Měsíc: Listopad 2020

Hokejisté darovali sestřičkám v první linii přes statisíce, přispěl i Hrachovina


Čeští hokejoví reprezentanti, kteří se před nedávnem představili na turnaji Karjala v Helsinkách, darovali více než 200.000 korun České asociaci sester. Národní tým se zapojil do projektu „Pomáháme sestřičkám“ a podpořil zdravotníky, kteří v České republice bojují s koronavirem v první linii.

„Byla jsem strašně překvapená a musím říct, že si této podpory nesmírně vážím, protože si uvědomuji, že situace samotných sportovců není nyní úplně jednoduchá. A přestože se sami potýkají s nepřízní osudu v podobě pandemie, tak přesto myslí na naše zdravotníky, což je úžasná věc,“ uvedla prezidentka asociace Martina Šochmanová, která dnes šek od obránce Filipa Hronka v Praze převzala.

S myšlenkou podpořit zdravotníky přišel útočník Andrej Nestrašil, který také vystoupil za tým v krátkém videu, jež reprezentace na podporu zdravotníků přímo ve Finsku natočila.

„Andrej s touto myšlenkou přišel už před turnajem, kdy jsme komunikovali o jeho nominaci s tím, že vše domluví i s hráči. Následně jsme se domluvili na klíči, že většina odměn půjde sestřičkám. Zejména od starších hráčů, mladším jsme odměny nebrali,“ řekl manažer reprezentace Jan Černý. V kádru národního týmu na turnaji seriálu Euro Hockey Tour bylo totiž i deset juniorů.

Útočník Magnitogorsku Nestrašil věnoval asociaci celou odměnu za start a výsledky na akci. „Stejně například jako Dominik Hrachovina,“ uvedl Černý. Branář Tappary Tampere přitom v průběhu turnaje označil pandemii za divadlo vymyšlené médii.

„Zdálo se nám to jako super nápad a jsme rádi, že alespoň nějakým způsobem můžeme pomoct, a snad jim to udělá nějakou radost,“ řekl dnes Hronek, jenž na turnaji nastoupil s kapitánským „céčkem“ na dresu.

Projekt „Pomáháme sestřičkám“ zaštiťují jeden z hlavních partnerů českého hokeje Generali Česká pojišťovna a Česká asociace sester. Na transparentním účtu se doposud sešlo přes šest milionů korun, které se využívají například na pomoc v podobě balíčků s vitamíny na podporu imunity pro zdravotnický personál.

„Věřím, že poděkování ve formě, kterou si samy sestřičky vyberou, bude velmi cenné. Už ale jen vědomí, že nejsou samy v této nepříjemné situaci, je pro ně důležité,“ řekla Šochmanová. Která pracoviště odměnu dostanou, to bude teprve určeno. „Chtěli bychom vybrat taková, která mají nejvíce hospitalizovaných pacientů s onemocněním covid a sestry, které o ně pečují,“ doplnila prezidentka České asociace sester.



Zdroj příspěvku

Hovorka si znovu poranil koleno, mimo hru bude dva týdny


Obránce David Hovorka musel opustit českou fotbalovou reprezentaci kvůli zranění kolena, se kterým byl loni v říjnu na operaci a následně nehrál přes devět měsíců. Podle stopera pražské Slavie ale tentokrát nejde o nic vážného a čeká ho asi jen dvoutýdenní klid.

Zraněný Hovorka chyběl už v nominaci na nedělní utkání Ligy národů s Izraelem, které Češi doma vyhráli 1:0. Místo sedmadvacetiletého zadáka byl na středeční závěrečný reprezentační duel roku se Slovenskem povolán jeho klubový spoluhráč ze Slavie David Zima.

„Den před zápasem jsem trénoval s týmem a po nezaviněném souboji jsem utrpěl zranění kolena, které mi před rokem operovali. Naštěstí hned druhý den magnetická rezonance prokázala, že se jedná jen o natažení a nic z operace se nepoškodilo. Jsem šťastný, že je to jen malé zranění, ale budu teď muset být v klidu přibližně deset až čtrnáct dnů,“ řekl pro slávistický web Hovorka, jenž si loni přetrhl přední zkřížený vaz v koleni.



