Za současné konstelace ve světové atletice byli Karsten Warholm a Ryan Crouser nejzářivějšími hvězdami 59. ročníku ostravské Zlaté tretry.

Norský atlet zaběhl v srpnu ve Stockholmu druhý nejlepší čas v historii čtvrtky s překážkami (46,87 sekundy), americký koulař zase pravidelně atakuje magickou hranici 23 metrů. V Ostravě měli útočit znovu.

Warholma zlákali organizátoři na poslední chvíli, právě na základě jeho fantastického běhu na Diamantové lize ve Švédsku. Po vzoru cest Usaina Bolta do Ostravy pro něj vypravili tryskáč a nakonec i posunuli start jeho závodu na dřívější čas, aby byly podmínky příznivější.

24letý Nor tedy nepřišel na řadu až na konci časového programu, nýbrž dvacet minut před sedmou hodinou, kdy ještě na dráhu vítkovického stadionu dopadaly sluneční paprsky.

Do osmé dráhy přišel mimořádně motivovaný, bil se do hrudi, křičel do kamery a bouřlivě zdravil nadšené fanoušky. Start čtyřstovky vyšel až napodruhé a Warholm od začátku suverénně utekl ostatním. Tak jak bylo v plánu, z osmé dráhy za celý závod nikoho z protivníků ani neviděl.

„Opakovaný start nebyl velký problém, tohle je prostě součást našeho sportu a něco, na co jsem už zvyklý. I když vám to samozřejmě na pohodě před závodem nepřidá,“ vyprávěl Warholm v cíli.

Cože? Takhle pomalé to přece nebylo

Na rozdíl od závodu ve Švédsku proběhl trať čistě, vyhnul se škobrtnutí na poslední překážce a diváci v cílové rovince hypnotizovali časomíru. Všichni si přáli překonání světového rekordu Kevina Younga z olympiády 1992 v Barceloně o hodnotě 46,78 sekundy.

Místo toho se rozsvítil čas 47,64 (později oficiálně o dvě setiny rychlejší). A bledý Nor s červenými tvářemi naštvaně rozhazoval rukama. „Bylo to pro mě dost emotivní, protože takový čas jsem nečekal. Připadalo mi, že jsem běžel rychleji,“ vysvětloval úřadující mistr světa z Dauhá.

„Čučel jsem na tabuli a říkal si: Cože? Vždycky je hezké vyhrát, ale čas mě docela zklamal,“ podotkl upřímně. Druhého Francouze Ludvyho Vaillanta nechal za sebou o více než sekundu a půl, zapsal 12. výhru v řadě na trati s překážkami a už 22. vítězství za sebou v součtu s hladkou čtvrtkou. Naposledy nevyhrál právě v Ostravě přesně před dvěma lety v rámci Kontinentální poháru, kdy zaběhl na překážkách čas 48,56.

„Ano, byl jsem tady podruhé a moc se mi v Ostravě líbí. Organizátoři udělali dobrou práci, vyhověli mi i s posunem startu. Pokud budu mít šanci, rád se sem někdy vrátím,“ slíbil muž, jenž má potenciál stát se hvězdou, kterou atletika po Boltově konci hledá a tolik potřebuje.

Kovboje dohnal časový posun

Totéž platí pro Američana Crousera, který v Ostravě stejně jako norský překážkář pokořil rekord mítinku. Koulař z Portlandu poslal své náčiní celkem čtyřikrát za 22 metrů, přičemž nejhodnotnější byl výkon 22,43 z čtvrté série. Za osobním maximem zaostal bezmála o půl metru.

V červenci předvedl Crouser třetí nejlepší vrh koulařské historie o délce 22,91 metru. Také na dalších třech mítincích, včetně toho nedělního v polském Chorzówě, poslal kouli za hranici 22,5 metru. „Ale tady na mě trochu dolehla únava,“ zalitoval dvoumetrový obr ve Vítkovicích.

