Sedmapadesátiletý rodák z Tel Avivu, který je na lavičce národního týmu od roku 2013 a loni jej dovedl na mistrovství světa v Číně k historickému šestému týmu, dokončil proces získání českého pasu dopoledne slibem na Libeňském zámku v Praze.

„Jsem nadšený a velmi pyšný, že jsem české občanství získal. Je to pro mě velký den. Ukazuje to respekt, kterého se mi dostává v České republice. A také to, jak já tuto zemi miluji,“ řekl Ginzburg.

V tuzemsku působí už od roku 2006. Tehdy se stal asistentem trenéra Muliho Katzurina v Nymburce. O pět let později převzal suveréna české scény poslední let jako hlavní kouč a už sedm let je i na lavičce reprezentace.

O získání českého občanství přemýšlel dlouhou dobu. „Před šesti sedmi lety jsem mluvil s prezidentem (České basketbalové federace) Janstou, protože jsem cítil, že jsem tu řadu let a patřím k této zemi. Začali jsme na tom pracovat,“ podotkl Ginzburg.

Český pas má více než z praktického významu právě pro to, jaký si vytvořil k zemi svého dlouholetého působení vztah. „Není to o tom, aby mi to něco usnadnilo, ale o tom, že cítím, že patřím do České republiky, a jsem za to šťastný,“ uvedl.

„Když mi český pas pomůže, tak proč ne. Třeba na letišti nebo podobně. Ale pro mě je daleko důležitější, že se mi dostalo takového uznání v České republice a chci ukázat svou lásku k této zemi,“ popsal své pocity.

Ode dneška je hrdým Izraelcem i Čechem. „Obě jsou to skvělé země. Velká odlišnost je jen počasí,“ usmíval se Ginzburg. „Lidi v České republice jsou asi více v klidu a uvolněnější. Cítím se tu skvěle a myslím, že patřím do České republiky,“ řekl.

V češtině přednesl státoobčanský slib. „Slibuji na svou čest věrnost České republice…“ zopakoval před novináři Ginzburg, který jinak komunikuje anglicky. „Připravoval jsem se na to více, než se připravuju na zápas,“ smál se.

„Před pár lety, když jsem dorazil do České republiky, neměl jsem tušení, co přinese budoucnost. Od té doby se můj osud začal velmi silně proplétat s Čechy. Česká republika se stala mým domovem mimo domov,“ prohlásil Ginzburg, jemuž hned přišla řada gratulací.

Jedním z nich byl izraelský velvyslanec v ČR Daniel Meron. „Ronene, dosáhl jsi na obrovský úspěch s českým národním týmem, když jsi ho dovedl k šestému místu na mistrovství světa. Každý v Izraeli je na Tebe hrdý! Je pěkné, že k tomuto došlo ve chvíli, kdy slavíme výročí 30 let od znovunavázání diplomatických vztahů mezi našimi dvěma národy,“ uvedl Meron.

S českým týmem bude Ginzburg na konci této sezony bojovat v kvalifikaci o účast na olympijských hrách. „Rozhodně se cítím být součástí této skvělé země a chci i nadále být jejím dobrým ambasadorem v zahraničí,“ prohlásil kouč.

„Jsem hrdý na to, že mám tu čest trénovat náš národní tým a doufám, že budeme i nadále úspěšní a budeme šířit dobré jméno České republiky po celém světě,“ dodal Ginzburg.

Čtyřiadvacetiletého Američana loni nezastihli dopingoví komisaři na nahlášeném místě třikrát během 12 měsíců a Jednotka pro bezúhonnost atletiky (AIU) mu kvůli tomu letos v červnu zastavila činnost.

Distanc Colemanovi vyprší 13. května 2022, teoreticky by mohl stihnout o rok odložené MS v Eugene, které se bude konat v červenci 2022. Proti trestu se může halový mistr světa a světový rekordman na 60 metrů odvolat ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS).

Coleman, jenž byl na loňském MS v Dauhá také členem vítězné štafety USA v závodu na 4×100 metrů, těsně unikl trestu za stejný prohřešek už minulý rok. Postihu se vyhnul jen díky tomu, že Světová antidopingová agentura (WADA) uvedla chybné datum první vynechané kontroly.