Zdroj příspěvku

Problém v Pardubicích je hluboko zažraný, uvažuje Šejba. Majitel musí rázně zakročit


Hokejové Pardubice zatím s novým majitelem Petrem Dědkem ani příchodem hvězdných jmen úpadek nezastavily. Plácají se u spodku tabulky a kvůli Robertu Kousalovi znovu řeší drogovou aféru. Bývalý útočník a funkcionář Dynama Jiří Šejba nechápe takové chování hráčů a diví se, proč klub bere „potížisty“.

Minulý týden v úterý zastavili policisté v katastru obce Staré Hradiště pardubického útočníka Roberta Kousala a podrobili ho orientačnímu testu na kokain. Výsledek? Pozitivní. A další velký malér pro Dynamo.

Na definitivní potvrzení drogového nálezu za volantem se musí několik dní počkat. Pardubice věří, že rozbor krve dopadne pro třicetiletého hráče dobře, tedy negativně, a půjde zrovna o jeden z chybných testů.

Do té doby platí presumpce neviny, ovšem zaráží, že se takový problém řeší znovu v Pardubicích. Nebo to naopak už nikoho nepřekvapuje?

Před dvěma lety chytili policisté v autě pod vlivem kokainu tehdejšího beka Dynama Petra Čáslavu. Vloni v lednu boural s alkoholem v krvi trenér brankářů Adam Svoboda, který později spáchal sebevraždu.

Pokud rozbor usvědčí Kousala, vrátí se průšvih obrovských rozměrů do východočeského klubu jako bumerang. K tomu přičtěte spory dřívějšího vedení a trenéra Ladislava Lubiny s klubovou ikonou Tomášem Rolinkem a tragikomický způsob, kterým vybublaly na povrch, a výkony na ledě, vždyť Pardubice hrály čtyřikrát za posledních pět let o udržení.

Někdejší extraligový vládce nadále ztrácí lesk a nic se zatím nemění ani s příchodem nového majitele Petra Dědka a návratem hvězdných jmen a odchovanců Jakuba Nakládala, Jana Koláře nebo právě Kousala.

Šejba: Hráči ztrácí soudnost

„Petr si myslel, že se s jeho příchodem věci změní, ale něco špatného v Pardubicích pořád přebývá. Je to hluboce zakořeněné a bude třeba projet kompletně celý tým,“ hodnotí pardubická legenda Jiří Šejba, momentálně trenér prvoligového Prostějova.

Kousalova eskapáda ho zamrzela. „Hlava mi to nebere. Hokejista se má starat o co nejlepší výkony na ledě a v osobním životě stačí se takovým prohřeškům vyhnout. Místo aby byli kluci rádi, že si můžou našetřit na roky po kariéře, dělají takové nesmysly,“ kroutí Šejba hlavou.

„Kluci v tomhle naprosto ztrácí soudnost. Jaký je to vzor pro mladé hráče a pro ty, kteří přijdou do kabiny Pardubic? Hráči by měli být rádi za to, co mají, a ne to ještě takhle obracet proti sobě,“ pokračuje mistr světa z roku 1985, jenž má s Pardubicemi tři ligové tituly z československé éry.

Kousal, stejně jako Čáslava před dvěma lety, patří k nejzkušenějším hokejistům v šatně Dynama. Zahrál si na dvou světových šampionátech, ochutnal KHL, švýcarskou i švédskou ligu. O to více jeho přešlap zamrzí, sázelo se na něj jako na jednoho z tahounů.

Pozitivní změnou oproti předchozím malérům je přístup klubu. Do doby, než budou výsledky rozboru definitivní, je Kousal mimo mužstvo. Pokud se prokáže, že řídil pod vlivem drog, v Pardubicích na hodinu skončí.

Salfický pořád u týmu? Raději bez komentáře

Majitel Dědek se k problému postavil čelem, v Pardubicích se tentokrát nezatloukalo jako dříve. „Rozhodně je to správně. A vůbec nejsem proti zavedení namátkových testů uvnitř týmu, jak Petr říkal. Čas od času si vytáhnout hráče, kteří se mi nezdají. Měl by to být zdvihnutý prst pro všechny, takové věci do týmu nepatří,“ přikyvuje Šejba. 

Jiří Šejba v minulé sezoně trénoval tým China Golden Dragon působící v české druhé lize. | Foto: Milan Kammermayer

Východočechům, kteří vstoupili do sezony i s novým logem, se navíc nedaří ani na ledě. „Tým nevypadá na papíře špatně, slabší místo vidím u brankářů, ale to je můj názor,“ podotýká Šejba k dvojici Pavel Kantor, Ondřej Kacetl.

