K tragické nehodě došlo dnes kolem páté hodiny ranní jihoafrického času. Automobil s dvoučlennou posádkou se na dálnici N2 převrátil, podle tamních médií náraz vymrštil fotbalistu mimo vůz. 

„Třiatřicetiletý muž na místě zemřel. Řidička utrpěla vážná zranění a byla převezena do nemocnice. Příčina nehody je stále předmětem vyšetřování,“ uvedla jihoafrická policie.

Ngcongca patřil k největším hvězdám jihoafrického fotbalu v posledním desetiletí. Za reprezentaci nastoupil jako obránce k 53 zápasům včetně jednoho na domácím světovém šampionátu v roce 2010. Devět let strávil v belgickém Genku, kde odehrál téměř 300 střetnutí, přispěl ke dvěma vítězstvím v Belgickém poháru a v roce 2011 i k mistrovskému titulu.

Před čtyřmi lety se vrátil do rodné země a s nejlepším týmem JAR Mamelodi Sundowns se stal třikrát šampionem. Letos odešel na hostování do jiného prvoligového klubu AmaZulu.

Napsal ji novinář Rick Westhead, který produkoval stejnojmenný minidokument, odvysílaný televizí TSN v roce 2018.

Svým nejnovějším příspěvkem chce Westhead mimo jiné připomenout problém, který podle všeho nasměroval Murphyho život špatným směrem, tedy opakované otřesy mozku.

„Příběh Joea rozhodně není ojedinělý,“ řekl Westhead stanici CBC. „NHL byla během let opakovaně upozorňována na to, jak riskantní jsou opakované otřesy mozku z hlediska dlouhodobého zdraví hráčů. Přesto liga strká hlavu do písku.“

Kanaďan Murphy by za normálních okolností splňoval všechny předpoklady pro spokojený důchod. Draftem 1986 prošel jako celková jednička. V Detroitu sice zklamal slabším rozjezdem, ale po výměně do Edmontonu ožil. V roce 1990 slavil Stanleyův pohár, o dva roky později dosáhl na kariérní maxima – 35 gólů a 82 bodů.

Celkově vystřídal 7 sedm klubů NHL a vydělal si přes 13 milionů dolarů (skoro 300 milionů korun).

Už během kariéry však cítil, že něco není v pořádku.

Zlom měl nastat zkraje roku 1991. Od bývalého parťáka z Detroitu Shawna Burra dostal Murphy u vlastní brány tak tvrdý bodyček, že se nedobrovolně prolétl. Hlavou při tom nešťastně narazil na hranu, kde se pojí mantinel a ochranné sklo. Byl otřesený.

„Nedokázali jsme sehnat lékařskou zprávu z toho incidentu, ale Joe tvrdí, že si rozbil lebku,“ vykládá novinář Westhead.

O to překvapivější je, že Murphy tehdy nezamířil do nemocnice. Zůstal na střídačce, jako by se nic nestalo, a vyčkával na další střídání. Když pak vkročil na led, působil zmateně.

Hokejistova starší sestra, Cathy Puglieseová, má za to, že nešťastný náraz na mantinel jejího bratra silně poznamenal: „Rozhodně jsem zaregistrovala nějaké změny. Začal se chovat nevyzpytatelně. Bral drogy, pil alkohol.“

Murphy během kariéry utrpěl hned několik otřesů mozku. Když si ho před šesti lety vzala do ordinace nezávislá neuropsycholožka, diagnostikovala mu depresi a úzkost, přičemž za příčinu psychických potíží označila opakovaná poranění hlavy během kariéry v NHL.

Před dvěma roky našel Westhead Murphyho už coby bezdomovce, potulujícího se ulicemi Kenory, menšího města v provincii Ontario.

Z ušetřených peněz mu nic nezbylo. Každý měsíc pobírá jen tisícidolarový důchod, který mu zpravidla nevystačí. „Peníze utratím dost rychle, pokud pařím nebo něco dělám. Ještě k tomu přijdou léky a je to pryč,“ nechal se slyšet.

Přitom kdyby chtěl, mohl by inkasovat 75 tisíc dolarů od NHL na léčebné výlohy. Vykazuje totiž příznaky chronické traumatické encefalopatie. Nemoc, známá jako CTE, často postihuje hráče amerického fotbalu nebo právě hokejisty kvůli opakovaným nárazům do hlavy. Projevuje se například dezorientací a bolestmi hlavy, později chabým úsudkem či ztrátou paměti. S poslední fází přichází demence nebo poruchy pohybu. NHL však spojení těchto problémů s otřesy mozku popírá.

Možná i proto nemá Murphy o pomoc zájem. „Museli by na mě kouknout doktoři NHL. Do toho nejdu. Tyhle peníze navíc nechci. Nechci, aby mě prohlíželi,“ zdůraznil.

Stejně zpřetrhal i jiná záchranná lana. Když mu NHLAA, která se stará o blaho vysloužilých hokejistů zámořské ligy, zajistila bydlení v motelu, Murphy po několika měsících znovu skončil na ulici, aniž by vysvětlil, proč. 

Opakuje, že o pomoc nestojí. A že nejraději je sám.

Zatímco předchozí jednogólová výhra nad Fulhamem, kterou v nastavení zařídil svým gólem Tomáš Souček, byla spíše utrápená, nedělní úspěch na Bramall Lane proti Sheffieldu United hodnotí anglická média jako naprosto zasloužený.

Hammers ukázali, že jsou soupeře schopni přehrát kombinační hrou, vytvořit si dostatek gólových šancí a přitom zůstat pevní a neoblomní v defenzivní činnosti. Poslední tým tabulky nepodcenili a prezentovali se poctivým výkonem, který jasně demonstroval pozoruhodnou transformaci celého týmu pod skotským manažerem.

