Sjezdařku nyní čeká série operací. „Nejprve se pokusíme vrátit kosti do optimální formy, stabilizovat kloub a postarat se o první část vazů,“ řekl šéflékař úrazové kliniky ve Štýrském Hradci. Teprve po částečné regeneraci bude následovat rekonstrukce zbývajících vazivových struktur a po pěti až deseti týdnech přijde artroskopická operace předního a zadního zkříženého vazu.

Schmidhoferová se nevzdává naděje, že se na sjezdovky ještě vrátí. „Za osm, možná za deset měsíců bych chtěla zase lyžovat,“ řekla při videokonferenci z nemocniční postele.

Jak se vám líbil projev českého týmu na Channel One Cupu?

Když se někdo podívá na tabulku, řekne, že to není nic moc. Ale já jsem viděl všechny tři zápasy a musím říct, že v nasazení a bojovnosti se klukům nedá nic vytknout. Bojovnost byla vynikající, kluci měli vůli. Bohužel doplatili na neproměňování šancí, slabší vhazování a chování v situacích jeden na jednoho. A hlavně, co se podle mého názoru musí změnit, na mezinárodní scéně nesmíme dělat tolik faulů, Švédové nám mohli dát tři góly v první třetině a vypadalo by to jinak.

Bylo vidět, že se český tým snaží o stejný projev jako na Karjale?

Na Karjale byl úplně jiný výběr, to bych asi nesrovnával. Také soupeři tam měli úplně jiná mužstva. Jak jsem říkal, líbí se mi herní projev a nasazení českého týmu. Byť je ten letošní ročník hodně těžký pro trenéry. Nevíte, koho budete moct vzít, pracujete v bublině. Je to dost náročné.

Trenér Filip Pešán vzal do Moskvy deset nováčků. Zaujali vás?

Kdybych měl jmenovat hráče, kteří mě zaujali, řekl bych Radan Lenc a David Šťastný. Lenc je vynikající hokejista, skvělý hráč na moderní hokej. Šťastný udělal velký pokrok v Mladé Boleslavi. Jinak ta desítka nováčků se dobře zhostila svých rolí, každý chtěl podat co nejlepší výkon. Ještě bych vyzdvihl gólmany, všichni tři zachytali velmi dobře.

Mnoho českých stálic hrajících v Evropě v Moskvě chybělo. Bude mít národní tým s nimi na mistrovství světa větší šance, když to vypadá, že tentokrát vůbec nepřijedou hráči z NHL?

Ano, na evropské mužstvo máme velmi dobrý tým. Ze zámoří se vrátili Dmitrij Jaškin nebo Matěj Stránský, který září v Třinci, stabilní jsou také Tomáš a Hynek Zohornovi, uvidíme, jestli se Radim (Zohorna) uchytí v NHL. Věřím, že na sebe ještě upozorní Martin Zaťovič v Kometě. Pokud budou na MS jen hráči z Evropy, máme velkou šanci na medaili. V Třinci jsou ještě Petr Vrána a Martin Růžička, už vyspělí a odolní hráči, to samé Michal Řepík a Roman Horák ve Spartě. Národní tým může být hodně kvalitní.

Rusové na Karjale vyhráli všechny tři zápasy s juniory v sestavě, tři vítězství zapsali už v jiném složení také v Moskvě. Jsou odskočení?

Obdivuju na nich, jak systémově zvládají přechod mladých k dospělým. My jim stačíme do patnácti nebo šestnácti let, ale pak už ne. Rusové mají skvělý pohyb, skvělé herní dovednosti. Převyšují nás v situacích jeden na jednoho. Musíme s mladými pracovat lépe, to je však na jinou debatu.

V pátek odstartuje MS juniorů v Edmontonu, Češi hrají v sobotu proti Švédsku. Odletěli podle vás s tím, že mohou jedině překvapit?

