Měsíc: Říjen 2020

Amatérské fotbalové soutěže už se letos nerozběhnou


Fotbalové soutěže od třetí ligy níže včetně domácího poháru se už letos hrát nebudou. Výkonný výbor Fotbalové asociace ČR na dnešním jednání rozhodl o tom, že je kvůli zhoršené koronavirové situaci v zemi až do konce roku přeruší. Na sociální síti twitter o tom informoval generální sekretář FAČR Jan Pauly.

FAČR řídí v Česku amatérské fotbalové soutěže od třetích lig níže a také pohár MOL Cup. Profesionální první a druhou ligu organizuje Ligová fotbalová asociace, která požádala o výjimku a jedná s ministerstvem o tom, aby nejvyšší soutěž mohla znovu začít.

Veškeré sportovní soutěže v zemi jsou od první poloviny října zakázány. Výjimku dostaly pouze mezinárodní akce jako tenisový turnaj žen v Ostravě, galavečer MMA v Brně či domácí zápasy Sparty, Liberce a Slavie ve fotbalové Evropské lize. Sport je v Česku zastaven jako v jedné z mála zemí na světě.

Fotbalová republika, díl pátý: Rváčov | Video: Sport



Zdroj příspěvku

Veselý překvapil v Kazachstánu, vyřadil nasazenou pětku Sandgrena


Český tenista Jiří Veselý vyřadil na turnaji v Nur-Sultanu pátého nasazeného Tennyse Sandgrena. Američana na tvrdém povrchu v Kazachstánu v prvním kole porazil 6:4 a 7:6.

Po turnaji na Sardinii, kde předminulý týden postoupil do čtvrtfinále, tak Veselý udělal první krok k dalšímu úspěchu.

Výborně mu fungoval servis, který navzdory pěti brejkbolům ani jednou neztratil. O zisku prvního setu rozhodl brejkem v sedmém gamu. Ve druhé sadě si drželi podání oba tenisté a rozhodoval tie-break.

V něm měl Veselý mečbol už za stavu 6:5, ale Sandgren ho bekhendovým prohozem odvrátil a vzápětí si vybojoval setbol. O ten ho Veselý připravil skvělým servisem a vypracoval si další mečbol. Ten už po doběhnutém kraťasu proměnil a zvítězil ve zkrácené hře 9:7.

O postup do čtvrtfinále se Veselý utká s Jegorem Gerasimovem, který porazil 6:3, 3:6 a 7:6 Jihoafričana Lloyda George Harrise.

Běloruského vrstevníka sedmadvacetiletý Čech porazil letos v únoru ve finále v indickém Puné, kde po pěti letech získal druhý singlový titul na okruhu ATP.

Aktuálně je Veselý díky 66. místu ve světovém žebříčku o sedmnáct příček výše než Gerasimov.

Tenisový turnaj mužů v Nur-Sultanu (tvrdý povrch, dotace 337.000 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Veselý (ČR) – Sandgren (5-USA) 6:4, 7:6 (9:7).



Zdroj příspěvku

Dlouhá dřina na sněhu, střelba čtyřikrát denně. To jsem ještě nezažil, přiznal Moravec


Už měl v hlavě konec kariéry, ale nakonec se nechal přemluvit ještě na jednu sezonu. Teď se šestatřicetiletý biatlonista Ondřej Moravec srovnává s poslední předsezonní přípravou. Není totiž vůbec jednoduchá.

Při jarní vlně pandemie koronaviru trávil čas doma s rodinou, v létě se ale už zapojil do přípravy, a musel tak stejně jako zbytek týmu reagovat na neustálé změny v restrikcích pro cestování.

„Zatím naštěstí nic nerušíme. Spíš mi není úplně příjemný předodjezdový stres. Jestli jsem pozitivní, nebo negativní. Já bych se s tím srovnal, zůstal bych doma v karanténě, ale ovlivnilo by to spoustu lidí. Rodina by to snad pochopila, ale potkávám se i s jinými sportovci,“ uvedl pro web Českého biatlonu Ondřej Moravec.

