se Západočechy získal během dvou angažmá tři tituly a třikrát si s nimi zahrál základní skupinu Ligy mistrů. S Ludogorcem hned v první sezoně vyhrál ligu a rozšířil sbírku úspěchů, v níž má i titul se Žilinou. V minulosti Vrba působil také v Ostravě, Machačkale a v letech 2014 až 2016 vedl českou reprezentaci, s níž postoupil na Euro 2016.

Kateřina Siniaková vypadla stejně jako loni ve druhém kole s Ruskou Darjou Kasatkinovou, které podlehla 2:6, 3:6 a prohrála s ní i čtvrtý zápas v kariéře.

Dvanáctá nasazená Vondroušová sice porazila hráčku z kvalifikace Rusovou ve dvou setech, ale na vítězství se nadřela. Na kurtu strávila téměř dvě hodiny a v úvodu druhého setu si musela nechat pravděpodobně kvůli nevolnosti z horka během zdravotního time outu změřit tlak. Česká favoritka v zápase odvrátila 14 ze 16 brejkbolů a dopustila se osmi dvojchyb.

O čtvrtfinále se devatenáctá hráčka světového žebříčku Vondroušová utká s vítězkou duelu mezi turnajovou pětkou Kiki Bertensovou z Nizozemska a Slovinkou Polonou Hercogovou.

Čtyřiadvacetiletá Siniaková nenavázala na vítězství z prvního kola nad bývalou světovou jedničkou Angelique Kerberovou, jímž po pěti duelech ukončila sérii proher na WTA Tour. S o rok mladší Kasatkinovou udělala pět dvojchyb, udržela jen dvakrát své podání a hráčce z kvalifikace podlehla za 80 minut.

V minulém roce, kdy se hrálo na Foru Italicu v tradičním květnovém termínu a s diváky v hledišti, uhrála Siniaková ve stejné fázi turnaje svůj jediný set ze čtyř vzájemných duelů proti Kasatkinové.

Tenisový turnaj mužů a žen v Římě (antuka):

Muži (dotace 3,854.000 eur):

Dvouhra – 2. kolo: Schwartzman (8-Arg.) – Millman (Austr.) 6:4, 7:6 (7:1), Shapovalov (12-Kan.) – Martínez (Šp.) 6:4, 6:4.

Ženy (dotace 1,692.169 eur):

Dvouhra – 2. kolo: Vondroušová (12-ČR) – Rusová (Niz.) 6:3, 6:3, Kasatkinová (Rus.) – Siniaková (ČR) 6:2, 6:3, Kuzněcovová (Rus.) – Kontaveitová (14-Est.) 4:6, 7:5, 6:3.

Čtyřhra – 2. kolo: Hradecká, Klepačová (ČR/Slovin.) – Dabrowská, Ostapenková (3-Kan./Lot.) 7:5, 6:3, Strýcová, Sie Šu-wej (1-ČR/Tchaj-wan) – Ninomijaová, Hibinová (Jap.) 6:0, 6:0.

Důvod předčasného konce angažmá pětatřicetiletého mistra světa z roku 2010 klub nezveřejnil. Podle serveru iSport.cz Kvapil jako jediný z týmu nepřistoupil na snížení platu v době koronavirové krize.

„Nikdo z klubu HC Sparta Praha se k této věci aktuálně nebude více vyjadřovat,“ uvedl zástupce Sparty na twitterovém účtu. Kvapil sehrál za Spartu v přípravném Poháru Generali České pojišťovny tři zápasy a připsal si tři body za gól a dvě asistence. V úterní generálce v Mladé Boleslavi nenastoupil.

Sparta následně po Kvapilově konci zveřejnila, že všichni hokejisté aktuálního kádru souhlasili se snížením svých platů o dvacet procent. „Jsem moc ráda, že jsme se s kluky domluvili. Ukázali tím, že jim záleží na budoucnosti klubu a že jsou správní sparťani,“ uvedla generální manažerka Barbora Snopková Haberová.

