Aktualizováno před 33 minutami

Sakkariová, přemožitelka turnajové jedničky Eliny Svitolinové z druhého kola, už s Džabúrovou prohrávala 3:6 a 1:3. Ziskem devíti gamů v řadě ale vývoj otočila a po hodině a čtyřiceti minutách využila první mečbol.

Třetí místo v semifinále J&T Banka Ostrava Open 2020 obsadila Američanka Jennifer Bradyová, která otočila čtvrtfinálový zápas s ruskou kvalifikantkou Veronikou Kuděrmětovovou. Přemožitelku druhé nasazené Karolíny Plíškové porazila 6:7, 6:3, 6:1 a o finále si zahraje letos počtvrté. Její soupeřka vzejde z duelu Španělky Sáry Sorribesové s třetí nasazenou Arynou Sabalenkovou z Běloruska.

Sakkariová, přemožitelka turnajové jedničky Eliny Svitolinové z druhého kola, už s Džabúrovou prohrávala 3:6 a 1:3. Ziskem devíti gamů v řadě ale vývoj otočila a po hodině a čtyřiceti minutách využila první mečbol.

„Jsem nadšená, že jsem v semifinále. Je to můj poslední turnaj sezony a ráda bych tady vydržela až do neděle,“ řekla Sakkariová České televizi.

Mertensová měla do utkání ostrý nástup, jako kdyby chtěla Azarenkové vrátit potupnou prohru 1:6, 0:6 z letošního US Open. Posílala vítězné míče po lajnách a vedla 2:0, ale Azarenková hru vyrovnala a postupně byla ve výměnách jistější. Za stavu 2:4 odvrátila Běloruska brejkbol a rozjela se – ve zbytku utkání už ztratila jen jeden game.

„Ona výborně začala. Musela jsem si zvyknout a nedávat jí čas míče zabíjet. Začala jsem využívat svoje šance a výborně podávala,“ řekla bývalá světová jednička Azarenková. Do semifinále postoupila potřetí z posledních pěti turnajů.

Tenisový turnaj mužů v Antverpách (tvrdý povrch, dotace 472.590 eur):

Dvouhra – čtvrtfinále:

Dimitrov (4-Bulh.) – Raonic (5-Kan.) bez boje, Humbert (Fr.) – Harris (JAR) 6:3, 7:6 (7:2), Evans (Brit.) – Chačanov (3-Rus.) 3:6, 7:6 (9:7), 6:4, De Minaur (8-Austr.) – Giron (USA) 6:3, 6:0.

Tenisový turnaj mužů v Kolíně nad Rýnem (tvrdý povrch, dotace 325.610 eur):

Dvouhra – čtvrtfinále:

Schwartzman (2-Arg.) – Davidovich (Šp.) 2:6, 7:6 (7:3), 6:1, Sinner (It.) – Simon (Fr.) 6:3, 0:6, 6:4.

Tenisový turnaj žen J&T Banka Ostrava Open 2020 (tvrdý povrch, dotace 528.500 dolarů):

Dvouhra – čtvrtfinále:

Sakkariová (Řec.) – Džabúrová (Tun.) 3:6, 6:3, 6:1, Azarenková (4-Běl.) – Mertensová (7-Belg.) 6:4, 6:1, Bradyová (USA) – Kuděrmětovová (Rus.) 6:7 (5:7), 6:3, 6:1.

Jak trávíte čas, když váš tým nemůže hrát ani trénovat?

Asi tak jako většina lidí okolo hokeje, kteří se nudí a nemají kam píchnout. Dodržujeme nařízení vlády, nestřetáváme se. Každý se připravuje doma sám, já si zajdu maximálně do lesa. Ta situace nikoho netěší, ale musí se respektovat a akceptovat.

A jak bojujete s nudou? Sledujete hokej ze zahraničí aspoň v televizi?

