V Mugellu se v neděli nejen slavila tisící Velká cena formule 1 Ferrari, ale zároveň se tým Williams poprvé ve své 43leté historii objevil na startovní čáře bez Williamsů. Jinými slovy, po prodeji týmu novému investorovi (Dorilton Capital), už v jeho čele nestála Claire Williamsová, dcera „otce zakladatele“, sira Franka Williamse.
Ze světa Grand Prix tak zmizela poslední připomínka doby, kdy na tým F1 stačilo mít dobrý nápad, partu kamarádů a nějakou aspoň trochu velkou garáž.
Frank Williams se po neúspěchu projektu Frank Williams Racing Cars dal v roce 1977 dohromady s talentovaným inženýrem Patrickem Headem. Následující rok se vyslali do světa Williams-Ford FW06, jejich první společné „dítě“.
Velkorysí šejkové
Pak došlo ke spojení se saúdskoarabskými šejky. Jejich nadité peněženky, zhmotněné v podobě reklamy letecké společnosti Saudia, umožnily raketovou cestu vzhůru.
Traduje se historka, že ropní boháči Williamse při představování plánu, jak ovládnou F1, zaskočili otázkou: „Proč pojenou jen dvě formule, když máme třeba klidně na pět?“ Šéfovi ambiciózního týmu prý dalo hodně práce vysvětlit, že víc monopostu podle pravidel jedna stáj na start postavit nemůže.
S takovýmto zázemím nebylo divu, že se už v roce 1980 stal Alan Jones poprvé mistrem světa. Od té doby nasbíral Williams celkem sedm titulů šampiona mezi piloty a získal devět Pohárů konstruktérů. Ta druhá statistika tým z Grove posunula v historických tabulkách na druhé místo hned za Ferrari. Mezi jezdci získali víc titulu jen ti ve Ferrari, McLarenu a teď i Mercedesu.
Sláva je krásná věc, jenže žít se z ní nedá. Na piedestal vystoupal Williams naposledy v roce 1997, od té doby se pohybuje na sestupné křivce. Počínaje sezonou 2018 se dá dokonce říct, že jde od deseti k pěti. Tady začala platit letitá rovnice úplatná nejen v motoristickém sportu: málo bodů plus málo peněz rovná se ještě větší problémy.
Williams to pocítil i na ceně akcií, které na burzu emitoval v únoru 2011. Zatímco tehdy se jedna akcie společnosti Williams Grand Prix Holdings PLC prodávala za 20 eur, dneska za ni dostane pouze 11 eur. To je historické minimum.
Místo slávy prodej střechy nad hlavou
Williams není zdaleka jediný z hrdinů formule 1 ze závěru minulého milénia, jehož jméno ze šampionátu zmizelo. Tým McLaren sice založil Australan Bruce McLaren už v 60. letech a jeho piloti měli velké úspěchy (Emerson Fittipaldi a James Hunt byli mistry světa), ale v září 1980 přišel velký zvrat.
Tým získal Ron Dennis a s tímto jménem byl McLaren spojován dalších 37 let. Byly to roky velkých úspěchů, kdy doslova válcoval konkurenci. Však se za jeho volantem stali šampiony Niki Lauda, Ayrton Senna, Mika Häkkinen i Lewis Hamilton.
Jenže postupem doby Dennis ztrácel pozici všemocného vůdce a množily se rozpory mezi ním a dalšími investory. Nakonec úspěšný manažer firmu z Wokingu opustil. Nejprve v roce 2016 odešel z funkce šéfa holdingu, následující rok pak prodal i svůj 35procentní podíl.
Také McLaren zažil v poslední době velký propad, byť to nebyla taková bída jako u Williamsu. I tak si musel vypůjčit velké peníze a kvůli vylepšení finanční bilance chce dokonce prodat střechu nad hlavou. Velkoryse koncipovaná centrála ve Wokingu je ceněna na 200 milionů liber (více než 5,7 miliardy Kč) a od nového majitele si ji chce McLaren nadále jen pronajímat.
Polozapomenutí muži za rychlými koly
Ovšem těch samorostů z historie formule 1 za současnými týmy je mnohem víc. Ještě předloni jeden z nich nesl jméno svého zakladatele. Ano, nemýlíte se, je to Sauber.
Švýcar Peter Sauber sice v roce 2006 na čas prodal svoji stáj automobilce BMW, ale jinak už od sedmdesátých let držel její opratě pevně v rukou. Po úspěších ve vytrvalostních závodech přešel v roce 1993 do formule 1.
Ekonomická situace ho ovšem donutila v polovině roku 2016 prodat celou firmu investiční společnosti Longbow Finance. Po uzavření dlouholetého partnerství s Ferrari se tým předloni přejmenoval na Alfu Romeo. Jméno Sauber tak se startovního roštu F1 zmizelo po 26 sezonách.
Asi jen skalní fanoušci by si tým AlphaTauri (ještě loni Toro Rosso) spojili se jménem italského sympaťáka Giancarla Minardiho, Přitom Minardi bylo od roku 1985 dlouhých dvacet let milým oživením chvostu závodního pole.
Pro jeho jezdce byly body vzácností a v Grand Prix nikdy nedosáhli na stupně vítězů. Ale právě díky dnes 72letému Italovi má AlphaTauri nyní sídlo ve Faenze, jen nějakých 85 kilometrů od Maranella.
Ani současný král F1, Mercedes, není tak úplně Mercedesem. Jeho kořeny totiž sahají až k legendárnímu Tyrrellu. Britský obchodník se dřevem Ken Tyrrell v roce 1968 splnil svůj dětský sen a postavil na start GP Jižní Afriky svůj tým formule 1. Jeho jezdci získali tři tituly mistra světa, ale po smrti majitele stáj koupil britský tabákový koncern BAT. Od pak vedla cesta přes Hondu a Brawn GP až ke Stříbrným šípům.
Americká výjimka ze Severní Karolíny
Red Bull je zase vybudován na základech, které v roce 1997 postavili Jackie Stewart (mimochodem, dva ze tří svých titulů šampiona F1 získal v Tyrrellu) a jeho syn Paul.
Jenže poté, co lékaři u Stewarta juniora diagnostikovali rakovinu tlustého střeva, šla formule 1 stranou. Stáj z Milton Keynes koupil Ford. Ten ji provozoval pod jménem Jaguar. Pak se stala majetkem Dietricha Mateschitze a dostala název Red Bull.
Abychom ty rodokmeny měli kompletní, Racing Point je pro změnu bývalý Jordan, následně Midland, pak Spyker a nakonec Force India…
Výjimkou je snad je americký Hass. Jenže říct Gene Haasovi, že je garážista, tak vás dost možná přetáhne montpákou. Vážený spolumajitel týmu NASCAR Stewart-Haas Racing má totiž pro stáj F1 hned dvě dílny. Jednak tu americkou v Severní Karolíně a k ní ještě nezbytnou britskou základnu v Banbury.
Jak je vidět, svět formule 1 se od doby „starých dobrých časů“ radikálně změnil. Dnes už nestačí mít jen dobré nápady, musíte je mít podložené pořádně tlustým paklíkem bankovek. Už proto, že každý nový tým musí nově složit 200 milionů dolarů jakéhosi „zápisného“, které si pak mezi sebou rozdělí jeho soupeři.
