Zaskočila vás zpráva o úmrtí Miloše Říhy, nebo jste měl bližší informace o jeho vážném stavu?

Myslím, že v hokejové veřejnosti se něco vědělo, ale že je to takhle špatné, asi nikdo netušil a hlavně si to nikdo nepřál.

Jak na Miloše Říhu budete vzpomínat?

Jako na skvělého trenéra a člověka, který měl rád společnost, zábavu. Hokej miloval, neuměl prohrávat. Byl schopný svým způsobem nespat a mít v hlavě jenom hokej, protože měl rád úspěch. Českému hokeji dal strašně moc.

Poprvé jste se s ním pravidelně setkával jako hráč v 90. letech, kdy vás vedl v Pardubicích. Co si z té doby vybavujete?

Když přišel, byla to jeho první velká šance v extraligovém hokeji. Hned od začátku bylo vidět, že se snaží být pánem situace. Že si nebere servítky a jde si za svým cílem. Někdy to bylo trochu drastičtější, ale vzhledem k tomu, jak člověk stárne a vidí věci s nadhledem… Byly to pochopitelné kroky. Rád si rozhodoval o většině věcí, sám si je řídil. A že to dělal dobře, ukazují jeho výsledky. Nikdo z diváků neodcházel ze zimáku znuděný.

O Říhově přísnosti se obecně vědělo. Jak se konkrétně projevovala?

Jednoduše. Když se někdo nechtěl podřídit, šel z kola ven. Tečka. Disciplína někdy byla až vojenská, ale pokud měl včas pohromadě kádr, vždycky si ho skvěle připravil.

V roce 2003 jste pod vedením Říhy hrál finále extraligy, později jste s ním dokonce stál na lavičce jako asistent. Měnil se v průběhu let?

I on se s přibývajícím věkem trochu uklidnil. Zkušenosti, které sbíral, ho maličko měnily, ale ten zápal pro hokej a chuť vítězit zůstaly. Snažil se eliminovat věci, u kterých poznal, že nejsou správné. Učil se. Každopádně kdyby byl klidnější, možná měl i ten český titul, ale určitě patří mezi největší české trenéry posledních dekád.

Jak vysoko byste ho zařadil v rámci českých porevolučních trenérů, kteří byli u národnímu týmu nebo třeba sbírali úspěchy jinde?

Těžko říct, můžu posuzovat jenom trenéry, s nimiž jsem pracoval. Měl jsem štěstí, že jsem se většinou potkával s takovými, kteří pro český hokej hodně znamenali. Kdybych měl Miloše Říhu někam řadit, tak určitě na absolutní vrchol. Co se týče hokeje a schopnosti motivovat, byl absolutní jednička. Nakonec se to ukázalo i v reprezentaci. Lidi bavil. 

K reprezentaci se dostal až na sklonku kariéry, a to ještě trochu nečekaně, když jiní odmítli. Zasloužil si šanci dřív?

Nevím, jestli dřív, protože měl klubové povinnosti, ale určitě si nároďák zasloužil. Strašně si ho vážil a práce u něj ho hrozně bavila. Když jsem se s ním bavil, hrozně ho ranilo, že se v polovině svého trenérského období dozvěděl, že i kdyby udělal úspěch, třeba medailový, tak končí a bude vystřídaný. Bral to tak, že pokud jsou výsledky, má trenér pokračovat, což jsou vlastně logické věci. Nemyslel dva měsíce dopředu, ale dál. Mančaft stavěl tak, aby mladé provázal se staršími a všechno mělo hlavu a patu. Druhý rok mu navíc vzal koronavirus. O to je to smutnější.

Muchová z pozice nasazené dvacítky splnila proti Williamsové, dvojnásobné vítězce turnaje a nyní 67. hráčce žebříčku, roli favoritky. „Jsem ráda, jak jsem to zvládla a výhra pro mě hodně znamená,“ řekla šestadvacetiletá česká naděje novinářům.

Utkání se hrálo na dvorci Arthura Ashe, na němž starší se sester Williamsových získala v letech 2000 a 2001 dva newyorské tituly.

„Byl to těžkej los, jeden z těžších do prvního kola. Už jenom kvůli jejímu jménu. Vyhrála to tady, i když už je to pár let zpátky, tak pořád má zkušenosti a ví, co kde a jak. Ale jsem zvyklá. Mívám přísnější losy a poprala jsem se s tím docela dobře“ řekla Muchová.