Biatlonisty čekají přísná hygienická opatření, aby se sezona mohla rozběhnout. Upravený je i kalendář závodů, hned po dvou akcích bude hostit finské Kontiolahti a rakouský Hochfilzen. Do první zastávky Světového poháru zbývá měsíc. 

Česká biatlonová reprezentace je v poslední fázi přípravy, a závodníci tak mají v nohách pořádné dávky tréninku. A to už hlavně na sněhu.

„Dvakrát jsme byli na Dachsteinu, kam jsme delší dobu nejezdili. Teď jsme na Pokljuce lyžovali další čtyři dny. To v plánu nebylo, může to být 10 až 12 hodin na lyžích navíc. Asi jsem tedy tolik přípravy na sněhu nezažil,“ přiznal trojnásobný olympijský medailista.

Ale že by to hned znamenalo, že díky tomu bude nadcházejí sezona úspěšná, to si nemyslí. To spíš ho dál posune energie, s jakou se vrátil do mužského trenérského týmu Ondřej Rybář.

„Rybís s námi většinou neabsolvuje celé soustředění, takže vždycky přijede nabitý energií a chce nám ji předat. Což když máte za sebou dvacet dní soustředění, není snadné vstřebat. Ale chce z nás dostat sto procent, podle mě to má smysl,“ myslí si Moravec.

Staronový trenér prý vnesl do přípravy i určité změny. „Už na prvním soustředění v Letohradě jsme stříleli třeba čtyřikrát denně. To jsem nikdy nezažil. Střelecká příprava se hodně proměnila. Rybís se snaží trochu změnit i naše myšlení. Střelbě jsme věnovali hodně času a myslím, že to nese výsledky,“ prohlásil Moravec.

Někdy si veterán reprezentace dopřeje i individuální trénink. „Když nás Rybís trénoval před Soči, tak jsme měli také docela často individuální týdny. V tomhle si důvěřujeme. I přes svůj pokročilý věk nemám problém jít na trénink a splnit plán,“ řekl.

Nyní už ale vyhlíží blížící se závody a první zastávku v Kontiolahti. „Není to zrovna mé oblíbené místo. Je dobré, že budeme závodit. Aspoň v to doufám. V létě jsme mohli vidět, že atletika a další sporty neměly žádné soutěže. Ještě jsme nezačali závodit, takže nemůžeme jásat,“ brzdí nadšení Moravec.



Zdroj příspěvku

Maruška: Berbra a jeho podržtašek jsme se měli zbavit sami. Prostředí je zdevastované


Před dvěma lety na protest proti praktikám Romana Berbra a jeho kolegů opustil vysoké funkce v českém fotbale, stávající systém však Tomáš Maruška kritizovat nepřestal. „Všude v rozvinutých zemích řídí velký fotbal masa, a ne že velký fotbal řídí masu, tak jako u nás,“ říká bývalý manažer regionálních a klubových akademií FAČR a ředitel akademie Dynama České Budějovice.

Odevšad se ozývají lidé z nejnižších pater fotbalu, že mají novou chuť pracovat a vrhnout se do práce na změně ve fotbalovém prostředí. Registrujete tu vlnu?

Ano, registruju. Je to milé a hlavně povzbuzující. Z minulosti se musíme poučit a nastavit si taková pravidla, aby se změna povedla a hlavně zachovala. Na těchto pravidlech a principech se svými bývalými kolegy nyní pracujeme a věřím, že budou pro veřejnost a současné funkcionáře jasná, srozumitelná.

Co konkrétně bude potřeba, aby se na okresech a krajích dostali do funkcí lidé, kteří by mohli sesadit současný establishment?