Lepší tým měl k dispozici Filip Pešán i Venca Varaďa. Před nadcházejícím MS se těžko něco hodnotí, protože znovu – bude to v bublině, Švédové bojují s nákazou. Nevím, jestli to bude regulérní. Pokud se nám vyhnou nemoci a problémy, můžeme být úspěšní. Máme silnou skupinu a ve čtvrtfinále bychom mohli mít šanci narazit na relativně jednoduššího soupeře. Navíc tam kluci odletěli bez strachu ze sestupu, což má velký psychologický význam. K postupu by mělo stačit porazit Rakousko.

Jenže to by pak ve čtvrtfinále čekala nejspíš domácí Kanada.

No, uvidíme, jak budou ve skupině vzhledem k okolnostem vypadat Švédové. Vyhrát s Amerikou nebo Ruskem, objektivně to bude hodně těžké. Kvalita ruské dvacítky je úplně jinde. Je otázka, jestli jsme k tomu neměli přistoupit stejně jako Rusové a na první turnaj Euro Hockey Tour neposlat juniory. Obětovali bychom výsledky, ale byla by to pro ně rozhodně skvělá příprava.

Čeští junioři se přitom před Karjalou teprve sešli k zahájení tréninků. Na rozdíl od soupeřů až do listopadu nemohli na led. Může to mít vliv?

Ano, ale na to se dalo reagovat. Moravské kluby trénovaly v Polsku, proč to nevyzkoušela juniorská reprezentace? Když ti kluci v Litoměřicích nemohli kvůli vládním opatřením na led, k čemu tam byli? Dám příklad, junioři se mohli ubytovat u mě v Buly Aréně v Kravařích a trénovat v Polsku. Je otázka, jestli Český hokej zvolil správný postup.

Ruský juniorský výběr Igora Larionova na Karjale šokoval výhrami nad dospělými týmy. Je pro vás největším favoritem MS?

Igora Larionova jsem osobně poznal před rokem během juniorského MS, kdy u mě byla ruská dvacítka. Pořád jsme spolu komunikovali. Jeho metody a názory jsou odborně zdatné, jako bývalý vynikající hráč a skvělý trenér má na juniory obrovský vliv. Dal ty kluky tak dohromady, že Rusko je pro mě největší kandidát na zlato. I když stát se může cokoliv.

Už před rokem v Ostravě byli blízko, aby Kanadu ve finále zdolali.

V tom utkání byli lepší, vedli, ale zahazardovali si se štěstím. Mladí kluci z Ruska už mysleli, že to mají v kapse, jenže se ukázala kanadská bojovnost a houževnatost. Ten zápas Kanaďané otočili za pár minut.

Kdyby bacil míčem o zem, zakopl ho za stadion někam na houpačky, nakopl tyčku, sice nesportovní chování, avšak beru. Ale hodit ho po soupeři, to ho shazuje ve vlastních očích. To je přestupek, který se neomlouvá.

Musí si uvědomit, že je pro mladé vzor, jeden z posledních rytířů v lize, který něco zažil. Když řeknu Plzeň, tak je pro mne nyní jejím představitelem Limberský. Reprezentant, který získal několik titulů, hrál v Itálii, tohle nesmí v žádném případě udělat. Přes takovou hranici nikdy nelze přejít!

Pamatuju, že spoluhráč při vystřídání, kterému nerozuměl, kopl u lavičky do lahve na pití. Vybil si vztek. Ale projevit svou zlobu, frustraci proti soupeři, to je až zbabělé a ubohé. Neskutečná neúcta k protivníkovi.

Je to ale důsledek nejen zápasu na Slovácku, ale celé fáze, v níž se Plzeň nyní nachází. Zaráží mě a nechápu, že jeden zápas je velice dobrý, až skvělý, ale v dalším to padne na dno. Nesnižuju výkon Slovácka, moc se mi líbí, jak hraje. Spartu potrápilo, vedlo, Sparta rychle vyrovnala, v závěru vstřelila šťastný gól. Teď to schytala Plzeň.