„Dohnal mě jet lag po přesunu z Ameriky. V Polsku to bylo skvělé, ale teď jsem závodil hned o dva dny později a možná jsem to trochu podcenil,“ přiznal úřadující olympijský šampion z Ria. „Dlouho jsem se rozcvičoval, nemohl jsem se pořádně rozehřát. Je to škoda,“ přibližoval.

Rekord Zlaté tretry i tak přehodil o 17 centimetrů a nechal daleko za sebou slovutnou čtveřici soupeřů s Michalem Haratykem nebo Davidem Storlem. „Jasně, 22,43 je hezký výkon. Dva týdny budu v Evropě, dám se dohromady a příště budu zase útočit na 23 metrů,“ zadoufal.

Mimo sektor se po stadionu procházel s velkým kovbojským kloboukem a rozdával úsměvy. „Z atmosféry jsem byl nadšený, ukázalo se, že i s těmi omezeními se dá vytvořit docela hlasitá kulisa. Byl to mítink se vším všudy, s hudbou i představováním závodníků,“ líbilo se Crouserovi.

Diváci mohli na stadion do osmi oddělených sektorů po pěti stech lidech a koulaře hlasitě podporovali i bez českého zástupce v závodě. „Mně to při vrhání hodně pomáhá, motivuje mě to. Hlava by chtěla, jenomže jsem tentokrát nedokázal přemluvit nohy, chyběla mi energie,“ poznamenal 27letý Američan, který před Zlatou tretrou prospal deset hodin.

Výkony jeho krajana Randyho Barnese z roku 1990 (23,12) a Němce Ulfa Timmermanna z roku 1988 (23,06) zůstaly zatím nepřekonány.

Díky triumfu se Bennett zároveň vrátil do čela bodovací soutěže a oblékl zelený dres, jehož obhájce Peter Sagan dnes dojel třetí. V čele Tour po desáté etapě zůstal Slovinec Primož Roglič.

Během volného pondělka se účastníci závodu podrobili testům na koronavirus a po negativním výsledku mohlo všech 166 jezdců nastoupit na start obávané 10. etapy na jiném ostrově Oléron. Po 168,5 kilometrech podél pobřeží Biskajského zálivu je očekávaný vítr zpočátku tolik netrápil, i tak se zrodilo několik pádů. Na zemi se ocitl krátce i vítěz nedělní etapy Tadej Pogačar.

S bočním větrem však bojovali cyklisté před nájezdem na most na ostrov Ré a v posledních 20 kilometrech. V závěru měl nejvíce sil Bennett, porazil šampiona letošní třetí etapy Caleba Ewana i bývalého mistra světa Sagana, od něhož převzal zelený dres. Po třech vavřínech na Giru d’Italia a dvou na Vueltě se devětadvacetiletý Ir z týmu Deceuninck-Quick Step dočkal i na třetím a nejslavnějším závodu Grand Tours, načež ho v cíli přemohly slzy.

„Omlouvám se, nechci být uplakánek. Ale přemohlo mě to. Je to úleva,“ řekl Bennett, jenž měl letos na kontě zatím čtvrté, druhé a třetí místo. V předchozích letech v Boře byl v Saganově stínu, tentokrát i jeho dokázal porazit. „Jsem v šoku. A chci poděkovat všem z týmu, že mi tu šanci dali,“ dodal.

Oba čeští cyklisté Roman Kreuziger i Jan Hirt dorazili do cíle ve skupině se ztrátou téměř pěti a půl minuty. V pořadí 107. ročník odložené Tour nadále vede Roglič o 21 sekund před loňským vítězem Kolumbijcem Eganem Bernalem. V hlavním poli dnes dojeli všichni jezdci z čela průběžného pořadí.

Ve středu peloton čeká podobná, opět rovinatá etapa, která po 167,5 kilometrech skončí v Poitiers a bude další šancí pro spurtéry.