Jako klíčové vidím to, aby předsedové klubů na okresních fotbalových svazech začali mezi sebou mluvit o lidech, které by rádi, aby je vedli. Aby na nich měli shodu v několika klubech a následně je oslovili. Pořád cítím, že mnoho lidí čeká, kdo to konečně vezme. Kdo vstane a řekne: Já vás povedu. Pořád mi přijde, že čekají, až jim přijde volební lístek a na tom bude nějaké jméno, ze kterého vyberou. Naopak. Prvně musí oni sami vytvořit ten lístek. A ať vedou v patrnosti, že pro obnovu reputace tam nemohou být tak z devadesáti procent lidé, kteří tam jsou nyní. I přes to, že ti samotní lidé jsou přesvědčeni, že oni za to nemohou a snažili se o změnu.

Jak moc se projeví, že si lidé budou moci zvolit do vedení okresních a krajských svazů zástupce, aniž by měli obavy z tlaku Romana Berbra a jeho stoupenců? 

To ukáže čas, ale myslím si, že to, co se stalo, je pro mnoho lidí velký impuls k opuštění strachu o svůj klub, což bylo pro mnohé i velkou morální brzdou. Strach obecně je největší brzda člověka. Pozor, on může přijít i strach z toho, jak to vlastně teď bude. Jakákoliv změna je pro člověka problém z důvodu toho, že neví, co bude, a vytváří si strach sám před sebou. Často naprosto zbytečně. No a hlavně si myslím, že nepochopení voleb je příčinou současného stavu. Všude v rozvinutých zemích řídí velký fotbal masa, tedy zástupci klubů, a ne, že velký fotbal řídí masu, tak jako u nás. Proto profesionální fotbal má svou samostatnou asociaci a jen částečně se podílí na vedení svazu. Hlavně u malých zemí našeho typu všichni spolupracují ve prospěch rozvoje reprezentace.

Což má zpětně pozitivní dopad na výsledky klubů, že?

No jasně. Vědí, že Anderlecht v Belgii, Bern, Curych či Basilej ve Švýcarsku nemohou dlouhodobě konkurovat Juventusu, Realu, Manchesteru, ale proto, že mají špičkově promyšlený systém masové výchovy mládeže a všichni včetně jmenovaných klubů pracují pro systém národního zájmu, mají velmi úspěšné reprezentace, tím pádem i kluby a současně i prostředí, ekonomiku, etiku. Jim se podařilo oba břehy propojit. My máme jeden břeh naprosto zdevastovaný.

Akademie byl jeden z projektů FAČR, který fungoval, přesto jste byl nucen odejít. Je pro vás současná situace satisfakcí?

Satisfakce? Proč? Doposud se v českém fotbale mimo toho, že je někdo obviněn a je ve vazbě, nic nezměnilo. Z tohoto pohledu nic necítím. Navíc já odešel sám – ze své vůle. Pochopil jsem po roce práce na FAČR, že to změnit nemůžu a s takovými lidmi, jako byl Berbr a někteří, kteří vedli ligové kluby, dělat nechci a nemohu. Pochopil jsem, jak nedávno moc hezky řekl Vláďa Šmicer, že pracovat pro FAČR znamená pracovat pro Berbra, a to jsem nechtěl ani já. Proto jsem odešel, a to i ze všech funkcí na KFS, protože i tam jsem nepřímo pro něho dělal. I když jsem si to předtím neuvědomoval – žil jsem v domnění, jak já osobně si ruku nepálím, když pracuju jen s mládeží. Prostě jsem nemohl a nechtěl dál.

Pokračovat jste mohl jen v tom případě, že byste se Romanu Berbrovi omluvil. Taková nabídka vás neoslovila?

Já se k tomu už nechci vracet, nezlobte se. O rozprášení naší skupiny a o vymyšleném zdiskreditování Michala Prokeše, znevážení práce Antonína Baráka současným předsedou FAČR panem Malíkem a generálním sekretářem Paulym pokutou za nedodržení smlouvy, o tom se už napsalo dost.