Ale pořád považuju Viktorku za velice kvalitní tým, který může konkurovat Slavii. A teď takový propadák, přičemž nebyl ojedinělý. Někteří hráči by se měli nad sebou zamyslet.

Radu už nikdo nepředělá

Karvinský trenér Jozef Jarábek nechal doma oporu týmu Michala Papadopulose, protože manželka rodila. Já zažil spoluhráče, jejichž ženy také rodily, ale šli na zápas. Neznám přesné okolnosti, ale pro mě je to velké gesto trenéra, že se takto rozhodne, obrovská lidskost. Snížil kvalitu týmu proti soupeři, který je výkonnostně na jejich úrovni.

Připouštím, že kluci v šatně to přijali jako velkou vstřícnost ke spoluhráči a mohli se i víc semknout, jak se říká, bojovat i za něj. Malinká motivace může nastat. Ale na druhé straně ztráta kvality tu byla, bezpochyby. Všechno nakonec dopadlo pro Karvinou ideálně.

Trestat jabloneckého trenéra Petra Radu vypovězením na tribunu je zbytečné. Stejně si utkání řídí podle svého, je slyšet všude. Je jedno, jestli sedí na lavici nebo až na tribuně. Spíš bych očekával větší cit od rozhodčích, když ho trestají. Jestli by nepomohlo spíš domluvit, buď v klidu, nemá to cenu. Velcí rozhodčí si umějí sjednat respekt i bez těchto postihů. Ne čekat, až ho načapají, když vybuchne. On jiný nebude.

Já vím, že asi mu nikdo nepočítal žluté karty, stop pro trenéry po čtyřech je nové pravidlo. Petr Rada je nasbíral už za podzim, já jako obránce stál pro ně až mnohem později, až někdy v konci jara. Jenom připomínám, že je dostal za nesportovní chování, ne za řešení složité situace na hřišti, ať si to s ním vedení klubu vyřeší podle sazebníku.

Očekával jsem, že Bohemka ve vršovickém derby Slavii potrápí. Sahala i po bodu, kdyby vyřešila některé akce lépe, mohlo to i nastat. Její projev byl sympatický, nehráli zanďoura, byl to hezký a dramatický zápas do poslední minuty. I její zásluhou.

Na druhé straně opět se projevil velký fenomén Sima. Vstřelil krásný gól, na druhý chytře nahrál, když vysunul Provoda. Ukazuje se, že i africký fotbalista porozumí české uličce. Nechci snižovat výkony ostatních, ale on na sebe váže soupeře, a už to není jenom jeden, ale nejméně dva, někdy i tři, tím uvolňuje prostor pro spoluhráče. V tom je jeho přínos.

Olomouc už popáté za sebou ztratila dobře rozehraný zápas. Už to mají hráči v hlavách. Dají gól, ale nejsou schopní dát druhý, pojišťovací. To si uvědomují, ale nejsou schopní hrát tak chytře, aby náskok udrželi. V pěti zápasech za sebou to není náhoda. Kdyby nezvládli jeden, dva, ale pět je hodně. I trenér Radek Látal má na tom podíl, že tohle nedokáže vyřešit. Kdyby jen ve třech zápasech náskok udrželi, mají o šest bodů víc, a kde by Olomouc v tabulce byla.

Panika zatím není namístě, přesto lze cítit z fanoušků Chelsea obavy. Legenda klubu Frank Lampard v roli hlavního trenéra má sice pozici zdánlivě neochvějnou, příznivce však jeho v trenérské branži nepříliš zkušená osoba rozděluje podobně, jako Ole Gunnar Solskjaer v Manchesteru United.

Má na to, nebo ne? Věčná otázka se stále vrací.

Nestřídmé letní nákupy udělaly z Chelsea adepta na titul, po dvou selháních na hřištích soupeřů ale ambiciózní tým klesl na osmé místo. Lampard už začíná hledat výmluvy.

