Nedávno jste říkal, že umístění v nejlepší čtyřce je pro vás nadplán. Teď jste v procentuální úspěšnosti dokonce třetí, čím to je?

Stavíme pořád na tom samém, na důsledné obraně v našem pásmu a co nejrychlejším přechodu do útočného. Mužstvo se buduje čtyři roky a vypadá to, že každý rok se nám daří to posouvat dál. Sestup, který před třemi a půl lety přišel, klubu paradoxně nejvíce pomohl. Mladí hráči, tvořící dnes kostru týmu, si na své role zvykli v první lize, což by v extralize asi nezvládli. Po návratu jsme se zachránili s odřenýma ušima, ale už minulá sezona ukázala, že nemusíme hrát jen o příčky, které by odpovídaly našemu rozpočtu, ale že můžeme být výše.

Před dvěma týdny jste v Mladé Boleslavi prohráli 4:11, ale byla to jediná porážka za posledních jedenáct zápasů. Přesto, viděl jste na hráčích, že od té doby zase přidali? Máte teď šňůru pěti vítězství.

Samozřejmě jsem to viděl. Znovu říkám, kostra mužstva si pamatuje špatné časy a nikdo nechce dopustit, aby opět přišly. Hráči si tím prošli, teď si všeho o to více váží a každé naše zaváhání chtějí okamžitě napravit. Aby se pohoda držela dále. Jsem za hráče rád, že si to užívají, a vyjma jednoho zápasu, kdy nám to ulítlo, předvádějí to, co předvádějí.

Ten debakl jste si vyříkali v klidu?

Tím, že se nám jinak dařilo, vyříkali jsme si to až za dva dny. Hráči po tom zápase v Mladé Boleslavi měli ve středu volno, hlavy pak vždy vychladnou. Nebyl důvod dávat žádné pokuty. Mužstvo šlapalo, jednou to ustřelilo. Vůbec nemělo cenu dělat nějakou dusnou atmosféru, i přes tu prohru jsme drželi čtvrté místo. Nebyl důvod k žádné panice a tlaku, který bychom na sebe vytvořili.

Dalším důvodem, proč jste tak vysoko, může být vyrovnanost kádru. Nejproduktivnější hráč Energie David Kaše (4+9) je až na 27. místě v kanadském bodování extraligy.

V předchozích sezonách to táhla hlavně první lajna, ovšem každý rok se nám daří mužstvo na všech postech vhodně doplnit, vzhledem k systému, který hrajeme. Zlepšují se i ostatní lajny a po odchodu Tomáše Rachůnka s Dávidem Grígerem nám nezbývalo nic jiného než vsadit na to, že to mužstvo bude vyrovnané. V minulosti jsme to tak neměli, proto jsme také hráli dole.

Upřímně, nečekal jste, že díra po odchodu Rachůnka s Grígerem do Liberce bude větší? Byl jste z jejich rozhodnutí docela rozmrzelý.

Čekal to každý, nejen já. I když to mužstvo znám. Nečekal jsem, že by nás to ovlivnilo tak, abychom spadli zase někam dolů, ale to, že to vůbec nebude znát, že dokonce budeme hrát ještě lépe a v tabulce budeme výše, to překvapuje úplně všechny. To si musíme přiznat. Hráčům za to patří velký dík.

A při pohledu na tabulku vás může hřát vaše pozice oproti Liberci.

No… řekli jsme si i před zápasem proti Liberci, že nebudeme hrát proti Grígerovi s Rachůnkem, ale že hrajeme jako Energie proti Liberci. Více to hecují jen média, v hokeji dnes daleko více než dříve hráči přestupují mezi kluby, není to tak, že by dvacet let hráli na jednom místě. S klukama jsme se rozloučili úplně v klidu, a dokonce jsme jim řekli, že se kdykoliv mohou vrátit. A Liberec bych zatím rozhodně neodepisoval.

Je pro vás příjemným překvapením, jakým přínosem jsou Kaše a Jakub Lauko (3+3), kteří jinak teprve bojují o své místo v NHL?

