Rubljov aktuálně zažívá skvělé období. Z posledních dvaceti zápasů prohrál pouze jediný, ve čtvrtfinále Roland Garros s Řekem Stefanosem Tsitsipasem, a během tohoto období získal tituly v Hamburku, Petrohradu a nyní ve Vídni. V lednu před koronavirovou pauzou triumfoval v Dauhá a Adelaide.

Pátým letošním turnajovým prvenstvím Rubljov překonal světovou jedničku Novaka Djokoviče ze Srbska, jenž v rakouské metropoli nečekaně vypadl ve čtvrtfinále se Sonegem. Zároveň první ruský vítěz vídeňského turnaje vyrovnal Djokovičovu bilanci 39 vyhraných zápasů v sezoně. K titulu Rubljov dokráčel bez ztráty podání během celého týdne.

Pětadvacetiletý Sonego zůstal těsně pod vrcholem na turnaji, do něhož se původně ani nekvalifikoval. Turínský rodák se dostal do hlavní soutěže až jako lucky loser po odhlášení Diega Schwartzmana.

O posledním účastníkovi Turnaje mistrů se rozhodne příští týden na Masters v Paříži.

Millman ve 31 letech slaví poprvé

Naopak vůbec první titul v kariéře získal v neděli australský tenista John Millman na turnaji v Nur-Sultanu. Ve finále v kazašské metropoli porazil čtvrtý nasazený turnajovou trojku Adriana Mannarina z Francie 7:5, 6:1.

Millman v předchozích dvou zápasech na turnaji musel obracet skóre ze stavu 0:1 na sety a ve čtvrtfinále dokonce čelil dvěma mečbolům. Dnes ale odvrátil všech šest brejkbolů a za hodinu a tři čtvrtě slavil premiérový titul. V minulých dvou letech neuspěl ve finále v Budapešti a Tokiu.

Dvaatřicetiletý Mannarino dosud na Astana Open neztratil set, ale potvrdil, že mívá na turnajích problém udělat poslední krok. Z deseti finálových duelů dnes prohrál devátý.

Tenisový turnaj mužů ve Vídni (tvrdý povrch, dotace 1.550.950 eur):

Dvouhra – finále: Rubljov (5-Rus.) – Sonego (It.) 6:4, 6:4.

Čtyřhra – finále: Kubot, Melo (3-Pol./Braz.) – J. Murray, Skupski (Brit.) 7:6 (7:5), 7:5.

Tenisový turnaj mužů v Nur-Sultanu (tvrdý povrch, dotace 337.000 dolarů):

Dvouhra – finále: Millman (4-Austr.) – Mannarino (3-Fr.) 7:5, 6:1.

Čtyřhra – finále: Gille, Vliegen (1-Belg.) – Purcell, Saville (2-Austr.) 7:5, 6:3.

Nelze začít jinde než u pandemie koronaviru. Kde ji aktuálně prožíváte a omezuje vás nějak v přípravě na novou sezonu?

Aktuálně jsem v Rakousku a snažím se jezdit, dokud to jde. Přes léto normálně trávím čas na Novém Zélandu nebo v Austrálii, ale letos se to nějak nedělo. Je spoustu omezení a v poslední době se to pořád zpřísňuje. Snažím se využívat všechny možnosti naplno.

Dotkl se vás covid-19 osobně?

Problém je cestování a kvůli tomu se nevidím se svojí snoubenkou tak často, jak bych si představovala. Ale doufám, že je to jenom dočasný stav.

Jak podle vás koronavirus ovlivní svět snowboardingu jako celek?

Všechny značky mají problém s prodejem a vůbec nevědí, jak se bude zima vyvíjet. Z ekonomické stránky je to problém. A nám se postupně ruší závody. V tuto dobu už bych normálně měla plány na sezonu vytvořené, ale letos je všechno dost operativní. 

Nejen v Česku kvůli pandemii řada firem zvažuje omezení sponzoringu sportovních akcí i samotných sportovců. Týká se to i vás?

Sponzoři mají menší budget a kvůli tomu nejsou finance na natáčení a jiné mimozávodní aktivity omezené. Já jsem v Dukle a tam se o nás starají dobře a pomáhají nám s cestováním a financováním všech tréninků. A za to jsem ráda.

Je podle vás větším nebezpečím pro snowboarding globální změna klimatu? Podle některých českých klimatologů se v podstatě blíží zánik zimních sportů v Česku.

Globální oteplování je celosvětový problém a nejenom pro naše sporty. Je potřeba, aby se stát začal více angažovat a investovat do věcí, které jsou důležité pro překonání tohoto problému.

Bez pádů to nejde

Pojďme od budoucnosti snowboardingu k vaší budoucnosti. Během své kariéry jste se zúčastnila tří olympijských her. Chystáte se za rok a půl do Číny? Nebo už se soustředíte na jiné věci, třeba na freeriding?

