Výkonný výbor na pondělním mimořádném zasedání, které se kvůli koronavirovým omezením konalo prostřednictvím videokonference, odvolal všechny členy komise rozhodčích v čele s předsedou Jozefem Chovancem.

Zůstává pouze Tomáš Bárta, jenž byl nominován za Ligovou fotbalovou asociaci. Bude sestavena prozatímní nová komise. Zároveň byli odvoláni všichni členové komise rozhodčích Řídící komise pro Čechy.

Berbr oznámil rezignaci na všechny posty ve fotbale krátce poté, co skončilo mimořádné jednání výkonného výboru. Jeho odstoupení přijal předseda asociace Martin Malík.

„Jak je obecně známo, pan Berbr byl vzat do vazby a momentálně k němu může pouze jeho právní zástupce. Rezignace byla doručena prostřednictvím jeho právního zástupce sem na sekretariát,“ řekl na tiskové konferenci generální sekretář FAČR Jan Pauly. „V okamžiku, kde jsem hovořil s kolegy v rámci výkonného výboru a poté s předsedy krajských svazů, jsme ještě tuto informaci neměli,“ dodal Malík.

Berbr je jednou z 20 obviněných osob v kauze údajného ovlivňování výsledků zápasů druhé a třetí ligy prostřednictvím rozhodčích. Kontroverzní funkcionář, který má podle médií coby bývalý rozhodčí velký vliv na sudí i na dění v celém českém fotbale, byl v neděli vzat do vazby. Do ní podle České televize putovali také sportovní ředitel druholigového Vyšehradu Roman Rogoz, rozhodčí Tomáš Grimm a bývalý prvoligový hráč Michal Káník.

Podle médií je do kauzy zapojena řada rozhodčích, z nichž někteří působili či působí na listině pro profesionální soutěže. V textu obvinění v aféře figuruje i jméno šéfa sudích Chovance, který měl po setkání s Rogozem změnit delegaci na květnové utkání Vyšehradu s Líšní.

Výkonný výbor rozhodl o tom, že všichni rozhodčí, kteří jsou v kauze zapleteni, budou vyřazeni z listin. Budou vytvořeny nové listiny.

Kriminalisté tvrdí, že ovlivňování zápasů řídila organizovaná zločinecká skupina. Podle médií mělo jít hlavně o utkání Vyšehradu, který v sezoně 2018/19 postoupil ze třetí do druhé ligy.

V elitní společnosti střelců má Obert na kontě 107 gólů. V dresu Slovanu Bratislava, Tatranu Prešov, RH Brno a ČH Bratislava nasázel ve federální soutěži 92 branek, dalších patnáct zásahů přidal coby hráč Innsbrucku v rakouské nejvyšší soutěži, kde dvakrát slavil zisk titulu.

Obert se pyšní i pozoruhodným primátem. Byl totiž jediným Slovákem, který reprezentoval Československo ve všech existujících kategoriích – nastupoval ve všech mládežnických výběrech, zahrál si za olympijské mužstvo, B – tým, „áčko“ i posléze za internacionály.

Jeho nejslavnějším zápasem bylo finále Československého poháru v roce 1963, kdy v dresu Slovanu Bratislava nastřílel při výhře 9:0 pět gólů Slavii, tehdy hrající pod názvem Dynamo Praha.

Už déle než týden jsou česká sportoviště vzhledem k nouzovému stavu v zemi uzavřena a výjimkou nejsou ani zimní stadiony. Některé hokejové kluby z nižších pater kvůli tomu skutečně živoří.

„Ekonomická situace klubu vůbec není stabilní, zavření stadionu je pro nás naprosto devastační. Shánění prostředků je stále obtížnější, protože přesvědčit nyní sponzory, partnery i státní instituce je skoro nemožné. Následky škod budeme sčítat až po skončení pauzy, ale budou to velké částky,“ svěřuje se prezident hokejového Jablonce Pavel Klámrt.

„Po ekonomické stránce fungujeme na hraně únosnosti, fixní náklady se snažíme stlačit dolů, abychom přežili,“ přitakává Jan Havlíček, jednatel Děčína, který se v severní skupině druhé ligy střetává i s Jabloncem.

„Nemůžeme hrát, trénovat ani pronajímat led, což jinak tvoří třetinu našich příjmů. Sportovně i ekonomicky je situace kolem pandemie fatální,“ nezastírá prezident pražské Kobry Miloslav Šeba.