Hvězdou utkání je tentokrát obecně hodnocen jednadvacetiletý kapitán Declan Rice, jehož následuje stoperský „tank“ Angelo Ogbonna. Stranou velké chvály ale opět nezůstávají ani čeští reprezentanti.

Vladimír Coufal i Tomáš Souček mohli v první půli skórovat. Coufalovu ránu z pravé strany ale reflexivně vyrazil brankář Žiletek Aaron Ramsdale a Souček po skvělém přiťuknutí jediného střelce zápasu Sebastiena Hallera selhal při voleji zblízka.

„Měl skórovat, ovšem jeho práce byla znovu ohromující. Vytváří fantastické partnerství s Declanem Ricem ve středu pole, společně poskytují pevnou platformu spoluhráčům, kteří hrají vepředu,“ hodnotí Součka londýnský list Evening Standard.

„Typicky energický výkon, jezdil po hřišti nahoru a dolů,“ přidává se server Football.London. V obou médiích dostává pětadvacetiletý středopolař známku 7.

Coufal na tom byl ještě o kousek lépe. „Měl ve svém prostoru spoustu místa, neúnavně nabíhal, ale spoluhráči ho dost nevyužívali. Podstoupil spoustu tvrdých střetů a většinou nebyl k překonání,“ píše o osmadvacetiletém obránci ve Football.London a dává mu lichotivou osmičku.

O jeden stupeň nižší známku v Evening Standardu Coufalovi vynahrazuje poměrně dlouhá slovní óda na jeho výkony: „Vypadá jako dlouholetý profesionál z Premier League. Jako kdyby tuhle soutěž hrál celou kariéru. Ve finální třetině hřiště je stále větší hrozbou.“

Podle listu je Coufal jedním ze symbolů Moyesovy kouzelné přeměny týmu. „Další chytrý přírůstek. Přivést jeho i Součka za celkovou částku kolem 20 milionů liber je fantastický byznys.“

Když Coufal přicházel do West Hamu, Souček sliboval hodně běhání a tvrdé práce. Evening Standard ale dodává: „Přesto něco takového ve skutečnosti čekal málokdo. Pevný vzadu, nebezpečný dopředu.“

Post pravého obránce byl Moyesův problém a Coufal ho vyřešil mnohem spolehlivěji, než se čekalo.

Sám skotský manažer nyní získává pevnou půdu pod nohama. Opatrná prohlášení se s narůstajícím sebevědomím mění a teď Moyes dává jasně na srozuměnou, že je tahle parta fotbalistů v barvách Clarets and Blues schopná velkých věcí.

„Určitě se nemusíme dívat pod sebe. Koukám se nahoru, chci nahánět týmy, které jsou nad námi. Nevidím důvod proč ne, s těmito hráči a s výkony, které v poslední době předvádíme. Jsme na dobré cestě. Největší věcí v téhle partě je zlepšování, máme teď v týmu skutečně dobrý spirit,“ nešetří chválou sedmapadesátiletý rodák z Glasgow.

Fanouškům nechce nic slibovat, je ale odhodlaný dokázat se současným týmem mnohem víc, než se obecně čekalo.

„Vím jistě jednu věc: nechci už znovu bojovat na dně o přežití. Chci být vyš a vidím, že i mezi hráči je velká víra. Vidím každý den, jak se zlepšujeme. Vidím, že dokážeme dávat dost gólů, ale zároveň zvládat těžké těsné zápasy, jako byly poslední dva. Sedá si to,“ tvrdí Moyes přesvědčeně.

West Ham se teď dvakrát za sebou v Premier League představí na domácím stadionu. Příští pondělí hostí Aston Villu, první prosincový víkend pak na olympijský stadion přijede Manchester United. Pro Moyese půjde o obzvlášť pikantní duel.

Takto Souček zahodil svoji šanci v utkání se Sheffieldem

Svěřenci trenéra Kjetila Knutsena nasbírali v dosavadních 25 zápasech 68 bodů a mohou se pochlubit skvělou střeleckou bilancí. V každém zápase dali minimálně dva góly, celkem mají skóre 85:28. Jedinou porážku utrpěli v polovině října s Molde.

Ve zbývajících utkáních ještě může Bodö/Glimt překonat rekord Molde, které v roce 2014 ovládlo ligu s 71 body.

Hradecky se stal hitem internetu díky okamžiku ze 47. minuty. Po malé domů spoluhráče Daleyho Sinkgravena se snažil míč odkopnout, ale jen ho škrtnul a navíc změnil směr jeho dráhy tak, že zapadl do branky.

„Nevím, co se stalo. Máchnul jsem do prázdna. Nebyl to zrovna nejlepší moment mé kariéry. Ale co, bude z toho pár klipů na YouTube a ‚memů‘ a lidé se aspoň zasmějí,“ komentoval svou minelu třicetiletý bratislavský rodák.

Po zápase Hradecky poděkoval rakouskému spoluhráči Aleksandaru Dragovicovi, jenž gólem v 88. minutě jeho chybu smazal a zajistil Leverkusenu výhru. „Dneska mě zachránil, ale také celý tým. Má u mě tolik piv, kolik jen bude chtít. Ale i mně bude dneska pivo chutnat,“ dodal spoluhráč Patrika Schicka.

Jak vidno, Hradecký má k (českému) pivu blízko:

Po třech dnech tak Hradecky dal zapomenout na chybu Courtoise, jenž ve středečním duelu Ligy národů proti Dánsku nezpracoval zpětnou nahrávku spoluhráče. Ani v tomto případě však brankářská minela tým vítězství nestála, Belgie vyhrála 4:2 a postoupila na finálový turnaj Ligy národů.

Chyba brankáře Curtoise