Krupnová svým vítězstvím v anketě narušila švédsko-finskou nadvládu, která trvala už od roku 2009.

Nejlepší světoví florbalisté jsou vyhlašováni nejprestižnějším florbalovým periodikem, švédským Innebandymagazinet. Muži od roku 2005, ženy pak od roku 2007.

Vítěze vybírá redakce magazínu ve spolupráci s trenéry národních týmů a novináři z nejvlivnějších florbalových zemí. Nejvíce ocenění, celkem pět, dosud získal Mika Kohonen z Finska.

„Udělali jsme spoustu věcí dobře, bohužel ale ne tak dobře v obou pokutových územích, kde na tom nejvíc záleží,“ shrnul derby stručně a výstižně David Moyes, manažer West Hamu. 

A znovu se zlobil na arbitry zápasu. „Skutečně chabá úroveň rozhodování. Spousta verdiktů šla proti nám,“ vyštěkl skotský manažer.

Konkrétní nebyl, nejvíce otazníků ale vzbudil neuznaný gól Jarroda Bowena, kterým v prvním poločase rychlý křídelník vyrovnával na 1:1. Pískal se faul na Thiaga Silvu. Brazilský stoper šel po lehoučkém kontaktu velmi ochotně na zem.

Už v samotném úvodu skóroval i Declan Rice, v tomto případě záběry odhalily těsně ofsajdové provinění.

Hammers navzdory krutému výsledku 0:3 odehráli další sympatický duel s kandidátem na titul. Moyes ale odmítl obecně očekávanou spokojenost s dosavadním vývojem sezony.

„Ne, nemůžu být spokojen, když prohrajeme. Pokaždé chci vyhrát, a když to nejde, tak alespoň urvat remízu,“ prohlásil kouč. Své svěřence ovšem pochválil za dobře odvedenou práci.

Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem opět odehráli celý duel. A byli vidět. Coufal neúnavně „hobloval“ pravou lajnu a blýskl se několika skvěle zvládnutými souboji s ofenzivními hvězdami Blues: Christanem Pulisicem, Masonem Mountem nebo Timem Wernerem.

„Ježíšku, přines mi 22 Coufalů,“ pobavil na Twitteru originálním vánočním přáním jeden z fanoušků Hammers. V bodování londýnských médií to tentokrát z Coufalova pohledu nebylo nejlepší. Šestka ve Football.London, dokonce pětka v Evening Standardu.

Prvně jmenovaný portál popsal výkon osmadvacetiletého obránce takto: „Kazil centry, což se mu příliš nepodobá. Kromě toho byl ale opět vynikající. Většinu ostatních věcí zvládal dobře, mrzí jen některé nevyužité příležitosti.“

Ve většině defenzivních statistik Coufal vynikal nad svými spoluhráči:

Souček byl bodovaný o něco lépe. Sedmičku dostal v obou výše zmíněných hodnoceních. „Působil Chelsea masivní problémy při standardních situacích, a jakmile překonal pomalejší start, vrhnul se do práce. Prohrál jen málo vzdušných soubojů a byl obzvlášť dobrý ve druhé půli.“

Právě hlavičkové souboje byly na první pohled tím nejpůsobivějším, co Souček proti Chelsea předvedl. Nikdo z týmu Franka Lamparda se mu v této herní činnosti nemohl rovnat a v určitých úsecích zápasu byla tato dominance až úsměvná.

Server Hammers News při té příležitosti ze sociálních sítí vyzobal reakce příznivců nejslavnějších klubů anglické Premier League. Už i největší giganti mají pětadvacetiletého Čecha zapsaného jako fotbalistu, který má na svůj tým zásadní pozitivní vliv.

„Už je Souček na nákupním seznamu Josého Mourinha?“ pokládali si řečnickou otázku v severním Londýně. Na Součka si brousí zuby i v jeho červené části: „Je to hráč, kterého bych si dovedl představit v dresu Arsenalu. Navíc je reálné ho podepsat.“

Nadšení projevili i fanoušci Liverpoolu nebo právě Chelsea: Prohrává ten chlapík Souček vůbec nějaké hlavičky? Souček je bestie. Součkova hra hlavou je šílenství. Souček vyhrává všechny souboje. Získává všechny druhé míče.