To bych se akorát naštval, kdybych se musel dívat na hokej, jehož teď ani nemůžu být součástí. (úsměv) Spíš si čtu, snažím se zahnat myšlenky na hokej. I když nejsem fotbalový fanoušek, občas nějaké sestřihy zhlédnu. Jinak s rodinou sledujeme dokola Ulici, Růžovku, Modravu a tak dále. Snažíme se pořád myslet pozitivně.

Mají hráči individuální tréninkové plány na doma?

Kluci, které máme letos k dispozici, jsou velmi poctiví a sami chtějí. Snaží se sami udržovat, nikdo se na nic nevykašle. Běhat a posilovat v přírodě nebo doma umí každý, hráči žádný plán nemají. Každý ví, co jsme dělali v létě nebo co děláme při tréninku. Mají doporučeno pobýt na čerstvém vzduchu, ale zároveň nijak neobcházejí vládní opatření.

Dojíždění za tréninkem do zahraničí, jako to dělají některé sportovní týmy, u vás ve hře nebylo? Rakousko máte za rohem.

Já chci respektovat nařízení vlády. Proč tohle dělat? Buď budeme všichni zajedno, nebo si zase každý bude dělat, co chce. Nejsem zastáncem tohohle dojíždění za hranice, ale je to můj osobní názor. Pokud si někdo chce udělat fajfku, ať si ji udělá. Nicméně podle mě je to zbytečné, protože navíc nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Nevíme, kdy se sport znovu rozběhne a nakdy se vlastně připravovat. Když je tady vysoké riziko nákazy, nepojedu přece k sousedům, kteří jsou na tom podobně. Nedává mi to smysl.

Považujete to svým způsobem za obcházení českých opatření?

Připadá mi to tak. Opakuju, že je to můj názor, záleží to na klubech, ale mně osobně se to zdá jako obcházení daných pravidel. Pak se nedivme, že pandemie nemizí.

Jaký byl pro Znojmo přechod z mezinárodní EBEL ligy, v současnosti Bet-at-home ICE Hockey League, do české druhé ligy, tedy až třetí nejvyšší soutěže u nás?

Kluci trénovali dvakrát denně, stejně jako v dřívějších letech. Teď vidíme, že se majitel klubu rozhodl správně. Někdy je zapotřebí udělat krok zpět a počkat, jak se to vyvine. Když vidím, že některé soutěže ani nezačaly, jiné jsou přerušovány… My máme aspoň odehraných pět zápasů a byli jsme v nějakém rytmu. Udělali jsme dobrý krok zpátky a hrajeme soutěž, která není tak špatná, jak se někomu mohlo zdát.

Jaké bylo zjištění o druhé lize v pěti zápasech?

Že spoustu lidí mělo naprosto mylnou představu. Už to není žádná pivní soutěž, nehrají to stopadesátikiloví pantátové, kteří si jdou po práci udělat žízeň a skoro nedopnou kalhoty. Hrají tam kluci se zkušenostmi nebo naopak mladí dravci, chtějí se na Znojmo vytáhnout. Chtě nechtě musíme potvrzovat roli favorita. Je otázka času, kdy toho soupeře svou kvalitou v zápase zlomíte, ale doba, kdy byste po příchodu z lepší soutěže dávali těm týmům deset nebo patnáct gólů, je dávno pryč. Dneska se ti kluci udržují, aby vypadali dobře u bazénu. (úsměv)

Vedly se ve Znojmě debaty o tom, zda klub zůstane plně profesionální i v této soutěži?

Majitel od prvopočátku věděl, co chceme a jakou máme vizi do budoucna, kdy se zase situace změní a uvolní. Chtěli bychom zpět do EBEL ligy, tohle je takový mezičlánek, ať něco hrajeme. Nikdo nemohl předpokládat, že se teď stejně k hokeji minimálně na měsíc nedostaneme, ale kluci, kteří ve Znojmě jsou, vědí, že ve druhé lize nechceme zůstat. Proto zůstal Anthony Luciani nebo přišel Mikko Vainonen, slyšeli na to. Úroveň klubu je i nadále profesionální, změnil se jen název soutěže.

