Jeho příjmení znamená v angličtině „hříšník“, ale jestli tenhle devatenáctiletý klučina něčím hřeší, tak jen tenisovým umem, kterým na antuce trápí ty nejlepší hráče světa. 

Začal s tím už před pár týdny v Římě, kde vyřídil Francouze Benoita Paira, pak se pustil do Řeka Stefanose Tsitsipase a v osmifinále French Open naposledy vymetl z turnaje hvězdného německého hráče Alexandera Zvereva.

„Celá tahle generace mladých kluků vypadá stejně, jsou vysocí, štíhlí, lehcí, tím pádem se skvěle pohybují. Sinner je přesný prototyp,“ nechal se slyšel uznávaný trenér Patrick Mouratoglou, který vede Američanku Serenu Willliamsovou.

Italský tenista na kurtu všechno doběhne, zaujme krátkým, ale přesným forhendem a záludným bekhendem. Statistici změřili, že právě z této strany dává Sinner pátou největší ránu na okruhu, v průměru asi 111 km za hodinu, navíc s absolutně největší rotací.

„Umí dát ránu, míče mu létají daleko k čáře a k tomu je neuvěřitelně klidný a vyspělý,“ všiml si například bývalý španělský tenista a expert Eurosportu Alex Corretja.

Sinner už to dal v Paříži pocítit vedle Zvereva i bývalé světové sedmičce Belgičanovi Davidu Goffinovi. „Nejlepším hráčům nahání strach, protože se hrozí toho, že by je porazil. Chtějí mu ukázat, že na tyhle mladé kluky ještě stačí a tím si na sebe vytvářejí velký tlak,“ myslí si Mouratoglou.  

Teď už je Sinner ve čtvrtfinále a čeká ho ta nejtěžší možná zkouška. Král francouzských kurtů a dvanáctinásobný šampion antukového grandslamu Španěl Rafael Nadal.

„Hrát tady proti Rafovi, to není zrovna ta nejlehčí věc na světě. Rekord, který tu má, nemůže nikdo nikdy překonat. Ale vždycky je to o přístupu a já chci dosáhnout stejné tenisové úrovně jako on, s tím půjdu na kurt,“ slíbil Sinner.

Jeho ambice jsou obdivuhodné, ale také úsměvné, protože to je sotva šest let, kdy se rozhodl věnovat naplno tenisu a odstěhoval se do tréninkového tenisového centra Riccarda Piattiho.

Ale do té doby? Jeho láskou byl fotbal a lyže. Co také jiného dělat, když se narodíte v horském městečku v Jižním Tyrolsku. Ve slalomu se stal dokonce národním šampionem. Mezi osmým a dvanáctým rokem si šel zahrát tenis jen dvakrát týdně.

„Tehdy jsem si to užíval. Tenis pro mě byl jen zábava. Ale teď je to už něco víc, stal se pro mě velmi důležitou věcí v životě,“ přiznal loni pro web ATP.

V době kdy se rozhodoval o tenisové kariéře, Nadal už měl na kontě 14 vyhraných grandslamů. Teď Sinner tak trochu pokrčuje ve španělových šlépějích, stal se po něm prvním tenistou od roku 2005, který při debutu na French Open došel mezi nejlepších osm.

A netají se ani tím, jak moc rád by postoupil ještě dál. Paříž mu přirostla k srdci a zdejší chladné podzimní podmínky mu vůbec nevadí. Už s nimi totiž má zkušenosti.

„Pamatuju si, že jsem loni hrál finálový zápas na challenger v Ostravě a bylo tam podobné počasí, možná ještě o něco chladněji, pršelo a kurt byl opravdu těžký a mokrý. Tehdy jsem prohrál 1:6 a 0:6. Od té doby jsem se zřejmě poučil a zlepšil,“ vzpomíná Sinner.

Zlepšení to bylo přímo bleskové, pro italského mladíka je French Open teprve jeho třetím grandslamem. Před Paříží si zahrál v hlavní fázi turnaje velké čtyřky už jen v Austrálii a na US Open. 