Ódy na českého reprezentanta se v pondělí večer rozezněly celým anglickým fotbalovým Twitterem.

Souček vyhrál sedm z osmi vzdušných klání, jež proti Chelsea podstoupil. 

„Při mnoha příležitostech už byl srovnáván s Marouanem Fellainimi, ale nalejme si čistého vína: má toho v sobě mnohem víc, než Belgičan kdy měl,“ napsali na Hammers News.

West Ham má teď pár dnů na odpočinek, než naběhne na ďábelský povánoční program. Tři utkání během šesti dnů.

V neděli hrají Clarets and Blues doma s Brightonem, hned v úterý na hřišti vynikajícího Southamptonu. Na Nový rok pak uzavřou náročné období dalším těžkým venkovním duelem v Goodison Parku proti aktuálně čtvrtému Evertonu.

Vladimír Coufal a Christian Pulisic. | Foto: Reuters

Ta zpráva přišla pro dakarské účastníky jako blesk z čistého nebe. Saúdská Arábie v neděli večer (zatím) na týden uzavřela své hranice a zrušila všechny komerční lety. Rázem to vypadalo, že soutěži hrozí stejný osud jako jejímu následovníkovi v Africe. Další ročník Africa Eco Race, naplánovaný také na leden 2021, byl totiž minulý týden zrušen.

Hned v pondělí začaly mezi Paříží a sídlem vlády Saúdské Arábie drnčet telefony a létat e-maily. Zástupci promotérské organizace ASO prokázali velký manažerský um a pro svoje lety vymohli u vládnoucí královské rodiny výjimku.

„Před lidmi z Amaury Sport Organisation musím smeknout klobouk. Dokázali, že mají s vládou Saúdské Arábie skutečně nadstandardní vztahy. Všechny charterové lety zaštiťované ASO dostanou diplomatickou výjimku a můžeme tak letět i my z Prahy,“ uvedl manažer Buggyry Jan Kalivoda pro deník Aktuálně.cz.

Tím „my“ se rozumí čeští a slovenští účastníci a jejich podpůrné týmy. Speciál odstartuje z pražské Ruzyně 27. prosince ve 22 hodin.

S nápadem pořídit si vlastní speciál přišel Quirin Müller, manažer týmu Martina Prokopa. Motivací byla původně zdravotní bezpečnost, aby se účastníci soutěže nemíchali v letadle s jinými lidmi a nemuseli pak zbytečně do karantény.

K jihlavské stáji MP-Sports, Buggyře a týmu Martina Macíka mladšího Big Shock! Racing se postupně přidali další účastnící Dakaru z obou částí bývalého Československa.

Podle informací Aktuálně.cz stojí vypravení letounu pro 150 lidí přibližně 150 000 eur, tedy skoro čtyři miliony korun. Charterový let byl původně naplánovaný na večer 29. prosince s tím, že si týmy hned druhý den ráno v přístavu v Džiddě vyzvednou svoje závodní stroje.

Jenže ASO zavelelo a termín odletu bylo nutné posunout. „Tady se ukázala výhoda nápadu s charterem. Teď bychom museli přebukovávat spoustu letenek. A kdo ví, jestli by se na časnější termín našlo tolik míst v linkovém spoji,“ dodal Kalivoda.

Výjimka ale platí pouze pro letouny pod „kuratelou“ ASO. To znamená, že se jezdci a členové týmů s letenkami do běžných linkových spojů musí obratem nahlásit a pořadatel jim najde místo ve svých speciálech.

To se dotkne hned dvojice Kalivodvých svěřenců. Chilský pilot Ignatio Casale, který v lednu vymění úspěšné působení na čtyřkolce za volant Tatry, a jeho navigátor Álvaro León plánovali odlet z Paříže. „Teď musíme počkat, k jakému speciálu ASO je přifaří. Může to pro ně znamenat i nějaké zdržení původně plánovaného termínu odletu, ale s tím se nedá nic dělat,“ dodal manažer Buggyry.