Chcete se vrátit do EBEL ligy, byť jste v minulosti tvrdili, že tam s vámi leckdy zachází dost arogantně? Chcete se tomu vzepřít?

Samozřejmě. V posledních letech jsme ukázali, že si umíme respekt získat nejen pomocí výsledků. Nenecháme si házet špínu na hlavu za to, že jsme pro ně z východního bloku. Myslím, že teď spíš „ebelce“ budeme chybět. Neodešli jsme, že bychom byli uražení, žádala si to doba. Pokud se od příštího září rozjede zase normální soutěž se vším všudy, budeme připraveni se tam vrátit a bojovat proti všem. Už tam zjistili, že i Znojmo umí praštit do stolu.

Takže i pro vás je tato mezizastávka v druhé lize s vidinou návratu do EBEL ligy lákavější než případné angažmá někde jinde?

Angažmá jinde u mě nepřichází v úvahu. S majitelem Znojma jsme oba stará škola, plácli jsme si. Pokud bude pocit, že můžu ještě něco předat, zůstanu. Pokud ne, bez problémů skončím úplně. Když skončím ve Znojmě, skončím s hokejem. Jediná vize pro mě bude pláž, slunce, černé brýle, kafe a cigáro. (úsměv)

Za poslední půlrok pohnulo českým hokejem téma uniklých nahrávek z hokejových šaten. Nejdříve od dorostenců Techniky Brno a nedávno z kabiny dospělých hráčů prvoligové Třebíče. Co na to říkáte?

Neznám osobně ani jednoho z těch dvou trenérů. Každý má své metody, jak působit na hráče, jak se chovat u mládeže nebo dospělých. Nerad bych hodnotil jednotlivé výroky trenérů, spíš mě zaráží jiná věc. Vždy mi bylo jako hráči vštěpováno, že co se upeče v šatně, má tam také zůstat. Chyba je podle mě v tom, že to kluci pustili ven. U nás ve Znojmě si to vůbec neumím představit. Pravidla jsou jasně daná. Pokud by se něco takového stalo u nás, pytel by byl podle mě hodně rychle za branou zimního stadionu.

Zklamalo vás to především v případě Třebíče, kde šlo o profesionální dospělé hokejisty? U mladých hráčů z Brna se to chápe asi snáze.

Ano, já jsem mluvil o té dospělé šatně. Jak říkám svým asistentům, já opravdu nezávidím trenérům, kteří dnes pracují s mládeží. Ať je to hokej, fotbal nebo cokoliv jiného. Já jsem si to zkusil párkrát jako záskok, ale nemohl bych u mládeže trénovat nikdy. Vidím, že je to rok od roku horší. Když se však vrátím k dospělým, tam je pouštění věcí ze šatny absolutně nepřípustné.

Ladislav Šmíd z Liberce to pro Hokej.cz okomentoval tak, že stát se to v šatně Bílých tygrů, dotyčný hráč by tam na druhý den neseděl. A ještě by nejspíš dostal nějakou ránu od cesty.

Jasně, to s Láďou naprosto souhlasím. Takové pravidlo prostě je. Opravdu ta kauza pro mě znamenala šok, čím dál častěji kroutím hlavou nad věcmi z dnešní doby. Kdyby se tohle někde stalo mně, souhlasím s Láďou, že ten kluk by se nemohl ukázat nejen na zimáku, ale ani nikde ve městě.

Aktualizováno před 2 minutami

Hlavní peloton se všemi favority dorazil s odstupem téměř dvanácti minut. Růžový dres uhájil Wilco Kelderman z Nizozemska.

Černý si hned v úvodu naskočil do původně tříčlenného úniku, který se postupně rozrostl až na 14 jezdců. V závěru zbyla v čele šestičlenná skupina. Český jezdec zaútočil zhruba 23 km před cílem v mírném stoupání. Postupně si vypracoval náskok přes 20 sekund a v koncovce potvrdil časovkářské kvality.