Sparťané už přistoupili na krátkodobé snížení mezd po začátku pandemie. Nyní akceptovali snížení platů o dvacet procent po dobu nutného redukování kapacity O2 areny. „Všem hráčům za toto rozhodnutí patří velký dík. Ukázalo se, že v naší kabině sedí charakterově skvěle vybavení hráči,“ doplnil sportovní ředitel Petr Ton.

Kvapil loni po příchodu do Sparty uzavřel víceletý kontrakt. Zranil se ale hned v úvodním utkání sezony proti Plzni. Utrhl si prsní sval a musel na operaci. Když už se v lednu chystal na návrat do sestavy, poranil si v tréninku nohu a nakonec stihl před předčasným ukončením sezony kvůli pandemii koronaviru jen závěrečná tři kola základní části. Celkem si připsal ve čtyřech duelech tři asistence.

V extralize má Kvapil na kontě i za Slavii, Vítkovice a Kometu Brno 362 utkání a 294 bodů za 117 branek a 177 asistencí. V roce 2005 jej draftovala Tampa Bay v šestém kole na 163. pozici, ale v NHL nikdy nehrál. Nastupoval v AHL ve Springfieldu a Norfolku i v ECHL z Johnstownu a Mississippi.

V Kontinentální lize hrál za Dynamo Moskva, s kterým v letech 2012 a 2013 vyhrál Gagarinův pohár, i za Čerepovec, Medveščak Záhřeb, Nižněkamsk a Chabarovsk. V KHL má bilanci 151 bodů za 65 gólů a 86 přihrávek z 296 duelů.

Dnes od 17:30 bude u obnovené premiéry Jihočechů v extralize a už se nemůže dočkat. „Nebude to takové, jako když je člověk vtažený do hry přímo na ledě, ale i tak se moc těším. Zažiju hokej zase z jiného úhlu,“ tvrdí bývalý útočník a budějovický rodák.

Šimánek odehrál za Motor celkem 816 zápasů, nejvíce v historii klubu, a v minulé sezoně se z pozice zkušeného lídra podílel na návratu do nejvyšší soutěže. Ale kariéru už natahovat nechtěl, v říjnu oslaví 42. narozeniny.

„Vrátil jsem se v roce 2018 a už tehdy jsem byl na vážkách. Nepovedlo se nám v první sezoně postoupit a pak jsem věděl, že ta další bude poslední. Chtěl jsem zakončit kariéru úspěchem,“ vysvětluje. „Mezitím jsme řešili možnost mého další zapojení v klubu,“ říká současný týmový manažer.

Hráčům Budějovic zajišťuje materiální servis a je jim oporou i v otázkách běžných životních starostí, jako je bydlení nebo vhodná škola pro děti. Sám o sobě tvrdí, že je spojkou mezi týmem a vedením. „A zatím mě to hodně baví, je to velmi různorodá práce,“ usmívá se Šimánek.

Domů do jižních Čech se před dvěma lety vrátil právě z Hradce, kam se v roce 2013 po přesunu extraligové licence stěhoval s většinou tehdejšího mančaftu. Ve východních Čechách odehrál pět sezon, podruhé v kariéře získal extraligový bronz, a v 35 letech si dokonce zahrál za reprezentaci.

„Zpočátku to nebylo jednoduché, ale díky rodině, která šla se mnou, jsme to zvládli. Paradoxně první sezona v Hradci byla nejspíš moje nejlepší v kariéře. Pár známých mi samozřejmě zůstalo, nejenom mezi hráči nebo členy realizačního týmu. Dnes to ale budou soupeři,“ vrací se Šimánek k zahajovacímu utkání nadcházející extraligové sezony.

Pivní spor nebyl o pivu

Kvůli událostem z roku 2013 se očekává velmi emotivní souboj. Vlastník klubu Mountfield tehdy odešel z Budějovic do Hradce vinou nekončících sporů s radnicí, od níž nedostával odpovídající finanční podporu.

Vše vyvrcholilo „pivním sporem“, kdy zástupcům klubu vadila smlouva mezi městem a pivovarem Budvar, jež neumožňovala čepovat v aréně pivo jiné značky. Byť oficiálním pivem extraligy byl už tehdy Radegast.