Cyklistický etapový závod Tour de France – 10. etapa: Ile d’Oléron – Ile de Ré (168,5 km):

1. Bennett (Ir./Deceuninck-Quick Step) 3:35:22, 2. Ewan (Austr./Lotto-Soudal), 3. Sagan (SR/Bora-hansgrohe), 4. Viviani (It./Cofidis), 5. Pedersen (Dán./Trek-Segafredo), 6. Greipel (Něm./Israel Start-Up Nation), 7. Coquard (Fr./B&B Hotels – Vital Concept), 8. Bol (Niz./Sunweb), 9. Stuyven (Belg./Trek-Segafredo), 10. Mezgec (Slovin./Mitchelton-Scott) všichni stejný čas, …116. Kreuziger (ČR/NTT), 143. Hirt (ČR/CCC) oba -5:25.

Průběžné pořadí: 1. Roglič (Slovin./Jumbo-Visma) 42:15:23, 2. Bernal Kol./Ineos) -21, 3. Martin (Fr./Cofidis) -28, 4. Bardet (Fr./AG2R La Mondiale) -30, 5. Quintana (Kol.Arkea-Samsic), 6. Urán (Kol./EF Pro Cycling) oba -32, 7. Pogačar (Slovin./SAE Team Emirates) -44, 8. A. Yates (Brit./Mitchelton-Scott) -1:02, 9. López (Kol./Astana) -1:15, 10. Landa (Šp./Bahrajn) -1:42, …90. Hirt -1:46:18, 118. Kreuziger -2:10:41.

Třiadvacetiletý Zbořil byl v kádru Bruins pro play off v ‚bublině‘ v Torontu, ale do sestavy se nedostal. Stejně tak o rok mladší Hájek figuroval na soupisce Rangers, ale do soutěžních zápasů nezasáhl a představil se jen v jediném přípravném utkání před restartem NHL.

„Dnes jsme se domluvili s Jakubem Zbořilem, který přiletěl z Bostonu. V pondělí jsem mluvil s agentem Allanem Walshem, který zastupuje Libora Hájka. Budeme jednat s New Yorkem Rangers ohledně pojistky. Souhlasí, aby u nás hrál. Oba to jsou naši odchovanci,“ řekl klubovému webu majitel, generální manažer a trenér Komety Libor Zábranský.

Zbořil se může těšit na extraligovou premiéru. Do Severní Ameriky odešel z juniorky Komety v roce 2014 a hrál tři roky v celku Saint John Sea Dogs v QMJHL. Od sezony 2017/18 působil na farmě Bostonu v Providence. Za Bruins, kteří jej draftovali v roce 2015 v prvním kole na 13. pozici, sehrál v NHL dva duely v sezoně 2018/19.

V uplynulém ročníku odehrál v AHL za Providence 58 utkání a připsal si 19 bodů za tři góly a 16 asistencí. Od poloviny července byl Bostonu k dispozici pro dohrávku sezony. Bruins vypadli ze hry o Stanleyův pohár minulý týden ve 2. kole play off po porážce s Tampou Bay 1:4 na zápasy.

Hájek za Kometu v sezoně 2014/15 stihl v extralize 24 zápasů a připsal si jednu asistenci. Potom odešel do WHL, kde nastupoval za Saskatoon a Reginu. V NHL jej v roce 2016 draftovala ve druhém kole na 37. místě Tampa Bay a Rangers na něj získali práva v únoru 2018.

Za klub z Manhattanu sehrál v NHL 33 duelů a připsal si šest bodů za gól a pět asistencí. Z toho v uplynulém ročníku to bylo 28 zápasů a pět asistencí. Na farmě v AHL v dresu Hartfordu se představil ve 23 utkáních, vstřelil jednu branku a na dvě přihrál.

Kometa chtěla i útočníka Martina Nečase z Caroliny, ale tomu klub působení v Evropě před plánovaným startem NHL na začátku prosince nepovolil. „Byli bychom samozřejmě rádi za Martina Nečase, ale dohoda mezi ním a Carolinou je jasná. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v NHL,“ dodal Zábranský.

