Aktualizováno před 13 minutami

Romain Grosjean zdraví fanoušky z nemocnice | Video: Instagram/Romain Grosjean

Z havárie na okruhu v Sáchiru, při níž jeho monopost pohltily plameny, vyvázl bez zlomenin a jen s menšími popáleninami, především na rukou.

Čtyřiatřicetiletý pilot Haasu narazil v prvním kole po kolizi s Daniilem Kvjatem z AlphaTauri ve vysoké rychlosti do bariéry. Jeho vůz se po nárazu rozlomil a začal hořet. Grosjean po zhruba půl minutě dokázal z kokpitu, který zůstal zaražený do svodidel, sám vylézt, na trati se ho okamžitě ujali zdravotníci.

I díky jejich péči se Francouz rychle zotavuje a podle vyjádření týmu Haas by měl už v úterý opustit nemocnici. „Léčba popálenin na hřbetech obou rukou probíhá úspěšně. Očekáváme, že by Roman měl být v úterý propuštěný z nemocnice,“ stojí v oficiálním prohlášením.

Šéf Haasu Guenther Steiner zatím nepočítá s tím, že by v následující Velké ceně Sáchiru místo Grojseana nasadil náhradníka. „Pokud se bude cítit fit, pojede,“ uvedl.

Ochranný systém halo přezdívaný svatozář zavedla Mezinárodní automobilová federace FIA po tragédii z roku 2014, kdy při GP Japonska Francouz Jules Bianchi vletěl pod traktor a utrpěl poranění hlavy, jemuž nakonec podlehl.

Od středečního večera, kdy Maradona zemřel, začínají zápasy po celém světě – včetně třeba Ligy mistrů či české nejvyšší soutěže – stejně: minutou ticha za argentinský idol.

Také před víkendovým přátelským zápasem třetiligového celku Viajes Interrias s prvoligovou La Coruňou nastoupily hráčky uprostřed hřiště k obvyklé ceremonii.

Jenže čtyřiadvacetiletá Dapenaová si sedla na zem a zády se obrátila v opačném směru než ostatní. Parťačky z týmu její názory dobře znaly, takže je chování spoluhráčky ani nepřekvapilo. „Podívaly se na mě a zasmály se, protože věděly, že to nebudu chtít,“ prohlásila o (ne)uctění Maradony fotbalistka.

Pro místní server Pontevedra Viva pak své důvody vysvětlila. „25. listopadu (kdy Maradona zemřel) je v kalendáři Mezinárodní den proti násilí na ženách. Nevšimla jsem si, že by se někde dělala podobná gesta za oběti těchto činů. Takže nejsem ochotna držet minutu ticha za násilníka a pedofila,“ prohlásila Dapenaová.

Fotbalistka Viajes Interrias uznává, že se Maradona zapsal do historie a měl „velkolepé fotbalové kvality a dovednosti“. „Jenže když chcete být velký hráč, musíte být především člověk a mít vlastnosti, které stojí nad těmito schopnostmi,“ uvedla.

„Kvůli tomu, že střílel góly a vyhrál mistrovství světa, se nesmí zapomínat na zvěrstva, kterých se dopustil, a jak hrozně se ženami zacházel,“ doplnila.

Dapenaová také prozradila, že o poločase za ní přišel trenér soupeře a vyptával se, proč se při minutě ticha tak zachovala. „Když jsem mu to řekla, gratuloval mi a prohlásil, že s tím také nesouhlasil,“ prozradila po utkání, které její celek prohrál 0:10.

Maradona, jenž stejně jako svým fotbalovým uměním proslul i bouřlivým životem, byl například před šesti lety obviněn z napadení své tehdejší o třicet let mladší přítelkyně Rocio Olivaové.

Při hádce, kterou zachytila nahrávka na jejím telefonu, jí měl během hádky uštědřit i dvě facky. Podle jejích slov to navíc nebyl jediný případ, kdy ji fyzicky napadl.

Od vašeho návratu do branky jste s Dinamem vyhráli šest z posledních osmi zápasů KHL. Musíte být nadšený, ne?

Určitě. Když jsem před třemi týdny nastupoval proti Novosibirsku a vracel jsem se po měsíci do branky, byl jsem trochu nesvůj. Cítil jsem se jako v létě. Jsem rád, že z toho byla hned nula a od té doby pokračujeme ve výhrách. Klepu na dřevo. (úsměv) Teď máme sérii důležitých zápasů proti týmům z naší konference a trenéři na nás apelují, abychom to pojali jako přípravu na play off. Nasazení a výsledky jsou nyní velmi dobré.