Ze čtveřice oslovených klubů panuje nejméně zoufalá situace ve Žďáru nad Sázavou, který hraje druhou ligu ve skupině Východ. „Není to tak, že by nás současný stav položil. Vypadly nám nějaké příjmy, ale zato nemáme skoro žádné náklady,“ říká generální manažer Martin Nečas.

Žďárské Plameny tratí na ušlém zisku ze vstupného, ale led si obyčejně pronajímají od městské organizace, takže zde v současnosti ušetří. „Byť se nehraje, musíme platit deset či jedenáct tisíc měsíčně za energie a pronájem kabin, nicméně ušetříme třeba výdaje za dopravu nebo za rozhodčí,“ vysvětluje Nečas, otec útočníka Caroliny Hurricanes.

Také v Jablonci patří stadion městu, a tak Vlci ušetří za pronájem ledu, ovšem prezident Klámrt žehrá na dlouhodobě slabou podporu. „Oproti ostatním druholigovým týmům nemáme od města v podstatě žádnou. A když se hokej nehraje, ani sponzor vám nic nedá,“ truchlí.

„U nás je stadion majetkem klubu, proto jsme po této stránce extrémně zasaženi. Jsme závislí na příjmech z ledové plochy a reklam a teď jsme v této oblasti bez jakýchkoliv příjmů. Naproti tomu náklady na provoz stadionu zůstávají pořád stejné,“ podotýká Šeba z Kobry.

V Děčíně se zase bojí, že by o skupiny takzvaných hobíků, kteří si chodí na stadion zahrát a pomáhají naplnit kasu klubu, mohli přijít úplně. „Kvůli rekonstrukci nebyl zimák v provozu ani v srpnu, takže teď z opětovného zavření radost skutečně nemáme,“ mrzí jednatele klubu Havlíčka.

Vzhledem k vývoji pandemické situace v Česku rozhodně nelze spoléhat na to, že hned zkraje listopadu dojde k rozvolnění opatření a hokejové stadiony se znovu otevřou. Přesto žádný z oslovených klubů k rozpuštění ledové plochy zatím nesáhl. Při zpětném zamražení by se to nevyplatilo.

„Bohužel ta obava, že se začne až v roce 2021, je reálná,“ uvažuje Nečas. „Čekáme, jak se situace vyvine,“ informuje Šeba. „Když začneme hrát do konce roku, bude to obrovské vítězství,“ soudí jablonecký Klámrt.

Zánik se snaží kluby odvrátit také žádostmi o podporu od státu. „Jenže bohužel těch možností moc není. Program COVID sport je určený pouze na provoz sportovního zařízení a žádné jiné dotace do sportu v podstatě nejsou,“ vysvětluje šéf děčínského hokeje.

„Jarní uzavření stadionu jsme vyřešili žádostí o běžný překlenovací úvěr, díky němuž mohl zimák fungovat. Podpora z programu COVID sport nám dosud nebyla vyplacena, žijeme teď z dotace od pražského magistrátu,“ popisuje prezident Kobry, účastníka druhé ligy Střed.

Ve Žďáru si za současné situace pochvalují, že nemají jediného hráče pod smlouvou. „V poloprofesionální druhé lize jsme v tom výjimka. Devadesát procent hokejistů v soutěži má smlouvy, dokonce i někteří v krajském přeboru. U nás hrají zadarmo, tohle nás netrápí,“ prozrazuje Nečas.

Generálního manažera Plamenů daleko více mrzí sportovní újma a bojí se, v jakém stavu se po vynucené pauze vrátí především děti. „Nechodí do školy, nechodí na tréninky, sedí doma. Když s pohybem na několik týdnů přestanou, bolí to potom i mladé tělo,“ říká.

„Po první vlně se některé děti vracely jen těžko, některé musely bojovat s nadváhou. Třeba dvacet procent vám skončí, protože to nedá. Každý den si děti na tréninku budovaly automatismy a zodpovědnost i za ostatní členy týmu. Teď je to všechno pryč,“ pokračuje zkroušeně Nečas.

„Po pauze budeme začínat vlastně od nuly,“ uvědomuje si Havlíček z Děčína. „Nemožnost trénovat se promítne u všech kategorií,“ doplňuje prezident Kobry. „Celoroční práce přichází vniveč,“ smutní Jablonec.

Před půlrokem si menší kluby nechtěly připustit, že se krize jarních rozměrů vrátí. Stalo se, a mnohým z nich začala existenční bitva.

