Baník se na domácím hřišti představil po devíti týdnech a měl lepší vstup do utkání, po utrápené výhře v Opavě procitl i herně. Proti Pražanům v úvodní dvacetiminutovce sice ostřeloval brankáře Le Gianga zásluhou Jánoše pouze ze střední vzdálenosti, ale pak domácím bezvadně vyšla kombinace na jeden dotek a po Zajícově přiťuknutí do třetice Jánoš ve 23. minutě uspěl technickou střelou šajtlí ke vzdálenější tyči.

Ostravskou radost nejprve zchladil zvednutý praporek asistenta rozhodčího, hlavní arbitr Denev se ale vydal situaci přezkoumat k videu a vzápětí Jánošův gól uznal.

Domácí byli po celý první poločas lepší. Vedení mohl pojistit ve 28. minutě Zajíc, ale jeho hlavičku za překonaným Le Giangem z prázdné branky odvrátil Necid.

Hosté toho na útočné polovině moc neukázali a byli spíše nuceni se bránit. Až na dvě nebezpečné situace po rohových kopech Laštůvka nemusel řešit žádnou obtížnou situaci. Trenér Klusáček se proto poněkud netradičně už tři minuty před půlí pokusil probudit svůj tým dvěma střídáními najednou.

Jenže hned po obrátce bylo všechno jinak. Necid si po žluté kartě z nastavení první půle hned v úvodu té druhé pomohl ve výskoku v souboji s Tetourem loktem, během dvou minut hry dostal druhou kartu a ve 47. minutě zamířil předčasně do sprch.

Ostrava v přesilovce stále měla více ze hry a druhý gól mohl přidat v 58. minutě De Azevedo, ale ve skluzu po Zajícově sklepnutí zblízka těsně netrefil síť. Bohemians mohli v oslabení soupeře překvapit v 62. minutě, Osmančík se uvolnil ve vápně, ale Laštůvku neprostřelil.

Baník se s blížícím se závěrem začal strachovat o výsledek, jelikož druhou branku nepřidal z brejku ani De Azevedo. Jeho bombu vytlačil nad Le Giang.

Hosté byli v závěru i v deseti iniciativnější a tlačili se dopředu. Poslední minuty se dohrávaly v husté mlze.

11. kolo první fotbalové ligy:

Baník Ostrava – Bohemians Praha 1905 1:0 (1:0)

Branka: 23. Jánoš. Rozhodčí: Denev – Hájek, Matoušek. ŽK: Svozil, Potočný – Necid, Köstl. ČK: 47. Necid. Bez diváků.

Sestavy:

Ostrava: Laštůvka – Fillo, Svozil, Stronati, Fleišman – Jánoš, Tetour (84. Jirásek) – De Azevedo (84. Buchta), Mena (76. Kuzmanovič), Potočný (84. Azackij) – Zajíc (64. Tijani). Trenér: Kozel.

Bohemians: Le Giang – Schumacher (81. Keita), Köstl, Hůlka, Vondra – Vaníček (72. Vacek), Ljovin, Květ (42. Novák), Jindřišek (72. Bederka), Hronek (42. Osmančík) – Necid. Trenér: Klusáček.

„Vybrali jsme tým, jemuž věříme a který se bude prát o ten nejlepší možný výsledek,“ řekl v on-line rozhovoru Mlejnek. „Každé takové zúžení není příjemné pro hráče a ani pro trenéry, ale je to součást té trenérské práce. Nemohu říci, že jsme měli úplně jasno, pár otazníků jsme museli dořešit,“ uvedl třiačtyřicetiletý kouč.

„Všichni hráči přípravný kemp ve Vyškově odpracovali v rámci svých možností. Rozhodování bylo složité a jedním z hlavních kritérií byla aktuální forma hráčů,“ komentoval Mlejnek zúžení týmu, do něhož se nevešlo patnáct hráčů ze širší nominace.

Nominace české reprezentace na juniorské MS v Edmontonu:

Brankáři: Nick Malík (Frýdek-Místek), Jan Bednář (Karlovy Vary), Lukáš Pařík (Benátky nad Jizerou),

obránci: Michael Krutil, Šimon Kubíček, Daniel Poizl (všichni Litoměřice), Martin Haš (Benátky nad Jizerou), David Jiříček (Plzeň), Karel Klikorka (Mladá Boleslav), Radek Kučeřík (Přerov), Jiří Suhrada (Zlín), Stanislav Svozil (Kometa Brno),

útočníci: Filip Koffer, Martin Lang, Pavel Novák, Filip Přikryl, Jaromír Pytlík, Michal Teplý, Matěj Toman (všichni Litoměřice), Adam Najman, Jakub Rychlovský (oba Liberec), Martin Beránek (České Budějovice), Michal Gut (Sokolov), Jan Myšák (Litvínov), Adam Raška (Frýdek-Místek), David Vitouch (Sparta Praha), Radek Mužík (Lulea/Švéd.), Ondřej Pšenička (Waterloo/USHL).

