Rozhodčí zabránil gólu v utkání mexické ligy Cruz Azul – Toluca | Video: Youtube.com

Ve šlágru mexické nejvyšší soutěže vedl Cruz Azul už po půlhodině hry nad Tolukou 2:0 a ve 35. minutě mířil za dalším navýšením náskoku.

Luis Romo si naběhl na pas za obranu, obhodil si i gólmana, který proti němu vyběhl na hranici šestnáctky, a zamířil do prázdné brány.

Trefil však jen tyč, od níž se míč odrazil k dobíhajícímu Jonathanovi Rodriguezovi. Ani jeho pokus ovšem do sítě nedoputoval, střelu totiž ukázkově zblokoval rozhodčí Oscar Macias Romo, jenž do centra dění zrovna přiběhl… 

Hráči Cruz Azul se mohli zjevit, obsypali sudího, ale ten byl neoblomný a nařídil odkop od brány.

Pomoc od nečekaného „obránce“ navíc Toluku nastartovala tak, že ještě do poločasu dvěma trefami srovnala skóre.

Po změně stran ovšem Cruz Azul přece jen vstřelil třetí gól, který tentokrát neodvrátil ani arbitr Romo, a po vítězství 3:2 vystřídal Toluku na druhém místě tabulky.

Slavia nečekaně v Teplicích ztratila body v utkání, které je vloženo mezi dva souboje s anglickým Leicesterem v Evropské lize. Na přístupu hráčů by to nemělo být znát, ale z vlastní zkušenosti ze Sparty i z Hamburku vím, že někteří to v hlavě mají. Uvědomují si, že hrají o úplně jiné peníze, o úplně jinou slávu, koncentrace může polevit.

Já osobně jsem to neřešil, vážil jsem si každého zápasu, do kterého jsem mohl nastoupit. Ale u jiných to bylo znát. V Hamburku bylo navíc v šatně více národností, různé charaktery, každá mentalita jiná. Někdo je na sto procent připravený i v přáteláku, jiného nakopnou až velké duely. Jde o to, aby ostatní tyto typy strhli.

Nevyčítal bych trenérovi, že udělal sedm změn. Zápas s Leicesterem je tak stěžejní pro Slavii i celý český fotbal, že bych také sestavu proházel. Nevíme, jaké kdo má šrámy, jak je unaven, navíc na lavičce má takovou kvalitu, že by náhradníci měli duel v Teplicích za normálních okolností zvládnout. Když si však uvědomíme, jak byl těžký terén, k tomu přidáme bojovnost protivníka, tak se to tak sejde.

Slyšel jsem názory, že až Sparta pod trenérem Vrbou třikrát vyhraje, budou ho mít okamžitě rádi, jeho plzeňská minulost bude rázem zapomenuta. To asi bude, ale ve Spartě musí prokazovat své odborné kvality a hlavně mít výsledky dlouhodobě. Tři zápasy jsou pořád málo, i když teď ve Zlíně už to nebyly nervy, ale jasná dominance.

Mluvím se sparťany a připadá mi, že si trošku připustili růžové představy, že jim ztenčený náskok Slavie na osm bodů otevírá cestu za titulem. Tak optimisticky to vůbec nevidím. Pokud Slavia nic nepodcení, nemůže ji nikdo dohonit. Že se nevyhraje, remizuje, to se může stát, ale má kvalitu na to, aby kohokoli porazila a titul v pohodě obhájila. Nevidím mužstvo, které by ji vysloveně dokázalo přehrát. Zní to jako otřepané klišé, ale porazit se může jen sama. Je to jenom na nich.

Posun Slovácka na třetí místo není pro mě překvapením. Když smolně prohrálo doma v konci minulého roku se Spartou, říkal jsem, že tento výsledek mužstvo nezastaví, protože kvalitu má a opět se zvednou. Teď jim to šlape. Příbram pokořilo i v deseti, ale nebyl klasický zápas v oslabení, že bráníš a něco vyjde – protiútok, standardka. Slovácko jasně dominovalo, nebylo vůbec vidět, kdo má početní výhodu. Zaslouží můj obdiv.