Rallye Dakar odstartuje první etapou v neděli 3. ledna v Džiddě. V průběhu dvanácti etap závodníky čeká více než 7500 km, z nichž budou tři čtvrtiny měřených. Cíl bude 15. ledna opět v Džiddě.

„Je to cenný úspěch, ale nepřeceňuji ho,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jak jste se v současné složité době připravovala na tuto mezinárodní soutěž?

Začátkem roku jsem se zúčastnila dvou turnajů a od té doby jen trénovala. Z říjnového soustředění v Polsku jsem se navíc vrátila s koronavirem, takže jsem byla dva týdny v karanténě. Přes měsíc jsem se pak bez sparingpartnerů připravovala sama. K ideálním podmínkám jsem tedy měla hodně daleko.

Jak se u vás onemocnění projevilo?

Teplotami, výrazně horším čichem a částečnou únavou. Mělo spíš lehčí průběh.

Jela jste na Světový pohár do Bělehradu s medailovými ambicemi?

Kdepak, ani trochu jsem neuvažovala o zisku některé z medailí. Hlavně jsem chtěla zjistit, na co budu stačit, jaká je moje současná forma.

Jaká konkurence se tam ve vaší váze do 68 kg sešla?

Nebylo nás tam tolik, jako na mistrovství světa a chyběly i špičkové zápasnice z USA a Japonska. Přesto tam nepřijely žádné outsiderky. Hned v prvním kole mě čekala Bulharka, která v kvalifikaci porazila vicemistryni Evropy a v semifinále byla mojí soupeřkou úřadující mistryně Evropy, takže procházka to nebyla.

Čeho si na cestě do finále nejvíc ceníte?

Především toho, že mně nedocházely síly, byla jsem klidná a dařilo se mi. Z výsledků si nejvíc cením vítězství nad Ruskou Valijevovou.

Věřila jste si i na finále?

Jednou jsem tuto mladou zápasnici z Kyrgyzstánu už porazila, ale před tímto soubojem o konečné prvenství začal na mě nepříjemně působit určitý psychický tlak. Předchozí pohoda se změnila v jakési napětí plné očekávání, zda se mi podaří udělat ten poslední krok a po několika stříbrných medailích se konečně dočkám zlatého opojení. Do finále jsem nevstoupila špatně, ale s přibývajícím časem začaly pracovat nervy, neměla jsem už tak chladnou hlavu a po třech chybách prohrála.

Jak velkou hodnotu má pro vás toto stříbro?

Především mně prozradilo, že jsem na tom lépe, než jsem si myslela. Potvrdilo, že jsem na správné cestě, i když tento turnaj nebyl tak významný, aby mi třeba pootevřel dveře k účasti na olympijských hrách. Příjemné byly i prize money, což v našem sportu je dost neobvyklé. (V každé váhové kategorii se zápasilo o 10 000 eur, pozn. red.)

Za jakých podmínek a v jaké atmosféře se tento Světový pohár konal?

Před naší cestou autem do Srbska jsme museli mít testy a další nás pak čekaly hned po příjezdu. Nesměli jsme vycházet z hotelu a do haly, kde mohli být jen trenéři a pár pořadatelů, nás dopravoval autobus. Všude, kromě žíněnky, byly nařízené roušky. Dokonce i na stupních vítězů, což se nám zdálo po předchozích těsných kontaktech při zápasech dost divné. Celková atmosféra byla hodně smutná. Byly zakázané i procházky po městě, na které jsem se při mém prvním pobytu v Bělehradě moc těšila. Takže vlastně teprve z novin jsem se dověděla, že Světový pohár se koná v Bělehradě (smích).

S jakými představami vstoupíte do nového roku?

Kvalitním výkonem bych chtěla na sebe upozornit na únorovém mistrovství Evropy a na jaře se pokusit najít cestu na olympiádu do Tokia. Před čtyřmi lety jsem prožila nádhernou atmosféru v Riu, ale vůbec se mi tam nedařilo. Mohlo mě jen těšit, že jsem první česká zápasnice, která se této největší sportovní události zúčastnila. V Tokiu bych se ráda představila v mnohem lepším světle.