Aktualizováno před 2 minutami

Skeletonistky odjely na olympijské dráze dvě jízdy, ale ta první byla kvůli nafoukanému sněhu později anulována jako neregulérní. Fernstädtová v ní byla devátá, zrušené kolo ovládla vítězka prvních dvou závodů SP Flocková.

„Bylo to správné rozhodnutí. Myslím, že by to jinak nebylo fér,“ konstatovala česká závodnice v nahrávce pro média. „V prvním kole pořadatelé nečistili dráhu po každé třetí jízdě, což byla chyba. Čistili na začátku, pak na konci, ale uprostřed ne. I proto se pak muselo první kolo anulovat,“ vysvětlila.

Ve druhé jízdě se Fernstädtová mírně zlepšila na startu a zajela stejný čas jako Němka Hannah Neiseová. I ve třetím závodě sezony se vešla do první desítky, v lotyšské Siguldě byla na úvod čtvrtá a posléze desátá.

„Jsem hodně spokojená. Měla jsem dobrou první jízdu a do té druhé jsem šla s dobrým pocitem. Naštěstí se mi taky povedla. Na Innsbruck je tenhle výsledek super,“ radovala se Fernstädtová. Spokojená je i s šestým místem v průběžném pořadí. „To je úplně super. Ani jsem nečekala, že na tom po Innsbrucku budu takhle dobře,“ řekla.

Nikitinová zajela druhou jízdu perfektně a zvítězila o 28 setin před Nizozemkou Kimberly Bosovou. Flocková udržela vedení v seriálu SP díky třetímu místu, které obsadila společně s Němkou Tinou Hermannovou.

Závod vedle neregulérního prvního kola poznamenal i incident Katie Tannenbaumové z Panenských ostrovů, která při své jízdě narazila do koštěte, které pořadatelům spadlo na trať. „Byl tam celkově trochu zmatek. Nejenže první kolo bylo nefér kvůli počasí, ale Katie spadlo na trať koště, což by se nemělo stávat, protože je to strašně nebezpečné. Doufám, že se jí nic nestalo,“ strachovala se Fernstädtová.

SP v jízdě na skeletonu v Innsbrucku (Rakousko) – závod byl zkrácen na jednu jízdu:

1. Nikitinová (Rus.) 53,74, 2. Bosová (Niz.) -0,28, 3. Flocková (Rak.) a Hermannová (Něm.) obě -0,45, …8. Fernstädtová (ČR) -0,84.

Průběžné pořadí SP (po 3 z 8 závodů): 1. Flocková 650, 2. Bosová 620, 3. Nikitinová 587, …6. Fernstädtová 496.

Grand Prix Vietnamu se měla poprvé jet letos dubnu, ale kvůli pandemii koronaviru byla podobně jako několik dalších závodů zrušena. V předběžném kalendáři na rok 2021 Hanoj chybí a pro termín 25. dubna hledá vedení seriálu náhradní místo.

„Bez Chunga není budoucnost závodu v Hanoji příznivá,“ řekl agentuře AFP zdroj z prostředí vietnamské politiky. Vláda dala vedení F1 údajně najevo, že má jiné priority než Grand Prix, například nadcházející volby či zvládnutí koronavirové krize.

V Třinci zažíváte vskutku vydařený návrat na lavičku. Jak jste po dvou měsících spokojený s tím, co jste s týmem dokázali?

Jsem rád, že jsem se na lavičku mohl vrátit. Děkuju Třinci za důvěru, kterou jsem dostal. V tabulce jsme se posunuli tam, kam jsme všichni chtěli, což mě těší. První zápas s Hradcem jsme těsně prohráli 1:2, moc nám nevyšel. Nicméně od té doby jsme se zvedli po herní i taktické stránce, za což jsem nesmírně rád.

Vás osobně rychle znovu pohltila trenérská práce?

Ano, ano, absolutně. Neměl jsem s tím žádný problém a rád jsem tu výzvu přijal. Fotbal je můj život, takže být znovu v dění mě naprosto naplňuje.

Překvapilo vás, jak brzy jste s týmem, který jste přebíral bez bodu a se skóre 3:12, najeli na bodovou šňůru? Po porážce od Hradce Králové přišla remíza, pak čtyři výhry a na závěr podzimu dvě plichty.

Určité otazníky tam byly, hlavně kvůli pandemii. Po mém příchodu jsme trénovali individuálně nebo po skupinách, až po delší době jsme mohli být spolu. První zápas mi navzdory porážce ukázal charakter hráčů. Kdo má jaké kvality, kdo by kde měl hrát. Začali jsme pracovat na systému i mentální stránce. Kluci začali plnit, co jsem od nich chtěl, a spojili to se srdíčkem. Ve velmi nepříjemné situaci, kdy jsem přicházel do enormně ohroženého klubu. Teď přijdete jako mesiáš, který by měl mávnout tím proutkem. Jsem rád, že jsem to vzal za správný konec a přesvědčil jsem kluky, aby si více věřili a aby věřili mně.

Remízy z posledních dvou zápasů proti Chrudimi a v Prostějově ovšem mohou mrzet. S Chrudimí jste doma ztratili náskok 2:0, na Moravě jste přišli o vedení 2:1 až v poslední desetiminutovce.