Předseda představenstva hokejového Mountfieldu Miroslav Schön označil jednání města za vyděračské a klub přestěhoval. „Do té doby jsem kromě tříměsíčního hostování v Liberci a jednoho zápasu za Vsetín nikde jinde nehrál. Po 15 letech to byla velká změna,“ vzpomíná Šimánek.

A důvody? „Za vším hledejme peníze, je to jednoduché. Pivo v tom podle mě skoro nebylo, i když se o něm psalo. Když vám někde dají do rozpočtu 20 milionů korun a jinde nic nebo pouze málo, je potom jasné, jak se jako firma rozhodnete,“ hodnotí zpětně majitel 16 reprezentačních startů.

Někteří fanoušci Budějovic brali ztrátu extraligy jako velkou křivdu. Když byl Šimánek na jaře roku 2018 ještě jako hráč Hradce pozván na jich Čech ke slavnostnímu ceremoniálu pro muže, kteří v klubu strávili deset a více sezon, část stadionu na něj v té době dokonce pískala.

Extraliga se sekačkami? Raději ne

„Někomu se ten odchod možná zajídal, ale ono to není z pohledu hráče vůbec jednoduché. Kdybych se do Hradce nechtěl stěhovat, musel by mě někdo vyplatit ze smlouvy, zaplatit tabulkové odstupné,“ vyjmenovává.

„Pro pár hráčů z Budějovic to byl velký zvrat, ale pro valnou většinu jen změna adresy výkonu práce,“ doplňuje Šimánek objektivně. Budějovicím se podařilo uchytit v první lize a hned v druhé sezoně prošly do baráže.

V prvoligových počátcích Motoru se objevovaly na stadionu transparenty jako: „Raději první liga s Motorem než extraliga se sekačkami.“ Fandové se od klubu neodvrátili, pád o patro níže jako by je naopak spíše semkl a Budvar arénu brali i v první lize útokem. Prahli po návratu mezi elitu.

V barážích 2015, 2017 a 2019 ještě Jihočeši neuspěli, ale letos už byli v první lize zcela suverénní. Koronavirus proces urychlil, play off se vůbec nehrálo a ostatní kluby uznale schválily postup pro Budějovice. Extraliga bude poprvé s Motorem i sekačkami z Mountfieldu dohromady.

Stěhování pamatuje jen pár hráčů

Vznikne nová rivalita? „Podle mě je to rivalita hlavně pro fanoušky, neboť při pohledu na soupisky obou týmů už to stěhování moc hráčů nezažilo,“ míní Šimánek. V Budějovicích jsou to jen obránci René Vydarený a Karel Plášil, v Hradci jediný bek Bohumil Jank.

„Hráči nejsou nijak spojení, není to ani derby, že by byl Hradec kousek od nás. Pro náš tým je to zajímavé spíš tím, že mnoho hráčů čeká extraligová premiéra,“ říká bývalý útočník. „Nicméně nebudou chtít fanoušky zklamat a atmosféru toho zápasu je určitě pohltí,“ těší se.

Plný stadion však kvůli vládním restrikcím nepřijde. „Je to veliká škoda. Na začátku soutěže bychom měli pořád vyprodáno,“ je si jistý Šimánek. Místo 6 421 diváků budou moct přijít necelé čtyři tisícovky.

Na koho se nedostane, může sledovat pikantní předjezd nové extraligové sezony od půl šesté na O2 TV Sport 1 nebo na internetové Hokejka TV.

Dlouho to nevypadalo, že by se z Grahama Hilla stala jedna z nejuznávanějších osobností motoristického sportu. Řidičský průkaz si udělal až ve 24 letech, ale o dalších pět let později debutoval ve formuli 1 v týmu Lotus.

To už byl ženatý. Protože všechny peníze dal do závodění, svatbu musela platit budoucí paní Hillová. Po dceři Brigitte se Bette Hillové 17. září 1960 narodil syn, jenž dostal jméno Damon. Ten pak měl ještě mladší sestru Samanthu, ale to je už jiný příběh.