Za ty tři týdny jste odchytal všechny zápasy vašeho mužstva, jste v pořádném zápřahu. Takže se už cítíte stoprocentně zdravý?

Je toho dost, nabízelo by se nějaké prostřídání, ale zatím zdraví drží. U mě ani předtím ten covid neměl nijak hrozný průběh. Jen jsem nemohl pořádně trénovat s týmem, v tom to byla přítěž, nicméně symptomy jsem měl relativně mírné.

Některé opory zůstávají mimo sestavu. Stále v kabině Dinama bojujete s nákazou koronaviru?

Spíš jsou to různá zranění. Myslím, že teď máme jednoho nakaženého.

Zato když jste byl v karanténě vy, potkalo to i podstatnou část týmu a až polovinu mužstva tehdy tvořili hráči ze záložního celku.

To je pravda, tam se nám to pěkně rozjelo, kdežto přes léto se to dařilo držet pod kontrolou. Zhruba před měsícem si tím prošly opory týmu, minimálně všichni cizinci. Na výsledcích to bylo znát.

V té době jste říkal „kdo ví, jestli se sezona vůbec dohraje“. Věříte tomu teď o něco více? Je v tomto ohledu situace v KHL stabilnější?

Připadá mi, že se to uklidnilo. Zpočátku sezony se pořád objevovaly nové a nové případy, týmy to procházelo na více hráčích, zato teď jsou to spíše jednotlivci. Ale těžko říct, ono to může znovu přijít ve větší vlně. KHL to ovšem řeší tak, že pokud může klub sáhnout do farmářského týmu, je tam jasná snaha zápasy odehrát i tak, byť řekněme s horší sestavou.

Pro vás by bylo nějaké přerušení sezony velkou smůlou, viďte? Minsk drží příčku pro play off, které hrál naposled v roce 2017.

Jasně, je to pro nás velká výzva. Minimálně v první polovině sezony máme s Minskem mnohem lepší výsledky než v posledních letech. Kluci, kteří tady byli už dříve, potvrzují, že atmosféra je teď úplně jiná.

Dominik Furch podává v dresu se zubrem na prsou skvělé výkony:

Je to cítit i na stadionu, byť může chodit jen omezený počet diváků a byť se teď v Bělorusku řeší mnohem důležitější věci než hokej?

Myslím, že ano. Lidé se snaží podporovat a hokej je teď pro ně určitým odreagováním. Určitě jsou za ty výsledky rádi.

Bělorusové mají k hokeji velmi vřelý vztah. Jen to teď bohužel nemůžete pocítit úplně naplno.

Po příchodu mi hlavní trenér říkal, že pokud se bude dařit, bude chodit plná hala. S těmi opatřeními to teď možné není, ale věřím, že za normální situace by s těmihle výsledky byla naše patnáctitisícová hala narvaná. Z jedné strany škoda, z druhé jsou týmy, které hrají úplně bez diváků.

Po dvou sezonách v Čerepovci, který patřil mezi nejslabší týmy KHL, musíte být rád, že jste v týmu s vyššími ambicemi, viďte?

To ano, ale i tady je hlavním cílem postoupit do play off. Nicméně vyhrávat je samozřejmě lepší než jen sbírat porážky. V Čerepovci to v tomto směru nebylo ideální na psychiku.

Mezitím jste strávil minulou sezonu v Örebrö ve Švédsku. Je to pro brankáře velká změna, chytat ve švédské lize a v KHL?

Trochu se to liší. Ve Švédsku je to více přímočaré, kdežto v KHL si hráči s pukem rádi pohrají, hledají přihrávku do prázdné brány. Rádi střílí hezké góly. To ve Švédsku je více střel, dorážek. Jako brankář si trochu hrajete s tím, jak daleko vyjedete, jak moc jste agresivní při chytání. Ale zase se v tom nemůžete dloubat až příliš. Všude je to o tom, abyste zastavil puk.

Bělorusko má spolu s Lotyšskem pořádat příští mistrovství světa, ale nejen kvůli koronaviru se spekuluje o odebrání pořadatelství. Minsk je základnou běloruské reprezentace, řeší se v kabině toto téma hodně?

Sem tam se o tom pobavíme, je to jasné. Za téhle situace – covid a vše ostatní – je to dost nejisté. Uvidíme, jak to všechno dopadne.

