Začátek vypadal slibně. Tomáš Souček se tlačil dopředu a hned ve druhé minutě měl obrovskou šanci. Jeho ránu hosté srazili na roh, z něhož ale po centru Jarroda Bowena gólově udeřil stoper Angelo Ogbonna. 

I Vladimír Coufal byl v úvodu vidět v pozitivním světle.

Očekávaný duel proti superhvězdě Aston Villy Jacku Grealishovi vyzníval v jeho prospěch. Coufal anglickému reprezentantovi nenechával ani centimetr prostoru a tvrdou, atletickou hrou mu první desítky minut velmi znechutil.

Jenže Grealish našel způsob, jak se Coufalovi vyhnout. Začal si chodit pro míče více do hloubi pole, stěhoval se do středu. A právě tam ve 26. minutě unikl Součkovi a lehce tečovanou ranou vyrovnal.

Villans byli více na míči, nebezpeční, plní pohybu. Hammers nestíhali a zápas se jim vymykal z rukou. Po druhém gólovém úderu, kdy bezprostředně po zahájení druhé půle střídající Said Benrahma našel hlavu skórujícího Bowena, prakticky rezignovali na útočné snahy.

Z jejich hry se stal zběsilý boj o přežití.

Brankář Fabianski chytil spoustu šancí, Ollie Watkins poslal penaltu do břevna a jeho gól v nastavení odvolal videorozhodčí kvůli milimetrovému ofsajdu.

6:16 na střely, 2:6 střely na branku, 3:7 rohy.

„Nehráli jsme dnes vůbec dobře, ale nějak jsme získali tři body a já jsem za to víc než šťastný. Nelíbil se mi první poločas a po pravdě se mi nelíbil ani ten druhý,“ přiznal Moyes s tím, že ho uspokojilo jen prvních pět minut v každém z poločasů.

„Nakonec jsme ale udělali svou práci,“ dodal přece jen smířlivěji.

S čím mohl být spokojen, byla enormní bojovnost jeho svěřenců, v níž vynikali i Souček s Coufalem.

Stačí si pustit poslední čtvrthodinu utkání a sledovat Součka neustále napadajícího, sprintujícího, vrhajícího se do všech soubojů po hlavě. Fotbalově to nebylo ono, ale černá práce znovu na jedničku.

„Hodně se trápil s tím, aby se dostal do hry. Po přestávce byl působivý v defenzivě, odvedl spoustu dřiny, ale jeho přihrávky byly pod jeho obvyklou úroveň,“ napsal v hodnocení server Football.London.

„Jeden z horších zápasů českého záložníka, ale pokračuje v práci tvrdší než odvede většina ostatních. Pokryje strašnou spoustu prostoru,“ dodali novináři z listu Evening Standard. V obou médiích obdržel Souček známku 6.

U Coufala bylo hodnocení rozdílné. Football.London mu dal osmičku, což ho řadilo k nejlepším hráčům týmu společně se stoperem Fabianem Balbuenou, Bowenem a Benrahmou.

„Na Grealishovi udělal excelentní práci v prvních patnácti minutách, donutil oporu Villy chodit si do hloubky pro míče. Neměl moc šancí dostat se dopředu, ale bránil znovu velice pevně,“ zněl popis Coufalova výkonu. 

V Evening Standardu to bylo za 6 z 10. „Těžká noc proti Grealishovi, který ho při několika příležitostech zahanbil. Ale celkově další slušný výkon.“

V hlasování fanoušků o muže zápasu dal klub na Twitteru k dispozici čtyři kandidáty. V úterý dopoledne měl nejvíce hlasů Ogbonna před Fabianskim, Bowenem a Balbuenou.

Sám Moyes se o individuálních výkonech nechtěl bavit. Podle něj bylo jasné, že skvělé výkony z úvodu sezony nemohou trvat věčně.

„Chlapci v mnoha případech hráli nad svoje možnosti, což bylo skvělé. Na tom stavíme, naše sebevědomí tím roste. Dnes jsme vyhráli tak trochu hnusně, ale občas to beru,“ usmíval se skotský manažer. 

Gratulovat si mohl k dalšímu úspěchu. Aston Villa dosud v letošním ročníku na hřištích soupeřů vyhráli všechny tři zápasy a dokonce v nich neinkasovala ani jediný gól.