„Stále čtu o tom, jak máme nejsilnější kádr v lize. Tomu nerozumím. Kluby, které v posledních letech vyhrály Premier League, měly kádr plný křídel střílejících spoustu gólů. My máme teprve rozdělaný projekt, naše práce není dokončená,“ prohlásil dvaačtyřicetiletý kouč a nejlepší střelec v historii Chelsea po porážce v Goodison Parku.

Řada odborníků nicméně vidí problém právě v něm. Lampard je konzervativní, nereaguje na soupeře ani na momentální hráčské vybavení, úzkostlivě lpí na rozestavení 4-3-3, přestože – jak sám uznává – aktuálně nemá kvůli zraněním k dispozici svá nejlepší křídla.

Po střeleckém znovuzrození již odepisovaného Oliviera Girouda posouvá na levý okraj útoku Timo Wernera. Drahá německá posila, za niž Modří vysázeli téměř 50 milionů liber, na této pozici tápe a její už tak nepřesvědčivý vstup do Premier League se stává ještě matnějším.

„Premier League se trochu liší od mé bývalé ligy. Je těžší a tvrdší, než jsem si myslel. Očekával jsem silnější souboje, ale až tak velký rozdíl jsem nečekal,“ přiznal čtyřiadvacetiletý kanonýr, který zatím ve třinácti kolech vstřelil jen tři branky a aktuálně na přesnou trefu čeká dlouhých osm duelů.

Hrát na křídle mu není vlastní, v zápasech je nenápadný, utopený.

Wernerovi přitom během angažmá v Lipsku ohromně seděla pozice jakéhosi volnějšího forvarda v systému na dva hroty. Efektivní spolupráce s Yusufem Poulsenem nebo Patrikem Schickem by mohla s Giroudem šlapat podobně.

To by ovšem musel „Super Frank“ slevit z rigidního důrazu na jednom jediném systému a alespoň vyzkoušet změnu. Místo toho viní z Wernerova střeleckého trápení nabitý program, za zranění svých křídelních opor zase nemožnost pěti střídání.

Proti West Hamu bude Lampardovi nadále chybět Hakim Zijech. Zatím nejlépe fungující letní posila, nejkreativnější hráč, tvůrce hry, hrozba. Muž, který by se proti konsolidované a pevné defenzivě Hammers nesmírně hodil.

Kladiváři skutečně budí respekt. V posledních dnech a týdnech přitom sílí především pochvalné ódy na neprostupnou a zároveň nečekaně kreativní zeď středních záložníků.

West Ham může porazit Chelsea poprvé v historii třikrát za sebou:

Renomovaný magazín The Athletic přispěchal s článkem o „elitním středu pole“. Není žádný div, že po jednadvacetiletém Riceovi touží Chelsea a po pětadvacetiletém Součkovi Bayern Mnichov, napsal.

„S přihlédnutím k současné formě, je legitimní prohlásit Declana Rice a Tomáše Součka za nejlepší záložní partnerství celé ligy.“

Autor se pozastavuje také nad tím, že jejich fenomenální spolupráce trvá jen chvíli a oba mají obrovský potenciál dalšího nemalého růstu. Oba září i v řeči nezpochybnitelných statistik a čísel.

Smarterscout, portál který detailně analyzuje dopad hry jednotlivých fotbalistů na jejich tým, ukázal Součka v působivém světle. V prozatímním průběhu Premier League je Čech mezi záložníky s obrovským náskokem nejlepší, co se týče vyhraných vzdušných soubojů. Ovládl jich 71, druhý Cheikhou Kouyaté z Crystal Palace je na čísle 44.

To, jak klíčovým způsobem chrání celou defenzivu West Hamu, dokazují i jeho běžecké statistiky. A mezi elitní desítkou ligy je i v zachycování přihrávek soupeře. Vede N’Golo Kante z Chelsea se třiceti „krádežemi“, Declan Rice má o jednu méně a Souček v této důležité činnosti uspěl již devatenáctkrát.

