Tappara je historicky jedním z nejsilnějších finských klubů a vedle dvojice S+Š oblékají její dres také obránce Michal Moravčík a brankář Dominik Hrachovina. Z juniorky si klestí cestu nahoru bek Tomáš Hamara.

Nejvyšší finskou soutěž hraje ve městě Tampere ještě klub Ilves, jehož klec střeží Lukáš Dostál a útoku pomáhá Ondřej Roman. V mládeži tam bojují další český gólman Ondřej Bizoň a útočníci Jan Vopat s Jakubem Kosem. Deset českých hokejistů v zhruba dvousettisícovém Tampere.

„Je to takové zvláštní,“ usmívá se třiadvacetiletý Smejkal. „S Tomášem z juniorky se známe, trénoval s námi v létě, ale přiznám se, že ty mladší kluky z Ilvesu jsem zatím nezaregistroval.“ Až na Dostála, který tráví ve Finsku už třetí sezonu, a nedávno Tapparu v městském derby porazil.

„Stáli proti sobě dva gólmani z Brna, Lukáš proti Hráškovi (Dominiku Hrachovinovi). Hodně ojedinělá situace. Bohužel pro nás to vyšlo lépe Lukášovi,“ říká hráč, jenž přišel do Tappary ze Sparty.

„Je pravda, že nebývá zvykem, aby bylo v jednom zahraničním týmu tolik Čechů. Jsme rádi, že si můžeme mezi sebou promluvit česky,“ potvrzuje Špaček. „Zároveň udržujeme kontakt i mimo stadion, jsou tady s námi i přítelkyně. Jednou za čas vyrazíme ven s celou skupinou,“ popisuje.

„Když zrovna na sebe máme náladu, jdeme společně třeba na večeři,“ směje se Smejkal. „Máme tady pejsky, chodíme na procházky k jezeru. Těší nás, že máme takovou fajn českou komunitu.“

Hrachovina už byl na otázky alergický

Smejkal a o rok mladší Špaček se dobře znají již z mládežnických výběrů a před šesti lety získali s českou osmnáctkou poslední velkou medaili, stříbro na mistrovství světa. Především v prvních týdnech finského angažmá se však s otázkami často obraceli na Hrachovinu.

Ten odešel do Finska už v šestnácti letech, prošel v Tappaře mládeží, v letech 2016 a 2017 se podepsal pod dva tituly a nyní se po štacích v KHL, Švýcarsku a Liberci vrátil zpět do Tampere. „Všechno nám ukázal, dost nám pomohl,“ oceňuje Špaček.

„Hlavně zpočátku jsme se ho se Špágrem na všechno ptali. Už na to byl trochu alergický, až jsme s tím museli lehce polevit,“ culí se Smejkal. „Ale opravdu je vidět, že zde zanechal velkou stopu. Sám říká, že je tady jako doma. Lidé ho poznávají, když jsme zrovna někde venku,“ dodává.

I takhle vypadala Smejkalova srpnová aklimatizace ve Finsku:

„Lidé jsou tady blázni do hokeje a Hrášek je bezesporu jejich oblíbenec a hvězda,“ doplňuje Špaček. Hrachovinův byt bývá podle něj často centrem čistě pánských posezení. „Plzeňské pivo je tady k dostání. Když je nálada a na druhý den máme volno, uděláme si takovou českou pohodu.“

„Sedneme si u pivka, podíváme se třeba na fotbal nebo si zahrajeme na playstationu,“ pokračuje pardubický odchovanec Špaček, jehož si v roce 2015 ve čtvrtém kole draftu NHL vybral Winnipeg. Do prvního mužstva se tam však neprosadil a zapsal 199 zápasů „pouze“ v AHL.

Špaček se vrátil do Evropy po pěti letech v Kanadě, předtím nakoukl do extraligy v dresu Pardubic. Smejkal přišel zpět ze zámoří před čtyřmi lety a po krátkém angažmá v KHL v Záhřebu strávil čtyři sezony v extralize.

Ve Finsku tedy zažívají oba svou premiéru a na startu ročníku si vedou velmi slušně. Smejkal je s pěti brankami a čtyřmi asistencemi po deseti zápasech nejproduktivnějším hráčem Tappary. Jeho spoluhráč z druhé formace Špaček nasbíral tři góly a čtyři nahrávky.

„Známe se dlouhá léta i mimo led, při hokeji o sobě víme a pomáhá nám to,“ kvitují oba vzájemnou spolupráci. „Začínal jsem ve třetí lajně, ale po pár zápasech nás dal trenér se Špágrem dohromady. Hrajeme podle mě velice dobře, ale vždy to může být ještě lepší,“ říká Smejkal.

Zejména z týmového hlediska nevyšel tradičnímu klubu vstup do Liigy ideálně. Tappara byla v posledních sedmi sezonách pokaždé v první trojce, a tak není divu, že jí pozice ve středu pořadí nevyhovuje.

Po sobotní výhře 3:2 v prodloužení nad týmem KooKoo Kouvola, kterou vystřelil vítězným gólem Špaček, patří Tappaře sedmá příčka v neúplné tabulce patnáctičlenné finské ligy. Na čelo ztrácí jedenáct bodů.

„Osobně jsem se svými výkony zatím docela spokojený a doufám, že se budu zlepšovat. Týmově to není podle představ, ale nedělal bych z toho žádnou tragédii,“ konstatuje Špaček. „Musíme dělat více bodů, chytíme se,“ věří jeho o rok starší parťák.

„Děláme, co nás baví. To je dnes cenné“

Smejkal i Špaček jsou v kontaktu s extraligovými kamarády, kteří nehrají a jsou buď doma, nebo jezdí trénovat za hranice či na venkovní kluziště. „Je šílené, co se doma děje. Vůbec klukům nezávidím. Jsem nadšený, že jsem odešel do Finska a můžu hrát,“ říká bývalý sparťan.

„Můžeme dělat, co nás baví. V dnešní době je to cenné,“ přidává Špaček. Finská soutěž se rozjela v první říjnový den a zatím běží bez přerušení.

Finové, jichž je do počtu obyvatel ve srovnání s Čechy přibližně polovina, obecně zvládají pandemii koronaviru velmi dobře. K 30. říjnu měli 16 tisíc potvrzených případů a 358 úmrtí na koronavirus, zatímco Češi evidovali 323 673 potvrzených případů a 3078 zemřelých.

„Lidé mi tady připadají ohleduplnější. Dodržují pravidla, která ani nejsou striktní. Na hokeji jsou roušky doporučené, a přesto je všichni nosí. Zatím je situace dobrá, snad se to nezvrtne,“ doufá Smejkal. „Chodí na nás přes tři tisíce lidí, necelá polovina haly. Normálně by třeba bylo plno, ale teď jsme rádi i za tohle,“ komentuje Špaček.

Kabině Tappary se zatím koronavirus vyhýbá. „Každý den nám v šatně měří teplotu, zatím v pohodě,“ usmívá se Špaček. „Máme doporučení od vedení, abychom nechodili na místa, kde se shlukují lidé. Každý se to snaží dodržovat, přece jen jsme tu od hraní hokeje,“ přidává Smejkal.

Kompletní čtyřka v reprezentaci

Oba by se z Finska rádi odrazili k šanci v NHL. „Proto jsem tady a zatím snad dokazuju, že bych se tam mohl prosadit,“ tvrdí útočník, jenž zkoušel štěstí dva roky v kanadské juniorské WHL. To Špaček vydržel tři sezony v AHL, s Winnipegem trénoval, ale příležitost v ostrém zápase nepřišla.

„Návrat do Ameriky mám v hlavě, nicméně teď se hlavně soustředím na výkony ve Finsku. Překvapilo mě, jak náročná a rychlá zdejší liga je. Může mě do budoucna hodně naučit,“ těší Špačka.

Hrachovina, Moravčík, Smejkal i Špaček se v předchozím týdnu dočkali nominace na reprezentační Karjala Cup v Helsinkách. Z Tampere to měli do hlavního města maximálně dvě hodiny autem.

„Je to příjemná výhoda. Všichni jsme nadšení, že můžeme reprezentovat. Hrajeme ve Finsku, o to silnější je naše motivace,“ praví Smejkal, který do národního týmu nakoukl na dva zápasy vloni právě na Karjale. To Špačka čeká mezi dospělými debut. „Těším se, je to splnění dětského snu,“ září.

Nejzkušenějším reprezentantem z kvarteta Tappary je obránce Moravčík, účastník světových šampionátů v letech 2018 a 2019. Na MS v Dánsku se podíval i Hrachovina, ovšem z pozice brankářské trojky do hry nezasáhl. Také on se nyní v 26 letech může dočkat reprezentační premiéry.

K vůni spáleného benzinu mladý Francouz přičichl během studií na polytechnice. Kamarád Albert Divo ho představil industriálnímu magnátovi Andrému Vagniezovi, který se postaral o peníze potřebné na pořízení závodního auta.

Tehdy se také zrodila láska k značce Bugatti, protože průmyslník pořídil modrý vůz Type 37A. V něm Veyron slavil roku 1930 v Grand Prix Ženevy první velké vítězství.

Svými výkony a jízdním stylem zaujal Jeana Bugattiho, syna zakladatele legendární značky Ettoreho. Z Veyrona se v roce 1932 stal testovací a vývojový pilot alsaské značky, zároveň závodil za tovární tým. S novým Bugatti Type 51A dvakrát ovládl nebezpečný berlínský Avus.

Závodník i odbojář

Vrchol kariéry ale přišel v tu nejméně vhodnou dobu. Pouhých 78 dní předtím, než Francie vyhlásila válku Německu v odvetě za napadení spojeneckého Polska, se Veyron spolu s Jeanem-Pierrem Wimillem postavil na start čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.

Francouzská posádka usedla do vozu Bugatti Type 57C, jemuž se kvůli specifickému tvaru aerodynamické karoserie přezdívalo Tank. Dvojice obkroužila během následujících 24 hodin po Circuit de la Sarthe 249 kol v průměrné rychlosti 136 km/h.

Tovární tým tak napravil nezdar z předchozího ročníku a připsal si v Le Mans druhé (a zároveň i poslední) vítězství.

Nejbližší soupeři byli čtyři okruhy za Bugatti. Titul „krále Le Mans“ si shodou neblahých okolností značka z Molsheimu udržela dalších deset let. Následující ročník vytrvalostního závodu se jel až v roce 1949.

Veyron se během války aktivně účastnil podzemního hnutí odporu proti německé okupaci. Za svoje služby republice dostal v roce 1945 Řád čestné legie. K závodění se sice ještě na čas vrátil, ale hlavní síly věnoval svému byznysu: firmě na výrobu zařízení pro těžbu ropy. Zemřel v roce 1970 ve věku 67 let.

Druhý život legendy

Do paměti motoristických fanoušků se jméno Veyron zapsalo počátkem našeho milénia. Značka Bugatti se stala součástí koncernu Volkswagen Group. V roce 2005 se objevil dechberoucí supersport Bugatti Veyron 16.4, jehož osmilitrový 16válec se čtyřmi turby měl výkon přes tisíc koní.

Tento vůz následovalo několik dalších variací. Úplně poslední Veyron Grand Sport Vitesse, symbolicky nazvaný La Finale, byl prodán 23. února 2015. Jeho nástupcem se stal další supersport „závodnického“ jména – Bugatti Chiron.

„Před zítřejšími testy UEFA je jasné, že Slavii budou chybět v zápase s Nice z důvodu pozitivního výsledku v preventivních klubových testech tři hráči základní sestavy – reprezentanti,“ uvedl Tvrdík na sociální síti Twitter.

Slávistický šéf se domnívá, že se trojice mohla nakazit během úvodního kola skupiny, které Slavia 22. října odehrála v Izraeli proti Beer Ševě.

Za domácí tým smělo z rozhodnutí UEFA nastoupit i několik hráčů, kteří měli pozitivní test na koronavirus. Podle Hapoelu nešlo o nově nakažené, už prošli povinnou karanténou a nebyli infekční. „Máme obavu, že výjezd do Izraele nás přišel skutečně draho,“ podotkl Tvrdík.

Slávisté už v Izraeli kvůli koronaviru postrádali dvojici Tomáš Holeš, Peter Olayinka. Oba se již uzdravili a zasáhli do utkání 2. kola skupiny proti Leverkusenu, který Pražané doma porazili 1:0. S Beer Ševou naopak prohráli 1:3 a ve skupině mají stejně jako zbylí tři soupeři po třech bodech.

Koronavirová opatření se v jednotlivých zemích v souvislosti s fotbalem výrazně liší. Zatímco v Izraeli směli nastoupit i hráči s pozitivním testem, minulý týden naopak za Crvenou zvezdu Bělehrad nemohl proti Liberci hrát záložník Guélor Kanga, přestože už byl několik dnů na covid-19 negativní.

Pětadvacetiletý český záložník se nejprve prosadil v 17. minutě, kdy z malého vápna poslal do sítě přízemní centr Mattii Zaccagniho, v druhém poločase pak na vyrovnání hostů záhy odpověděl střelou vnějším nártem do horního rohu branky.

Třetí gól domácího celku přidal v 77. minutě Darko Lazovič, to už soupeř hrál v oslabení. Verona má na kontě jen jednu porážku a tříbodový zisk ji posunul na sedmé místo. Benevento prohrálo potřetí za sebou a je čtrnácté.

Bývalý slávista Barák v Serii A naposledy skóroval na počátku srpna. V závěrečném kole minulého ročníku se trefil v dresu Lecce, ani jeho gól ale týmu nepomohl k záchraně.

Český reprezentant posléze zamířil z Udine na další hostování, tentokrát do Verony.

Italská fotbalová liga – 6. kolo:

Hellas Verona – Benevento 3:1 (17. a 63. Barák, 77. Lazovič – 56. Lapadula).

Tabulka:

Poznámka: Neapoli byl odečten bod za neodehrání říjnového zápasu s Juventusem.

„Jménem celého profesionálního fotbalu bych chtěl poděkovat všem, kteří se na postupném znovuobnovení soutěží podílejí,“ uvedl v tiskové zprávě předseda LFA Dušan Svoboda.

„LFA společně s členskými kluby dělá maximum pro to, aby se již o nadcházejícím víkendu mohla rozehrát nejvyšší fotbalová soutěž,“ dodala LFA v tiskové zprávě. Více se bude situací na úterním jednání zabývat ligový výbor.

Profesionální sportovní soutěže v zemi se budou moci rozběhnout za přísných hygienických opatření. Jejich přesné znění má být oznámeno v úterý dopoledne. Prvoligoví fotbalisté jako jediní sportovci v Česku od začátku této sezony absolvovali pravidelné testování na koronavirus před každým zápasem nejvyšší soutěže.

„Profesionální fotbal byl nejen díky pravidelnému testování, ale i plněním řady dalších hygienických opatření od začátku epidemie nejdál v rámci sportovního prostředí v Česku. Kluby plnily velmi přísné podmínky po mnoho měsíců a proto jsme přesvědčeni, že budeme schopni splnit i hygienické podmínky, které budou ministerstvem zdravotnictví stanoveny nyní,“ podotkl Svoboda.

Nejvyšší soutěž v Česku se naposledy hrála 4. října a byla zastavena jako jedna z mála na světě. Odehráno je zatím nekompletních šest kol.

Přerušení ligy znevýhodnilo oproti soupeřům české zástupce v evropských pohárech Slavii, Spartu a Liberec a vliv může mít i na nadcházející reprezentační sraz, který je na programu od příštího týdne. Zároveň zastavení soutěže způsobilo problémy s termínovou listinou a je pravděpodobné, že kluby budou mít v zimě jen minimální přestávku.