Moyes si po těžké bitvě oddechl a už myslel dopředu. V sobotu ho čeká pikantní duel proti Manchesteru United, který neúspěšně trénoval od července 2013 do dubna 2014. 

„Musíme hráče lépe připravit a já věřím, že se nám to povede. Musíme hrát o dost lépe, mým cílem je lepší týmový výkon. Ale samozřejmě, že bych bral stejný výkon jako proti Ville, kdyby to bylo za tři body, to se nemusíte bát,“ uzavřel Moyes s typickým úsměvem.

ME v házené odstartuje v Dánsku už za dva dny, ale bez vás. Už jste to dokázala překousnout?

Upřímně jsem s tím počítala už delší dobu. Věděla jsem, že si nebudu moct vzít dovolenou z práce, protože jsem většinu vyčerpala v létě. Máme to teď v práci i kvůli koronaviru složité, už jsem byla dvakrát v karanténě a po ME bych tam musela znovu, což mi vůči kolegům nepřipadá fér. Nevím, jak dlouho ještě budu hrát házenou, dala jsem teď přednost práci. Samozřejmě mě to mrzí a chtěla bych být s holkama, ale je potřeba se na to dívat i z jiné stránky. Házená mě nebude živit věčně.

Jakou práci v Německu mimo házenou děláte?

Pracuju na cizineckém úřadu na tříčtvrteční úvazek. Mám na starosti například turistická víza pro cizince, zároveň jsem taková pomocná síla při vyřizování povolení k pobytu. Zkrátka jsem úřednice, dělám tam, co se dá.

Na úřadu pracujete už od začátku svého působení v Göppingenu? Jak se dá zaměstnání kombinovat s házenou nejvyšší úrovně?

De facto ano, jen jsem na úřadu přešla z jiné pozice. Někdy je to těžké, protože když máme občas zápas ve středu, musíme si s holkama brát z práce volno. Všichni vědí, že hrajeme házenou, ale jen tak nás neuvolní. Nedostáváme úlevy, při plánování dovolené se musíme domlouvat s kolegy, abychom se vystřídali. A není to jednoduché ani z toho pohledu, že čím jsem starší, cítím, že je obtížnější po celém dni sezení v kanceláři absolvovat házenkářský trénink.

Všechny hráčky z Göppingenu chodí mimo házenou do práce?

Ano, a jedna spoluhráčka pracuje se mnou na úřadu. Göppingen není tak velké město, lidé nás na ulici poznávají. Včera jsem s jedním pánem v práci rozebírala, že se nám teď v házené moc nedaří. (úsměv)

Do jaké míry funguje propojení mezi klubem a zaměstnáním hráček?

Klub mi k té práci pomohl. Některé holky pracují třeba u sponzorů, kde si mohou domluvit, že si něco nadpracují, aby pak kvůli zápasu nemusely sahat do dovolené. Ale při mém tříčtvrtečním úvazku je tohle poměrně složité, až tak moc nadpracovat se nedá.

Když se zpráva, že vás z práce neuvolní na ME, bez dalšího kontextu objevila v českých médiích, vypadalo to poněkud zvláštně. Ale zníte, že jste s tím naprosto smířená, že zkrátka pravidla platí pro všechny.

Samozřejmě, delší dobu už přemýšlím, jak dlouho budu ještě hrát. Doteď mi v reprezentaci schází jeden zápas, aby jich celkem bylo 150. Chtěla jsem to odehrát na kvalifikaci v rodné Olomouci, ale den před odjezdem přišlo zranění. Později mi to uteklo kvůli koronaviru, všichni říkali, ať jedu na ME, že si to odehraju tam, ale já už jsem trenérovi říkala, že to v práci bude kritické. Četla jsem pak i různé komentáře lidí na Facebooku.

Co jste tam našla?

Někdo psal, že by dal klidně výpověď, pokud by mohl jet na Euro. Další přidal, že by odjel práce nepráce. V něčem mají pravdu, ale nevědí, jak to mám nastavené. Mně už není 25 let, nemám ambice se na ME třeba ukázat pro zahraniční kluby. Mrzí mě to kvůli holkám, vždycky jsem za národní tým hrála ráda a zvažovala jsem to opravdu dlouho. Řešila jsem to s přítelem, s rodinou, byli jsme v kontaktu s trenérem. Nikdo mi nic nezakazoval.