Třiadvacetiletá rodačka z Rosaria se stala první hráčkou v takzvané open éře od roku 1968, jež na pařížském grandslamu postoupila z kvalifikace až do semifinále.

Podoroská, která v nedělním osmifinále vyřadila Barboru Krejčíkovou, vyhrála v Paříži v součtu s kvalifikací už osmý zápas za sebou. Na French Open přitom hrála předtím jen jednou a vypadla v 1. kole kvalifikace, v hlavní soutěži grandslamu absolvovala až dosud jen jeden zápas na US Open v roce 2016.

„Je pro mě těžké mluvit takto hned po zápase, ale děkuju všem za podporu. Jsem moc šťastná. Během karantény jsme odvedli s trenéry velmi dobrou práci, proto jsem dnes tady,“ uvedla v rozhovoru na dvorci tenistka ukrajinského původu, jež v zápase proti favorizované Svitolinové předvedla účinný mix tvrdých úderů s kraťasy.

V semifinále se Podoroská utká s vítězkou dnešního duelu mezi Polkou Igou Šwiatekovou a Italkou Martinou Trevisanovou, jež také v Paříži absolvovala kvalifikaci. Pokud Trevisanová Podoroskou napodobí, bude jisté, že poprvé v open éře bude hrát kvalifikantka finále grandslamu.

Pátá hráčka světového žebříčku Svitolinová se vítězstvím v generálce na Roland Garros ve Štrasburku pasovala do role jedné z favoritek na zisk pařížského titulu, místo toho ale potřetí v kariéře vypadla na French Open ve čtvrtfinále. V zápase proti argentinské outsiderce vyhrála pouze jediný game při svém servisu z devíti a po 80 minutách při třetím mečbolu nestačila na umístěný křížný forhend soupeřky.

V posledním osmifinále ženské dvouhry, jež se v pondělí nestihlo odehrát kvůli dešti, dnes zdolala Američanka Danielle Collinsová ve vyrovnaném souboji 6:4, 4:6, 6:4 Tunisanku Ons Džabúrovou. Šestadvacetiletá Collinsová se ve svém prvním čtvrtfinále Roland Garros v kariéře ve středu utká s krajankou Sofií Keninovou. Vítězka tohoto duelu se utká o finále s lepší ze zápasu Petra Kvitová – Laura Siegemundová.

Tenisový grandslamový turnaj French Open v Paříži (antuka, dotace 38 milionů eur):

Ženy:

Dvouhra – 4. kolo: Collinsová (USA) – Džabúrová (30-Tun.) 6:4, 4:6, 6:4.

Čtvrtfinále: Podoroská (Arg.) – Svitolinová (3-Ukr.) 6:2, 6:4.

Juniorky:

Dvouhra – 2. kolo: Viďmanová (ČR) – Droguetová (Fr.) 6:4, 7:6 (7:5).

Honda zopakuje scénář z roku 2008. Když už se začalo jejím motorům konečně dařit, zařadili Japonci zpátečku a z F1 odešli. Tehdy to byla dokonce celá tovární stáj, kterou na poslední chvíli zachránil Ross Brawn. Následující rok z ní udělal neporazitelný stroj na vítězství a pak ji prodal Mercedesu.

Návrat Hondy do světa Grand Prix byl před pěti lety tristní. McLaren dostal velmi slabý a nespolehlivý agregát. Nepříčetný Fernando Alonso si nakonec po třech sezonách vyvzdoroval přechod k Renaultu.

Japonci se pak uchýlili pod křídla Red Bullu (nejdřív v podobě béčka Toro Rosso). A ejhle, loni začal s jejich pomocí Max Verstappen vyhrávat. Letos vedle něj jeden triumf přidal také Pierre Gasly v AlphaTauri (což je přejmenované Toro Rosso). Honda je tak jediný motor, který teď dokáže aspoň trochu vzdorovat dominantnímu Mercedesu.

Jenže doba je zlá, jenů málo, a tak se musí šetřit i u Honda Giken Kōgyō Kabushiki-gaisha, jak zní celý název japonského koncernu. A kde jinde začít hledat peníze na výzkum a vývoj elektromobilů, hybridů či alternativních pohonů než právě ve formuli 1?