Je to tak, ale i přesto k tomu mám obrovskou pokoru. Pomalu nám začali vypadávat hráči základní sestavy. V Prostějově nám chybělo šest hráčů ze základu a při rozcvičce se zranil kapitán Jakub Habusta. Jak to kluci nakonec zvládli, to mi znovu potvrdilo jejich charakter.

Bylo potřeba i tuto bojovnost v hráčích probudit? Po příchodu jste asi nalezl zkroušenou kabinu po špatném startu do soutěže.

Když na vás lehne deka, je to hrozně těžké. Kluci nejsou vůbec špatní, mají docela dobré návyky, ale bylo třeba do nich dostat taktickou stránku. V některých případech se pohybovali úplně nesmyslně. Tam, kde vůbec neměli být. Zdálo se mi, že tady hráči bojovali sami proti sobě. Naopak když teď vidím, jak žije s klukama na hřišti i střídačka a zároveň obráceně, můžu bilancovat, že jsme na správné cestě. To je ta zdravá konkurence, ne agresivní.

Po výhře 1:0 v Ústí nad Labem jste mluvil o tom, že jste týmu vtiskl identitu kober, které v pravý moment uštknou. Jak to vzniklo?

(úsměv) Vzniklo to před zápasem proti Žižkovu. Hráči se před utkáním motivují hudbou, mají to rádi. Slyšel jsem tam nějaké píšťaly a říkal jsem jim: „Co to je? To teď na nás z koše vyletí nějaké kobry?“ Brankář Jirka Ciupa se o hudbu stará, tuhle písničku tam dal a na základě toho vznikly kobry. Když se kobra cítí ohrožena, dokáže bleskově zaútočit a zase se stáhnout zpátky, aby bránila sama sebe. A to se mi přesně hodilo do taktiky. Po mančaftu jsem chtěl, abychom dokázali zaútočit, uštknout a zase se brzy stáhnout. Takhle vznikly kobry a ty s námi jedou.

Při čtyřech výhrách v řadě nedostal Třinec ani gól. To je ono? Hlavně poctivě dozadu a v pravý moment přidat ofenzivní nadstavbu?

Zjistil jsem, že nemáme typy hráčů jako top týmy v druhé lize, abychom hráli fotbal. My máme kluky bojovníky, kteří musí makat a budou plnit pokyny po taktické stránce. Jsme v Třinci, máme ocelová srdce a hrajeme fotbal, který je účelný, který bolí a který hlavně přináší body. Klepu na dřevo, že je ta cesta úspěšná. Nebudeme tuto taktiku měnit ani na jaře, našemu mančaftu absolutně sedí.

Jaký dojem na vás udělala druhá liga, ve které trénujete poprvé?

Nebyla to pro mě zase tak velká neznámá, protože jsem druhou ligu sledoval i dříve. Koukal jsem v televizi na Žižkov nebo Hradec, v minulé sezoně hodně na Pardubice. Druhá věc je pak být v samotném dění a musím říct, že druhá liga má svou kvalitu. Její mužstva to dokazují v poháru. Líbí se mi, že je to odrazový můstek pro mladé hráče s ligovou perspektivou, kteří zároveň přebírají zkušenosti od starších kluků, pomalu končících s fotbalem. Je to velký přínos pro celý náš fotbal.

V Třinci máte hráče, kteří by mohli jít do nejvyšší soutěže?

Absolutně. Když budou na sobě pracovat a budou mít trpělivost, pak tu šanci mají. Musí pořád makat.

Někteří třinečtí hráči okusili mládežnické reprezentace a kupříkladu devatenáctiletý Lukáš Cienciala si získává místo v základní sestavě.

Je to pravda. Nerad jmenuju hráče, řekl jste to sám. Ale jsou tam i další adepti, kluci, které znám z Karviné. Máme tam hráče na hostování, bude pro nás základ, abychom udrželi kádr pohromadě.

Lehce v nadsázce, tabulka se po podzimní části zamíchala tak, že máte momentálně blíže dokonce k prvnímu Hradci než k poslednímu Vyšehradu. Kam až se budete chtít s Třincem vytáhnout?

Nechte toho. Nechte toho, prosím vás! (úsměv) Absolutně mě nerozhodíte, v tomhle mám absolutní pokoru, a dokud nebudeme mít počet bodů k tomu, abychom byli zachráněni, tak se mě na tohle vůbec neptejte. Půjdeme od zápasu k zápasu, hned na začátek jara se budeme chtít od sestupových příček vzdálit v Blansku.

Překvapilo vás, kolik lidí se chodilo v Třinci na fotbal dívat, byť na stadion oficiálně nemohli? Za plotem jich i při mrazu stály desítky.

Říkám jim plotaři, jsou úplně suproví. (smích) Stadiony typu, jaký máme v Třinci, mají v tomto směru velkou výhodu, lidé zpoza plotu vidí. Nicméně už se těším, až přijdou na tribunu, k fotbalu to neodmyslitelně patří.