Do utkání měla dobrý start a hned vzala někdejší světové jedničce podání. „Dařilo se mi returnovat její servis. Nejtěžší bylo si zvyknout na její rychlost. Hraje fakt dost rychle,“ řekla olomoucká rodačka.

„Těžko se hledal rytmus. Dala vítěznou ránu, při které jsem se nedotkla balonu, potom třikrát zkazila. Ve druhém setu to šlo trošku dolů s mým soustředěním, ale držela jsem se blízko a konec se mi podařil.“

Hrálo se před prázdnými tribunami největšího tenisového stadionu světa, kam se jindy vejde 23 tisíc lidí. „Kdyby tam byly tisíce lidí, kteří by asi nefandili úplně mně, tak by atmosféra byla hezčí. Ona by se možná víc vyhecovala, ale mně to taky pomáhá,“ řekla Muchová. Všimla si, že v hledišti seděla i Serena, sestra Venus. „Viděla jsem, že se kouká, ale nestrašila mě, držela jsem se ve své bublině.“

Po utkání připravili pořadatelé Muchové překvapení. Na velkoplošné obrazovce viděla a také se pozdravila s australskou herečkou Rebel Wilsonovou, která je její fanynkou. „Věděla jsem, že zápas sleduje, ale ne, že nás spojí. Bylo příjemné zpestření, že jsme se mohly pozdravit a virtuálně si zamávat.“

Na sociálních sítích opět zaujala i hudebními schopnostmi. Složila v angličtině písničku o životě v bublině v New Yorku. Zpívala, jak čeká na test na covid-19, zapomněla vyplnit dotazník a že se hraje bez fanoušků, ale slyší v uších jejich tleskání doma z křesla. Na kytaru ji doprovázel kondiční trenér Jaroslav Blažek.

„Občas se tady nudíme mezi tréninky. Agentka mi dovezla kytaru a jak jezdíme v autobusu dvě hodiny tam a zpátky a nemáme co dělat, tak jsem napsala text. Pak jsme to zkusili ze srandy zahrát a z hecu jsme to dali ven,“ řekla Muchová.

S nadsázkou by třeba jednou mohla vydat i desku. „Pokud tady toho uděláme víc,“ smála se a doplnila: „To je jenom sranda, to určitě ne. Zatím se držím u tenisu.“

Co se týče české a československé stopy, tři tituly si z US Open si vybojoval Ivan Lendl (1985-87). Jedno vítězství má na kontě Hana Mandlíková (1985). Naposledy se do finále dvouhry probojovala Karolína Plíšková v roce 2016.

Hlavní soutěž US Open startuje 31. srpna, ženské finále dvouhry je na programu 12. září, mužské o den později.

Bývalá světová jednička Andy Murray předvedl parádní obrat. S Japoncem Jošihitem Nišiokou prohrával už 0:2 na sety, ve čtvrtém setu odvrátil mečbol a nakonec vyhrál 4:6, 4:6, 7:6, 7:6 a 6:4 za čtyři hodiny a 38 minut. Turnajová dvojka Sofia Keninová porazila Belgičanku Yaninu Wickmayerovou bez problémů dvakrát 6:2.

„Jsem opravdu hodně unavený. Nejhůř jsou na tom moje palce na obou nohách. Potřebuju ledovou lázeň,“ řekl Murray na kurtu. „Na začátku jsem trefoval údery pozdě a chyboval. Pak jsem našel rytmus a ke konci lépe podával,“ uvedl vítěz US Open z roku 2012, který hraje na grandslamu dvouhru poprvé do Australian Open 2019. Poté se podrobil druhé operaci bolavé kyčle.

Murray se stal už třetím hráčem dne, který otočil z 0:2 na sety. Nor Casper Ruud porazil Mackenzieho McDonalda z USA 4:6, 4:6, 6:4, 6:3, 6:2 a jedenáctý nasazený Karen Chačanov z Ruska zdolal Itala Jannika Sinnera 3:6, 6:7, 6:2, 6:0 a 7:6.

Do boje o druhé kolo dnes zasáhne čtveřice českých tenistů. Na největším kurtu Arthura Ashe zahájí takzvanou night session v 1:00 SELČ Karolína Muchová, kterou čeká dvojnásobná vítězka turnaje Venus Williamsová z USA.

Kristýna Plíšková nastoupí proti osmnácté nasazené Doně Vekičové z Chorvatska, Kateřina Siniaková bude hrát s Kaiou Kanepiovou z Estonska. Jediného českého muže v soutěži Jiřího Veselého čeká Francouz Corentin Moutet.