Incident, na který tenisová historie jen tak nezapomene. | Video: Reuters

Tradičně velmi oddaní, místy až fanatičtí fanoušci Novaka Djokoviče, podobně jako zhrzení sázkaři, kteří si vsadili na další grandslamový titul srbského favorita, nemají po šokující diskvalifikaci se sudí žádné slitování.

„Je mi extrémně líto, že jsem jí způsobil takový stres. Tak nechtěné. Tak špatné. Nebudu zveřejňovat její jméno, abych respektoval její soukromí,“ vzkazovala světová jednička po diskvalifikaci a bleskovém útěku z New Yorku.

Jenže totožnost rozhodčí přece jen odhalila některá média. Příznivci srbského šampiona pak vzali její profily na sociálních sítích útokem.

Přejí si, aby „shnila v pekle“, nevybíravě naznačují, že bolest po zásahu míčkem předstírala, obviňují ji z alkoholismu a vulgárně nadávají.

Sám Djokovič proto přispěchal s dalším prohlášením. Poděkoval za podporu, které se mu od fanoušků dostává, ale zároveň je vyzval k větší ohleduplnosti vůči rozhodčí.

„Děkuji vám za pozitivní vzkazy. Ale prosím, pamatujte na to, že čárová rozhodčí také potřebuje podporu naší komunity. Neudělala nic špatného. Žádám vás, abyste ji v těžkých chvílích podpořili. Díky těmto momentům rosteme a stáváme se silnějšími,“ vzkázal třiatřicetiletý tenista.

V New Yorku měl Djokovič útočit na svůj již osmnáctý grandslamový titul, kterým by se v historických tabulkách dostal o jeden triumf za Španěla Rafaela Nadala a o dva za Švýcara Rogera Federera.

Odborníci nepochybovali o tom, že se mu to povede, při neúčasti právě Nadala i s Federerem neměl srbského favorita nikdo jiný ohrozit. Djokovič letos na kurtech exceluje a do nedělního nešťastného incidentu vyhrál všech 26 duelů.

Americká tenisová organizace mezitím dala čárové rozhodčí volno, nechala ji odpočívat na hotelu pod lékařským dohledem. „Do práce se vrátí, až ona sama i doktor rozhodnou, že je na to pravá chvíle,“ oznámil mluvčí turnaje.

Německý deník Bild na svých internetových stránkách zveřejnil video z příjezdu českého reprezentanta do Leverkusenu, kde podstoupil lékařskou prohlídku. 

Ta alespoň podle renomovaného italského novináře Fabrizio Romano dopadla úspěšně, a tak by měl čtyřiadvacetiletý forvard v pátém klubu loňské bundesligové sezony podepsat smlouvu na pět let. 

AS Řím za něj inkasuje přibližně 27 milionů eur, tedy přibližně 715 milionů korun, a další peníze mu ještě mohou přicestovat na bonusech. 

Schick do Leverkusenu přicestoval necelý týden poté, co pro něj předčasně skončil reprezentační sraz, při kterém přišel do kontaktu s jedním ze dvou členů realizačního týmu nakažených koronavirem a musel do karantény. Čtyřiadvacetiletý útočník kvůli tomu zmeškal zápasy Ligy národů na Slovensku a se Skotskem.

Schick do Leverkusenu míří po ročním hostování v Lipsku, za které dal v uplynulé bundesligové sezoně deset branek a byl druhým nejlepším týmovým střelcem. Klubu pomohl do semifinále Ligy mistrů, ale vedení se kvůli ekonomickým dopadům koronavirové krize rozhodlo nevyužít opci na přestup.

V Římě Schick působil od roku 2017. Nejprve hostoval ze Sampdorie Janov a poté tam za celkem 38 milionů eur přestoupil, což z něj udělalo nejdražšího hráče v historii klubu. V dresu „Giallorossi“ se ale opora reprezentace, za niž odehrál 22 zápasů a dal devět branek, příliš neprosadila.