V tuto chvíli se připravuju na olympiádu v Číně a postupem času se začnu koncentrovat na ostatní věci, jako je freeriding. Je těžké to spojit dohromady. Freestyle je spousta práce a level ježdění se pořád posunuje. A kvůli tomu nemám moc čas na nic jiného.

Na olympiádě v Soči jste před šesti lety nepříjemně upadla a svět obletěly záběry vaší prasklé helmy. Kolik dalších přileb od té doby puklo? Nebo to byla naprostá výjimka?

Výjimka to nebyla. Rozbila jsem jich od té doby dost. Padání patří k našemu sportu, ale snažím se tomu co nejvíce vyhnout. Když se člověk snaží zlepšit a posouvá svoje hranice, bez pádu to nejde. Ale i v tom se dá zlepšit a spousta situací se dá zachránit.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Spousta lidí asi neví, že prasklou helmu ze Soči jsem vydražila v aukci za 200 000 korun a výdělek šel na charitu Korunka Luhačovice. A zaplatil postiženým dětem přístroje, aby mohly žít kvalitnější životy.

Co považujete za největší úspěch své dosavadní kariéry? A naopak největší zklamání?

Jsem pyšná na to, kam jsem to v našem sportu dotáhla a vybudovala si respekt komunity. Snowboarding je tvrdý sport a dotáhnout to na vrchol je spousta dřiny, odříkání a víry v to, že na to člověk má a postupuje krok po kroku. I když to někdy vypadá beznadějně.

Můj největší závodní úspěch je medaile z X-Games a vítězství ze Světového poháru. Zklamáním olympiáda v Soči, kde jsem měla mít medaili a bohužel se to z nějakého důvodu nestalo. Ale tato situace byla dobrá lekce v tom, že člověk není to, co si o něm myslí ostatní, a posunulo mě to v osobní stránce. Musíte mít pár zklamání, abyste se mohli poučit a posunout dál v životě. Celkově mám skvělý život a tato zklamání jsou minimum toho, co jsem si prožila. Možností, kam se můžu posunout dál, je nekonečně mnoho – jak ve snowboardingu, tak mimo snowboarding.

Jak je na tom aktuálně váš kotník, se kterým jste v září byla na operaci? Předtím jste zase laborovala s rameny… nemá už vaše tělo snowboardingu dost? Nebo je to spíš nutné zlo, se kterým se potýká každý vrcholový sportovec?

Můj kotník se zlepšuje, ale ještě to není to, co bych si představovala. Pořád mě bolí při ježdění, ale doufám, že za měsíc už o něm ani nebudu vědět. Každý sportovec má nějaký zdravotní problém, se kterým se snaží pracovat. Říkám si, že i kdybych nejezdila, tak se mi může něco stát. Člověk nikdy neví. Já aspoň dělám to, co mě baví. Jsem opatrnější a neženu se do všeho po hlavě. Víc přemýšlím nad tím, co má smysl. Mám spoustu zkušeností a nemusím si už nic dokazovat. Snowboarding je můj lifestyle, s tím nikdy nepřestanu, ale za nějakou dobu přijde čas, kdy nebudu chtít závodit a začnu se věnovat víc jiným věcem.

Česko je na svatby homosexuálů připravené

Jak dlouho se tedy plánujete věnovat kariéře profesionálního sportovce? A máte představu, čím se budete živit, až s kariérou skončíte?

Na tuhle otázku úplně neznám odpověď. Sem tam nad tím přemýšlím a říkám si, že za nějakou dobu to přijde samo. Nechci dělat ukvapené rozhodnutí. A co budu dělat po kariéře? Zkušeností mám tolik, že bych mohla být trenér. Ale nejsem si jistá, jestli se do toho chci rovnou vrhnout. Asi bych si dala nějaký čas pauzu. Docela by mě bavilo být mentální kouč nebo točit videa a taky je dost pravděpodobné, že se přesunu do Ameriky a budu trávit víc času s Kaileen (Laree, pozn. red.).

Takže se neplánujete společně s partnerkou usadit natrvalo v Česku? Už je vaším domovem Amerika?

Ona bydlí v Oregonu a má tam dceru. Na nějakou dobu se tam přesunu, a až malá trochu vyroste, možná se vrátíme zpět do Evropy.

Bude hrát ve vašem rozhodování roli i způsob, jakým se čeští zákonodárci postaví k otázce sňatků osob LGBT? (Nedávno jste prohlásila, že si svoji partnerku vezmete až ve chvíli, kdy budou v Česku legální sňatky homosexuálů.) Nebojíte se trochu, že si na svatbu budete muset ještě dlouho počkat?

S covidem se situace dost komplikuje. Jelikož se nemůžu sebrat a odletět do Států (za partnerkou), kdy se mi zachce. A kvůli tomu jsme spolu nestrávily tolik času, kolik bych si představovala. Je možné, že z tohoto důvodu bychom se vzaly dřív, abych mohla cestovat o něco jednodušeji. Ale situace se snad brzy změní a nebude to potřeba. A tím myslím, že projde legislativa o manželství pro všechny, za kterou bojujeme. Myslím si že Česká republika je na tuto změnu připravená.