Útok francouzského jezdce ve stoupání na dlažebních kostkách na Koppenberg peloton roztrhal. Alaphilippea se chytili jen jeho dva velcí rivalové Mathieu van der Poel a Wout van Aert.

Trio hvězd letělo vstříc cíli a mělo se mezi nimi rozhodnout o vítězi. Zhruba 35 kilometrů před finišem však mistr světa zavadil rukou o řidiče doprovodného motocyklu, který trojice míjela, a měl ošklivý pád přes řídítka.

Svůj poslední závod v sezoně tak člen formace Deceuninck-Quick Step nedokončil. První vyšetření v nemocnici odhalilo zlomeniny záprstních kůstek a dnes půjde Alaphilippe na operaci.

Alaphilippeův pád:

„Pár motorek se chtělo dostat za nás, protože náš náskok se zvětšoval. Já jsem se snažil co nejvíc využít jízdu za motorkou a Julian asi zrovna nedával pozor, nebo co. Byla to vážně smůla, že se s tou motorkou srazil,“ uvedl Van Aert, který v tu chvíli udával uprchlíkům tempo.

Z triumfu se nakonec radoval Nizozemec Van der Poel a vyhrál svůj první cyklistický monument. Ve finiši dvou trojnásobných světových šampionů v cyklokrosu těsně zvítězil a napodobil svého otce Adriho, který závod ovládl v roce 1986.

O rok staršímu Belgičanovi tak překazil možnost stát se prvním jezdcem od roku 1975, který v jedné sezoně vyhraje po Milán-San Remo také Kolem Flander. Tehdy zvítězil v těchto dvou monumentech legendární Eddy Merckx.

„Nemám slov. Normálně vždycky cítím, kdo vyhrál, ale byl jsem z toho spurtu úplně vyřízený. Podíval jsem se po Woutově kole, ale nikdo z nás nevěděl. Věděl jsem, že musím předvést životní finiš, abych ho porazil, a povedlo se,“ řekl po dojezdu úřadující cyklokrosový šampion Van der Poel.

„Bylo mi jasné, že čím později začneme spurtovat, tím líp pro mě. To, že Wout nenasadil k finiši dříve, bylo znamení, že toho má taky plné zuby,“ prohlásil po náročných 243 kilometrech v sedle.

Spurt vedoucí skupiny, která přijela do cíle s odstupem osmi sekund, vyhrál Nor Alexander Kristoff. Van der Poelův český kolega z týmu Alpecin-Fenix Petr Vakoč obsadil 70. místo se ztrátou přes osm minut.

O více než devět minut zaostal Zdeněk Štybar, který po Alaphilippeově havárii na svého týmového parťáka čekal. Nyní ho čeká rychlý přesun do Španělska, kde v úterý odstartuje do Vuelty.

Co znamená zatčení a obvinění Romana Berbra? Jaké bude mít dopady na český fotbal?

Okamžitým dopadem bude období strachu pro všechny, ke kterým může vyšetřování vést nyní nebo v budoucnu. Z dlouhodobějšího pohledu začne boj o moc v českém fotbale. Do hry vstoupí velcí hráči, kluby, lidé, kteří mají zatím nenaplněné ambice. Ale je to zároveň první krok k nové etapě pro celý český fotbal, protože vyměnit hlavu nestačí. Systém je prorostlý všemi patry fotbalu a zažitý natolik, že bude trvat roky, než se situace změní. Bez ohledu na to, kdo bude předseda.

Věříte tedy tomu, že má český fotbal konečně šanci se pročistit?

V lednu budou volby do okresních fotbalových svazů. Otevírá se velká šance na to, aby lidé na okresech přestali mít strach. Obavy teď budou trápit ty, kteří byli v Berbrově systému. Když se podaří v okresech převolit do vedení lidi, kteří chtějí fotbalu pomoci a dělat ho pro všechny, tak je to první krok k zásadní změně. Je jasné, že někde to je zatím nereálné, jsou tam třeba výkonné funkce v okresních fotbalových svazech propojené s místní politikou, ale někde to určitě možné je a teď je šance ten krok udělat.

Věříte obvinění v tom znění, jak byla medializována? Bylo ovlivňování zápasů skutečně běžnou praxí?