Bylo to vaše rozhodnutí.

Ano. Možná mi zbývá poslední půlrok v házené a nerada bych přišla o práci. Lidé na Facebooku ještě psali, že se diví, proč taková hráčka musí chodit ještě do práce. Nemusela bych, házená v Německu by mě uživila, ale nejsou to žádné miliony. Přišla jsem do Göppingenu už ve věku, kdy člověk musí myslet na budoucnost. Věděla jsem, jakou má klub filozofii, že tady všechny hráčky pracují. Přemýšlela jsem už dopředu.

V Německu se vám zalíbilo tak, že tam chcete zůstat i po kariéře?

Ano, plánuju to tak. Našla jsem si tady přítele, líbí se mi tady. Jediné minus je, že bydlím 750 kilometrů od Olomouce, kde mám rodinu. Na druhou stranu bez házené bude více času, abych občas přijela.

Je v házené na nejvyšší úrovni běžné, že k tomu hráčka pracuje?

Když jsem dříve hrála v Chorvatsku a Maďarsku, trénovali jsme každý den dvakrát, na nic jiného čas nezbýval. Nedokážu říct, kolik týmů v Německu pracuje, ale myslím, že minimálně na pár dní v týdnu to skoro nikde není problém. S výjimkou klubů, které hrají ještě evropské poháry, tam to asi nebude možné.

S reprezentací jste zažila dva evropské a dva světové šampionáty. Co pro vás znamenalo hrát v národním dresu?

Abych se přiznala, zpočátku jsem si mezi ženami nepřipadala moc vítaná. Bylo to takové „wow, jsem v repre“, ale jako nejmladší mě mezi sebe zprvu tolik nebraly. Když jsem se tam zabydlela, začala jsem si to naplno užívat. Co reprezentaci převzal pan Bašný, byly jsme od začátku skvělá parta. S holkama jsme se na sebe navzájem těšily, měly jsme tam různé akce na stmelení kolektivu, nebylo to jen o házené. Když jsme pak v roce 2012 hrály po dlouhé době na ME, a ještě jsme postoupily ze skupiny, byla to bomba. Reprezentovat znamenalo čest, těžko se s tím budu loučit.

V roce 2017 vyvrcholila éra pod trenérem Janem Bašným postupem do čtvrtfinále mistrovství světa. Vy jste gólem po parádní akci rozhodla infarktové osmifinále s Rumunskem jen pár sekund před koncem, vzpomenete si občas na ten okamžik?

Samozřejmě, dost lidí mi to připomíná. Na MS v Německu jsem se hodně těšila, na fanoušky od nás i z Německa, ale ten turnaj mi vůbec nevyšel. Až na ten gól proti Rumunsku, který mě asi zachránil. (smích) Bylo to neskutečné, máme z toho sestříhané video i s hudbou, které mi pokaždé vžene do očí slzy. Když se na to dívám, mám husí kůži, jako bych znovu byla na tom hřišti. Jednou o tom snad budu vykládat svým dětem.

Video ze zákulisí českého týmu na zmiňovaném MS 2017. Závěr zápasu proti Rumunsku od času 3:30, rozhodující gól Hrbkové od času 6:35.

Jaké šance má česká reprezentace na nadcházejícím ME?

Skupina se Švédskem, Ruskem a Španělskem není nejlehčí, ale která skupina je tam lehká? Vždycky jsme byli za outsidery a překvapili jsme, věřím, že nám ta role zase bude vyhovovat. Je otázka, jestli zůstanou všechny holky negativní na koronavirus, jak se sejde forma. Sice chybí dost hráček, ale jsou tam mladé šikovné holky, které si aspoň zažijí atmosféru ME. Věřím, že se podaří postoupit.

Sám mluví o tom, že pochází z kolotočářské rodiny, možná právě proto jeho fotbalová kariéra připomíná divokou adrenalinovou atrakci. Egon Vůch před lety patřil mezi největší české talenty, díky své rychlosti a výborné technice dostal šanci i v tehdy mistrovské Viktorii Plzeň.