Jaké byly nejzajímavější monety sportovní kariéry Šárky Pančochové? Podívejte se na videa, která sama vybrala a okomentovala. 

Je to lehce paradoxní směr, kterým se vydal. Lyže ho nikdy moc nebraly, ani v Kanadě – když už se šlo na svah, sáhl spíš po prknu. K novému sportu ho ale nyní přivedla jeho partnerka Markéta Šveda, která sama závodně lyžovala a zná se s kompletní českou špičkou včetně bratrů Bankových.

„Po jarním konci v Litvínově jsem si užil volné léto, hodně času jsem strávil na zahradě, to bylo fajn. Díky Markétě jsem měl možnost zúčastnit se pár tréninků s Honzou Holickým (bývalý reprezentant v lyžování) a nadchlo mě to. Je to individuální sport, úplně jiný než hokej,“ pochvaluje si Beránek, který tento týden oslavil jednapadesáté narozeniny.

S lyžemi se dokonce rozhodl spojit svou další kariéru. Začal pracovat v jednom ze skicenter na pražském Barrandově, které vede Daniel Krčmář, otec stříbrného olympijského medailisty v biatlonu Michala. Po zaškolení tedy bude Beránkovou náplní práce servis a prodej lyží a dalšího vybavení.

Až skončí vládní opatření a lyžařská sezona se rozjede naplno, budou mít zákazníci možnost nechat si třeba seřídit lyže od olympijského vítěze z Nagana. „Začínat někde od nuly mi vůbec nevadí, naopak. Člověk dozrává s každou funkcí a každá profese má něco. Je důležité posunout se natolik, abych to mohl dělat na profesionální úrovni,“ říká litvínovský rodák. Počítá s tím, že ho lidé budou poznávat. „Docela mě to překvapilo, kolik lidí si na mě pamatuje. Dokonce i když jsem měl na sobě roušku.“

Jeho návrat do hokejového světa je zatím ve hvězdách. Také vinou situace spojené s pandemií onemocnění covid-19. Málokdo ví, co bude za pár měsíců. „Doba není jednoduchá, uvidíme, kam se profesionální hokej posune. A nejen vzhledem ke koronavirovým omezením, ale také ke změnám v extralize a mládežnickému hokeji,“ říká Beránek.

Návrat do funkcionářského křesla přitom nevylučuje, hokej je pro něj jako droga. Ve funkci sportovního ředitele Litvínova se mimo jiné mohl opřít také o konzultace své partnerky, která je jedním z nejzkušenějších headhunterů v Česku a přes dvacet let dodává do firem topmanažery. „Pepovi jsem do práce ale moc nemluvila, sport je přece jen trochu specifický,“ usměje se Šveda.

„Spíš jsem od ní čerpal informace, jak sestavování úspěšných týmů funguje v byznysu, na manažerské úrovni. Rád jsem využil jejích rad,“ doplňuje Beránek.

Hlavní inspirací pro něj zůstává prostředí v NHL, kde v dresech Philadelphie, Edmontonu, Pittsburghu či Vancouveru strávil deset let. „V zámoří to funguje systémem, který tady nevidíme. Vše je na profesionální úrovni, na každé pozici je odborník. To mi tady v českém hokeji chybí,“ dodává.

Díky tomu by se měl bývalý šampion křížové váhy v příštím roce utkat o titul mistra světa organizace WBO s britskou hvězdou Anthonym Joshuou, který s několika dalšími hosty sobotní duel v jinak prázdné Wembley Areně sledoval.

Třiatřicetiletý Usyk dal po zápase jasně najevo, že jeho cílem je ovládnout i nejprestižnější boxerskou kategorii.

„Rozhodně. Chci být nejenom světovým šampionem, ale mít všechny tituly,“ uvedl ukrajinský boxer, který se v roce 2012 na hrách v Londýně stal olympijským vítězem ve váze do 91 kg. O rok dříve v této kategorii kraloval i na mistrovství světa.

V těžké váze mezi profesionály debutoval před rokem soubojem proti Američanovi Chazzu Witherspoonovi, který na poslední chvíli zaskočil za Tyronea Sponga, jenž měl pozitivní dopingový test. Witherspoon zápas vzdal po sedmém kole.

S Chisorou už musel Usyk absolvovat plný počet 12 kol.

„Byla to opravdová zkouška v těžké váze. Chisora je kus chlapa a je to tvrďák. Čekal jsem takovýhle zápas, možná ještě těžší,“ uvedl Usyk po utkání s bývalým evropským šampionem, jenž v minulosti boxoval i o světový titul s Ukrajincem Vitalijem Kličkem.

Šestatřicetiletý Brit utrpěl ve 42. zápase desátou porážku.