Příjemné překvapení pro mě je to, jak vystupují a jak trénují. Každý hráč, který je draftovaný do NHL, nějakou kvalitu musí mít, ale tito kluci ještě nikdy nebyli v roli, aby táhli dospělé mužstvo. Není jim 25 nebo 30 let. Klobouk dolů před nimi, jak se s tím perou. Jak ta sezona postupuje, zvykají si na tu roli více a více. Mají vysoký ice-time, chodí na led při rozhodujících a krizových momentech. Nejde to ze dne na den.

Je podle vás možné, že zůstanou celou sezonu?

Moc se tím nezabýváme, jsou to věci, které nemůžeme změnit. Podle mě se farmy NHL nerozjedou, takže nějaký předpoklad tady je. Samozřejmě ale klukům za to, jak hrají, jak se chovají v kabině a jak vystupují navenek, přeju, aby NHL hráli.

Výraznou osobností týmu je také dvacetiletý obránce Libor Zábranský mladší (5+2). Liší se svou živelností a tím, jak je na ledě vidět, od svého táty Libora, bývalého obránce a dnes šéfa brněnské Komety?

Je to úplně jiný typ hráče, o tom žádná. Mladý Libor je velmi ofenzivní hráč, na dvacítkách tolik gólů nedáte náhodou, to se žádnému našemu bekovi nepodařilo (Zábranský ml. vstřelil před rokem na domácím MS juniorů v pěti zápasech čtyři branky, pozn. red.). My jsme přesně klub, který by mu mohl sedět, aby tady ve dvaceti letech své přednosti rozvíjel. Něco jiného je hrát za velkoklub, anebo u nás v regionálním klubu, kde když občas něco pokazí, nic se neděje. Má vedle sebe zkušeného Lukáše Pulpána, jenž ho trochu usměrňuje. Prostor u nás má, jsem strašně rád, že Libor na svých přednostech dál pracuje.

Před lety jste si ho jako velmi mladého hráče vytáhl coby kouč do juniorky v Kometě. Teď můžete posoudit, jaký posun udělal.

Hodně mu pomohla Kanada, tam byl stěžejní hráč, měl vysoký ice-time a musel se prát se silnějšími a většími hokejisty. Tam se vyhrál, získal sebedůvěru a bylo otázkou času, kdy se probudí tady. Jsem rád, že to nakonec bylo rychlé, i když musíme si přiznat, že v prvních zápasech nehrál dobře.

Pociťujete teď v nahuštěném programu extraligy výhodu v různém spojování více zápasů z geografického hlediska? Ubylo vám díky tomu cestování?

Je fajn, že mezi kluby teď v tomto panuje solidární atmosféra. Vycházíme si navzájem vstříc a těmi tripy se to snažíme hráčům ulehčovat. Jinak je to cestování pro ně hrozné, když se hraje třikrát v týdnu. Zvlášť my, Třinec, Vítkovice nebo Litvínov to máme šílené.

Bavíme se spolu v pondělí. V neděli jste hráli v Pardubicích, v úterý vás čeká duel ve Zlíně a teď máte po tréninku na ledě v Brně. Takhle to s výpomocí od Komety praktikujete běžně?

Ano. Z Pardubic nemělo cenu jezdit do Karlových Varů. Hráči by byli v posteli někdy v půl druhé, ráno musíte odtrénovat a zase bychom hned jeli do Zlína. Místo toho jsme v neděli už v deset večer byli v Brně, hráči se v klidu vyspali, díky vstřícnosti Komety jsme mohli potrénovat a do Zlína pojedeme až v den zápasu. Máme to založené hodně na tréninku, nechceme tréninky obětovat kvůli cestování.

Kvitují hráči, že se teď skoro pořád hraje?

Je to takový kalup, že hráči o tom už ani nepřemýšlejí. Jsou v kolejích a jedou jako tažní koně. Od příštího úterý bude pauza, už to trochu máme v hlavě, že by hráči dostali dva dny volna. Jinak ale nemáte čas na nic jiného než se připravit na další zápas. Jde to v rychlém sledu.

Norma Durangová z provincie La Pampa představila kongresu projekt bankovky v hodnotě 1000 pesos (zhruba 250 korun), na jejímž líci by měla být Maradonova podobizna a na rubu zobrazení jednoho z jeho slavných gólů proti Anglii ve čtvrtfinále mistrovství světa v Mexiku 1986.