Velkou postavou je útočník Jan Kliment, který dává góly. Já jsem však k jeho kariéře trošku kritický, přestup po jednom úspěšném vystoupení na mistrovství Evropy jedenadvacetiletých do německého Stuttgartu byl poněkud nešťastný. Nebyl mentálně ještě připravený, jenom mu to uškodilo. Je dobře, že se s pokorou vrátil, začíná naplňovat předpoklady, které měl. Ale všeobecně, nejde jenom o něj, je škoda, že se vzestup takového hráče zastavil. Já vím, že přišla finanční nabídka, která se neodmítá. Kdyby ale tohle české kluby dělat nemusely, mohli by hráči více vyspět, než půjdou ven.

Opava po třinácti zápasech vyhrála, může ji to nakopnout. Ukazuje se, že se nemá nikdo předem odepisovat. Vyhraje ještě jednou, dvakrát, najednou budou v pozici, o které se jim před dvěma týdny ani nesnilo. Na záchranu chybějí dva body! Zvítězili na půdě silného soupeře, dali si po cestě domů v autobuse nějaké pivko, rozebrali to, zase se nadechli. Hodně jim to pomůže.

Pardubický patriot Jan Jeřábek vstřelil v 37 letech svůj první ligový gól. A ne ledasjaký, hodně důležitý, načal skóre proti Baníku Ostrava. Slovy básníka si může říci, že teď už může skončit. Moc mu to přeju. Já vstřelil v Jablonci gól hned v první ligové sezoně, bylo mi jedenadvacet, jeho pocity jsem nezažil. Ale musí to být pro něj krásné.

Opět došlo ke dvěma střetům, po nichž byli hráči zraněni, odneseni na nosítkách a skončili v rukou lékařů. Smutné je, že vinou spoluhráčů. Pardubický brankář Boháč sestřelil stopera Čiháka, ale nezlobil bych se na něj. Brankář jde hlava nehlava, přes mrtvoly, dostane tak naloženo i spoluhráč. Tak to je, brankář nemůže couvnout. I když si křikne, nemusí ho obránce slyšet, nebo se nemůže už zastavit, myšlenka už proběhla. Převálcuje tě. I mně se to přihodilo, bral jsem to ovšem. Jednou v Hamburku mě nechutně nakopl do zad kolenem Hans-Jörg Butt, německý reprezentant. Hrozná bolest, ošetřili mě, jelo se dál.

Trochu jiná byla situace v Teplicích, kde Mazuch zboural spoluhráče i protihráče. Rána jak z děla. Vždycky, když jde do souboje víc hráčů, trnu, že se může něco takového přihodit. Často to smrdí průšvihem. Mazuch si to v zápalu boje vyhodnotil tak, že do toho půjde, ale konkrétně on je dost zkušený, aby předvídal, že může někoho zranit.

Kladivářský atak nejvyšších příček Premier League pokračuje ve velkém stylu. Svěřenci manažera Davida Moyese vyhráli sedmý z devíti zápasů kalendářního roku, drží čtvrtou příčku a po pětadvaceti kolech jsou dva body nad hvězdnou Chelsea, pět bodů před mistrovským Liverpoolem.

Chvála se snáší na většinu kádru, který v nedělním poledni přispěl ke zdolání týmu Josého Mourinha.

Úžasně chytající Lukasz Fabianski, střelec rozdílového gólu Jesse Lingard, všestranný kapitán Declan Rice, vůdce defenzivy Craig Dawson nebo jeho překvapivě dobrý stoperský kolega Issa Diop.

Čeští reprezentanti ale opět přidali do konečného díla pořádnou dávku svého speciálního koření: bojovnosti, obětavosti a ochoty podstoupit pro tým naprosto cokoli. 

Stále častěji se z ostrovů ozývá: tohle chceme v lize vidět častěji, namísto směšných pádů fotbalových primadon. Když ve druhé půli nedělního derby u postranní čáry přímo před Davidem Moyesem letěl Lucas Moura k zemi po férovém souboji tělo na tělo s Tomášem Součkem, neodpustil si skotský kouč lehký výsměch: „No tak, zase tak slabý přece nejsi.“ 

Jaký rozdíl oproti Součkově přístupu. Běžela 17. minuta, když se český záložník po rohu Spurs srazil hlavou s protihráčem Davinsonem Sánchezem. Utrpěl tržnou ránu, krev mu crčela z obočí, přesto pokračoval ve hře.