A kudy vede cesta do Tokia?

Jsou na ní hodně vysoké překážky. Účast už si zajistilo pět nejlepších z mistrovství světa. Ty další budou o ní bojovat v kontinentálních kvalifikacích a potom ještě v jedné světové soutěži. Letenky do Tokia však získají v obou případech pouze finalistky, což je dost nespravedlivé. Například v Evropě je mnohem víc výborných zápasnic než třeba v Austrálii a podmínky mají oba tyto světadíly stejné.

Asi měsíc před rozjezdem nového ročníku zasáhla Washington šokující novinka.

Velezkušený Henrik Lundqvist, který měl po konci u newyorských Rangers mentorovat mladou klubovou jedničku Ilju Samsonova, má problémy se srdcem a mužstvo nakonec neposílí.

Capitals, kteří stále patří ke kandidátům na Stanley Cup, tak mají místo zajímavého brankářského tandemu plný stůl starostí. Jelikož na podzim nechali pláchnout Bradena Holtbyho, jemuž poslední rok vůbec nevyšel, nezbyl jim žádný prověřený gólman.

Pheonixu Copleymu je sice už 28 let, ale v NHL odchytal pouhých 29 duelů. A naposledy ho na farmě výrazně zastínil o čtyři roky mladší Vaněček. 

Právě český brankář, který na šampionátu osmnáctek 2014 vychytal reprezentaci senzační stříbro, by teď měl zaujmout místo vedle Samsonova. Shodují se na tom severoamerická média.

Vaněčkova zámořská cesta je od draftu vcelku klikatá. Začínal v ECHL, kterou někteří hokejisté vykreslují jako „hrob hokeje“, a další čtyři roky trčel v AHL. Minulá sezona mu vyšla nejlépe, procentuální úspěšnost zákroků vytáhl na číslo 91,7.

„Myslím, že se rozhodně může stát dvojkou v NHL,“ chválila před časem Vaněčka německá gólmanská legenda Olaf Kölzig, která teď pomáhá Washingtonu s rozvojem hráčů. „Nepřekvapilo by mě, kdyby nakonec zabojoval o pozici jedničky. Od draftu se hodně zlepšil.“

V NHL ale ještě neodchytal jediný zápas. A ruský talent Samsonov jich má na kontě jen 26.

„Ačkoliv fanouškovská základna je z Vaněčka a z toho, že by klub měli vést vpřed dva mladíci, vcelku nadšená, nelze přehlédnout několik problémů,“ napsal J.J. Regan z NBC Sports. „Zaprvé, Vaněčkův strop je zřejmě post dvojky v NHL. Neuvidíme tedy žádnou obdobu tandemu Semjon Varlamov a Michal Neuvirth, kde oba brankáři vypadali, že mají vyšší potenciál.“

Dále Regan – stejně jako další média – zmiňuje nezkušenost obou maskovaných mužů: „Jestliže Capitals o Samsonovovi jako o jedničce pochybují a rádi by měli pojistku v podobě zkušeného gólmana, Vaněček nemusí být nejlepší volbou.“

Lundqvist, který dlouho patřil k nejlepším brankářům planety, přišel právě proto, aby na Samsonova dohlédl a v případě potřeby přebral hlavní zodpovědnost.

Lepší „pojistku“ teď bude generální manažer Brian MacLellan shánět obtížně. Nejzajímavější jména už z volného trhu zmizela. Antona Chudobina udržel Dallas a Coreyho Crawforda ulovilo Chicago. Pár jmen však stále zbývá, například Ryan Miller, Craig Anderson a Jimmy Howard. Nejmladšímu je 36 let.

MacLellan může zosnovat i výměnu, ale vzhledem k naplněnému platovému stropu má minimum možností.

Washington zatím nechce brankářské trable komentovat, ale je jasné, že Vaněček cítí životní šanci. Nahrává mu také smlouva do léta 2022 se skromným ročním platem kolem 700 tisíc dolarů (15 milionů korun). Málokdo zatíží klubovou kasu méně.