Pro vás samotného by určitě bylo speciální zachytat si na šampionátu v hale svého vlastního klubu.

Ano, byla to vůbec jedna z prvních otázek místních novinářů, když jsem do Běloruska přijel. Určitě by to bylo hezké a zajímavé, chytat MS na domácím stadionu.

Takže reprezentaci zůstáváte nadále otevřený? Třeba už pro blížící se předvánoční Channel One Cup v Rusku.

Stoprocentně. Pořád je to můj cíl a vždycky je radost chytat za nároďák. Budu rád za jakoukoliv pozvánku do reprezentace.

Říkal jste, že politickou situaci v Bělorusku nechcete rozebírat. Zeptám se alespoň, nakolik vám demonstrace v Minsku zasahují do psychiky? Nakolik ovlivňují tým?

Cizinci to berou asi jinak, týká se to nejvíce místních hráčů. Pro ně je to jiné než pro nás.

Asi by i pro vás bylo těžké koncentrovat se stoprocentně na hokej, kdybyste například chytal v českém klubu a venku by se neustále protestovalo proti režimu, zatýkali by se lidé.

Je to komplikovaná situace, to ano. Ale přijel jsem do Minsku hrát hokej.

Je pro vás ve městě bezpečno?

Jsem za sebe přesvědčený, že pokud se neúčastním těch protestů, nic mně ani mé rodině, která je tady se mnou střídavě, nehrozí.

Nezalitoval jste kvůli tomu, že jste si z nabídek vybral právě Minsk?

Ani ne, popravdě těch nabídek nebylo na nějaké velké vybírání. (úsměv) Potěšilo mě, že jsem se vrátil do KHL, navíc se nám teď na ledě daří, to je pozitivní. S tím, co se v Bělorusku děje, je to zvláštní situace, ale zkrátka je to tak. Hokejově se nám daří, kvůli tomu tady jsem.

Platí, že vlastní názor na dění v Bělorusku ventilovat nechcete?

Bohužel, nechal bych to bez komentáře.

Českým reprezentantům úvod pětidílného seriálu nevyšel. Michael Boroš dojel šestadvacátý, Daniel Mayer obsadil 34. místo. Závod juniorů vyhrál Matěj Stránský, Matyáš Fiala skončil třetí.

Ženský závod patřil Nizozemkám. Nejrychlejší byla Lucinda Brandová před úřadující mistryní světa Ceylin del Carmen Alvaradovou a další krajankou Denise Betsemaovou. Nejlepší Českou byla devětadvacátá Karla Štěpánová. V kategorii mužů do 23 let byl Jakub Říman pátý. Mezi juniorkami obsadila Karolína Bedrníková šestou příčku.

Šestadvacetiletý Vanthourenhout se brzy ujal vedení a po více než hodině na táborském okruhu se dočkal premiérového triumfu ve Světovém poháru. V posledním osmém kole setřásl Iserbyta, jenž se na něho dotáhl ze skupinky pronásledovatelů. Vrátil mu tak nedávnou porážku z evropského šampionátu. Iserbyt dojel s mankem pěti sekund a Van Aert dalších sedm vteřin poté. Nadvládu Belgičanů potvrdil čtvrtým místem Toon Aerts.

Boroš ztratil na vítěze takřka čtyři minuty. „Měl jsem bohužel defekt hned za depem, což mě stálo tu skupinku o patnácté místo, na které jsem si dneska věřil. Stalo se, bojoval jsem dál, co to šlo, ale bylo to hodně těžké fyzicky i psychicky. Byl to domácí závod, chtěl jsem se předvést v co nejlepším světle, ale defekt mi to bohužel zhatil,“ mrzelo Boroše.

Sedmnáctiletý Stránský využil dobré startovní pozice a od začátku potvrzoval roli jednoho z hlavních favoritů, když kontroloval dění v čele. O svém triumfu rozhodl ve třetím z pěti okruhů, kdy odjel ostatním a náskok si udržel až do cíle. Mezi Stránského a Fialu se vklínil jen Ital Lorenzo Masciarelli.

„Chtěl jsem to zkusit už ve druhém kole, ale věděl jsem, že když to udělám, nevydržím to až do cíle. Tak jsem si počkal do třetího, pak jsem za to vzal před schodama a jel až do cíle. Docházelo mi a hodně to bolelo. Musel jsem se opravdu vymáčknout, abych to vedení udržel až do konce. Vůbec se mi nechce věřit tomu, že se mi to podařilo, ale je to paráda,“ řekl Stránský po závodě, v němž chyběli nizozemští a belgičtí mladíci.