Uspěli i Kuzněcov a Pironkovová

Úspěšný návrat do velkého tenisu po tříleté pauze prožili na US Open Andrej Kuzněcov a Cvetana Pironkovová. Ruský hráč po vleklých problémech s kyčlí porazil Američana Sama Querreyho 6:4, 7:6 s 6:2. Dvaatřicetiletá Bulharka po mateřské pauze zdolala Rusku Ljudmilu Samsonovovou 6:2, 6:3.

Další soupeřkou Pironkovové bude dvojnásobná grandslamová šampionka Garbiňe Muguruzaová ze Španělska. Kuzněcov, který si před cestou do New Yorku zahrál poprvé po dlouhé době turnaj na štvanickém challengeru, narazí na krajana Karena Chačanova.

Kuzněcov je prvním hráčem bez umístění ve světovém žebříčku po 13 letech, který dokázal vyhrál zápas na grandslamu. Potíže s kyčlemi měl od 16 let a před třemi roky se zhoršily natolik, že musel přerušit kariéru. Předloni si někdejší 39. hráč světa vyzkoušel jeden turnaj, ale na kurtu trpěl bolestmi.

„V roce 2018 to byla hrůza. Nemohl jsem chodit, bolelo to, i když jsem jen ležel,“ líčil nyní v New Yorku. Operaci, jakou podstoupil hned dvakrát hvězdný Brit Andy Murray, Kuzněcov navzdory radám okolí odmítal. Dal si pauzu a zhruba po roce se jeho stal zlepšil. „Začal jsem popobíhat a postupně zrychloval. Postupoval jsem krok za krokem a trvalo to dva roky. Letos v únoru už jsem se cítil celkem dobře a začal si trénovat sám pro sebe,“ uvedl devětadvacetiletý tenista.

Mezitím komentoval tenis pro televizi, trénoval juniory, oženil se a od loňského prosince vychovává syna. Návrat plánoval už na jaře, ale pandemie koronaviru mu to překazila. Alespoň mohl dalších pět měsíců rehabilitovat ve Španělsku a zbavit se bolestí úplně. Před návratem si několikrát zatrénoval i se světovou jedničkou Srbem Novakem Djokovičem.

Na pražském challengeru vypadl v prvním kole s Nizozemcem Tallonem Griekspoorem, ale na US Open zaskočil 45. hráče světa Querreyho. „Byl jsem si jistý, že se vrátím, jen jsem nevěděl, jak dlouho to potrvá. Říkal jsem si, že to může být tři roky, ale taky pět let. Nevím, jestli bych pak měl ještě motivaci,“ uvedl Kuzněcov, jehož maximem na turnajích ATP jsou tři semifinálové účasti.

Pironkovová ohlásila návrat po mateřské pauze v březnu, ale musela si na něj také počkat. Semifinalistka Wimbledonu z roku 2010 přivedla předloni v dubnu na svět syna, poslední zápas předtím sehrála ve Wimbledonu 2017. Do US Open, kde byla v roce 2012 v osmifinále, vstoupila hladkou výhrou nad 120. ženou světového žebříčku Samsonovovou.

Po zápase si pochvalovala, že jí sedí rychlé kurty ve Flushing Meadows. „Ze začátku jsem trénovala na vzdálenějších kurtech, které byly ještě rychlejší. Říkala jsem si: jůůů, paráda. Tady je to trochu pomalejší, ale pořád hodně rychlé. To mi vyhovuje. Dříve byly kurty mnohem mnohem pomalejší,“ uvedla Pironkovová.

Přestože byl na utkání v Edenu videorozhodčí, Ginzel v nastaveném čase druhého poločasu špatně odpískal pokutový kop za to, že Olivier Kingue v šestnáctce lehce přistrčil domácího Lukáše Provoda. Navíc příbramskému obránci udělil žlutou kartu.

Ve slezském derby Opava – Karviná (1:2) zaváhal rozhodčí Miroslav Zelinka ve 44. minutě. Podle komise hostující Martin Šindelář zastavil Bojana Dordiče nedovoleně a domácí měli zahrávat penaltu. Také v Opavě byl přítomen VAR.

V dalším sobotním duelu Mladá Boleslav – Zlín (1:3) chyboval rozhodčí Jiří Houdek, když v nastavení druhé půle nenařídil pro hosty pokutový kop a nevyloučil Šimona Gabriela za faul na Tomáše Poznara. V Boleslavi videorozhodčí nebyl jako na jediném utkání z druhého kola nejvyšší soutěže.