„Těžko se mi to hodnotí na dálku, v klubu už nejsem, ale po konci manažera Zbyňka Kusého to vypadá pořád skoro stejně. Chvilku se daří, pak to jde zase dolů,“ říká bývalý forvard.

Leccos o jeho názoru na dlouhodobou skladbu týmu napoví odpověď na tuto otázku. Co říkáte na to, že se na post sportovního ředitele neustále vrací Dušan Salfický? „Řekl bych ‚no comment‘. Opravdu bych to dále raději nerozváděl,“ odvětí s ironickým úsměvem.

Salfický není jediný, kdo tým sestavuje, ale v posledních neúspěšných letech se stal pro mnoho fanoušků symbolem úpadku Pardubic. I proto, že se v šatně Dynama opakovaně objevují hráči s nálepkou potížistů.

Kanadská posila s pověstí rapla

Ruský obránce Stěpan Zacharčuk v Rusku utekl od autonehody, jeho klub Nižněkamsk se ho zbavil. A nový hokejový domov našel v Pardubicích. V minulé sezoně svými výkony pomohl k záchraně, ale na start aktuálního ročníku se dostavil patrně nepřipravený a ve špatné kondici. Pardubice ho nyní posílají na hostování do Kladna.

Nejnovější posilou perníkářů je pro změnu kanadský útočník Anthony Camara, další hráč s pověstí vyloženého rapla. Při předchozích angažmá nejednou pykal za zkraty a fauly daleko přes čáru. V dánském Odense i švédském HV71 skončil kvůli porušení interních pravidel týmu.

„Nechci ho soudit, toho hráče pořádně neznám. Třeba to na ledě zblázní a Pardubicím pomůže, ale klub si na sebe šije bič, protože potížistů bylo za poslední roky až moc. Jak říkám, někdo ty hráče vybírá,“ míří Šejba opět na gesci sportovního ředitele.

Spolu s Kanaďanem Camarou přivedly Pardubice v posledních dnech také ověřeného slovenského obránce Marka Ďalogu, který už v Dynamu působil. Naopak mužstvo opustili loučící se Rolinek a Martin Kaut, jenž na konci října kvůli nejistotám okolo restartu ligy odešel do Švédska.

Pardubice po obnovení soutěže prohrály čtyřikrát v řadě a získaly jediný bod proti Zlínu. Celkem jich v součtu s vítězstvím v prodloužení s Plzní ze září mají za osm zápasů pouze tři a v extraligovém pořadí jim náleží poslední patnácté místo. Oproti čtrnáctému Motoru, který má také tři body, mají utkání k dobru.

V úterý Dynamo přivítá devátou Kometu a potřebuje nutně uspět.



Zdroj příspěvku

Hladký roste pod dohledem legend United. Po třicítce vše teprve začíná, věří brankář


Odchodem z Liberce možná lehce zmizel z očí českých fanoušků, ale ve Velké Británii prožívá gólman Václav Hladký skvělé časy. Ve skotském St. Mirrenu vloni vychytal záchranu v první lize a letos v létě odešel do Anglie. Před zájmem velkých klubů z Evropy dal přednost ambicióznímu projektu legend Manchesteru United. V sobotu oslavil třicítku a kariéra podle něj teprve začíná.

Od srpna působíte v klubu Salford v Manchesteru. Jak se vám na nové adrese líbí?

Po fotbalové stránce jsem nadšený, klub funguje velmi dobře a chce se posouvat každým dnem. Vidím to nejen na lidech, kteří mají na starosti přímo fotbal, ale také v práci na celkovém zázemí klubu. Je to na vysoké úrovni, jsem tím mile překvapený. Co se týče životní stránky, je to v současnosti skoro jen do práce a domů, maximálně na malou procházku. Nic moc jiného se dělat nedá.

Odešel jste z první skotské ligy do anglické League Two, což je čtvrtá výkonnostní úroveň fotbalu v Anglii. Na papíře to vypadá jako propad, nicméně jaká je realita?

Samozřejmě často čelím těmto dotazům. Je těžké to vysvětlit, mnohem snadnější pro mě je to žít. Chápu, že si lidé moc nedokážou představit čtvrtou nejvyšší soutěž. Rozhodně to neberu jako krok zpátky, vím o ambicích klubu a o tom, kde chce v horizontu několika let operovat.

Takže je to klub na vyšší úrovni, než byl skotský St. Mirren?

Jednoznačně, o tom nemá smysl se bavit. Je na vyšší úrovni hráčskou kvalitou i zázemím a ambicemi.