Dojezd Josefa Černého do cíle:

Po dojezdu si Černý pochvaloval, jak spolu jezdci v úniku po celý den spolupracovali. „Na konci to bylo o tom, kdo bude mít lepší nohy. Jsem hrozně šťastný. Pořád tomu nemůžu uvěřit, všechno se stalo tak rychle. Bylo to neuvěřitelné, ani to neumím popsat,“ řekl v rozhovoru v cíli Černý. Na letošním Giru se zatím blýskl pátým a šestým místem v časovkách. Třetí jízda proti chronometru čeká peloton v závěrečný den v Miláně.

Campenaerts, jenž byl s Černým v úniku už od počátku, nastoupil soupeřům kilometr před cílem a dojel si samostatně pro druhé místo. Souboj zbylé čtveřice o třetí příčku vyhrál s odstupem 26 sekund za vítězem domácí Jacopo Mosca.

O dosud poslední české vítězství na Giru d’Italia se postaral Roman Kreuziger, který v roce 2012 ovládl 19. etapu z Trevisa do Alpe di Pampeaga. Na některém ze závodů Grand Tour naposledy triumfoval Zdeněk Štybar, který vyhrál 6. etapu z Abbeville do Le Havru na Tour de France 2015.

Josef Černý a tradiční sprcha šampaňským na stupních vítězů:

Cyklistický etapový závod Giro d’Italia – 19. etapa (Abbiategrasso – Asti, 124,5 km):

1. Černý (ČR/CCC) -2:30:40, 2. Campenaerts (Belg./NTT) -18, 3. Mosca (It./Trek-Segafredo), 4. Clarke (Austr./EF Pro Cycling), 5. Keisse (Belg./Deceuninck-Quick Step), 6. Armée (Belg./Lotto-Soudal) všichni -26, 7. Torres (Šp./Movistar), 8. Pellaud (Švýc./Androni Giocattoli-Sidermec), 9. Carboni (It./Bardiani-CSF Faizane), 10. Dowsett (Brit./Israel Start-Up Nation) všichni -1:10.

Průběžné pořadí: 1. Kelderman (Niz./Sunweb) 80:29:19, 2. Hindley (Austr./Sunweb) -12, 3. Geoghegan Hart (Brit./Ineos Grenadiers) -15, 4. Bilbao (Šp./Bahrajn-McLaren) -1:19, 5. Almeida (Portug./Deceuninck-Quick Step) -2:16, 6. Fuglsang (Dán./Astana) -3:59, 7. Konrad (Rak./Bora-hansgrohe) -5:40, 8. V. Nibali (It./Trek-Segafredo) -5:47, 9. Masnada (It./Deceuninck-Quick Step) -6:46, 10. Majka (Pol./Bora-hansgrohe) -7:28, …78. Černý -3:30:17.

Znesvářené strany v Libyi v pátek podepsaly dohodu o trvalém příměří v celé zemi, oznámila Organizace spojených národů (OSN). Zástupci obou libyjských kabinetů zasedli k mírovým rozhovorům v Ženevě tento týden a dohodu, kterou OSN označila za historickou, budou následovat politická vyjednávání v příštím měsíci, píší agentury. Dodržování dohody však vzápětí zpochybnil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož země je jedním z klíčových hráčů v konfliktu.

Klid zbraní je platný okamžitě a podle dohody musí severoafrickou zemi do tří měsíců opustit všichni zahraniční bojovníci. Sporné oblasti mají strážit nově utvořené společné policejní síly, uvedla šéfka mise OSN pro Libyi Stephanie Williamsová.

Libye se potýká s chaosem od svržení diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. O vládu tam kromě mnoha ozbrojených skupin usilovaly dva kabinety. S vládou v Tripolisu uznávanou OSN a Tureckem soupeří kabinet na východě země, který podporují jednotky polního maršála Chalífy Haftara a na jehož straně je Egypt, Spojené arabské emiráty či Rusko.

Klub s více než stoletou historií, mistrovským titulem a účastí v evropských pohárech se snaží o návrat do první ligy. Představil proto projekt, jak by měl jeho nový stánek vypadat. Letos hraje v azylu na Proseku, příští sezónu se už chce vrátit na Žižkov.