To všechno by samo o sobě stačilo k tomu, aby Souček mohl být platným členem kádru jakéhokoli klubu současného fotbalového světa. Jenže český středopolař disponuje také nemalou ofenzivní nadstavbou.

Jen čtyři záložníci mají v letošním ročníku anglické nejvyšší soutěže na kontě více střel. A jde o ta nejskvostnější jména: Kevin De Bruyne, Bruno Fernandes, Jack Grealish a Mason Mount. 

„Souček už pálil třiadvacetkrát, je lepší než James Rodriguez, Phil Foden, James Maddison a mnoho dalších ofenzivních hvězd,“ uvedl The Athletic. Souček neváhá nabíhat do vápna, ocitá se v nebezpečných pozicích, a i když zrovna nemíří míč na něj, váže na sebe velkou pozornost obránců protivníka. Pro tým neocenitelné.

Souček není příliš na míči, rozhodně méně než během angažmá ve Slavii. A jeho statistiky přihrávek na krátkou vzdálenost jsou spíše zanedbatelné. Tady ovšem dochází k dokonalému doplnění mozaiky právě Declanem Ricem.

Mladý kapitán West Hamu a anglický reprezentant má míč naopak často a pokaždé, když jej dostane, hledá s ním cestu dopředu. Nemusí se bát. Ví, že má za sebou Součka. Právě díky práci českého záložníka se tak z Rice stává mnohem komplexnější a ofenzivnější hráč, než kterým byl doposud.

Právě partnerství Rice – Souček bude klíčové i v dnešním večerním derby na hřišti Chelsea. Podrobnou on-line reportáž můžete sledovat na stránkách Aktuálně.cz.

Na stadionu Old Trafford, kde kvůli vládním opatřením proti šíření koronaviru nemohli být fanoušci, mužstva dohromady vyprodukovala 43 střel a prakticky celých 90 minut hrála ofenzivní fotbal.

„Jenom si představte, kdyby tu bylo 75 tisíc lidí. Nás výkon by se zapsal do historie jako jeden z nejlepších proti Leedsu. Museli jsme běhat tolik jako oni, což je výzva. Mohlo to skončit 12:4, takový to byl zápas,“ řekl Solskjaer v televizním rozhovoru.

United vyhráli první poločas 4:1. Záložník Scott McTominay se stal prvním hráčem, jenž se trefil dvakrát v úvodních třech minutách utkání Premier League. „Od začátku to bylo fantastické. Měli jsme plán, jak na ně. Když jsme získali míč, postupovali jsme dopředu a Scott vstřelil dva góly v prvních třech minutách,“ konstatoval Solskjaer.

Ocenil také specifickou hru Leedsu pod argentinským stratégem Marcelem Bielsou. „Užil jsem si to. Bylo to šílené, hektické. Bez ohledu na skóre mají určitý přístup nebo styl, ať už 5:0 vedou nebo prohrávají,“ uvedl sedmačtyřicetiletý kouč.

Manchesterský tým, který doma vyhrál teprve druhý ligový duel v ročníku, po 14. kole poskočil na třetí místo neúplné tabulky o pět bodů za vedoucí Liverpool, navíc United mají zápas k dobru. „Nejsme ani v polovině sezony. Na pozici v ligové tabulce se nedíváme, snažíme se zlepšovat tým. Jsme pořád silnější. Naši fanoušci tohle potřebovali,“ prohlásil Solskjaer.

Leedsu patří 14. příčka, ale s 30 inkasovanými góly má nejhorší obranu soutěže. „Nevzdáme se našeho způsobu hry,“ upozornil Bielsa. „V prvním poločase jsme měli podobné šance jako United, ale nedokázali jsme skórovat. Naše útoky vznikaly z kombinační hry. Domácí útoky vznikaly z našich ztrát v ofenzivních pozicích a přechodech z obrany do útoku. Naše návraty byly pomalejší než jejich přechody,“ vysvětlil pětašedesátiletý trenér.