V derby mezi West Hamem a Fulhamem zažil tenhle bolestivý twist zejména Ademola Lookman. Mladý výborně hrající křídelník hostů v osmé minutě nastavení tragicky provedenou „panenkovskou“ penaltou odmítl získat pro Cottagers velice cenný bod.

Podobné emoce, i když v mnohem menší míře, mohl zažívat také Vladimír Coufal. 

Do této chvíle byl totiž od svého příchodu do východního Londýna na začátku října adresátem takřka nepřetržité chvály. Bleskově se adaptoval a v základní sestavě odehrál pět těžkých duelů s plnou porcí minut.

V podstatě přes noc se stal miláčkem fanoušků Hammers.

Vše vyvrcholilo v minulém týdnu, kdy příznivci hromadně vítali zákulisní zvěsti o tom, že klub chystá prodej Coufalova hlavního konkurenta na post pravého obránce – Ryana Frederickse.

Čech je ve všem lepší, fyzicky zvládne i náročný program a na back-up máme mladého Bena Johnsona, Frederickse nepotřebujeme. V takovém smyslu se fanoušci vyjadřovali nejčastěji. 

Stačil ale nevýrazný poločas proti Fulhamu a sociální sítě zaplnila zvolání po Coufalově výměně.

Ohlasy v zásadě přinášely toto obecné sdělení: Osmadvacetiletý Čech je celkově lepším hráčem, jenže proti soupeři typu Fulham by nejspíš lépe fungoval o něco ofenzivnější Angličan.

Pravdou je, že se v duelu s Fulhamem do puntíku naplnily předzápasové obavy.

West Ham si fantasticky vedl proti silným soupeřům, kdy se zatáhl do pevné defenzivní ulity, z níž vyrážel k nebezpečným brejkům. V sobotu na London Stadium ale přijel s podobnou taktikou soupeř. Najednou bylo na Kladivářích, aby tvořili.

Výsledkem byl nepřesvědčivý výkon postrádající kreativitu a jakýkoli moment překvapení.

V úvodním tlaku si sice Moyesovi svěřenci vypracovali několik velkých šancí, šlo ale jen o pár nadějných minut. Následovalo dlouhatánské trápení.

Rozehrávka do křídel přinášela dostatečné množství centrů. Jenže Coufal na jedné a Arthur Masuaku na druhé straně byli tentokrát zoufale nepřesní. Ostatně, pojmenoval to sám skotský manažer po utkání, které jeho tým po gólu Tomáše Součka v nastavení vyhrál těsně 1:0.

„Naše centry dnes byly strašné. Buď byly moc dlouhé, vysoké nebo trefily hned prvního hráče soupeře. Přitom jsme měli ve vápně Hallera a často se tam vysouval i Souček. Centry mě zklamaly, jejich kvalita byla opravdu bídná,“ kroutil hlavou Moyes.

V tradičním bodování serveru Football.London dostal Coufal průměrnou šestku. „Měl nepříjemného soka v Lookmanovi, ale popral se s ním dobře. Dostával se hodně dopředu, ale jeho centry byly průměrné,“ napsal. 

Exslávista kromě nepovedených centrů selhával i v pokusech o průnik jeden na jednoho. Později raději vracel míč dozadu, aby nepřicházely zbytečné ztráty, což ale v důsledku přispělo k čitelné a stereotypní hře West Hamu.

V žádném případě to nebylo jen o Coufalovi a Masuakuovi. Nedařilo se ani Fornalsovi s Bowenem, obě ofenzivní opory dostaly dokonce známku 5. Nejlepší z týmu byl podle hodnocení levý stoper Aaron Creswell, dostal osmičku.

Sedmičku obdrželi brankář Lukasz Fabianski, střídající Said Benrahma a Tomáš Souček.

Součkův výkon vypadal na první pohled nevýrazně, český záložník se s míčem potkával minimálně a tentokrát i netypicky prohrál větší množství osobních soubojů.

Podle serveru WhoScored.com, využívajícího široké spektrum různých statistik k ohodnocení hráčů, byl ale nejlepším mužem na hřišti s úchvatným bodovým ziskem 8.4.

Zásadně k tomu pochopitelně přispěl přesný a rozhodující zásah. Souček v táboře Kladivářů vyvolal nadšení. Tenhle příspěvek umístěný na Twitter ostatně hovoří za vše:

Oslavenec dne Masuaku slíbil českému hrdinovi šampaňské, stejně jako brankáři Fabianskému. Fanoušci psali, jak „Součka nelze nemilovat“, přestože mu v rozhovorech zatím není příliš rozumět.