„Vše je naplánováno a připraveno tak, aby stadion splnil požadavky na nejvyšší soutěž, poskytl prvotřídní sportovní zázemí a zároveň pomohl s revitalizací Žižkova,“ říká majitel klubu Martin Louda.

Zastaralý stadion na Seifertově ulici, kde za Viktorku v 90. letech hrávaly hvězdy jako Karel Poborský nebo Michal Bílek, nesplňuje nynější požadavky pro první a druhou ligu. Licenční komise proto klubu nemůže dát povolení k tomu, aby tu mohl nastupovat k soutěžním duelům.

Po rekonstrukci má stadion pořádně prokouknout. Zvenku bude patrný nový plášť hlavní tribuny osazený světelnou tabulí, uvnitř se chystá modernizace míst pro diváky i pro hráče. Vzniknout mají nové kabiny a špičkové zázemí, fanoušci se mohou těšit na občerstvení u každé tribuny, na nové záchody i místa k sezení. Na stadion se bude přicházet pěti vstupy, tak aby se lidé nemuseli u vchodu tlačit, a aby bylo možné oddělit příznivce hostujícího týmu. Stadion tak bude splňovat všechny předepsané podmínky.

Rekonstrukce má přijít na vyšší desítky milionů korun, podle klubu by se mohla potřebná částka pohybovat kolem 50 milionů.

„Projekt je hotový, klub má nasmlouvané firmy, které mohou vyjet na místo a začít stavět. Radnici jsme začátkem září předali více než férovou nabídku, celý záměr odprezentovali a teď čekáme, zda náš návrh podpoří,“ uvádí Jakub Splavec, mediální zástupce klubového šéfa Loudy.

Louda chce stadion koupit, radnice váhá

A právě tady je problém. Stadion patří městu, které ho svěřilo do péče Prahy 3, tedy žižkovské radnice. Klub si ho dlouhodobě pronajímá. Rekonstrukci je připravený zaplatit ze svého, nechce ale dávat peníze do areálu, který mu nepatří. Proto chce areál odkoupit. Praha se ale odmítá stadionu vzdát.

„Pokud by k prodeji nakonec došlo, potřebujeme záruku zachování fotbalu na Žižkově i v budoucnosti,“ říká Vít Šimral, radní hlavního města za Piráty. Na magistrátu má na starosti školství, sport, vědu a podnikání, proto se právě on otázkou žižkovského stadionu zabývá.

Klubový šéf Louda podniká v nemovitostech a je spoluvlastníkem sousedního paláce Radost, dřívějšího Domu odborových svazů, který se chystá změnit na moderní srdce Žižkova. Na místě je tedy obava, zda neplánuje využít ke komerční výstavbě i pozemky pod stadionem. Louda ale tvrdí, že nemá v plánu mít tu nic jiného než nový stadion. „Provoz klubu mě stojí 40 milionů korun ročně. Kdybych tu chtěl stavět třeba byty, z investičního hlediska by to nedávalo smysl. Byl by to nejdražší pozemek v Praze,“ prohlašuje.

Obavy radnice zatím ale nerozptýlil. „Hlavním zádrhelem je, že vlastník klubu zatvrzele požaduje prodej stadionu a pozemků do svých rukou. Já takový prodej strategických pozemků v centru města developerovi nepovažuji za dobrý nápad,“ říká Matěj Michalk Žaloudek, místní zastupitel za Zelené a předseda výboru pro územní rozvoj Prahy 3.  

Klub, žižkovská radnice a magistrát proto hledají způsob, jak situaci vyřešit. Pokud se stadion nepodaří zmodernizovat, Viktorka bude muset hrát jinde. Jinou možnost jí fotbalové řády nedávají. Městu pak zůstane prázdný stadion.

„O nabídce s klubem a s městskou částí Praha 3 stále jednáme, k dohodě dojde až budou všechny strany v souladu. Stadion chceme zachránit za podmínek, které budou výhodné pro město, městskou část a žižkováky,“ říká radní Šimral.