Zatímco trio Aleš Loprais, Chálid Kandí, Petr Pokora usedne do Pragy V4S s lichotivým nízkým startovním číslem 504, číslo 520 bude mít na dveřích posádka Jan Tománek, Tomáš Kašpárek, Jiří Stross. Ta pojede s předchozím Lopraisovým vozem, známým jako Queen 69, tedy Královna 69.

Tománek s Kašpárkem se na Dakaru v jedné kabině sešli už v roce 2014, kdy startovali také s Tatrou z dílen Loprais Teamu.

Vzájemnou kooperaci si na nejprestižnější maratonské rallye světa v nedávné minulosti vyzkoušeli také Tománek se Strossem. V roce 2017 společně tvořili posádku Aleše Lopraise. Ten je rád, že bude mít v útoku na čelní příčky saúdskoarabského Dakaru pomocníky.

„Rozhodně mi to dodá určitý klid a pohodu, ačkoliv na trati speciálky člověk nikdy neví, jestli druhý vůz jede minutu nebo hodinu za ním. Každopádně je dobré vědět, že někde za vámi je další auto, které vám může poskytnout třeba náhradní pneumatiku. To vám otevírá možnost zrychlit. Můžete totiž více riskovat v místech, kde jinak musíte jet na jistotu,“ míní 40letý jezdec.

Loprais navíc pojede s vědomím, že ve druhém voze sedí díky Tománkovi a Strossovi také dva velmi zruční mechanici.

„Na Dakaru se samozřejmě může stát neuvěřitelné množství nepředpokládaných věcí a v takových situacích je další pomoc k nezaplacení. Ale mít u sebe spřátelenou posádku bude fajn třeba i před startem jednotlivých etap. Díky Jendovi, Tomovi a Jirkovi budeme mít vlastní parťáky, s nimiž se i v takových situacích můžeme bavit o čemkoliv. Mělo by to být pohodovější,“ vysvětlil olomoucký rodák.

S ohledem na vývoj kolem koronaviru se Instaforex Loprais Praga Team musel vzdát plánovaného podzimního testování na Arabském poloostrově. Počátkem listopadu Pragu V4S DKR naposledy prověřila soutěž v Polsku. Tým zbývající týdny před odjezdem do Francie k nalodění soutěžních i doprovodných vozů věnuje balení a dolaďování techniky.

„Šli jsme jenom po spolehlivosti, vůbec jsme neřešili zvyšování výkonu nebo nějaké zásadní změny,“ popsal Loprais celoroční práci týmu na svém dakarském speciálu. „Pozornost jsme věnovali věcem, které nás trápily letos. Zlepšili jsme tlumení kabiny, chlazení, elektroniku, detaily kolem sání, výfukového potrubí a turbodmychadla.“

Přesto má Praga jedno velmi zajímavé vylepšení. „Větší novinkou jsou pádla pod volantem, díky nimž mohu v určitých momentech zasahovat do řazení automatické převodovky. Nejedná se o velké změny, ale měly by mít zásadní vliv na konzistenci našich výkonů,“ věří jezdec, který v průběhu svého patnáctého Dakaru oslaví jednačtyřicáté narozeniny.

Při soutěžní premiéře Pragy V4S DKR Loprais na letošním Dakaru dlouho atakoval medailové pozice. V hodnocení osmé etapy se prosadil na pomyslné stupně vítězů, ale po problémech v předposlední etapě byl v cíli nakonec klasifikováni jako sedmí. Získané zkušenosti a poznatky udaly charakter letošní přípravě, kterou se posádka v lednu pokusí proměnit znovu v útok na nejvyšší příčky kategorie kamionů.

„Na Dakar jedeme s obrovskou pokorou a chceme si ho užít. Zároveň je však pravda, že si závod dokážu užít jen v případě, že bojujeme vepředu. Jinak to prostě neumím,“ dodal Loprais.

Byla to pojistka, byl to poslední jihočeský úder marné obraně Sparty. Českobudějovický gólman Jaroslav Drobný v nastaveném čase stáhl míč ze vzduchu a rychle rozehrál na nastartovaného Van Burena. Ten z pravého křídla poslal přihrávku mezi dobíhající sparťany tak, že se míč dostal přesně k Brandnerovi.

Byla to extrémně těžká přihrávka, ale Van Buren ji zvládl strojově přesně. Jako by si dopředu propočetl rychlost balonu, pohyb obránců Sparty, míru tření letenského trávníku i sílu větru.

Druhá varianta je, že nizozemský forvard míč prostě zakopl. A měl štěstí.

„Po zápase jsem se ho ptal, jestli to tak opravdu chtěl,“ kývne hlavou kouč Dynama David Horejš. „Jen se usmál a odpověděl: Super pass. Opravdu netuším, jestli to myslel vážně, nebo ne,“ usměje se trenér.

Otazníky kolem Van Burenovy geniální přihrávky ovšem nebyly v nedělním zápase klíčové. Skutečnost je taková, nizozemský forvard odehrál velmi dobře celých 90 minut. Do kádru Dynama přinesl kvalitu, navíc takové mače on umí.

„Proto jsme ho také chtěli, ze Slavie má zkušenosti s velkými zápasy. V některých pasážích nám pomohl udržet balon. Je rychlostní typ, tahový hráč, který se nám typologicky velmi hodil,“ pochvaluje si kouč Horejš s tím, že osmadvacetiletý útočník nezklamal ani v předchozím zápase se Zlínem, jeho prvním v černobílém dresu.