Férové je, že oznámení přišlo s dodatečným předstihem. Honda navíc slibuje, že speciálně pro rok 2021 vyvine motor, který by měl dokázat bojovat o titul mistra světa. To by se Red Bullu jistě líbilo, jenže nápojový magnát Dietrich Mateschitz musí myslet v delší perspektivě.

Návrat, nebo cesta do neznáma?

Má před sebou v podstatě dvě reálné varianty. Může sklopit hlavu a pokorně se vrátit k Renaultu, který před loňskou sezonou tak halasně opustil.

A pak tu je možnost sice nákladnější, ale umožňující mít osud ve vlastních rukou. Red Bull by mohl převzít motorářskou divizi Hondy (což už Japonci také nabídli) a vyvíjet na základě japonské techniky vlastní motor pro formuli 1.

Tím se zároveň rýsuje možnost zásobovat nejen své dvě stáje, ale výhledově přejít i na zákaznickou bázi. Tím by se vývoj a výroba výrazně zlevnily.

Faktor Verstappen

Ať už se v Milton Keynes rozhodnou jakkoliv, výsledek musí být tip ťop. Jen tak si tým udrží svoji superstar jménem Max Verstappen. Čerstvě 23letý Nizozemec je zvyklý od příchodu do Red Bullu vítězit.

A navíc je tu výkonnostní klauzule v jeho kontraktu. Ten má Verstappen sice platný až do roku 2023, jenže když mu Red Bull dodá nějakou průměrnou plečku, bude „Šílený Max“ volný a může hledat štěstí a vavříny u jiného top týmu.

Což je zajisté to poslední, po čem Mateschitz, guru závodního programu Red Bullu Dr. Helmut Marko, i boss týmu Christian Horner touží.

Kapitán vedoucího týmu polské ligy Raków Čenstochová chce kouči Jaroslavu Šilhavému ukázat, že si místo v reprezentaci zaslouží na delší dobu.

„Je to maličko trošku pohádka. Možná to je svým způsobem inspirace pro další, že se tam může dostat i člověk, který tu cestu měl trošku trnitější a nebylo to úplně v pohodě,“ řekl Petrášek v nahrávce pro média.

V Česku nikdy nehrál první ligu, působil v nižších soutěžích například v Kolíně, Převýšově, Vyšehradě, Hlavici či na Žižkově. V létě 2016 zamířil do tehdy třetiligové Čenstochové. „Hrál jsem dlouho na nižší úrovni. V Česku jsem žádnou díru do světa neudělal, před čtyřmi roky jsem odešel do Polska za štěstím. Postoupili jsme ze třetí ligy až do Ekstraklasy, jsem toho od začátku součástí. Stal jsem se kapitánem mužstva, takže nějakou pozici jsem si tam vybudoval,“ uvedl Petrášek.

Je nadšený, že upoutal Šilhavého pozornost. „Úplně si neuvědomuju, co se teď děje. Snažím se soustředit na sebe a dělat svoji práci. Možná si to uvědomím až po srazu, co se vlastně stalo. Teď jsem tady, žiju přítomností,“ prohlásil rodák z Rychnova nad Kněžnou.

O nominaci se dozvěděl netradičně od kustoda. „Volal mi kolem 11. hodiny před (nominační) tiskovou konferencí. Ptal se mě na rozměr oblečení, takže jsem tak nějak tušil, že nominace může přijít. První reakce byla moc hezká. Byli jsme se snoubenkou a pejsky na procházce, tak jsme si to spolu privátně užili,“ řekl Petrášek.

Z aktuální nominace zná pouze brankáře Tomáše Koubka a univerzála Tomáše Holeše, s nimiž působil v mládežnických týmech Hradce Králové. „Když jsem sem jel, tak se mě lidé ptali, koho v národním týmu znám. Ale koho bych z těch kluků měl znát? Copak je tu někdo z Převýšova nebo Vyšehradu?“ prohlásil s úsměvem Petrášek.