Bohužel věřím. Sám jsem ještě v dresu Blšan zažil situaci, kdy jsme na hřišti doslova „žrali trávu“ a nešlo vyhrát. Po zápase za námi přišel funkcionář soupeřova klubu do kabiny a řekl něco ve smyslu: „Hoši, dobrej zápas a nebojte, od příště už budete v pohodě.“ No a příští utkání venku zase naopak nešlo prohrát. Předpokládám, že to byla práce stejného člověka, ale o to je to horší pocit. Hrál jsem fotbal na všech možných úrovních, takže jsem se s podobnými náznaky setkával, ale nikdy přímo, protože jsem byl vždy jen hráč nebo trenér.

Jaký očekáváte další vývoj vyšetřování?

Myslím, že tohle zdaleka není konec a můžeme se dočkat návazných kroků do různých pater fotbalu.

Obvinění se zatím týkají pouze osoby Romana Berbra a dalších devatenácti lidí, které policie viní z korupce a ovlivňování zápasů. Zatímco místopředseda FAČR míří do vazby, jeho lidé ve vysokých funkcích v asociaci zůstávají.

To je fakt, který navazuje na to, co už jsem říkal. Struktura lidí vytvořená Berbrem má základy v okresech, krajích a prorůstá až do asociace. Když v minulosti kdokoliv zmínil Berbrovu pracovitost, nebyla tím myšlena práce pro fotbal nebo asociaci, ale práce na budování této struktury, na základě které pak mohl ovládat vývoj hlasování na valných hromadách.

Dotaz mířil na to, do jaké míry zatčení Romana Berbra otřese celým jím vytvořeným systémem.

Otřese a určitě. Teď je hodně narušený, nikdo z jeho lidí neví, jestli se vyšetřování nakonec nebude týkat i jich samotných. A proto je šance, abychom začali fotbal odspodu očišťovat. Je to naše povinnost, pokud ho máme rádi, protože veškerou vinu nenesou rozhodčí, ale my všichni, když jsme to nechali tak daleko zajít.

Jak se podle vás k Berbrovi postaví vedení FAČR? Hodí svého faktického šéfa přes palubu?

Jednoznačně ano, nic jiného jim k dočasnému přežití ve funkcích nezbývá. Příkladem může být i nedávné řešení zájezdů vysoce postavených činitelů na reprezentační akce. Současné vedení FAČR prohlásilo, že se k tomu nemůže vyjadřovat, protože jde o starou záležitost, přitom v té době byl současný předseda Malík generálním ředitelem STES (marketingové agentury asociace), který měl všechny partnerské a sponzorské aktivity na starosti, stejně jako řízení reprezentací. Totéž se týkalo finančního ředitele Kabelky, oba byli také v představenstvu STES, takže o veškerých krocích a tocích peněz měli detailní přehled. Jak ohledně komerčních, tak také státních peněz na podporu reprezentací.

Je možné, že Roman Berbr bude dál tahat za nitky, nepřímo, přes své lidi?

Pro Berbra je největším stimulem moc, jinak by ve fotbale ani nebyl. Takže ano, bude se dál snažit držet fotbal v křeči a strachu, ale to je naopak šance pro lidi, kteří chtějí fotbalu pomoci. Nikoliv tak, že nad ním získají moc, ale že ho začnou od spodních pater dělat srdcem, pro lidi, pro děti. Tak, aby to byla zábava a radost.

Jak se teď změní a přeskupí vliv ve vedení fotbalu?

Je třeba říci, že na Strahově pracuje velká řada zaměstnanců, kteří dělají svou práci dobře a fotbalu i jeho fungování rozumí. Pouze neměli a nemají prostor pracovat, jak by chtěli. Ve vedení jsou lidé, kteří fotbalu v podstatě nerozumí a drží si jen za každou cenu své pozice.

Znamená zatčení Romana Berbra návrat vlivu bývalého předsedy Miroslava Pelty, který nyní stojí před soudem kvůli zneužívání státních dotací?

Dobrá otázka. Ale odpověď na ni je daleko s ohledem na probíhající řízení kolem bývalého předsedy. Když se bavíme o vlivu ve fotbale, vstupuje do něj řada faktorů. Struktura v okresech a krajích, ale především silné ligové kluby, agenti, regionální politici. To není nutně špatně, protože fotbal je celospolečenská záležitost, ale teď trpí kvůli systému, který bude třeba změnit.

Jakou pozici teď budou mít Berbrovi lidé nejen v asociaci, ale ve všech krajích a okresech, kteří tento systém drželi zespoda? Jak se podle vás zachovají?