Jeden z nejlepších fotbalistů historie Maradona zemřel v šedesáti letech 25. listopadu na srdeční selhání. V Argentině měl status národního hrdiny a patří k nejslavnějším postavám v historii země.

„Nechceme pouze uctít našeho hrdinu, ale také máme na zřeteli ekonomickou stránku věci. Myslíme si, že když k nám přijedou turisté, budou si chtít svého ‚Maradonu‘ odvézt domů,“ uvedla senátorka Durangová.

Není jasné, jaký z gólů proti Anglii by se měl na bankovce objevit. Maradona nasměroval Argentinu k vítězství 2:1 nad rivalem z Evropy dvěma brankami, jež se nesmazatelně zapsaly do sportovní historie. Nejprve překonal brankáře Petera Shiltona úmyslnou rukou, kterou později označil za „boží“, a krátce poté předvedl úchvatné sólo z vlastní poloviny hřiště, jež bylo vyhlášeno nejkrásnějším gólem v dějinách MS.

Myšlenka na zobrazení „boží ruky“ na oficiálním státním dokumentu okamžitě vyvolala u některých Argentinců kritiku, neboť by to mohlo být vnímáno jako schvalování porušování pravidel. „Chceme připomenout Maradonu, v dobrém i ve zlém, protože to je světově nejproslulejší Argentinec,“ uvedla senátorka Durangová, o jejímž návrhu budou zákonodárci rozhodovat na začátku příštího roku.

Současná tisícipesová bankovka zobrazuje argentinského národního ptáka, jímž je hrnčiřík prostý.

„Nemyslím si, že by proti nám stál nějaký protivník, kterého bychom se měli bát. Z losování nejsem zklamaný. Každý ze čtyř soupeřů má své vlastní silné stránky. V nadcházejících měsících nás čeká spousta zápasů a já doufám, že snad s fanoušky na tribunách,“ řekl španělský trenér serveru nieuwsblad.be.

Martínez, který na posledním světovém šampionátu v Rusku dovedl Belgičany ke třetí příčce, se s českou reprezentací potkal v červnu 2017 v přípravném zápase v Bruselu, který „Rudí ďáblové“ vyhráli 2:1. Michael Krmenčík tehdy ve 29. minutě odpověděl na zásah Michyho Batshuayie, po přestávce ale vstřelil vítězný gól Marouane Fellaini. Podle trenéra Belgie se ale Češi od té doby herně zlepšili.

„Česká republika je jako tým srovnatelná s Walesem, spoléhá také na nové talenty. V Lize národů postoupila mezi elitu, její hráči se prosazují v Premier League. Na zápasy s ní už se těším. Ale podcenit se nesmí ani Bělorusové a Estonci, mohou kohokoli zaskočit,“ konstatoval Martínez.

Ještě víc ale vyhlíží duely s Velšany, protože jako hráč i trenér dříve působil v Premier League ve Swansea. „Mám mnoho šťastných vzpomínek na svá léta ve Swansea. Budou to pro mě zajímavé duely, Wales má velmi silný tým,“ řekl Martínez. „Trenér Ryan Giggs pracuje s několika nadějnými chlapci. Máme jim navíc co vracet,“ připomněl trenér Belgie poslední vzájemné měření ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2016, které Velšané vyhráli 3:1.

Wales se kvalifikoval na světový šampionát jedinkrát, v roce 1958. Podle asistenta trenéra Giggse Roba Pageho je nyní opět správná doba pomýšlet na účast na šampionátu.

„V posledních zápasech a v posledních letech jsme ukázali, že se náš tým vyvíjí a zlepšuje. Fotbal ve Walesu jde nahoru, takže do všech zápasů můžeme jít se sebevědomím. Očekávání od fanoušků jsou tentokrát mnohem vyšší po postupu do elitní divize Ligy národů,“ uvedl Page na stránkách fifa.com.

„Myslím, že jsme nedostali špatnou skupinu. Samozřejmě Belgie je favoritem, ale naposledy na Euru 2016 jsme ji porazili a čtyři zápasy v řadě s ní neprohráli. Česká republika je také v dobré formě, vyhrála skupinu Ligy národů, kvalifikovala se na mistrovství Evropy. Celkově můžeme být se skupinou spokojeni, i když všichni víme, že to budou náročné zápasy,“ podotkl asistent velšského trenéra.