Teď skočme do července roku 1961, kdy byl desetiměsíční Hill pokřtěn. Honosí se jménem Damon Graham Devereux Hill. Na slavnosti, na níž chlapec dostal šlapací autíčko, se vedle hrdého otce sešla skutečná závodnická smetánka. Kolem šťastného hošíka se sešli Bruce McLaren, Stirling Moss, Tony Brooks, Graham Hill, Jo Bonnier a Wolfgang von Trips.

Vražedná léta si vzala svoji daň

Jenže jsme v 60. a 70. letech, tedy době, kterou jednou Jackie Stewart nazval „vražedná léta“. A skutečně to tak bylo. Než Damon Hill odmaturoval, zbyli naživu jen dva muži z černobílého snímku plného legend formule 1 i vytrvalostních závodů.

Pouhé dva měsíce po křtu se v Monze zabil Wolfgang von Trips. Třaitřicetiletý německý jezdec ztratil ve druhém kole GP Itálie při nájezdu do ultrarychlé zatáčky Parabolica kontrolu nad svým vozem. Ferrari vyletělo mezi diváky, zabilo patnáct z nich i svého pilota.

O devět roků později si v té době dvaatřicetiletý Bruce McLaren už nějaký ten pátek užíval vozů vlastní značky. Při testech nového speciálu M8D, určeného pro zámořskou sérii Can-Am, ztratilo auto na okruhu v Goodwoodu v plné rychlosti přítlak, dostalo smyk, vyjelo mimo dráhu a Australan na místě zemřel.

Jo Bonnier postupně vyměnil formuli 1 za vytrvalostní závody. Do čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans v roce 1972 dokonce postavil vlastní tým. Velký bojovník za bezpečnost se na Circuit de la Sarthe paradoxně stal sám obětí závodění. Dvaačtyřicetiletý Švéd se dostal do kontaktu s pomalým amatérem ve Ferrari. Bonnierova Lola byla katapultována do vzduchu a skončila za svodidly v lese. Pilot byl na místě mrtev.

Hazard ve vzduchu

Ani Damonův otec se nedožil toho, aby viděl svého syna, jak se dává na dráhu technika a později také závodníka. Graham Hill sice nezahynul na závodní dráze, ovšem jeho smrt má s formulí 1 úzkou souvislost.

29. listopadu 1975 pilotoval svůj malý dvoumotorový letoun Piper PA-23 Aztec  cestou z testů v Le Castelletu. Na palubě bylo dalších pět členů týmu Embassy Hill, který dvojnásobný mistr světa F1 založil o dva roky dříve.

Letadlo mělo propadlou registraci a nebylo ani pojištěno. Přesto se Hill vydal na cestu z jihu Francie na britské letiště Elstree. V husté mlze se stroj zřítil nedaleko městečka Arkley v hrabství Hertfordshire. Příčina nehody nebyla nikdy konkrétně určena. Nejpravděpodobnější byla podle vyšetřovatelů chyba pilota.

Z šestice odvážných a rychlých mužů na snímku ze křtu malého Damona se tak „závodního důchodu“ dožili jen dva. Sir Stirling Moss – označovaný za nejlepšího jezdce, který se nikdy nestal mistrem světa F1 – zemřel letos v dubnu ve věku požehnaných devadesáti let. Dalšímu Britovi Tonymu Brooksovi je osmaosmdesát a zůstává posledním žijícím vítězem Velké ceny z 50. let.

Damon Hill se potatil. V roce 1996 se stal za volantem Williamsu mistrem světa. Jako první syn napodobil výkon svého otce. Něco takového se povedlo pak už jen Nicovi Rosbergovi, jenž o 20 let později titulem navázal na úspěch Kekeho Rosberga z roku 1982.

Hill se nyní věnuje úloze spolukomentátora formule 1 pro stanici Sky Sports F1. S manželkou Susan George, jíž neřekne jinak než Georgie, má čtyři děti. Dva syny a dvě dcery. K závodění přičichl na čas jen druhý nejstarší potomek Joshua, ale po pěti sezonách (bylo mu 22) pověsil helmu na hřebík.