Přesto na St. Mirren vzpomínáte v dobrém, ne? Odchytal jste tam více ligových zápasů (47) než v Brně či Liberci, byl to váš ostrovní rozjezd.

To určitě. Bylo to mé první zahraniční angažmá a povedlo se extrémně. Všechno nám sedlo. Město Glasgow jsme si s manželkou zamilovali a hodně nám chybí, fotbalově je St. Mirren spíše rodinný klub na bázi mimořádně vřelých vztahů. Cítil jsem se tam fantasticky a podepsalo se to na mých výkonech. Krásné období.

V první sezoně jste se výrazným dílem podílel na záchraně v první skotské lize a velmi si vás oblíbili fanoušci. Co říkáte na fotbalovou kulturu ve Velké Británii, asi neporovnatelnou s českou scénou?

Je to úplně odstřelené od všeho, co jsem zažil v Česku. Fotbal je tady náboženství a je neuvěřitelné to vidět na vlastní oči, zvlášť když se vám povede nějaký úspěch, což pro St. Mirren záchrana byla. Fanoušci se tady cítí být opravdovými členy klubu a nedají na něj dopustit. Věřím tomu, že až se situace dá do pořádku, budeme to stejné zažívat i v Anglii.

V květnu 2019 vychytal Václav Hladký skotskému St. Mirrenu záchranu v první lize proti Dundee. V klubu pak strávil ještě jednu sezonu.

Ostrovy se vám dostaly pod kůži, to je zřejmé. Ale jak těžké bylo rozhodování mezi Salfordem a většími evropskými kluby, které se o vás po letošním konci ve Skotsku zajímaly?

Setrvání na Britských ostrovech byla priorita. Ve Skotsku jsme řešili Celtic a Rangers, přičemž s Rangers jsme se bavili už o konkrétních podmínkách kontraktu. Nakonec se rozhodli pro Jona McLauglina, skotského reprezentanta. Když tohle nedopadlo, byl pro mě jedinou variantou přesun do Anglie. Jinak bylo nabídek dost, velký zájem měla Legia Varšava, dále dánský Midtjylland nebo Karabach z Ázerbájdžánu, ten ležel na stole prakticky celý rok a půl, co jsem byl ve Skotsku.

To jsou docela pravidelní účastníci evropských pohárů.

Jasně. Na jednu stranu by bylo fajn jít do klubu s možností pohárů, ale životní sen pro mě vždycky byla Anglie. A britský trh funguje specificky. Nechci říct, že už bych neměl šanci se sem vrátit, ale opravdu mi dalo práci se sem dostat, takže jsem to nechtěl po roce a půl opouštět. Británie nám s manželkou navíc sedí i z hlediska mentality, hrdosti místních lidí. Moc se nám tady líbí.

Salford, vaše aktuální působiště, zaujme na první pohled tím, kdo stojí v jeho vlastnické struktuře. Vedle miliardáře ze Singapuru jsou to Ryan Giggs, Paul Scholes, David Beckham, Nicky Butt a Gary a Phil Nevillovi. Hrálo u vás zapojení legend Manchesteru United roli?

Jde to ruku v ruce. Ambice Salfordu jsou podložené tím, kdo klub vlastní a kolik do toho vkládá energie. Jsou to lidé, kteří toho zažili opravdu mnoho a byli zvyklí dělat fotbal na nejvyšší úrovni. Hrálo to velkou roli, před podpisem smlouvy jsem mluvil se všemi lidmi z klubu a udělali na mě dojem. Byť jsme momentálně v League Two, všichni jsou přesvědčení o tom, že půjdeme nahoru. Salford chce atakovat Championship (druhou ligu) a do budoucna i Premier League.

Setkal jste se i s někým z vlastníků?

Každý z nich řeší v klubu něco jiného, ale můžu říct, že Ryan Giggs, Gary Neville, Nicky Butt a Phil Neville pracují prakticky na denní bázi. Nejvíce z nich Gary, s kterým jsem před podpisem mluvil.

Musel vás zahřát zájem takové persony, jako je Gary Neville, že?

Jednoznačně. Hned na začátku jednání mi říkal, že posledních čtrnáct dní nedělá nic jiného, než že přemýšlí, jak mě dostat do týmu. Že je to pro něj priorita. Když něco takového slyšíte od Garyho Nevilla, je to skvělé. To jste pak hrdý na to, že jste udělal práci za poslední dobu, jak jste měl, a že to okolí oceňuje.