Velšané stejně jako Belgičané a Češi vyhráli skupinu Ligy národů, což jim v případě, že ve skupině skončí třetí, dává velkou naději na postup do baráže o MS.

„S touto možností potenciální cesty do baráže počítáme, je to pro nás další bonus do budoucna a může to z nás mírně snížit tlak. Chceme se ale poprat o vítězství ve skupině a tím i o přímý postup na šampionát,“ dodal Page.

Zrovna začalo nastavení nedělního zápasu německé bundesligy a Brémy potřebovaly šturmovat do útoku, aby zkusily dohnat jednogólové manko. Dlouhý odkop soupeře sklepl stoper Omer Toprak hrudí k českému brankáři, který vyběhl asi dva metry před pokutové území. Jenže přiťuknutí bylo příliš slabé, navíc Pavlenka nešel do odkopu nijak důrazně, takže dotírající Wamangituka se zmocnil míče a měl před sebou prázdnou branku a lehký úkol.

Mohl poslat míč do sítě rovnou.

Mohl s míčem doběhnout až před bránu a zavěsit.

Jenže jednadvacetiletý konžský útočník zvolil jiné řešení. 

Z úrovně penalty k čáře míč šnečím tempem kutálel.

Pavlenka vycítil šanci, přestal se před vápnem hádat s Toprakem a utíkal zpátky.

Wamangituka si počkal, až se český reprezentant přiblíží, a pak konečně dokopl balon do brány.

To už se k němu řítil Davie Selke, aby zesměšňující počínaní mladého Afričana pomstil. Wamangituka sice dělal, že on nic, ovšem žlutému trestu za nesportovní chování od rozhodčího neunikl.

Brémy pak ještě ve třetí minutě nastavení snížily na 1:2, ale na bodový finiš už bylo pozdě.

Podívejte se, jak vstřelil Wamangituka vítězný gól:

Málokdo si během hokejové kariéry vydobyl větší respekt. Iginla v NHL nastřádal 1300 bodů a dlouhá léta vedl Calgary coby kapitán. Nedávno vstoupil do Síně slávy.

Ne všichni ho ale na ulici poznávají. V „anonymitě“ kupodivu zůstává i před některými novináři, jak dokázala lokální stanice Boston 25 News.

V nedělní reportáži, která teď baví hokejovou komunitu, informovala o nehostinném počasí ve státě Massachusetts. „Pokud musíte ven, mějte na paměti, že silnice jsou nebezpečné,“ upozornila moderátorka Nicole Oliveriová a předala slovo kolegyni Litse Pappasové.

Ta rozebírala, jak všudypřítomný sníh, déšť a silný vítr komplikují život řidičům. Získala také názory kolemjdoucích, jisté Nancy Nievesové a Jaromea Iginly.

Kanaďan z mrazivé provincie Alberta, který má za sebou stovky rozhovorů, spustil: „Mám rád sníh a zimu, ale tohle už je možná trošku moc.“

Divočina na silnici ho však na rozdíl od druhé respondentky příliš nerozhodila: „Jsme z Kanady, takže to pro nás až tak šílené není. Jsme na to zvyklí a taky máme zimní pneumatiky. Není to lehké, ale pokud nejedete moc rychle, dá se to.“

Iginla zůstal v „anonymitě“ i poté, co televiznímu štábu vyhláskoval své jméno. Nevšedního respondenta si později nevšimla ani moderátorka ve studiu. „Na svou obranu musím říct, že to nebyl můj rozhovor,“ diskutovala pak pobavená Oliveriová na sociální síti. 

Ačkoliv Iginla strávil většinu kariéry v kanadském Calgary, momentálně žije v americkém státě Massachusetts, kde chvíli nastupoval za Boston. Během bohaté kariéry se dvakrát stal nejlepším střelcem ligy a jednou ovládl bodování. Vyhrál mistrovství světa, olympiádu a Světový pohár. Ke Stanley Cupu mu scházela jediná výhra.

Jak je ale vidět, lidé ho přesto nepoznávají na každém rohu.

Není to poprvé, co novináři nevědomky pořídili rozhovor s hokejovou superhvězdou. V roce 2009 ulovila stanice The Weather Network respondenta jménem Roberto Luongo, tehdejšího kapitána Vancouveru. Také on mluvil o počasí.