Coleman následně požadoval po Americké antidopingové agentuře (USADA) za neprokázané obvinění z obcházení testů omluvu, dvě vynechané kontroly z tohoto období v kombinaci s třetím porušením pravidel ale nakonec měly za následek dvouletý trest.

Dopingoví komisaři nezastihli Colemana na nahlášeném místě pobytu loni 16. ledna, 26. dubna a 9. prosince. Hvězdný sprinter tvrdil, že v posledním případě nebyl k dispozici kvůli nakupování vánočních dárků a že dorazil domů krátce před vypršením hodinové lhůty, kdy měl být k dispozici dopingovým komisařům.

Ti nicméně před disciplinárním tribunálem dosvědčili, že čekali od 19:15 do 20:15 marně před Colemanovým domem. Z účtenky z obchodního domu vyplývá, že tam Coleman platil svůj nákup ve 20:22.

„Jeho tvrzení nepřijímáme. Je zjevné, že nemohl přijít domů dřív, než udělal ve 20:22 nákup. Jsme si naprosto jisti, že přesně to se stalo,“ uvedla AIU v dnešním zdůvodnění trestu.

Rodák z Atlanty Coleman byl mnohými pasován do role nástupce legendárního Usaina Bolta. S osobním rekordem na stovce 9,76 je šestým nejrychlejším mužem historie, ve sbírce má vedle dvou zlatých z MS ještě dvě stříbra.

Kandidaturu chce zvážit i z toho důvodu, že ho vyčerpávají problémy, kterým fotbal aktuálně čelí. Na asociaci dopadá koronavirová krize i čerstvá kauza údajné korupce a ovlivňování výsledků zápasů.

„Zcela jednoznačně je to věc, která je předčasná. Skutečně nemám v tuhle chvíli šanci se zabývat touto úvahou. Pokud bych k tomu měl říct něco obecně, tak bude strašně záležet na tom, jakým způsobem se bude celá situace vyvíjet v těch nejbližších dnech, týdnech a měsících,“ řekl Malík ve videu, v němž dnes odpovídal na dotazy médií.

„Samozřejmě pak bude záležet i na tom, jakým způsobem za mnou bude či nebude stát celé fotbalové hnutí od výkonnostního po profesionální fotbal v období, kdy bude dávat smysl se touto otázkou zabývat. V neposlední řadě si celou věc musím vyhodnotit i já pro sebe,“ dodal Malík.

Předsedou se stal na konci roku 2017 poté, co v souvislosti s dotační kauzou odstoupil Miroslav Pelta. „Když jsem před třemi lety do této vrcholné funkce přicházel, bylo mým úkolem prostředí zklidnit, zajistit kontinuální financování českého fotbalu. Domnívám se, že tyto dva úkoly se ve většině podařilo naplnit. Mohli jsme se začít soustředit na to, co fotbal dělá fotbalem. Myslím, že i tady se celá řada věci povedla, na druhou stranu pak propukla ta dnešní kauza, fotbal je také těžce zasažen koronavirovou epidemií,“ poznamenal Malík.

„Přestože ty fotbalové úspěchy typu vítězství nad Anglií, možnost hrát přátelské zápasy s Brazílií a Německem si cením hodně vysoko a jsou to věci, které vás motivují a posouvají hodně dopředu, řešení těch problematických věcí a velkých kauz pochopitelně i mě významným způsobem vyčerpává. Na jednoho člověk v tak krátké době je to poměrně velká nálož. Je to i něco, čím se budu muset zabývat já osobně,“ doplnil padesátiletý funkcionář.

V 19 letech jste debutoval za PSV v Lize mistrů, hrál jste za ni Evropskou ligu i domácí soutěž. Co se změnilo, že jste teď odešel hostovat?

Minulou sezonu až do toho zranění v polovině prosince jsem odehrál skoro všechny zápasy v základní sestavě. Laboroval jsem s tím skoro dva a půl měsíce, v únoru jsem se vrátil k tréninku a na přelomu února a března jsem naskočil do plného tréninku s áčkem. Když už to vypadalo, že jsem se do toho po dvou zápasech s juniorkou dostal a vrátím se do áčka, přišel koronavirus. V Nizozemsku se ukončila liga a do plného tréninku jsme se vrátili až na konci července.