Nadšení ale vyvolal i přínos Saida Benrahmy.

Alžírský míčový kouzelník sice musel nejprve přes deset minut čekat u postranní lajny, než se dostal do hry, pak ale názorně předvedl, proč se West Ham zavázal poslat za něj v budoucnu do Brentfordu až 25 milionů liber. 

Pětadvacetiletý muž dražší než Souček s Coufalem dohromady za dvacet minut deklaroval ambice i dovednosti být rozdílovým hráčem.

Zlatý hřeb přišel v nastavení. Ve vápně si naprosto chladnokrevně zpracoval míč a v pozici, z níž by drtivá většina hráčů bezhlavě pálila na branku, našel na penaltě lépe postaveného Součka.

Pozápasový rozhovor s Tomášem Součkem:

Na tom, jak Benrahma zapůsobil, nemohl nic změnit ani nešťastný zákrok ve vlastní šestnáctce, po kterém Lookman neproměnil v úvodu textu zmíněnou penaltu.

Právě v Benrahmovi spočívá řešení zejména pro domácí zápasy proti soupeřům z dolní poloviny tabulky. Příště už musí hrát od začátku, míní fanoušci. I kdyby měl Moyes odsunout kapitána Declana Rice na pozici stopera a Pabla Fornalse poslat do středu k Součkovi. Pro nutnou injekci kreativity mnoho jiných variant neexistuje.

West Ham se po reprezentační pauze představí na hřišti Sheffieldu United a poté doma s Aston Villou.

Plánovala jste, že odehrajete poslední zápas v reprezentačním dresu během finále Fed Cupu. Nakonec pandemie boj o stříbrnou mísu odsunula až na příští rok. Jak těžké bylo vzdát se tenisové rozlučky?

Trošku mě mrzelo, že se to nepovedlo tak, jak jsem si naplánovala. Trénovala jsem, abych si zahrála Fed Cup, který se měl hrát v dubnu. Doufala jsem, že se to uskuteční ještě letos, ale když řekli, že se to odsune, tak jsem věděla, že skončím. Už jsem to nechtěla dál prodlužovat. Ale nehroutím se. Jiným lidem změnila pandemie život mnohem víc.

Udržovala jste se tedy celou dobu v tréninku?

Dvouhru už bych nehrála, bylo to o tom, že bych se rozloučila ve čtyřhře. Takže jsem neměla nějaké náročné tréninky jako dřív. Spíš jen takové hravější. Ale snažila jsem se udržovat. 

Na Instagramu vaše oznámení o konci vzbudilo velký ohlas a k pěkné kariéře vám blahopřála spousta hráček. Nelámala vás některá z nich, ať si to ještě rozmyslíte?

Nikdo mě nelámal. Hráčky chápou, jak je náročné hrát tak dlouho. Kolem té třicítky už asi každá tuší, že se konec blíží. Tělo už je unavené, já měla i spoustu zranění, o kterých se ví. Nestalo se mi, že by mě někdo přemlouval. Jsem vděčná, jak dlouho jsem vůbec vydržela. 

Před třemi lety jste se ale vrátila po operaci zápěstí a kolene a nakonec jste zažila nejúspěšnější část kariéry. Dostala jste se do první dvacítky a do semifinále Wimbledonu. Nenapadlo vás, že umíte návraty jako Roger Federer?

K němu bych se rozhodně nepřirovnávala. Ale kdyby mi někdo řekl, že budu mít tak úspěšný rok 2017, tak bych mu nikdy nevěřila. To je, jako bych si ho vysnila. Po dvou operacích uhrát semifinále Wimbledonu, to bylo něco neskutečného. Ale je pravda, že to byla dlouhá doba rekonvalescence, tělo si oddychlo a na kurtu jsem byla uvolněnější. Jenže po téhle šňůře se začalo zase ozývat.

Takže si nemyslíte, že by se vám povedlo něco podobného i teď?

Nemyslím si to. Neměla bych tak dobrý chráněný žebříček jako tehdy. Dostávalo by se nahoru hůř, musela bych začínat od kvalifikací a to by už pro mé tělo nebylo. Konkurence je obrovská a po třicítce se snažit o nějaký takovýhle návrat… Někdo to sice zkouší i po mateřské a vyhovuje mu to, ale pro mě to není. Nemyslím, že bych se ještě někdy vracela, těším se, co přijde po kariéře.