Vlastnická struktura Salfordu: na snímku zleva Paul Scholes, Nicky Butt, Ryan Giggs, Phil Neville, David Beckham a Gary Neville.

Jak tedy vypadají nejbližší ambice Salfordu? Za posledních šest let to byly hned čtyři postupy.

League Two je profesionální soutěž, všichni pochopili, že to Salford myslí vážně. Cílem je postupovat každou sezonu. Jsou tady velké plány na nové tréninkové centrum, nový stadion. Jsem rád, že jsem toho součástí a můžu se posouvat po boku těchto lidí.

Takže i v aktuální sezoně chcete postoupit, byť zatím hrajete spíše ve středu tabulky?

Ona ta tabulka je extrémně vyrovnaná a my máme odložený zápas na hřišti předposledního mužstva. Pokud ho zvládneme, zvedne nás to zase o něco výše. Jednoznačně jdeme za postupem a nemám pocit, že bychom nějak výrazně ztráceli.

A vy si jdete za tím, že si zachytáte Premier League?

Byl bych blázen, kdybych řekl ne. Jsem v Anglii, v ambiciózním klubu. Nechci si klást nižší cíle. Dokud mám šanci, rozhodně to nechci vzdát.

Jak moc jste se ve Velké Británii posunul brankářsky?

Za rok a půl jsem odchytal snad 80 zápasů, což člověka posune samo o sobě. Byly to z velké části úspěšné zápasy, nabral jsem sebevědomí. A samozřejmě se posouváte s novými zkušenostmi. Ale jinak se snažím od nějakých dvaceti let tomu dávat maximum na hřišti a také v soukromém životě. Nechci podceňovat ani stravu, práci s tělem nebo psychiku.

Máte v hlavě na pozadí denní práce i vidinu národního týmu? Z vašich bývalých parťáků z Liberce se po Tomáši Koubkovi a Ondřeji Kolářovi dočkal letos také Filip Nguyen.

Reprezentace je nádherná věc a velký sen každého, ale přichází pouze jednou za čas. A já se snažím o to, abych do práce chodil rád každý den, abych byl spokojený. Cítím se dobře, myslím si, že podávám dobré výkony. Na druhou stranu respektuju, že v čtvrté nejvyšší anglické lize. Pokud bych byl někde jinde v Evropě a chytal poháry, asi by to bylo pro trenéra národního týmu zajímavější. Když budu úspěšný v Salfordu a bude se nám dařit postupovat, možná bude ta šance větší.

Jak berete třicítku na krku?

Když mluví třicetiletý hráč, často je to ve smyslu, že odehraje dva tři roky a pak se uvidí, že už je pomalu na sklonku. Pro mě je to vtipné, protože se cítím fyzicky skvěle a mám to obráceně. Takže já říkám, že pro mě to teprve začíná. V Anglii nebo ve Skotsku není třicítka pro brankáře žádný věk, i v 34 nebo 35 letech podepisují delší kontrakty. Trochu s nadsázkou říkám, že od třiceti teprve začnu prodávat nabyté zkušenosti, a jsem přesvědčený, že má profesionální kariéra bude trvat ještě jednou tak dlouho.





Zdroj příspěvku

Komentář: Schumacher nebyl anděl, i proto ve formuli 1 vítězil. Ale Hamilton to s kázáním přehání


Lewis Hamilton dohnal sedmým titulem mistra světa formule 1 Michaela Schumachera. Znovu se tak rozhořel spor o to, kdo z nich je tím „nejlepším pilotem F1 všech dob“. Pokusme se najít odpověď porovnáním kariéry obou superšampionů.

Hamilton si v neděli v Istanbulu vyjel sedmou korunu šampiona formule 1. Tím dokázal do nedávné doby nemyslitelné: dohnat nevídanou Schumiho sbírku titulů. Tedy přesně to, co před ním dokázal Schumacher ve vztahu k pěti vítězným sezonám Juana Manuela Fangia.

Vzhledem k tomu, že Hamilton už dřív posbíral víc vítězných závodů a kvalifikací než německá legenda, mají především britští experti v čele s exšampionem F1 Damonem Hillem jasno: jejich krajan je tím historicky nejlepším a basta.