Nyní devětadvacetiletý záložník kope za třetiligovou Jiskru Domažlice a během koronavirové pauzy si přivydělává za pokladnou v supermarketu.

Do profesionálního fotbalu Vůch před deseti lety naskočil v Teplicích a hned v prvním utkání se blýskl gólem. Netrvalo dlouho a na šikovného klučinu začaly chodit nabídky ze zahraničí. Místo lukrativního angažmá ovšem jeho kariéra nabrala sestupný směr. Vůch se rád bavil, rád vymetal diskotéky i herny.

„Tenkrát jsem nakoukl do velkého fotbalu, všichni měli dobré smlouvy, já se jim chtěl rovnat, ale nestačily mi na to peníze. Snažil jsem se je získat hazardem a prohrál je,“ popisoval své začátky v rozhovoru pro iDnes.cz.

I přes všechny životní trable přišla na konci roku životní šance: po Vůchovi sáhl kouč Pavel Vrba a přivedl ho do Plzně, kde podepsal smlouvu na tři a půl roku. Fotbalový průšvihář tak přišel do kabiny, která tehdy byla různými výstřelky pověstná. „Limberskému jsem slíbil, že když se udělá titul, chtěl bych pro tým na zahradě labutě,“ popisoval Vůch.

A právě kvůli dalšímu přešlapu vydržel ve Viktorce necelý rok. Bylo to krátce po excesu Davida Limberského, který pod vlivem alkoholu nabořil své luxusní bentley. Vedení Plzně vyhlásilo nulovou toleranci porušením životosprávy – a o měsíc později byl Vůch přistižen ve večerních hodinách v jedné z restaurací. Okamžitě byl vyřazen z týmu.

Problémy sice rodák z Plzně přitahuje jako málokdo, to ale neznamená, že by měl křivý charakter. Naopak. Před čtyřmi lety začal soud rozplétat korupční kauzu, do které byla zapojena řada fotbalistů. Vůch ale tehdy řekl ne. Nabídce, aby ještě v dresu Teplic ovlivnil pohárové utkání v Domažlicích, odolal.

Její představitelé plánují žádat o zvýšení limitu deseti osob pro sportování amatérů a zrušení problematické povinnosti nošení roušek. Úpravu opatření by ale musela schválit vláda na doporučení ministra zdravotnictví Jana Blatného, který se ke sportování ve vnitřních prostorech staví negativně.

Vláda sice amatérský sport uvnitř formálně povolila od čtvrtka 3. prosince, kdy Česko přejde ze čtvrtého do třetího rizikového stupně, ale už jen nařízením používání roušek ho výrazně ztížila. Ministr Blatný se v pondělí nechal slyšet, že roušky budou povinné minimálně do 12. prosince, kdy končí současný nouzový stav a vláda bude opatření projednávat znovu. Vyzval veřejnost, aby do té doby sportovala pokud možno venku.

NSA vedená Milanem Hniličkou chce zvrátit nejen nařízení o rouškách, ale také předepsaný počet osob. Limit maximálně deseti lidí totiž podle výkladu NSA platí nejen pro tréninky, ale také pro zápasy. To reálně znemožňuje plnohodnotnou přípravu v kolektivních sportech i soutěže. „Budeme jednat o povolení všech členů jednoho týmu pro tréninky a zvýšení počtů pro soutěže, jejichž konání současný stav neumožňuje,“ řekl ČTK mluvčí NSA Jakub Večerka.

Bezprostředně před tím, než se 12. října amatérský organizovaný sport zastavil, byly povoleny soutěže i příprava na ně za účasti maximálně 130 lidí. Do hal ani na stadiony nesměli diváci, ale sportovci nemuseli mít ani uvnitř roušky. Soutěže organizované svazy včetně mládežnických se tak mohly konat. Odborníci varují, že současné zastavení dětského a mládežnického sportu trvající bezmála dva měsíce je pro mladou generaci nebezpečné.

Nová matice opatření pro sportovní aktivity, která upřesňuje obecnou tabulku protiepidemického systému PES, nastavuje i v poměrně uvolněném třetím stupni přísnější režim než ten ze začátku října. NSA se na jejím vzniku podílela, ale konečnou podobu upravila vláda. Vzniklo v ní paradoxní ustanovení, že ve třetím stupni jsou šatny a sprchy otevřené za dodržování určitých režimových opatření, ale v mírnějším druhém stupni by měly být uzavřené.