Hned po startu žen upadlo několika závodnic, z nichž nejhůře dopadla Shirin van Anrooijová, která byla převezena na vyšetření do nemocnice. Na kolizi doplatila i zkušená Italka Eva Lechnerová, skončila šestadvacátá.

Brandová ujela soupeřkám na nové trati v táborském areálu Komora, kam kvůli opatřením proti šíření koronaviru nesměli diváci, ve druhé polovině závodu. Alvaradová za ní zaostala o 24 sekund. Štěpánová měla takřka pětiminutové manko na vítězku, hned za ní dojela Tereza Tvarůžková.

„Ten začátek byl hodně nepříjemný. Musela jsem si vycvaknout obě nohy a projít mezi popadanýma holkama. Ale na druhou stranu jsem měla štěstí, že jsem v tom pádu přímo nebyla. Nakonec to dopadlo docela dobře, i když v průběhu závodu jsem byla kolem pětadvacátého místa a věřila jsem, že bych se mohla ještě posunout o něco dopředu,“ uvedla Štěpánová.

„Celkem čtyřikrát jsem spadla. Jak jsem si to pak dojížděla, stálo mě to hodně sil. A ty mi potom chyběly,“ mrzelo Tvarůžkovou.

Říman ve třiadvacítce dlouho bojoval o medaili a jezdil ve čtyřčlenné skupince, která se vytvořila za vedoucím Britem Thomasem Meinem. Vypadl z ní až v závěrečném šestém kole. Nakonec zaostal za bronzem o čtvrt minuty.

„Chybou bylo, že jsem neskákal překážky. V každém kole jsem kvůli tomu něco ztratil a musel jsem si to dojíždět. V posledním kole jsem právě tam ztratil kontakt a to bylo rozhodující. I s pátým místem jsem spokojený, i když mě trochu mrzí, že to nevyšlo na bednu,“ konstatoval Říman.

V závodě juniorek si zpočátku vedla z českých reprezentantek nejlépe Julia Kopecky, ve druhé polovině závodu se ale propadla na konečné osmé místo. Bedrníková dojela šestá s mankem minuty a 47 sekund na vítěznou Britku Zoe Backstedtovou, na pódium měla ztrátu 42 vteřin.

„Snažila jsem se tam být hned od začátku, aby mi to neujelo. Postupně jsem se rozjížděla, bohužel už se mi to ke konci nepovedlo více dojet, ale jsem i tak hodně spokojená a cením si i šestého místa,“ uvedla Bedrníková.

Zkrácený SP bude pokračovat 20. prosince v belgickém Namuru.

Úvodní závod Světového poháru v cyklokrosu v Táboře:

Muži elite (25,75 km): 1. M. Vanthourenhout 1:02:43, 2. Iserbyt -5, 3. Van Aert -12, 4. Toon Aerts (všichni Belg.) -18, 5. Van der Haar -21, 6. Van Kessel (oba Niz.) -51, 7. Hermans -1:01, 8. Soete (oba Belg.) -1:05, 9. Kuhn (Švýc.) -1:27, 10. D. Sweeck (Belg.) -1:42, …26. Boroš -3:51, 34. Mayer (oba ČR) -5:59.

Ženy elite (19,35 km): 1. Brandová 53:43, 2. Alvaradová -24, 3. Betsemaová (všechny Niz.), 4. Vasová (Maď.) obě -32, 5. Worstová -50, 6. Pieterseová (obě Niz.) -1:22, …29. Štěpánová -4:51, 30. Tvarůžková -5:04, 34. Vaníčková -6:06, 39. Švihálková -7:12, 41. Ungermanová -7:30, 45. Mudříková (všechny ČR) -2 kola.

Muži do 23 let (19,35 km): 1. Mein 49:19, 2. Turner (oba Brit.), 3. Feijoo Alberte (Šp.) oba -31, …5. Říman (ČR) -46, 18. Vaníček -3:14, 19. Hula -3:15, 20. Kučera (všichni ČR) -3:49.

Junioři (16,15 km): 1. Stránský (ČR) 41:22, 2. Masciarelli (It.) -7, 3. Fiala -13, …6. M. Kopecký -35, 10. Jindřich -1:04, 16. Dostál -1:28, 18. Seeman -1:42, 20. Doležal -1:45, 24. Kubík -2:35, 28. Frühauf (všichni ČR) -4:00.

Juniorky (12,95 km): 1. Backstedtová (Brit.) 38:18, 2. Schreiberová (Luc.) -11, 3. Bramatiová (It.) -1:05, …6. Bedrníková -1:47, 8. Kopecky -2:18, 12. Růžičková -3:15, 15. Jeřábková -4:03, 17. Drbohlavová (všechny ČR) -4:26.

„Mám tady zítra sraz s vedením, ale musíme se k tomu postavit jako chlapi. Vedení mi dalo jasné ultimátum, já ho nesplnil. Samozřejmě je to konec Hejkala v Teplicích,“ řekl padesátiletý kouč na on-line tiskové konferenci.

„Trenér již po nepovedeném zápase s Libercem věděl o podmínce, kterou jsme mu stanovili a tou byl zisk tří bodů z následujících dvou utkání, což bohužel nesplnil. Přesto mu děkujeme za odvedené služby a přebudování kádru, na kterém se podílel,“ doplnil později ředitel teplického klubu Petr Hynek.

Sparta povzbuzena čtvrteční výhrou 4:1 nad Celticem Glasgow ve skupině Evropské ligy mohla jít do vedení už v první minutě, ale nejlepší ligový střelec Juliš trefil tyčku. O chvíli později Vindheim po další Karlssonově přihrávce z ideální pozici vypálil nad břevno.

Hosté měli nadále převahu, i když jejich tlak nebyl tak silný jako v úvodu. Aktivní Karlsson po půl hodině hry tváří v tvář nepropálil teplického gólmana Němečka, který chytal teprve druhý ligový zápas v kariéře. Před pauzou ještě sparťan Krejčí mladší hlavičkoval nad branku.

Na začátku druhého poločasu Juliš v další dobré příležitosti nepřekonal Němečka. V 65. minutě už se však Letenští dočkali. Kapitán Dočkal ideálně našel Juliše a ten si střelou do odkryté branky připsal sedmý gól v ligové sezoně. „Dostali jsme branku z věci, na kterou jsme se připravovali. Odkop Nity od brány, prohrajeme hlavu a rychlé trio Juliš, Karlsson, Dočkal to prostě vyřeší, protože má kvalitu,“ konstatoval Hejkal.

„Jsme rádi, že si šance vytvářejí. Ale jak Julda (Juliš), tak Karlsson šli sami na branku, bohužel to neproměnili. Nakonec i při brankové šanci byli Karlsson, Dočkal a Juliš. Takže musíme být rádi za jeden gól, který nám stačil k vítězství,“ doplnil Kotal.

Tepličtí mohli vyrovnat ze své největší šance v 87. minutě, ale Žitný zblízka z otočky vypálil nad břevno. „Soupeř, i když se bránil, tak nakonec jednu šanci měl. Takže musíme být rádi, že ji nedokázali proměnit,“ upozornil Kotal.

Sparta v lize neprohrála v Teplicích posedmé za sebou, během této série ale na Stínadlech teprve podruhé zvítězila.

Hejkal vedl Teplice od září 2018, v 63 utkáních nejvyšší soutěže dosáhnul 18 výher, 14 remíz a 31 porážek. „Moje angažmá neskončilo dneska ani na Bohemce. Konec mého angažmá začal proti Pardubicím, a hlavně v nezvládnutém zápase v Opavě, kde jsme byli dominantní a jasně lepší. Také jsme měli porazit ‚vycovidovaný‘ Liberec,“ prohlásil Hejkal.

„Tam asi byl můj konec. Kdybychom tahle dvě utkání zvládli, nemáme šest bodů, ale máme 12 bodů, jsme osmí a nemusíme to honit doma se Spartou,“ dodal bývalý kouč Kladna.

FK Teplice – Sparta Praha 0:1 (0:0)

Branka: 65. Juliš. Rozhodčí: Královec – Moláček, Mokrusch – Berka (video). ŽK: Jukl, Radosta – Souček. Bez diváků.

Teplice: Němeček – Mareček (30. Radosta), Ljevakovič (69. Kováč), Shejbal – Černý, Kučera, Jukl, Moulis – Trubač, Žitný – Mareš. Trenér: Hejkal.

Sparta: Nita – Plechatý, Čelůstka, Ladislav Krejčí II – Vindheim (88. Plavšič), Trávník, Souček, Dočkal, Hanousek (56. Ladislav Krejčí I) – Juliš, Karlsson (71. Minčev). Trenér: Kotal.