Železní muži West Hamu:

„Porovnejte Součka okamžitě vstávajícího ze země s krví po celém obličeji, a Mohameda Salaha vyhazujícího ruce do vzduchu a letícího k zemi jako po zásahu kulky ve chvíli, kdy na něj obránce dýchne,“ neodpustil si jeden z fanoušků Hammers rýpnutí do nejlepšího střelce ligy.

Nadšené ze Součka byly i bývalé hvězdy Premier League v britské televizi.

„Souček je jako lidská hora. Jeho mentalita je na úplně jiném levelu,“ prohlásil ve vysílání Sky Sports někdejší obránce Manchesteru City Micah Richards.

Jeho kolega ve studiu Jamie Redknapp se neváhal připojit: „Vypadá jako terminátor. Způsob, jakým se po takové srážce okamžitě odrazí zpět na nohy, aby pokračoval v bránění, to je přesně to, co chcete mít ve svém týmu.“

Ostatně i David Moyes dobře ví, co v Součkovi má. Důkazem budiž dění po krvavém střetu: Skotův hořký úšklebek i fakt, že hrál kvůli šití Součkova zranění raději šest minut o deseti, než aby sáhl ke střídání. A to mají týmy Premier League nově povoleno střídat hráče se zraněním hlavy mimo rámec třech povolených změn.

Micah Richards a Harry Redknapp mluví o Součkovi:

„Součkova reakce byla velkolepá,“ napsal na Twitter exreprezentant Trevor Sinclair. „Souček vstávající a blokující střelu poté, co mu právě rozrazili hlavu, je vším, co chci vidět od fotbalisty,“ nechal se slyšet bývalý ligový záložník Jamie O’Hara.

Pětadvacetiletý středopolař dostával za svůj výkon vysoká hodnocení, byť šlo v neděli o jedno z těch utkání, kdy byl ve hře spíš nenápadnější. Přednost před útočením dostávala nenahraditelná práce směrem dozadu.

„Souček dal svému týmu všechno, stejně jako Rice. Dělal to ofenzivním hráčům Spurs strašně těžké. Po zranění hlavy navíc ukázal pravého válečníka,“ napsal v hodnocení server Greenstreethammers.com a dal českému hráči známku 9 z 10.

Ve druhém poločase Souček dojal fanoušky ještě sprintem ke kamarádovi Vladimíru Coufalovi, který zůstal po ošklivé srážce s vlastním gólmanem Fabianskim ležet otřesen na trávníku London Stadium. Dokonce to vypadalo, že radí přítomným týmovým lékařům, jak ošetřovat.

Tomáš Souček běží na pomoc Vladimíru Coufalovi:

Oba čeští reprezentanti proti Tottenhamu připravili akci vedoucí k prvnímu gólu Michaila Antonia. A skvěle byl hodnocen nejen Souček, ale i Coufal. Ten zejména za to, jak se vyrovnal s ultimátní hrozbou jménem Son Hung-min.

Korejský blesk se k ničemu vážnějšímu nedostal a nerozšířil tak sezonní bilanci třinácti gólů a šesti asistencí.

„Coufal opět ukázal svou třídu, Sona udržel po většinu zápasu potichu. Pokud si udrží formu, je český obránce favoritem na zisk titulu pro nejlepší podpis sezony,“ hodnotil portál Greenstreethammers.com osmadvacetiletého pravého beka, za něhož West Ham v říjnu pražské Slavii zaplatil pouhých 5,4 milionu liber.

Velkou poklonu oběma českým hráčům, Davidu Moyesovi a vlastně celému West Hamu vystřihl bývalý trenér Tottenhamu, Southamptonu, Portsmouthu, Queens Park Rangers nebo i právě Kladivářů Harry Redknapp.