„K těm borcům, co jsou tady, vzhlížím. Mám k nim obrovskou úctu, k tomu, co dokazují pro český fotbal. Jsem šťastný, že v tuhle chvíli můžu být s nimi na jedné lodi, užívám si to. Na druhou stranu jsem nepřijel na dovolenou, přijel jsem to odmakat,“ uvedl Petrášek.

Reprezentaci čeká ve středu přípravný duel na Kypru a poté dvě utkání Ligy národů v Izraeli a ve Skotsku. Petrášek věří, že alespoň v jednom z nich dostane šanci. „Od toho jsem tady. Jsem nominovaný asi kvůli tomu, že mě trenér chce vidět nejen v tréninku, ale i v zápase. Určitě budu připravený. Budu se chtít realizačnímu týmu odvděčit za to, že mi nominaci poslali, a budu se snažit klukům pomoct udělat dobré výsledky,“ řekl.

Nadchlo ho, jak ho spoluhráči přijali. „Je vidět, že to jsou všichni profesionálové. Jsem za to fakt vděčný, protože ten vstup pro hráče do nového prostředí je vždycky trochu složitější,“ uvedl Petrášek.

„Určitě je tam nějaká nervozita, ale už taky nejsem mladý kluk. Jsem ostřílený borec, který je sice poprvé v reprezentaci, ale už nějaké vstupy do různých týmů mám za sebou. Vím, jak se mám chovat,“ doplnil Petrášek.

Nad možnou účastí na mistrovství Evropy v příštím roce nepřemýšlí. „Myslím si, že bych na sebe vyvíjel zbytečný tlak. Jsem neuvěřitelně vděčný, že v tuto chvíli tady můžu být. Na druhou stranu tady chci zůstat, chci dostat povolání na příští sraz. Jsem hladový, chci si za tím jít, takhle to mám celou kariéru. Nechci se toho vzdát,“ uvedl Petrášek.

Pro Mourinha to byl okamžik sladkého vítězství. A velkého zadostiučinění. Stejná situace v opačném gardu se odehrála loni v prosinci. Tehdy doma zvítězil Manchester 2:1 díky dvěma gólům Marcuse Rashforda a trenér Ole Gunnar Solskjaer po závěrečném hvizdu udělil Mourinhovi při podání rukou i pár otcovských záhlavců.

Přestože tehdy gesto „Mou“ přešel nebývale klidně, nekomentoval jej ani na tiskové konferenci po zápase, viditelně mu tento moment v paměti utkvěl.

V neděli si neodpustil stejnou mincí Solskjaerovi oplatit.

„Je to historická výhra pro Tottenham, pro tým a nebudu popírat, že i pro mě,“ těšilo Mourinha. „Nejčastěji jsem tu vyhrával s Manchesterem, ale povedlo se mi to i s Chelsea, Realem Madrid a teď s Tottenhamem,“ připomněl.

„Předvedli jsme ohromný výkon. Byli jsme nejlepší. Nemohli nás zastavit ani, když se hrálo jedenáct na jedenáct. Už v tu chvíli jsme je válcovali, jen jsme nedávali šance,“ hodnotil Mourinho a narážel tím na fakt, že od 28. minuty hrál Manchester bez vyloučeného Martiala.

Manchester United tak do sezony vůbec nevstoupil dobře. Ve třech zápasech jedenáctkrát inkasoval a doma zatím nebodoval, protože do sezony vstoupil porážkou s Crystal Palace. Po debaklu od Spurs se tak židle pod Solskjaerem ještě více rozhoupala.

Podle nejnovějších zpráv už proběhl kontakt mezi vedením United a trenérem Mauriciem Pochettinem. Pokud by skutečně začal úřadovat na Old Trafford, byl by to opravdu pikantní přestup. Jeho bývalý klub Tottenham by značně přispěl k jeho přesunu k ďáblům a zároveň by si vyměnil pozici s Mourinhem, který se z Manchesteru stěhoval právě do Londýna ke Spurs.

Podle britských sázkových kanceláří je pracovní pozice Solskjaera nyní po trenérovi Fulhamu Scottu Parkerovi v největším ohrožení. Řada z nich vypsala kurzy na to, že Solskjaer nevydrží ani do Vánoc.