Jak jste to ukončení ligy vnímal?

Nikdo o tom viru ještě pořádně nevěděl. Bral jsem to tak, že bezpečnost je na prvním místě. S odstupem času jak vidím, že nakažených ve fotbale moc není, nevím ani o žádném hráči, co by měl těžší průběh, tak si myslím, že se to dalo dohrát.

Takhle dlouhá pauza je asi celkově pro všechny nepříjemná, že?

Pro mě to bylo nepříjemné dvojnásob. Od prosince jsem čekal na zápas kvůli zranění, pak přišel koronavirus. Když jsem se vrátil do přípravy, tak jsem byl nabuzený, chtěl jsem hrát zápasy. To je i důvod, proč jsem šel hostovat. Byl jsem prostě nadržený na fotbal, chtěl jsem hlavně hrát. Jsem mladý a jsem rád, že mě už zranění nelimituje. 

Měl jste nabídky na hostování z Nizozemska, z německé druhé bundesligy. Proč jste se nakonec rozhodl pro Liberec?

Evropská liga byla velké lákadlo, množství zápasů je v Liberci větší než v ostatních klubech, ze kterých jsem měl nabídky. Liberec má navíc velké ambice, náročný styl fotbalu, který mi vyhovuje. To byly hlavní důvody. Seběhlo se to celé narychlo. Krátce jsme jednali i se Slováckem, ale vzhledem k Evropské lize se i PSV přiklonilo k Liberci. 

Jako střídající hráč jste ve čtvrtek slavil vítězství nad Gentem. Jaké bylo poprvé vyhrát za český klub?

Bylo to příjemné. Za to, jak jsme ten zápas odbojovali, jsme si vítězství určitě zasloužili. Nutno podotknout, že nás podržel gólman Filip Nguyen. Slušný start do Evropské ligy.

Byla pro vás výhra za český klub jiná než za nizozemský?

Motivace je pro mě vždycky stejná. Jdu do toho s tím, že chci vyhrát. Specifické to bylo maximálně tím, že kabina v Liberci je česká a oslavy po zápase si dokážeme užít víc než v zahraničí. Chci tím říct, že zpívání v kabině po zápase v zahraničí vůbec není. Pokřik po výhře už vůbec ne.

Těšil jste se na českou kabinu?

Je to příjemný návrat. Pět let jsem byl v Nizozemsku, neměl jsem žádného spoluhráče z Česka ani ze Slovenska. Byl jsem v kontaktu s klukama z jednadvacítky, také kvůli tomu jsem se těšil do Liberce. Vím, že to jsou neskuteční borci a kabina v Liberci je také velmi dobrá. Je to příjemné znovu pravidelně slyšet mateřský jazyk.

Jste odchovancem Slovácka. Jaké to pro vás bude proti němu nastoupit?

Určitě bude speciální hrát proti klubu, který mě vychoval pro velký fotbal. Hlavně narazit na bráchu (Lukáš Sadílek, pozn. red.) bude něco jiného. Ani si to zatím nedokážu představit, jaké to bude. Co se stane, když jeden nakopne druhého nebo naopak, ale snad to bude v klidu. I pro diváka to bude svým způsobem zajímavé, až na sebe narazíme.

Evropskou ligu jste začali jako jediný český tým výhrou (1:0 na Gentem). Jaké jsou šance Slovanu na postup ze skupiny?

V minulé sezoně v PSV jsme měli po dvou zápasech ve skupině šest bodů. Už se pomalu oslavoval postup, ale nepostoupili jsme. Jsem na zemi a čeká nás spousta práce. Gent nás přehrával a byl lepší fotbalově. Vyhráli jsme bojovností, týmovostí. Byli jsme pro ně nepříjemní. Když tak budeme hrát na každého soupeře, tak nás to snad někam dotáhne.

V jaké fázi je vaše kariéra, jaké jsou cíle?

Momentálně chci hlavně hrát fotbal. V hlavě mám reprezentační Euro „jednadvacítek“. Dělí nás od postupu důležitý zápas v Řecku, který musíme zvládnout. Chci bojovat v Liberci a udělat všechno pro týmový úspěch. Dlouhodobé cíle si nedávám, i když samozřejmě všichni máme sny. Mám taky sen, kam to dotáhnout, ale soustředím se na svůj aktuální ročník.