Ve svém sloupku v deníku The Sun uvedl, že si v soutěži o podpis sezony hraje Moyes svou vlastní ligu. Jako posilu, jež se v rámci celé Premier League nejvíce vyplácí, totiž označil stopera Hammers Craiga Dawsona. Na druhé místo dal Součka a na třetí Coufala.

Redknapp vyzdvihl, že ani zdaleka nejde o hráče, jejichž příchod hlásaly velké titulky, jako například Timo Werner, Edinson Cavani, Thiago Alcantara, James Rodriguez nebo Ruben Dias.

„Moyes ukázal, že je skvělý manažer. Přivedl neznámé, ale naprosto špičkové hráče. Skoro nikdo nedokázal tak vymazat Jacka Grealishe z Aston Villy jako právě Coufal a Souček je neuvěřitelnou hrozbou pro každého soupeře,“ chválil Redknapp.

Oslava Kladivářů po gólu Jesseho Lingarda:

Pastrňákův hattrick u jezera | Video: Asociated Press

Hráči Bostonu přijeli už na zápas dobře naladění, když dorazili v lyžařském oblečení z 90. let. „Byl to Bergyho (kapitána Patrice Bergerona) nápad. Líbil se nám, tak jsme se přidali. Už jen to, jak jsme oblečení sháněli, byla legrace,“ vysvětlil Pastrňák.

Český útočník měl při rozhovoru na sobě lyžařské brýle a novináři se jej zeptali proč. „Poslouchali jsme v kabině Barbie Girl a tančil jsem s nimi. Zničili jste to, když jste si mě zavolali, abych vám odpovídal na otázky. Přišel jsem o tu píseň,“ zlobil se naoko. „Věděli jsme, že si to tady užijeme. Jakmile se ale vhodil puk na led, soustředili jsme se jen na zápas a abychom si z něj odvezli dva body,“ podotkl.

Dobrou koncentraci potvrdil rychlý úvodní gól, Pastrňák se prosadil už po 34 sekundách hry. Byť mu zakončení ztížilo, že Boston hrál v první třetině proti slunci.

„Byla to výzva, ale také opravdová zábava,“ prohlásil k podmínkám Pastrňák, jemuž v přečíslení dva na jednoho ideálně přihrál na pravou stranu Brad Marchand. „Marchy mi říkal, že vůbec neviděl branku, tak si umínil, že bude celou dobu jen přihrávat. Věděl jsem, že to přijde, a snažil jsem se co nejrychleji vystřelit. Samozřejmě je vždy výborné, když dáte gól z prvního střídání,“ doplnil.

Pastrňák se prosadil i v úvodním střídání prostřední třetiny. Desátý třígólový večer v soutěži zkompletoval v 58. minutě a stal se po Tyleru Toffolim druhým hráčem, který dal hattrick v novodobých venkovních utkáních NHL. „Pasta to rozjel. Svým výkonem strhl i ostatní, to jsme potřebovali,“ řekl trenér Bruce Cassidy na adresu českého útočníka, který si připsal čtyři kladné body do statistiky +/- a byl vyhlášen první hvězdou zápasu.

Pastrňák a spol. v lyžařských kombinézách z devadesátých let

O den dříve ovlivnilo zápas u jezera Tahoe ostré slunce, které se podepsalo na kvalitě ledu. Utkání Colorada s Vegas se proto po úvodní třetině přerušilo a dohrávalo se po osmihodinovém zpoždění ve večerních hodinách. Tentokrát žádné potíže nenastaly i díky tomu, že se začátek zápasu posunul. Slunce zapadlo už na konci první třetiny a poté se opět hrálo pod umělým osvětlením.

„Led byl dobrý,“ podotkl Pastrňák. „Líbilo se mi, že jsme si zahráli ve sluníčku i ve tmě pod pod světly, to bylo také úchvatné. Celkově to byla neuvěřitelná zkušenost. Bylo to nádherné. Užíval jsem si každou sekundu,“ dodal k atmosféře zápasu, který se hrál ve výšce téměř dvou tisíc metrů nad mořem. Kluziště se nacházelo padesát metrů od jezera, v pozadí se tyčilo pohoří Sierry Nevady.

Pastrňák si naoko stěžuje, že ho vyrušili od Barbie Girl: