Výkonný výbor automobilového sportu Autoklubu České republiky (AČR) změnil své původní rozhodnutí a vyhlásí šampiony i přesto, že se letos kvůli pandemii koronaviru a souvisejícím opatřením odjely jen tři rallye. V minulém týdnu byla definitivně zrušena Rallye Klatovy, která se měla konat 6. a 7. listopadu.

„U řady disciplín nebyla splněna podmínka čtyř odjetých podniků, což bylo minimum, aby mohli být mistři vyhlášeni. Na výkonném výboru v pátek jsme se ale dohodli, že vzhledem k situaci, která je, uznáme k vyhlášení mistrů i tři podniky,“ řekl ČTK generální sekretář automobilového a motocyklového sportu AČR Tomáš Kunc.

„Původně jsme si mysleli, že (mistry) asi nevyhlásíme, ale nakonec jsme se dohodli, že náš výklad bude jiný. Podniky se nemohly odjet z vyšší moci,“ dodal Kunc.

Třiačtyřicetiletý Pech bojoval o první místo v absolutním pořadí s Janem Kopeckým, který šampionát ovládl v předešlých pěti letech. Pech závodící s vozem Ford Focus WRC vyhrál Rallye Bohemia a Valašskou rallye, tovární jezdec Škody Kopecký byl nejrychlejší na Rallye Pačejov. V konečném pořadí je dělilo jen sedm bodů.

„Mám velkou radost, že naše letošní snažení bude korunováno ziskem titulů mistrů České republiky,“ uvedl Pech na webu ewrc.cz. „Na sezonu jsme se pečlivě připravovali, zajistili jsme si novou techniku a hodně jsme do auta investovali. Souboje, které jsme letos s Honzou Kopeckým sváděli, byly asi nejtěsnější, jaké jsem kdy zažil. Jeli jsme na absolutní hraně a strašně nás to s Petrem (Uhlem) bavilo,“ řekl.

Proti žádnému soupeři v letošním programu Premier League ještě nebyl hvězdný křídelník Sadio Mané tak vymazaný jako proti Hammers.

Všimli si toho mnozí fanoušci Liverpoolu, čímž vysekli poklonu defenzivní linii West Hamu a především Vladimíru Coufalovi, který neúnavného senegalského rychlonožku velice zdatně pokrýval.

Nestačilo to. Mané se sice neprosadil, nahradili ho ale střídající Xerdan Shaqiri s Diogem Jotou. Po jejich geniální kombinaci v 85. minutě zůstala obrana Hammers jako opařená a domácí vstřelili vítězný gól na 2:1.

Sám Coufal zaváhal a nezachytil náběh portugalského střelce, větší podíl viny z inkasované branky však ležel na dvou jeho spoluhráčích.

Střídající Andrej Jarmolenko ztratil míč, který mohl odehrát do bezpečí, v klíčové chvíli pak stoper Fabian Balbuena zbytečně vystoupil, dostal jesle od přihrávajícího Shaqiriho a zanechal za sebou díru ve středu obrany.

Překvapený Coufal už ji zalepit nestihl.

Přesto v bodování serveru Football.London obdržel nadprůměrnou sedmičku, stejně jako tři jeho spoluhráči: Angelo Ogbonna, Aaron Creswell a Declan Rice.

„Byl velice solidní v boji proti Manému a Robertsonovi na levé liverpoolské straně,“ stálo v hodnocení s tím, že Coufal toho tentokrát mnoho nepředvedl směrem dopředu.

O něco hůře dopadl jeho zisk na serveru whoscored.com, který boduje jednotlivé fotbalisty pomocí algoritmu založeného na sledování více než dvou stovek různých statistik a zohledňujícího konkrétní přínos hráčů pro tým i jejich negativní vliv.

Coufal obdržel hodnocení 6.0. Horší z týmu Clarets and Blues bylo už jen pravé křídlo Jarrod Bowen.

Fanoušci ale Coufalův výkon vesměs hodnotili pozitivně. Stejně jako Tomáše Součka.

Druhý český reprezentant dostal na Football.London šestku: „Ve středu pole tvrdě bojoval, vyhrál obvyklou porci hlavičkových soubojů, ale nedostal se do šestnáctky soupeře tak často, jak jsme u něj zvyklí. Možná byl víc disciplinovanější, odvahu našel až v závěru.“

Na whoscored.com dosáhl hodnoty výkonu 6.7. Z West Hamu byli lepší jen Pablo Fornals (7.2) a Aaron Creswell (7.1).

Simuloval Salah?

West Ham na Anfield Road vedl po přesné střele Fornalse, klíčovým a nejdiskutovanějším momentem duelu ale byla penalta těsně před poločasem. Kolem pádu Mohameda Salaha po souboji s Arthurem Masuakuem se po zápase strhly vášně.

Příznivci Kladivářů egyptskou hvězdu na sociálních sítích hojně kritizovali za příliš ochotný pád.

Sám Masuaku přitom nehledal výmluvy a přiznal chybu. Do souboje šel neohrabaně, soupeře trefil a Salah šel bez váhání k zemi. „Jsem na sebe naštvaný,“ napsal na Twitter konžský levý bek.

Obecně ale na ostrovech zaznívaly soudy o přísném verdiktu, zejména s ohledem na to, jakým způsobem se Salah složil.

„Jsem ohromen tím, za co byla nařízena penalta. Nemůžu uvěřit, že dovolíme pískání takových penalt. Jsem z toho zklamaný,“ zuřil manažer West Hamu David Moyes v pozápasovém rozhovoru pro Sky Sports.

Na BBC pak pokračoval: „Tohle není druh fotbalu, jakého bych chtěl být součástí. Naši hráči přestali hrát a rozhazovali rukama, protože byli hodně zklamaní z toho nahraného pádu. A mě zklamalo, že VAR penaltu neodvolal.“

Nejlepší střelec historie Premier League Alan Shearer s Moyesem souhlasil.

„Pro West Ham to bylo strašně kruté. Kontakt tam byl, ale zjevně nemohl způsobit takový pád. Kontakt sám o sobě nemůže být důvodem pro nařízení penalty,“ uvedl bývalý kanonýr.

Podobně se vyjadřovali také bývalý záložník Liverpoolu Danny Murphy a legendární Gary Lineker.

„Problém, který tu je a který tu byl vždycky, je ten, že se penalta nepíská, pokud hráč nejde na zem. To, co udělal Salah, bohužel vídáme často. A nikdo na takové věci koukat nechce,“ prohlásil Murphy.

Podívejte se na penaltový souboj Masuaku vs. Salah:

Mladý Nizozemec v barvách Red Bullu za sebou nemá zrovna dobrý víkend. V nedělní Velké ceně Emilie-Romagny nedojel kvůli defektu zadní pneumatiky. V Imole se navíc dozvěděl, že jeho konflikt z předchozí Grand Prix v Portugalsku se dostal až do Organizace spojených národů.

V Portimau se v druhém tréninku Verstappen a Stroll přihnali v plné rychlosti do první zatáčky. V ní se – pro oba zjevně nečekaně – jejich monoposty setkaly. Všechno skončilo kolizí a zničenými formulemi.

Verstappen si nenechal nic líbit a do týmového rádia pronesl pár nadávek: „Lidi, copak je ten zas***ý kluk slepý? Co je s ním k***a  špatně? To je ale retard!“ Pak ještě prohodil cosi o tom, že jeho rival je „Mongol“.

Do mezinárodní výměnné sítě šla už vypípaná verze, jenže oficiální placená platforma F1 TV nabízí od roku 2018 necenzurovanou komunikaci mezi jezdci a týmy. Takže o tom, jak nizozemský pilot pohaněl svého rivala z Kanady, za chvíli věděla celá fanouškovská obec.

„Mongol“ se zjevně nejen v Česku používá jako hanlivé označení pro člověka ne zrovna inteligentního, přičemž vychází z urážlivého pojmenování lidí postižených Downovým syndromem.

Temperamentní Verstappen sice prohlásil, že to, co o Strollovi řekl, nebylo správné. Jenže to bylo zjevně málo. Krátce před závodem v Imole už z toho bylo diplomatické faux pas.

Do celé záležitosti se vložil Lundeg Purevsuren, mongolský velvyslanec při OSN a Světové obchodní organizaci (WTO). Napsal oficiální stížnosti šéfovi Mezinárodní automobilové federace Jeanu Todtovi, který je zároveň zvláštním pověřencem generálního tajemníka OSN pro bezpečnost v dopravě.

Dopis, o němž jako první informovaly stránky Racefans, putoval také výkonnému řediteli Red Bullu coby titulárnímu sponzorovi Verstappenova týmu. Purevsuren v něm odkazuje na iniciativu F1 pod názvem „Závodíme jako jeden“ namířenou proti jakékoliv diskriminaci.

„Lituji, jaký rasistický a neetický jazyk požil na veřejnosti jezdec Red Bullu Max Verstappen během tréninku na Velkou cenu Portugalska,“ uvedl mongolský diplomat. „Sport je po celém světě považován za symbol jednoty a jsem přesvědčen, že by v něm neměla existovat žádná forma rasové diskriminace.“

Zástupce Mongolska u OSN neskončil jen u kritiky. Žádá, aby byly vůči Verstappenovi podniknuty patřičné kroky. „Věřím, že Mezinárodní automobilová federace přijme opatření proti jezdci Red Bullu Maxi Verstappenovi, aby zabránila opakování takového neetického jednání, při němž opakovaně používal rasistické a hanlivé výrazy vůči různým etnickým skupinám,“ napsal Purevsuren.

Oficiální reakce ze strany Todta, FIA ani Red Bullu na tuto diplomatickou výzvu zatím nepřišla.

Tomáši, čemu se nyní věnujete?

Vydal jsem knihu Deník ze dna, která slaví své úspěchy a fanoušci mi denně píšou na můj Instagram, jak je zasáhla a jak jim pomohla, protože je psaná na dřeň a narovinu. Teď se vydává kolekce merche s mým jménem, protože na mě všichni sparťanští ultras – a nejenom ti – tlačili, ať to udělám, že žádná moje trička už nikde k dostání nejsou. Tak teď budou na Sportinatoru. Vytvořilo se proto několik motivů, které kopírujou můj život. Každý z nich jsem si prožil a každé motto mám vyryté hluboko v sobě nebo rovnou vytetované. Třeba, že „Nic z toho, co se vám stane, není hanba, je to jenom zkouška“ a nebo, že „Někdy vzlétneš, někdy tě pád zabije“, nevyhýbali jsme se ani tématu vězení: „Kapitán si musí občas sednout“ nebo to, že „Správný kapitán drží basu“. Musím říct, že když se hesla vytvářela, tak jsem se u některých hodně bavil. Pro moje fanoušky ale asi bude mít největší úspěch motto, že „Být sparťanem je ta správná značka“.

Zahájení prodeje vaší nové kolekce triček jste nasměroval na 2. listopadu, dvojka je pro vás významné číslo. Vzpomenete si ale na to, co jste prožíval loni v tento den?

No, to nebylo zrovna extra období. Byl jsem ve výkonu trestu asi pět měsíců, na jedné straně strašná nuda, na té druhé zase blázinec. Odpoledne se brzy stmívalo, déšť, šedivo, tma… Aspoň jsem měl štěstí v tom, že jsem chodil do práce, rychleji to utíkalo. Takže ano, kontrast je to obrovský, teď jsem doma, mezi rodinou a přáteli. V normálním, civilizovaném světě. Žiju život, jaký jsem vždycky chtěl, bez soudů, trestů a nebezpečí, co přijde, mám konečně už skoro rok čistý stůl. Už nešlapu po papírovém dně, kdy jsem se propadal furt níž a níž. Jsem spokojený. Vážím si toho každý den.

Ten zamřížovaný svět jste opustil na začátku ledna. O svém dřívějším životě jste mluvil s velkou sebereflexí, proklamoval jste, jak moc jste se změnil. Vydrželo vám to i po deseti měsících na svobodě?

Peklo, kterým jsem si prošel, si uvědomuju prakticky neustále. Jakmile se stane nějaká nenadálá situace, hned zbrzdím a řeknu si: „Proč si stěžuješ, vždyť už na tom světě bylo hůř, prožíval jsi jiné věci.“ Je to pro mě vztyčený prst, díky němuž si v krátkém časovém úseku uvědomím: „Bacha, byl jsi někde jinde, co bys za to tenkrát dal za to řešit takové maličkosti“. Vím, že mám obrovské štěstí: můžu se opřít o velkou základnu fanoušků, lidi mě zastavují, vyjadřují podporu. Mám skvělou ženskou, která při mě stojí za každých okolností, kvůli mě schytala hodně ran a nepohnulo to s ní ani o milimetr. Mám nejbližší rodinu, těm všem dlužím hodně. A taky jim to teď vracím.

Jaký je rozdíl mezi nynějším Tomášem Řepkou a tím před dvěma lety?

Starý Řepka neexistuje, starý Řepka jako střelec už je prostě pryč. Nový Řepka si všechno víc nechá projít hlavou, rozmyslí si, než jedná, než něco řekne. Pro někoho to může být velká nuda, ale takhle nešlo dál fungovat, to byla cesta do pekel. Což se nakonec taky potvrdilo. Žil jsem vždycky jenom extrémy. Auta, ženský, hromadění všeho, nebo jsem zažil i depresivní období, kdy jsem neviděl důvod vstát z postele. Teď žiju střed. Směju se lidem, kteří mají pocit, že jsem pořád dole. Nejsem. A o svém životě vím nejvíc já sám.

Tvrdíte, že jste našel, co jste hledal?

Ano. Mám dostatek všeho, co jsem kdy chtěl a hlavně toho, co jsem dřív považoval za nudné a běžné. Klidné vztahy, normální starosti. Nic nevybočuje. To všechno je pro mě teď exotika, stejně jako to, že můžu dělat, co chci, studuju trenérské školy, pokud to pandemie dovolí, hodně cestujeme, vařím, protože mě to strašně baví, a trávím čas s lidmi, které mám rád. Bez démonů, postranních úmyslů, bez zatáček. Kdybych si neprožil to všechno, co jsem stihl za poslední roky, nikdy bych se k tomu nedopracoval. Opravdu jsem to potřeboval a nemusím se za to stydět. Vedu víc naplněný život než řada mých bývalých spoluhráčů, kteří neměli možnost si na různou temnotu sáhnout. Je to úlevné. Nebojuju… Běžím sám, v zádech už nemám žádné tresty.

A vaše blikance? Už jste klidnější?

Jo, jsem vyklidněnější. Taky už vím, že nemusím mít v garáži deset aut, ale stačí jedno. A není potřeba mít barák a v něm někoho, s kým si nerozumíte, protože jeden mluvíte španělsky a druhý anglicky. Stačí prostorný byt s někým, koho opravdu milujete, vedle koho se probouzíte rád a umíte si představit, že s ním zestárnete. Žiju teď život šitý na míru mně samotnému. Ten jsem si vždycky upíral, nebo jsem na něj neměl parťáka.

Ptal jsem se, jestli se ještě někdy ozve ten starý Řepka…

Občas ano, ale jen když by měl prohrát – to stačí obyčejné pexeso nebo kanasta a nemluvím s celou rodinou dva dny. (smích)

Stejně jako v minulosti jste i teď obklopen lidmi, fanoušky. Myslíte, že nyní dokážete lépe odfiltrovat ty, kteří vás chtějí především využít?

Já jsem ve falši žil celý život. Dřív jsem měl kolem sebe strašně, ukrutně moc lidí, to byly davy, všichni mě milovali a plácali po ramenou. Vliv rádoby kamarádů, rádoby rádců, kteří mě tlačili třeba do podnikání, byl silný a negativní. Dneska to už rozpoznám, vím, kdo to myslí dobře, nebo komu jde o vlastní prospěch. A jsem s nimi hodně rychle hotový. V tom je ta změna asi největší. Teď je hodně věcí jinak. Své investice vážím. Dělám to, co mi přijde logické, kde můžu být něco platný. Jméno Řepka bude asi fungovat vždycky a vždycky bude mít k nelibosti hodně lidí svojí cenu, v tomhle je to až neskutečné. Někdy se sám divím.

Pořád se ke mně hlásí obrovský množství lidí, ale už dokážu vycítit, koho si k sobě můžu pustit blíž. Zažil jsem různé vazby i vztahy s lidmi, kteří by mi měli být vděční za to, co díky mně mají, a místo toho na mě plivou, lžou nebo mi okopávají kotníky. Dřív mě to rozčilovalo, teď mi připadají komičtí. Kdokoliv řekne něco proti Řepkovi, bude v médiích, kam by se jinak nedostal. Ať už jsou to bývalé partnerky nebo fotbalové kreatury, které neumí ani polovinu toho, co já. V tomhle asi budu žít až do smrti. Pořád bude okolo někdo štěkat.

Je pravda, že vaše jméno pořád budí emoce. Na vaši premiéru v dresu Červených Janovic přišlo víc než 1100 diváků. Místo obvyklých třiceti…

Jsem rád, že jsem klubu pomohl. Důležitou osobou pro mě byl Štěpán Kacafírek, který tam nejen hraje, ale vede oddíl i manažersky, a jeho přístup mě přesvědčil, že se mám ze všech nabídek, kde hrát, rozhodnout právě pro Janovice. Stojím za nimi a vím, že oni za mnou. Takové jednání se málokde vidí.

Věnoval jste se i individuální trénování, se svou knihou jste objížděl besedy a autogramiády, zapojil jste se do pořádání fotbalových kempů. S tím vším je teď vzhledem k nouzovému stavu prozatím konec, ale roli v celovečerním filmu Vyšehrad jste natočit stihl, že?

Stihl. Oslovil mě Jakub Štáfek, zda bych si tam nezahrál malou roličku. Konkrétní být logicky nemůžu, ale podle ohlasů lidí, kteří se kolem natáčení motají, je na co se těšit. Film by měl vylézt ven někdy v březnu, pokud vše půjde dobře. Při natáčení jsem se bavil. Jinak je pravda, že léto bylo hodně aktivní, doma se mi nepodařilo strávit snad dva dny pohromadě, každé ráno jsme někam cestovali. Rád si teď chvíli odpočinu, ale nemělo by to trvat moc dlouho.

Jaký je Tomáš Řepka herec?

Nějaké zkušenosti před kamerou už jsem si prožil, cítil jsem se dobře. Nenazval bych to štěkem, spíš tam mám takovou malou epizodku, to se dalo zvládnout. A hraju sám sebe, to byla podmínka. Jiné to je v časosběrném dokumentu o mém životě, který točím a ještě nějakou dobu budu. Být upřímný, jít do hloubky a vidět pak na monitoru své emoce a komentáře k věcem, které jsem zažil, je někdy očistec. Vím ale, že pro moje fanoušky to bude mít význam.

A jak to vypadá s vaší trenérskou kariérou?

Pokud to situace ohledně covidu umožní, v půlce prosince bych měl začít studovat trenérskou licenci B. Makám na tom systematicky. Beru to vážně. Fotbal studuju každý den. Nechci nic zadarmo, ani nic uspěchat.

Pořád platí, že vaším snem je trénovat Spartu?

Ano, to je cíl, kterého bych chtěl dosáhnout. Ještě mě ale čeká dlouhá cesta, škola bude trvat minimálně tři roky, pak se budu postupně posouvat. A když to nebude Sparta, tak může přijít něco jiného, já na ní vyloženě nebazíruju. Do trenéřiny se taky nepouštím jen proto, že mám v hlavě jenom Spartu. Začnu klidně jinde. (smích)

Zajímavou nabídku na trénování už jste dostal, oslovila vás divizní Česká Lípa. Proč jste se nedohodli?

Nakonec jsme se nedomluvili, z jednání zástupců klubu jsem měl trochu rozpolcený pocit. U mě hraje roli i forma a diskrétnost. Ale teď jim to šlape, jsou nahoře, mám z nich radost. Přišly i další nabídky, ale byly z nižších soutěží. Česká Lípa pro mě byla nejzajímavější, z ní bych se mohl odrazit, na divizi už je víc vidět. Někde tady spatřuju začátek své trenérské kariéry. Uvidíme, co bude dál.

Čas od času komentujete také dění v českém fotbale. Co říkáte na současnou kauzu kolem místopředsedy Romana Berbra?

Že se tam děla spousta špatných věcí, to asi víme všichni. Pro mě je nepochopitelný třeba přístup předsedy fotbalové asociace pana Malíka, jenž odmítl rezignovat a místo toho se bije v prsa, že všechno vyšetří a vyčistí. Já ale bohužel nevěřím ani tomu, že se jako mávnutím kouzelného proutku všechno pročistí, ať už bude stát v čele Vláďa Šmicer, kterého jinak respektuju, nebo kdokoli jiný. Ano, novému vedení budu fandit, ale nemorální věci se i tak ve fotbale dít budou. Je to stejné jako v politice.

Řadu lidí z vedení fotbalu velmi dobře znáte. Bývalý předseda komise rozhodčích Jozef Chovanec byl dokonce jedním z kmotrů vaší poslední knihy…

Pepíka je mi strašně líto a já ho budu podporovat vždycky. Jakmile jsem se dozvěděl o jeho odvolání, psal jsem mu esemesku, že za ním stojím. Vím, jaký ve skutečnosti je, můžeme polemizovat, že ho ta strahovská mašinérie mohla semlít, ale nedovedu si představit, že by někomu záměrně ublížil. Je jedním z mých přátel a jako trenérský nováček počítám s tím, že k němu budu chodit pro rady a konzultace.

Podle deníku AS hráči se snížením platů nesouhlasí, ale jejich právníci už začali se zástupci klubu v pátek jednat. Atmosféru pomohla uklidnit i úterní rezignace neoblíbeného prezidenta Josepa Marii Bartomeua a celého jeho vedení.

Na jednání nicméně podle tisku příliš času nezbývá. Aby se podařilo 190 milionů eur ušetřit, musí být dohoda o třicetiprocentním snížení platů uzavřena do čtvrtka 5. listopadu.

Barcelona se dostala do finanční krize vinou koronavirové pandemie, během níž dramaticky poklesly její příjmy kvůli chybějícím financím od fanoušků.

Jednomu z nejslavnějších klubů světa se nedaří ani na hřišti. Minulou sezonu zakončil bez zisku trofeje a debaklem 2:8 ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov a o mnoho lepší to není ani v novém ročníku. V sobotu španělští vicemistři jen remizovali 1:1 s outsiderem Alavésem a v tabulce jsou se ziskem osmi bodů ze šesti zápasů až dvanáctí.