Jenže suchá je teorie čísel a zelený je strom života. Jsou to dva odlišné příběhy dvou diametrálně odlišných individualit. Zatímco Schumacher se stal továrním jezdcem Mercedesu (v závodech sportovních prototypů) až v 21 letech a pak v F1 stejně debutoval za volantem Jordanu, Hamilton byl už od třinácti let kvítečkem opečovávaným ve skleníku se jménem McLaren. Přímější cestu do světa Velkých cen byste těžko pohledali.

Štěstí přeje talentovaným

Oba měli štěstí, že byli ve správném čase na správném místě. Schumacher si s Benettonem dojel pro dva tituly, načež vyslyšel volání Jeana Todta a vydal se do Ferrari. Tam byl Schumi vedle francouzského manažera a Rosse Brawna coby geniálního technika a stratéga součástí „svaté trojice“, díky níž rudé vozy z Maranella zválcovaly formuli 1 na začátku milénia.

Hamilton zase po čtyřech ne úplně dokonalých sezonách v McLarenu podlehl vábení Nikiho Laudy a zamířil do Mercedesu. Ten od příchodu hybridů v ročníku 2013 ovládl svět Velkých cen ještě víc, než to před ním dokázala Scuderia.

Tým získal sedm Pohárů konstruktérů a jen vybuchlé saze v bratrovražedné válce s Nikem Rosbergem v sezoně 2016 způsobily, že Hamilton neslavil v Istanbulu už rekordní osmý titul.

Výtka Maxe Verstappena, že by s takovou formulí, jako má dneska Mercedes, získalo titul 90 % jezdců na startu, je ale trochu nespravedlivá. Jistě, Stříbrné šípy mají celou hybridní dobu techniku o třídu výš.

Jenže ani s takovým nádobíčkem by to průměrný pilot nikdy nedotáhl k takové bilanci jako 35letý rodák ze Stevenage. Už jen proto, že by nedokázal podávat tak dlouho tak konstantě vynikající výkony. O schopnosti koncentrovat se na rychlé kolo v kvalifikaci a skvělé práci s pneumatikami nemluvě.

Černá kaňka z Jerezu

Schumacher na trati nikdy nebyl žádný lidumil a občas šel za úspěch za každou cenu. Koneckonců, ze sezony 1997 byl dodatečně vyloučen. Důvod? V marné snaze zastavit cestu Jacquese Villeneuva za titulem v Jerezu úmyslně vrazil do Kanaďanova Williamsu.

Podobných příkladů jednání, která se nelíbila soupeřům ani ředitelství závodu, nasbíral německý jezdec během své kariéry nepočítaně. Jenže ani přes tvrdý styl jízdy se Němec nikdy nestal symbolem „blázna za volantem“, jako před ním „bourač“ Andrea de Cesaris a následně třeba takový Pastor Maldonado. Sedm titulů se s takovou nálepkou prostě nedá sloučit.

Kromě konfliktů s Rosbergem má Hamilton po této stránce trestní rejstřík skoro čistý. Kontroverzí se dopouštěl spíš mimo trať. Tu v Austrálii pálil gumy, jindy se ve Francii řítil po dálnici skoro dvoustovkou. Proti tomu žil vzorný otec rodiny Schumacher absolutně nudný soukromý život.

Spravedlnost za každou cenu?

Ale po divokém Hamiltonovi je veta. Loni prodal svůj soukromý tryskáč a letos se stal jedním z nejhalasnějších zastánců hnutí Black Lives Matters. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se do role kazatele nevžil natolik, že začal kárat své soupeře.

Ne všichni z dvacetičlenného závodního pole jsou totiž ochotní závod co závod poklekat jako gesto na podporu BLM. Kimi Räikkönen, jeden ze šestice, která před Grand Prix zůstává stát, se ohradil, že každý má právo dělat věci podle svého svědomí. A co je nejdůležitější, ani to, že nepoklekne, není nic proti boji s rasismem.

Svérázný Fin udeřil hřebíček po hlavičce. Hamilton totiž začal považovat svůj osobní pohled na otázku rasové jednoty za jediný správný. Kromě toho svým neustálým mentorováním jakoby zahodil do koše hnutí celé formule 1 proti jakékoliv nerovnosti pod hlavičkou „We race as one“.

Zatím to spíš vypadá, že by všichni měli „závodit jako Hamilton“. Aby z formule 1 dělal politikum nebo dokonce soupeřům neustále vnucoval svůj názor, to  Schumachera nikdy nenapadlo.

A to je možná právě to, co dělí velkého šampiona od legendy.



Zdroj příspěvku

Scroll to top