Sparta dosáhla druhého nejhoršího hospodářského výsledku od příchodu majitele Daniela Křetínského v roce 2004. S větším mankem skončila jen za sezonu 2017/18, kdy v době angažmá italského trenéra Andrey Stramaccioniho měla rekordní ztrátu 723,8 milionu korun.

V předminulém ročníku 2018/19 naopak Letenští dopadli z finančního hlediska nejlépe a vykázali nejvyšší zisk – 311,6 milionu korun. V kladných číslech skončila Sparta od příchodu Křetínského jen třikrát – v sezonách 2004/05 (31,8 milionu) a 2016/17 (22,6 milionu) a v předminulém ročníku.

Pražané jako tradičně výsledek hospodaření zatím blíže nekomentovali a detaily zveřejní až poté, co bude částka schválena. Je zřejmé, že se na téměř půlmiliardové ztrátě výrazně podepsala koronavirová pandemie.

Bez dalších dvou členů rozpadající se zlaté generace jdou čeští biatlonisté do nového ročníku. Kariéry ukončili Michal Šlesingr a Veronika Vítková.

Na jejich místa se derou juniorské naděje. Kolem výkonnosti jejich i již zaběhlých členů národního týmu vyvstává spousta otazníků. Konkrétní ambice je těžké definovat a Češi se o to ani příliš nesnaží.

Podle různých předsezonních přehledů největších favoritů s nimi ale svět biatlonu příliš nepočítá.

„Je třeba rozlišit sny, cíle a přání. Sny se neprozrazují a cíle ve smyslu konkrétních umístění si nedáváme. Přál bych si, abychom byli konkurenceschopní a aby každý jednotlivec ze sebe pokaždé vydal maximum,“ říká Ondřej Rybář, hlavní trenér českých mužů a zároveň sportovní ředitel svazu.

Jeho kolega, kouč žen Egil Gjelland má dobrý pocit. „Jsem přesvědčený, že tým udělá další krok vpřed,“ podotýká v rozhovoru pro oficiální stránky českého biatlonu.

A samotní závodníci?

Markéta Davidová je nejistá a „bojí se, jestli udělala dost práce, aby to stačilo na světovou konkurenci“.

Michal Krčmář hovořil po nepovedených přípravných závodech ve švédském Idre o „spoustě vykřičníků“.

Eva Puskarčíková tuší, že ji citelně přibrzdila letní borelióza. Jessica Jislová se v říjnu nakazila covidem-19 a Gjelland přiznává: „Nevíme, jak bude její tělo reagovat.“

Zkušený Ondřej Moravec jde do své zřejmě poslední sezony, Lucie Charvátová hodlá potvrdit loňský vzestup a zisk překvapivého bronzu z MS. Vesměs všichni reprezentanti si pochvalují poctivou přípravu. Nejistota, jak vyzní první ostré porovnání se světovou špičkou, ale přece jen převažuje.

Prezident svazu Jiří Hamza věří Davidové.

„Jsem přesvědčený, že v jejích silách a dovednostech je bojovat pravidelně o nejlepší desítku,“ tvrdí. Charvátová s Puskarčíkovou by podle něj měly stabilizovat výkonnost. Od Moravce s Krčmářem zase očekává kromě výsledků i předávání zkušeností. Právě generační obměna je totiž jedním z leitmotivů sezony.

Šanci v Kontiolahti dostanou Tereza Voborníková a Tomáš Mikyska (ročníky 2000) i Eliška Teplá (ročník 1999).

„Tereza by podle mě mohla Světový pohár jezdit pravidelně. Ostatní děvčata ještě potřebují čas,“ říká Hamza a nadšeně hovoří o nové generaci chlapců.

Jakub Štvrtecký už se mezi elitou stabilizoval, loni dostal první příležitost i Vítězslav Hornig. A teď jsou kromě Mikysky v záloze také Mikuláš Karlík, Jonáš Mareček, Ondřej Mánek nebo Luděk Abrahám.

„Věřím, že mladí se budou prosazovat. Mužský a juniorský tým trénovaly dohromady. Kluci mají společný základ i velkou perspektivu. Současná generace juniorů mi trochu připomíná partu kolem Michala Šlesingra, Jardy Soukupa a Ondřeje Moravce,“ zamýšlí se šéf českého biatlonu.

Momentálně tak český biatlon neklade takový důraz na okamžité úspěchy. Mluví se o dlouhodobém horizontu. Olympijské hry v Pekingu v roce 2022 a mistrovství světa doma v Novém Městě na Moravě, to jsou jeho vrcholy. Hamza se nijak netají, že při této koncepční práci spoléhá především na vedoucí a psychologické schopnosti Ondřeje Rybáře.

„Ondra je rozený vůdce, dobrý psycholog, má energii, a to jsou vlastnosti při generační výměně v týmu nepostradatelné,“ říká Hamza.