Fanoušci Slavie, ze které na hostování přišel, si Van Burena pamatují jako zarputilého dříče s ohromným tahem na branku, v osobních soubojích se dokázal prosadit povedeným driblinkem.

V Edenu poměrně dlouho přijímal roli střídajícího žolíka, kterou skvěle naplnil brankou v odvetě osmifinále Evropské ligy se Sevillou. Jakmile ovšem naskočil od začátku, už nebyl tak nebezpečný, často se potýkal s koncovkou.

Hlavní překážkou v kariéře mu ale jsou častá zranění. Na jaře 2018 dlouho marodil se zlomenou zánártní kostí, když se v létě vrátil, bez sádry dlouho nevydržel. Zrovna v momentě, kdy v Edenu probíhala tisková konference před sezonou 2018/19, ho odvážela sanitka do nemocnice znovu, tentokrát se zlomenou nohou.

Kvůli zranění (v kombinaci s koronavirovými opatřeními) si příliš nezahrál ani na hostování v Haagu na jaře letošního roku. V létě se vrátil do Slavie, ale rozjetý slávistický vlak už se mu chytalo těžko. Odešel na hostování do Českých Budějovic, kde se ne druhém tréninku… opět zranil. 

„Strašně moc jsme ho chtěli, zdravotní problémy nám ale ten začátek zkomplikovaly. Teď už je v pořádku a věřím, že nám pomůže. A my pomůžeme také jemu. Mick potřebuje hrát a on je navíc typ fotbalisty, který musí cítit důvěru,“ popisuje kouč Českých Budějovic.

Jeho hostování se ale kvapem krátí, v lednu už by se měl Van Buren hlásit v Edenu. Nebo se v Dynamu zdrží až do léta, kdy mu ve Slavii vyprší smlouva?  

„Za poslední půlrok moc soutěžních zápasu neodehrál. Dveře zavřené nemá, bedlivě ho sledujeme, bude se rozhodovat v zimě a hodně bude záležet i na jeho zdravotním stavu,“ tvrdí ředitel komunikace pražského klubu Michal Býček. 

Po domácím vítězství 1:0 nad Crystal Palace opustili sestupové pásmo a v tabulce jim patří sedmnácté místo. Český reprezentační útočník Matěj Vydra do zápasu nezasáhl, zůstal na lavičce vítězného mužstva.

Utkání rozhodl už v osmé minutě gól Novozélanďana Chrise Wooda, který se ocitl sám před brankářem londýnského celku a zblízka ho s přehledem překonal. Hosté měli několik šancí na vyrovnání, jenže radost jim pokaždé překazil výtečný zákrok gólmana Nicka Popea.

Burnley dalo v osmi ligových zápasech jen čtyři góly, dosavadní dva body získalo za bezbrankové remízy. Doma tým skóroval v sezoně poprvé.

Anglická fotbalová liga – 9. kolo:

Burnley – Crystal Palace 1:0 (8. Wood),

21:00 Wolverhampton – Southampton.

Tabulka:

 Zdůraznila však, že konečné posouzení hraní rukou v zápasech je na rozhodčích a ne každé zasažení míče horní končetinou je přestupkem proti pravidlům.

Po změně pravidel v roce 2019 se považuje hraní rukou za přestupek, pokud paže hráče jeho tělo „nepřirozeně zvětší“ nebo pokud paži fotbalista zvedne nad hranici ramen. Nezáleží přitom, zda hráč trefí míč rukou úmyslně, nebo ne.

Smyslem úpravy bylo pravidlo zjednodušit, ale podle mnohých to mělo opačný efekt. Jedním z kritiků nové interpretace je i šéf evropské unie UEFA Aleksander Čeferin, jenž IFAB vyzval ke zvážení, zda by nebylo lepší vrátit se k předchozímu znění.

Dříve bylo primárně na rozhodčím, aby určil, zda hraní rukou bylo úmyslné, či nikoli. Podle Čeferina nová definice „vedla k nespravedlivým rozhodnutím, která se setkala s rostoucí frustrací fotbalové komunity“.

IFAB v tiskovém prohlášení po on-line jednání uznala, že interpretace upraveného pravidla „nebyla vždy konzistentní“ a že je potřeba jeho nová definice.

„Znovu ale zdůrazňujeme, že konečné rozhodnutí je na sudím a ne každý dotyk hráčovy ruky je přestupkem. Co se týče definice ‚nepřirozeně větší‘, měli by rozhodčí posoudit pozici ruky ve vztahu k pohybu hráče v dané fázi hry,“ uvedla IFAB.

„Byla to opravdu ojedinělá sezona. Proč? No přece kvůli vlivu pandemie koronaviru,“ přiznala česká jezdkyně, která v ME porazila celou řadu mužů.

 O triumfu rodačka z Děčína rozhodla v posledním závodě mistrovství Evropy soutěží, který se jel o víkendu ve Španělsku.

„Po dlouhé pauze jsem nastoupila do Světového poháru, společně jsme se postavili také na start mistrovství Evropy. Odsouvali a dokonce nám rušili závody, ale s celým týmem jsme si  šli za svým cílem. Nevzdali se, bojovali a snažili se přizpůsobit všemu, co nás potkalo,“ uvedla jezdkyně na čtyřkolce.

„Nikdy vám nic nespadne do klína jen tak, nikdy nedostanete nic bez boje. To mě učil můj tatínek. A já bych mu dnes mohla říct. Tati, jsem mezi třemi nejlepšími na světě a první v Evropě“ dodala Roučková, která je díky své výborné fyzičce obsadila ve své věkové kategorii druhé místo  v rámci evropské série Spartan Race.