Momentálně mají, myslím, strach. O sebe i o své pozice. Pocit moci, výjimečnosti a nedotknutelnosti, který jim Berbr dával, je pryč. Nikdo z nich neví, co se může stát. A znovu, to je šance pro lidi, kteří chtějí fotbal někam posunout a pomoci mu. Kdyby to změnili jen na svém okrese, je to přece dobře.

Sám jste byl s Romanem Berbrem v každodenním pracovním kontaktu šest let. Jak se choval ke svým podřízeným? 

Když člověk dělal přesně, co on chtěl, byl to opravdu ten „taťka“. Jakmile se mu člověk postavil, byla válka. Já s ním válčil čtyři roky, neustále mě chtěl vyhazovat, dokonce jsem ho už ani nezdravil. Ostatní oscilovali mezi marností a vztekem, každý si musel dávat pozor na to, co a kde říká. Když například šel Berbr po chodbě, většina kolegů se před ním raději zavírala do kanceláře. 

Proč jste tedy práci ve federaci přijal, když jste věděl, jakou má Roman Berbr pověst?

V České televizi jsem se svazovým tématům cíleně úplně vyhýbal, takže jsem přehled moc neměl. To samozřejmě není omluva, naopak. Věřil jsem, že můžu fotbalu pomoci, mám to takhle v životě se vším. Nějakou dobu jsem se rozkoukával, pak mě to i zchroupalo, ale naštěstí jsem se probral a dál už to byla jen válka.

Z asociace jste sám odešel poté, co jste podpořil tehdejšího šéfa akademií Michala Prokeše, dokonce jste připravil petici na jeho podporu. 

Ano, pozval jsem všechny osobnosti z reprezentací, akademií a dalších oddělení na schůzku do jedné restaurace. Tam jsme měli řešit, jak budeme postupovat. Navrhl jsem tohle řešení, ostatní souhlasili a na místě podepsali, kdo nechtěl podepisovat, nemusel, bylo to zcela svobodné. Už jsem prostě nechtěl dělat ústupek tomu, co se dělo. Michal Prokeš nastavil sportovní strukturu a tým lidí v ní tak, aby se fotbal začal stavět znovu na nohy. Přivedl Tondu Baráka, Jirku Vorlického, Tomáše Marušku či Güntera Bittengla, společně s námi se zapojil Ruda Řepka z pozice generálního sekretáře. Do akademií přišli špičkoví trenéři, k reprezentacím osobnosti z let 1996 a 2004, co víc mohlo fotbalové prostředí chtít?

A přitom se také začali spojovat lidé právě napříč kraji a okresy, což bylo naprosto alarmující pro Berbra. Kvůli tomu se snažil Prokeše za každou cenu odstranit. Ale to byl a je také důkaz, že cesta ke změně ve fotbale byla a je, a nezáleží na tom, kdo ho právě vede.

Stále ta cesta je?

Hodně toho za ty dva roky rozbili, trenéry akademií a reprezentací si rozebralo ligové prostředí. FAČR chtěl za každou cenu udržet hlavně Karla Poborského, ale když si vzpomenu, jak se k němu předtím chovali, je mi z toho ještě teď zle. Takže ano, cesta je, ale bude náročnější v tom, že se nebude dít systematicky, ale řekněme zatím jakýmsi způsobem odbojových skupin.

Existují už nějaké?

Naše skupina pracuje společně dál nejen ve fotbalovém prostředí, kde ze strany FAČR v posledních měsících přetrvávaly snahy nás zakázat, ale na rozvoji pohybu dětí v ČR obecně. Jsou další spolky, které jsou dlouhodobě aktivní ve snaze pomoci fotbalu: Čistý fotbal nebo Výzva 2021. Na druhou stranu se nám všem začínají ozývat lidé, o kterých doteď nebylo ani slyšet, ale to neřešíme, to tak bývá. Ti, kteří pluli na stejné lodi, teď budou obracet kormidlo.

A rýsuje se nějaký silný kandidát, který by se mohl v příštích volbách postavit současnému vedení?

Několik kandidátů si umím představit, ale bude to velká hra. Fotbal je politika, největší a nejsledovanější sport na světě i u nás, takže hodně politických bodů a vlivu. Na druhé straně já na to koukám tak, že pokud ho nezachráníme, tak nebudou body žádné pro nikoho. Bude to velká hra, ale jedním z velkých hráčů jsou také lidi, kteří fotbal hrají, dělají ho a nezištně mu věnují svůj čas.