Dlouhodobě se věnujete dobročinným projektům. Ať už je to podpora dětí s rakovinou nebo naposledy dar 500 tisíc korun nemocnici v Uherském Hradišti. Co vás k tomu vede?

Od první dražby dresu pro Nadaci Krtek jsem se tomu vůbec nebránil. Pro různé nadace děláme v rámci Výzvy borců podobné akce. Máme z toho dobrý pocit, že ty peníze pomohou. Než si koupit nějaké drahé hodinky, tak raději přispěju na takové věci a doufám, že to bude pomáhat.

Jak nakonec vůbec pomohl dar nemocnici?

Byl jsem v kontaktu s vedením nemocnice a peníze použili na nákup ventilátorů, kterých v březnu neměli dostatek. Takže snad docela dobrá věc v boji proti koronaviru.

Co na to říká okolí?

Jsou rádi, že jsem se tak rozhodl. Myslím, že i spoluhráči mě respektují za tenhle čin.

Podnik v Antverpách jasně ukázal, že bez jestřábího oka už to v dnešní době nepůjde. Sudí Adel Nour udělal hned několik zásadních chyb a vesměs je v duelu s Britem Danielem Evansem odnesl právě Chačanov.

Osmnáctý hráč současného světového žebříčku se hned několikrát ocitl na pokraji diskvalifikace.

Nervy mu vytekly už v prvním setu, když za stavu 4:2 poslal smeč evidentně několik centimetrů před základní čáru. Nikdo z čárových nic nehlásil, ostatně míč to byl jasně dobrý.

Egyptský sudí přesto nepochopitelně vstoupil do výměny a zahlásil aut.

Rus, který moc dobře viděl, kam míček trefil, logicky zuřil. „Tohle že byl aut? Myslíš to vážně?“ rozčiloval se Chačanov. Marně. Sudí mu dokonce rukama naznačil, že z jeho pohledu šlo o výrazný aut a proto hru přerušil.

Chačanov se nestačil divit: „Dobře, hned dnes po zápase půjdeme a spolu se na to podíváme, ano?“

Ve druhém dějství následovaly další sporné momenty. Nejprve za stavu 6:3, 3:2, když Chačanov neúspěšně reklamoval aut po soupeřově returnu. Jen o pár chvil později si stěžoval i Evans. Ten hádku s Nourem ukončil slovy „Zku…ný cirkus“.

Rus v té chvíli vedl 6:3, 4:2, vedení ale neudržel. Jeho psychika dostala zabrat zejména v tie-breaku druhé sady, ve vypjaté chvíli za stavu 7:7. Evans zahrál forhend do autu, což nikdo z rozhodčích nezaregistroval. 

Tenista nechápal, bezmocně se chytal za hlavu a sprchoval rozhodčího: „To je vtip? Každý viděl, že to byl aut. Jsi opilý? Co tu děláš? To tady nemusíš vůbec být.“

Druhý set Chačanov vzápětí ztratil a při příchodu na lavičku nejprve prudce nakopl reklamní banner umístěný na síti, poté se raketou pustil i do rozhodcovského umpiru a nakvašeně odešel do šatny.

Podívejte se na kontroverzní momenty z utkání:

Čtyřiadvacetiletý hráč se nakonec vrátil, křivda na něm ale zanechala viditelné stopy. Rus nakonec vypadl po porážce 6:3, 6:7, 4:6.

Přesto měl jeho příběh nakonec pozitivní konec. Po zápase se mu egyptský rozhodčí za chyby osobně omluvil a sám Chačanov si na sociálních sítích rovněž nasypal popel na hlavu.

„Byl to emotivní, komplikovaný a náročný zápas. Sudí se mi omluvil, bylo mu to líto. Já se mu zase omluvil za své hrubé chování,“ napsal ruský tenista.

„Jsme jenom lidé, každý může udělat chybu. Nechtěl jsem nikoho urážet a chovat se takhle. Bohužel jsem nedokázal ovládnout své emoce, což se nakonec projevilo i na výsledku. Děkuji všem za podporu,“ dodal Chačanov smířlivě.