Rybář směrem k MS 2024 dodává: „Byli bychom rádi, aby na ten šampionát byli připraveni mladí talentovaní sportovci. Někteří to samozřejmě nestihnou, protože jsou ještě moc mladí, ale někteří už ten věk mají.“ 

To je podle něj případ Tomáše Mikysky. „Teď může sbírat zkušenosti. Nefunguje to tak, že někdo přijde a hned se bude prosazovat mezi dospělými. Ten přechod může trvat i tři roky. Je to úplně jiná kategorie. Někoho zastaví, že ztratí sebevědomí, když uvidí, jaký je to fičák mezi dospělými. Samozřejmě přichází i větší tréninkové dávky,“ varuje před optimismem.

Úspěchy českých biatlonistů v nadcházející sezoně mohou pomoci dobré věci. Za každý sestřelený terč v sezoně poputuje 500 korun na účet Nadace Leontinka, pomáhající nevidomým dětem.

Komu tedy držet pěsti ve finském Kontiolahti?

Ženy: Markéta Davidová, Lucie Charvátová, Jessica Jislová, Eva Puskarčíková, Eliška Teplá, Tereza Voborníková.

Muži: Michal Krčmář, Tomáš Krupčík, Tomáš Mikyska, Ondřej Moravec, Jakub Štvrtecký, Adam Václavík.

Pětapadesátiletý kouč u týmu skončí po dvou letech. O jeho odchodu informovala v minulých dnech média v Kazachstánu a Bílek potvrdil konec angažmá deníku Sport.

„Ano, vracím se domů. Momentálně je vše ještě v řešení, ale v Praze bych mohl být koncem příštího týdne,“ řekl Bílek Sportu.

Jeho svěřenci skončili poslední ve skupině C4 Ligy národů a v březnu příštího roku budou hrát už pod vedením Bílkova nástupce o udržení v třetí nejvyšší divizi s Moldavskem. Rozhodla o tom v minulém týdnu jejich domácí porážka 1:2 s Litvou.

Výběr Kazachstánu převzal účastník mistrovství světa v roce 1990 loni v únoru. Kvůli dalekému angažmá tehdy Bílek opustil fotbalisty Zlína. Letos v lednu se stal navíc koučem mistrovského týmu FC Astana, na jehož lavičce skončil už v létě.

Českou reprezentaci Bílek vedl v letech 2009-2013 a na mistrovství Evropy v roce 2012 s ní postoupil do čtvrtfinále. Trénoval také Plzeň, Spartu, Ružomberok, Jihlavu či Dinamo Tbilisi.

Zaznamenal ji ve čtvrtečním duelu 4. kola základní skupiny Evropské ligy v Nice. Jeho výstavní rána z dálky do horního růžku branky pomohla k výhře Pražanů 3:1. 

Lingrova parádní raketa:

„Jsem rád, že můj první gól ve Slavii byl takový. Obrovsky si ho cením a nikdy na něj nezapomenu,“ rozplýval se dvaadvacetiletý fotbalista v rozhovoru pro ČT sport. a prozradil, komu za nádherný kousek vděčí: „Před zápasem jsem volal mamce a ta mi říkala, že málo střílím. Tak to byl gól i pro ni.“ 

Skóre otevřel ve 14. minutě. „Stoprocentně to byl můj životní gól. Vzal jsem si balon před polovinou. Věděl jsem, že je za mnou hráč, ale snažil jsem se míč vyvést. Honza Kuchta mi tam ještě řval, ale vzal jsem to na sebe a trefil jsem to parádně,“ prohlásil Lingr v nahrávce pro média od klubu.

Jeho trefa nadchla i gólmana Ondřeje Koláře. „Když jsem viděl, odkud střílí, tak jsem si říkal, že je blázen,“ netajil šestadvacetiletý rodák z Liberce. „Mohl přihrát, promeškal to, ale pak vystřelil a neuvěřitelně to tam zapadlo. Myslím si, že se mu muselo ulevit, protože ani nevím, jak to tam zapadlo. Balon letěl pět metrů nad bránu a nakonec tam spadl neskutečně, ani nevím jak,“ kroutil hlavou Kolář.

Slávistický brankář svému ofenzivnímu spoluhráči úspěšný zásah přál. „Zaslouží si to, je to poctivý kluk a má výborné zakončení. Myslím si ale, že i on sám ví, že to bylo štěstí,“ usmál se Kolář.

Lingr má podle svých slov adaptační fázi ve Slavii, v níž si zvykal na tempo, za sebou. „Jsem velmi vděčný, že dostávám pravidelně šance v lize i v Evropě. Je to o tvrdé dřině. Pracuju a takhle pracovat budu i nadále. Za každou šanci jsem nesmírně rád,“ uvedl někdejší mládežnický reprezentant.

Slavia je dvě kola před koncem základní skupiny blízko postupu. Stejně jako Leverkusen má devět bodů, zatímco Nice s Beer Ševou tři. Postup do jarní vyřazovací fáze může vršovický celek stvrdit příští čtvrtek v domácím zápase s Beer Ševou, které v úvodním duelu v Izraeli podlehl 1:3.

„Stačí nám sice k postupu ze skupiny jen bod, ale do zápasu s Beer Ševou půjdeme s cílem vyhrát. Máme jim co vracet. Doufám, že jim to vrátíme i s úroky,“ plánoval Lingr.