Vaše trampoty se zraněními trochu připomínají tenisový osud Češky Markéty Vondroušové. Kdybyste byla v jejím věku, poradila byste jí něco?

Je to obrovský talent, ale dost se to na ni lepí. Je zraněná každou chvilku a sotva se rozjede, přibrzdí ji to a nemůže uhrát žádné pořádné výsledky. Bohužel tak to je, že někdo má tělo takové křehčí a někdo další pořádně ani neví, co zranění je. Vezměte si třeba Milose Raonice nebo Juana Martína del Potra, kteří také věčně bojují se zdravím.

Dá se tomu tedy nějak předejít?

Markéta má výhodu v tom, že je mladá a teď je medicína a fyzioterapie na úplně jiné úrovni. Když jsem začínala, měli jsme maximálně jen nějakou masáž. Musí se tělu věnovat a využít toho, že jsou všude takové možnosti, jak regenerovat a ulevovat svalům. Myslím, že má kolem sebe dobrý tým a dělá všechno pro to, aby byla zdravá. Doufám, že se z toho dostane, protože má obrovský potenciál.

Dá se směle říct, že jste nejlepší slovenskou travařkou. Tou českou je zase Petra Kvitová, se kterou prohráváte 1:7 na vzájemné souboje. Čím vám dělala největší potíže?

Péťa je má velmi dobrá kamarádka. Kdykoli jsme proti sobě hrály, bylo to velmi vtipné. Hodněkrát jsme proti sobě hrály třeba semifinále nebo finále. Kdykoli jsem proti ní šla, tak jsem věděla, že to budu mít hodně těžké. Je to skvělá hráčka, hraje rychle a já měla vždycky problém s levačkami. Musím říct, že to byla jedna z nejtěžších soupeřek v kariéře. Teď má zase výbornou formu a klidně by mohla ještě být světová jednička.

Poslední tři finále turnajů jste hrála proti Češkám. Jaký jste s nimi měla na okruhu vztah?

S Češkami jsem si vždycky hodně rozuměla. Máte neskutečné množství talentů a sympatických holek. Ať je to Bára Strýcová, Péťa Kvitová, obě ségry Plíškovy nebo další mladé holky. Za velkou kamarádku jsem vždycky považovala i Lucku Šafářovou. Český tenis na tom bude vždycky dobře, u nás je oproti tomu teď trošku krize.

Ano, v první stovce žebříčku je jen jedna Slovenka, a to na 96. místě Viktória Kužmová. Čím to je?

Pořád nám to někdo předhazuje, proč Češky jsou tak dobré a mají tolik talentů, zatímco my ne. Dřív jsme tam nahoře aspoň někoho měly a nevedly si zle, ale teď i Kužmová má v poslední době trochu problémy. Přitom hraje moderní tenis, a když jsem ji viděla hrát ve formě, má rozhodně na víc než na konec stovky. Pokud bude zdravá, věřím, že se z toho ještě vzpamatuje, je pořád mladá. 

Myslíte, že se slovenský tenis tedy zase zvedne?

Nemám takový přehled, ale když se podívám na juniorské turnaje, nemám pocit, že by tam někdo nějak zvlášť zářil. Doufám, že se to změní a někdo ještě dozraje, aby tam nebyla taková díra.

A aby vás už nikdo nesrovnával s českými tenistkami…

To se srovnává těžko, u vás jsou holky pořád opravdu top a úplně někde jinde. Pro Češky je měřítko jen Amerika nebo Rusko, s nikým jiným nemá smysl, aby se poměřovaly. 

Nicméně, to už nemusí být vaše starost. Kariéru máte za sebou. Nechtěla jste ji po vzoru Dominiky Cibulkové shrnout v autobiografické knížce?

Nikdy jsem nebyla typ, že bych se nějak chtěla mediálně zviditelňovat. Nikdy jsem nechtěla být středem pozornosti. Nemyslím si, že jsem oprávněná k tomu napsat knížku. Zastávám názor, že co říct mají ti absolutní top hráči jako Federer, Rafael Nadal, Novak Djokovič. Samozřejmě, pokud se na to někdo cítí a chce něco napsat, proč ne. Ale já to takhle nikdy necítila. 

Jak tedy bude vypadat vaše budoucnost bez tenisu?

Ještě nevím, jestli úplně bez tenisu. Zatím se rozhodně nechystám, že bych někoho trénovala, že bych někam zase cestovala. Toho mám teď plné zuby. Chci si od něj hlavně oddychnout a vyčistit si hlavu. Uvidíme, co mi život přinese. 