Po odchodu z asociace jste natočil video, ve kterém jste apeloval na lidi z fotbalového hnutí, aby ho změnili odspodu. Plánujete další? Nebo budete sám objíždět okresy a kraje?

Video: Youtube

Video jsem dělal skoro před půldruhým rokem a reakce jsou z drtivé většiny velmi pozitivní. Dvaadvacet tisíc shlédnutí jsem absolutně nečekal a je milé, že je i po takové době aktuální a konečně se o okresních volbách mluví celorepublikově, jak jsou důležité pro očistu fotbalového prostředí. Je milé, že video převezmou renomovaní novináři a média. Jinak nad dalším videem přemýšlím, to ano, ale už ne tak dlouhém. Spíše udělat krátká videa, výstižná a částečně i motivační k tomu, aby začaly mezi sebou kluby o volbě OFS komunikovat.

I vy jste se ale úplně nezbavil myšlenek na to, že vaše snahy k ničemu nevedou a raději půjdete trénovat do zahraničí. Pozice Romana Berbra vypadala neprůstřelná. Bylo obvinění a zatčení jedinou šancí ke změně? 

Jediná šance to rozhodně nebyla. Hlavně jsem přesvědčen, že jsme si to jako hnutí měli vyřešit sami. Sami se takovému člověku a jeho podržtaškám postavit a dát jim červenou. To mě mrzet bude vždy a doufám, že to pro nás všechny bude i ponaučení. A ano, o zahraničí jsem uvažoval. Jak o kanadském angažmá, které jsem měl domluvené před vstupem na FAČR, tak o přeshraničním trénování. V Kanadě mám stále přátele, pokud mohu říct velmi dobré přátele, se kterými jsem v kontaktu a o fotbale se neustále bavíme.

Co říkáte na postoj předsedy FAČR Martina Malíka, který odmítl přijmout osobní odpovědnost za stav, ve kterém se nyní fotbal nachází?

On ji přijal. Sice po svém, ve smyslu toho, že za to vlastně můžeme všichni, ale přijal. Ještě zapomněl dodat, že za to vlastně mohou i mí rodiče, protože mě asi špatně vychovali, když jsem toto jako člen FAČR dopustil. Co k tomu dál říct… Raději nic, jsem pedagog, a pokud tento článek budou číst moji žáci, tak ať se před nimi nemusím stydět za určitá neslušná slova, až se zase potkáme v lavicích.

Kritika je jedna věc, přijmout odpovědnost pak druhá. Máte ambice kandidovat do čela okresního či krajského fotbalového svazu?

Jestli se chci stát předsedou? No, že bych po tom toužil a byl to můj sen, tak to opravdu ne. Už před dvěma lety při mé rezignaci jsem ale jasně deklaroval, a to pořád platí, pokud to budou kluby v našem Jihočeském kraji chtít, jsem připraven se jím stát a pracovat na okresní či krajské úrovni. Pokud zájem nebude, brečet kvůli tomu rozhodně nebudu. Jsem předseda Tělovýchovné jednoty ve Veselí nad Lužnicí, máme skoro tisíc členů a žabomyší války mezi jednotlivými oddíly řeším skoro na denní bázi. Znova opakuju, musí chtít kluby.

Fotbalová republika, díl pátý: Rváčov | Video: Sport



Zdroj příspěvku

Běž, Forreste, běž! Souček byl zrozen k běhu, žasnou v Anglii. Vyzdvihují vliv rodičů


Jeho maminka milovala maraton, a tak malý Tomáš chodil běhat do lesa s ní. Tak na Britských ostrovech popisují prapůvod úžasných běžeckých výkonů opory londýnského West Hamu Tomáše Součka.

Okamžitě po svém příchodu do Premier League se zařadil mezi nejběhavější hráče soutěže. Tomáš Souček je neúnavný i v úvodu nové sezony, po úvodních pěti zápasech držel průměr 12,2 naběhaných kilometrů za zápas.

Ačkoli pro West Ham zdaleka není přínosný pouze tímto aspektem, právě na běhání českého reprezentanta založil list The Sun profilový článek.

Na webových stránkách deníku zasvítil titulek Born to Run – Zrozen k běhu, v tištěném vydání se zase objevila lehce pozměněná hláška z filmové klasiky Forrest Gump: Běž, Forreste, běž! Oproti správné verzi autor jméno Forrest vyměnil za slovo forest, tedy les.

Právě v lesích totiž malý Tomáš kdysi pokládal základy své nezlomné fyzické kondice.

„Moje maminka Iva hrávala házenou, ale v posledních patnácti letech se dala na půlmaratony a maratony. Když jsem byl mladší, chodil jsem s ní do lesa. Pro zábavu. Odtud pochází moje fyzická výdrž,“ cituje Součka deník.

Sám nikdy maraton neběžel. „Nemám rád velké množství kilometrů v té samé intenzitě. Ale možná to po skončení kariéry zkusím,“ říká pětadvacetiletý záložník, překypující touhou neustále se hýbat a být aktivní.

Vždyť i Součkův tatínek František – jeho první fotbalový trenér – nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz vyprávěl: „I mimo tréninky prostě chodil ven hrát fotbal. I s dospělými. A když přišel domů, kopal si v pokojíčku. A nebo tam cvičil, což dělá dodnes. Když k nám přijede, pořád tam cvičí.“

Jeden ze základních kamenů současné základní sestavy Hammers se směje, když vypráví, jak mu byl fotbal prakticky od narození jeho nevyhnutelným osudem.

„Když jsem se narodil, byla to jasná volba. Šel jsem ven, na oběd, na večeři, prostě kamkoli jsme šli, vždycky jsem se ptal, jestli si s sebou můžu vzít míč,“ vzpomíná Souček.

S tátou jako malý koukal na Premier League a na Ligu mistrů. Tu okusil v dresu pražské Slavie, anglická liga byla dalším splněným snem. „Měl jsem rád hráče, kteří hráli na podobné pozici jako já, třeba Yayu Tourého. Tátovi jsem vyprávěl, jak sním o tom hrát v Anglii,“ říká.

Za to, jak ho vychovali a jak se obětovali, když potřeboval vozit pětkrát týdně z Havlíčkova Brodu na tréninky do Prahy, je Souček rodičům dodnes vděčný.

„Nebylo to pro ně jednoduché. Časově i finančně. Když jsem se stal profesionálem, snažil jsem se jim to vrátit. Jsem šťastný za to, co pro mě udělali,“ vysvětluje vysoký středopolař pro The Sun.

Tottenham – West Ham, Premier League (Tomáš Souček, Harry Kane) | Foto: Reuters

Vzpomíná na světové hvězdy, jejichž plákaty měl vylepené v pokojíčku. Teď některé z nich potkává na trávníku. A ačkoli si zachovává pokoru a skromnost, netají zároveň velké ambice.

„Je pěkné hrát proti špičkovým hráčům. Ale teď chci prostě být lepší, než jsou oni,“ říká sebevědomě.

Není se čemu divit. Do slavné Premier League vstoupil působivě. Za Hammers dosud odehrál devatenáct utkání, dal tři branky, vyhrál 161 z 280 osobních soubojů a 107 ze 173 vzdušných soubojů.

Pro Davida Moyese se stal nepostradatelným, velebí jej i kapitán týmu, anglický reprezentant Declan Rice.

„Je skvělé s ním hrát. Je to hráč, kterého jsme přesně potřebovali. Přidal naší hře něco hodně důležitého, co nám léta chybělo,“ chválí Součka.



Zdroj příspěvku

Scroll to top