Do konce roku 2020 Česko podle odhadů vládních představitelů zřejmě zůstane na třetím stupni. Je otázkou, jaký pak bude osud celého systému PES, který i v tom nejmírnějším stupni vyžaduje nouzový stav.

„Bylo to pro mě hodně těžké,“ zavzpomínal křídelník Washingtonu pro oficiální web NHL. „Tak trochu vám to otevře oči. Uvědomíte si, jak důležitá je rodina a vaši nejbližší.“

Před pěti lety si Vrána žil relativně bezstarostně. Jakožto celková třináctka draftu a nejlepší střelec šampionátu osmnáctek měl našlápnuto k zajímavé kariéře. Už dokonce pronikl na farmu Washingtonu, který ho draftoval, ale nakonec strávil většinu ročníku na hostování v Linköpingu, kde dřív hokejově vykvetl.

Právě ve Švédsku přijmul telefonát, na který nezapomene. Nevlastní sestra mu dala vědět, že jejich maminka onemocněla rakovinou lymfatických uzlin. Podezření Jana Vránová pojala, když si při sprchování nahmatala nepřirozenou bulku. Lékaři jich při testech nakonec objevili víc – nejen v podpaží, ale rovněž v krku. Musela následovat operace.

Vránu hned napadlo, že přiletí domů do Česka. 

„Máma mi ale ze všechno nejdřív řekla, že chce, abych hrál. Nechtěla, abych přijel,“ prozradil 24letý střelec.

A tak hrál, zatímco jeho matka sváděla o stovky kilometrů dál mnohem těžší bitvy. Po operaci musela podstoupit chemoterapii, při níž ztratila vlasy. Boj naštěstí vyhrála. Po dvou letech jí lékaři sdělili, že rakovinu už nemá. Pořád ale dochází na pravidelné kontroly.

„Hned jsem věděl, že se vyléčí, protože ji znám. Když jsem v noci ležel v posteli a přemýšlel o tom všem, co se přihodilo, říkal jsem si, že svoji mámu znám a že rakovinu porazí, protože je to vážně silná žena,“ líčil Vrána.

„Hrál jsem hlavně pro ni,“ pokračoval. „I když teď nastupuju za Washington, vím, že se dívá a že jí dělám radost. Zůstává pozitivní a na rakovinu už nemyslí. Prostě je šťastná.“

Vrána o své zkušenosti promluvil v rámci kampaně Hockey Fights Cancer (Hokej bojuje s rakovinou), kterou zámořská NHL pravidelně spouští v říjnu či listopadu už od roku 1998. 

Slavná liga se vždycky na chvíli „oblékne“ do fialové. Rozhodčí nosí na helmě logo kampaně, ligové hvězdy vyjíždí na led ve speciálních dresech a na různých místech se setkávají s obětmi zákeřné choroby. Výtěžek z prodejů uniforem a další příspěvky pak putují přímo na boj s rakovinou. Loni NHL vybrala 3,8 milionu dolarů (přes 80 milionů korun).

Letos osvětu šíří jen virtuálně, příběhy, jako je ten Vránův. Stadiony jsou kvůli koronavirové pandemii zavřené, do nemocnic hokejisté také nemůžou.

„Už jsem se toho účastnil a je to dobrá věc,“ zavzpomínal kanonýr Washingtonu na jednu z dřívějších akcí. „Když s těmi lidmi mluvím na ledě nebo je navštívím v nemocnici, vím, čím si procházejí. Já sám jsem to nezažil, ale máme zkušenost v rodině.“

Momentálně je Vrána znovu ve Švédsku, kde dře na další sezonu NHL, která by měla vypuknout v lednu.

Závěr té minulé mu úplně nevyšel. V play off ani jednou nebodoval. Nicméně před pandemií covidu-19 zářil jako nikdy předtím. V nekompletní základní části si vylepšil osobní maxima na 25 gólů a 52 bodů. Zopakování těchto čísel by mu kvůli končící smlouvě přišlo vhod.