Prý vás teď uchvátil golf, jde vám to?

Ano, ten mě baví, v něm jsem se našla. Je to krásný sport, při kterém člověk může být v přírodě. Zároveň si při něm můžete i s někým dobře popovídat. Pomalu se v něm i zlepšuju, ale určitě to neznamená, že bych ho chtěla hrát nějak profesionálně. Na to už je v mém věku pozdě. 

Dalším vaším koníčkem jsou developerské projekty. Nebyla by to cesta k nové kariéře?

Možná. Teď dokončujeme jednu stavbu, finalizujeme poslední detaily. Je to skvělé investování peněz, ale není to taková ta denní práce, která by mě nějak naplňovala a naplno zabavila. Nicméně určitě se tomu chci věnovat. S bratrem, který se v tomhle byznysu pohybuje už delší dobu, chceme rozhodně dál něco v budoucnu podnikat, tak uvidíme, jak nám to vyjde. 

Hlavní rozhodčí Pavel Franěk celkem v utkání rozdal sedm žlutých karet, tři pro domácí a čtyři pro hosty.

„Dá se počítat s tím, že zápas bude důrazný a že tam budou fauly. Jenom by bylo fajn, když jsou to fauly na kartu, tak aby ty karty přišly,“ rozčiloval se Dočkal v rozhovoru pro klubovou televizi.

„Pak se soupeři hraje jinak, když udělá dva tři fauly a pořád hraje bez karet vzadu. To se potom hraje dobře,“ pokračoval středopolař Letenských.

„S tím se asi počítalo, my jsme věděli, že taky musíme přitvrdit a do soubojů chodit. V tom začátku jsem byl trošku frustrovaný z toho, že nepřicházely karty. Když jsme se do nějaké slibně rozvíjející akce dostávali, tak to bylo přerušené faulem, což je v pořádku, tak soupeř chce hrát. Ale bohužel tam dneska nepřicházely karty, které měly,“ tvrdil Dočkal.

Sparta nezvládla především první poločas, který prohrála 0:3 po gólech Pavla Buchy, Zdeňka Ondráška a Lukáše Hejdy. Až v nastavení druhé půle porážku Pražanů zmírnil Ladislav Krejčí mladší. Bucha otevřel skóre po hrubé chybě obránce Dominika Plechatého při rozehrávce.

„Paradoxně jsme měli docela dobrý vstup do zápasu, většinu odražených druhých míčů jsme sbírali my. Do prvního gólu jsme byli víc na balonu. Pak se bohužel stane chyba, která se stane, nám se to v posledních zápasech stalo víckrát, že soupeř si ani nemusí vytvořit šanci, aby šel do vedení. To v takových zápasech bývá hodně určující,“ prohlásil Dočkal.

„Plzeň se moc nestarala o nějakou extra rozehrávku nebo kombinaci odzadu. Prostě to kopli dopředu a spíš to měli dobře postavené, presovali nás a chtěli získat balony a mít rychlé přechody. Tím, že šli do vedení, bylo to jenom dobře pro jejich hru,“ přidal sparťanský kapitán.

Letenští poprvé v této prvoligové sezoně nevyhráli a propadli se na druhé místo tabulky o bod za mistrovskou Slavii. Svěřenci trenéra Václava Kotala tak nenavázali na čtvrteční triumf 4:1 nad Celticem Glasgow ve skupině Evropské ligy, při němž Dočkal v základní sestavě nefiguroval.

„Celkově jsme se nedostali do nějakých vyložených šancí. My jsme se samozřejmě snažili se zápasem něco udělat, být agresivnější, rychleji dostupovat a snažit se zápas zdramatizovat nějakým gólem… Bylo těžké přinutit Plzeň k nějaké chybě a dostat se do nějakého souvislejšího tlaku,“ uvedl Dočkal.

Plzeň hrála první zápas od 4. října a remízy 2:2 v Olomouci, naopak Sparta během přerušení nejvyšší soutěže kvůli koronaviru absolvovala tři duely ve skupině Evropské lize, kde naposled ve čtvrtek porazila 4:1 Celtic Glasgow. Ale zatímco Viktora nastoupila v plné síle, hostům znovu chybělo několik opor včetně záložníka Karlssona, jenž byl v pátek pozitivně testován na covid-19.

Domácí otevřeli skóre už v sedmé minutě. Chybující obránce Plechatý při nepovedené rozehrávce našel Čermáka, který vyslal do úniku Buchu a plzeňský záložník přehodil vyběhnutého gólmana Nitu.

Západočeši kontrolovali hru, nepouštěli soupeře do šancí a ve 34. minutě zvýšili na 2:0. Nepokrytý Ondrášek se v šestnáctce prosadil tvrdým volejem po Limberského centru šajtlí.

Viktoria výtečnou první půli korunovala třetím gólem v nastaveném čase. Míč z rohového kopu propadl k Hejdovi a domácí obránce se zblízka ve skluzu trefil proti bývalému klubu. Sparta teprve potřetí v samostatné lize prohrála úvodní poločas tříbrankovým rozdílem, naposledy se to Pražanům stalo před 19 lety v Blšanech.

Plzeňští mohli zvýšit v 57. minutě, ale Kalvach z přímého kopu o kousek přestřelil. Za chvíli po další domácí standardce Kopic hlavičkoval do břevna.

Sparťané se dál hledali a vůbec neohrožovali brankáře Hrušku, první roh zahrávali až v 71. minutě. Krátce poté na druhé straně Nita vychytal Kopice.

Záložníka Viktorie ještě v závěru v pokutovém území fauloval střídající Hanousek, ale Nita nařízenou penaltu zneškodnil Buchovi. Až poté se do souvislejšího tlaku dostali sparťané. Karabcovu ránu vytáhnul Hruška, Plavšič trefil břevno a ve třetí minutě nastavení snížil přesnou střelou Ladislav Krejčí mladší.

Plzeň si tak nepřipsala premiérové čisté konto v tomto ligovém ročníku, ale doma vyhrála i třinácté soutěžní utkání pod vedením trenéra Guľy.

Letenští se západočeským rivalem v lize prohráli popáté za sebou a na vítězství v Plzni čekají už 11 utkání od srpna 2011.

7. kolo první fotbalové ligy:

Viktoria Plzeň – Sparta Praha 3:1 (3:0)

Branky: 7. Bucha, 34. Ondrášek, 45.+1 Hejda – 90.+3 Ladislav Krejčí II. Rozhodčí: Franěk – Blažej, Kříž – Berka (video). ŽK: Čermák, Kalvach, Káčer – Plechatý, Ladislav Krejčí II, Sáček, Vindheim, Káčer. Bez diváků.

Plzeň: Hruška – Havel, Hejda, Brabec, Limberský – Bucha, Kalvach, Čermák (74. Alvir) – Ba Loua (74. Kayamba), Ondrášek (79. Beauguel), Kopic (90. Káčer). Trenér: Guľa.

Sparta: Nita – Plechatý, Pavelka, Hancko (64. Trávník) – Vindheim, Ladislav Krejčí II, Sáček (70. Karabec), Dočkal, Ladislav Krejčí I (63. Hanousek) – Juliš, Polidar (64. Plavšič). Trenér: Kotal.

Aktualizováno před 6 hodinami

Trenér Stanislav Čerčesov uvedl, že Dzjuba se v národním týmu neobjeví, aby byl ochráněn před negativní publicitou a tlakem, stejně jako reprezentace. „Dostane čas, aby se s tou situací vypořádal. Doufám, že tohle téma už se na našem srazu neobjeví,“ uvedl Čerčesov.

Trenér Stanislav Čerčesov uvedl, že Dzjuba se v národním týmu neobjeví, aby byl ochráněn před negativní publicitou a tlakem, stejně jako reprezentace. „Dostane čas, aby se s tou situací vypořádal. Doufám, že tohle téma už se na našem srazu neobjeví,“ uvedl Čerčesov.

Dzjuba, který je s 26 góly ze 47 zápasů nejlepším současným střelcem sborné, dnes nastoupil v lize za Petrohrad proti Krasnodaru a pomohl Zenitu k domácímu vítězství 3:1. V závěru první půle sice neproměnil penaltu, pak se ale postaral o vítěznou branku a se sedmi góly vede tabulku střelců.

Po utkání na Instagramu uvedl, že hrál nejtěžší zápas v kariéře. „Nejsem ideální, žádný člověk není bez chyb. Všichni jsme hříšníci. Jsem nesmírně vděčný všem, kteří mě v téhle těžké chvíli podpořili, včetně spoluhráčů, fanoušků na stadionu i úplně neznámých lidí,“ řekl Dzjuba.

Ruské fotbalisty čeká 12. listopadu přípravný zápas v Moldavsku a poté venkovní utkání Ligy národů s Tureckem a Srbskem.

Inkriminované video, kvůli němuž chybí Dzjuba v ruské reprezentaci: