Světová šampionka z vytrvalostního závodu ztrácela i na trati a zaostala téměř o minutu a tři čtvrtě za vítěznou Lisou Theresou Hauserovou. Rakušanka jako jediná vyčistila všechny terče a zvítězila o 21,7 sekundy před Ingrid Landmark Tandrevoldovou z Norska.

Davidová jako světová šampionka měla startovní číslo dva a vyrážela z první řady, ale hned po startu se začala propadat. Na první střelbu přijela až na chvostu pole. „Dvakrát jsem v prvním kole měla s někým kolizi a klekla jsem si na kolena. Bohužel jsem to tam nějak úplně nevymyslela. Jela jsem uprostřed, kde se moc nedalo jet a nešlo se vyhnout, nikdo mě nepustil,“ popsala Davidová České televizi.

Úvodní nulou, což byla na MS její sedmá čistá položka za sebou, se posunula na desátou příčku. Čelo měla na dohled, ale několikasekundové manko smazat nedokázala. Pak dvakrát udělala po jedné chybě a propadla se do druhé desítky. Z té se neposunula navzdory povedené závěrečné stojce.

Čtyřiadvacetiletá Češka bývá obvykle jednou z nejrychlejších běžkyň, ale dnes měla až patnáctý čas s více než minutovou ztrátou na nejlepší Tiril Eckhoffovou. „Musím to s někým zkonzultovat. Nevím, jestli jsem byla tak špatná já, nebo ty lyže, ale bylo to umírání od třetího kola,“ uvažovala.

Celkově hodnotila poslední závod zlatého MS rozporuplně. „Nadšená nejsem, ale zklamaná úplně taky ne. Mrzí mě položky po té jedné ráně. Tu ránu na stojce jsem měla zkusit odložit a znovu najet. Celkově to dneska byla velká škola,“ řekla Davidová.

Vítězná Hauserová získala na tomto šampionátu druhou individuální medaili po stříbru ve stíhačce, navíc pomohla Rakousku ke druhému místu ve smíšené štafetě. Před Pokljukou přitom vyhrála jediný závod Světového poháru. Ze závěrečné položky odjížděla s náskokem 18 sekund před Italkou Lisou Vittozziovou, která musela na jedno trestné kolo.

Vittozziová medailovou příčku neudržela. Přehnala se přes ni trojice Norek. Za stříbrnou Tandrevoldovou se nakonec k bronzu propracovala Eckhoffová, jež ve finiši porazila Marte Olsbuovou Röiselandovou. Eckhoffová sice udělala tři chyby, přesto získala svou šestou medaili na šampionátu v Pokljuce. Neuspěla jen v závodě s hromadným startem, kde byla třiadvacátá.

Mistrovství světa uzavře od 15:15 závod s hromadným startem mužů, do kterého se z českých reprezentantů kvalifikoval pouze Michal Krčmář.

Mistrovství světa v biatlonu v Pokljuce (Slovinsko) – závody s hromadným startem:

Ženy (12,5 km): 1. Hauserová (Rak.) 36:05,7 (0), 2. Tandrevoldová -21,7 (1), 3. Eckhoffová -23,0 (3), 4. Röiselandová (všechny Nor.) -23,6 (1), 5. Vittozziová (It.) -48,9 (1), 6. Preussová (Něm.) -52,6 (2), 7. H. Öbergová (Švéd.) -57,7 (2), 8. Wiererová (It.) -1:05,3 (3), 9. Bendiková (Lot.) -1:14,3 (2), 10. Hinzová (Něm.) -1:21,2 (1), …13. Davidová (ČR) -1:43,7 (2).

Průběžné pořadí SP (po 19 z 26 závodů): 1. Eckoffová 803, 2. H. Öbergová 765, 3. Röiselandová 759, 4. Hauserová 679, 5. Wiererová 639, 6. Preussová 638, …10. Davidová 501, 58. Puskarčíková 44, 61. Charvátová 37, 72. Jislová 21.

15:15 muži (15 km).

Závěrečnou disciplínu světového šampionátu lyžařů v Cortině d’Ampezzo slalom vede po prvním kole nečekaně Rakušan Adrian Pertl. Se ztrátou 14 setin sekundy je druhý Ital Alex Vinatzer a ze třetí příčky zaútočí Nor Sebastian Voss-Solevaag. Z trojice Čechů se do cíle dostal jen Ondřej Berndt a patří mu 27. místo, Kryštof Krýzl a Jan Zabystřan chybovali.

Druhé kolo začne ve 13:30 a oproti zvyklostem pojede v obráceném pořadí jen první patnáctka místo tradičních 30 závodníků. Změna pravidla kvůli měknoucí trati se dotkla i Berndta, jenž ztrácí na Pertla dvě a půl sekundy. „Konečně se mi podařilo dostat se do třicítky a zrovna na dnešní závod dají otáčet jen první patnáctku. To je smůla, ale musíme se s tím smířit,“ řekl České televizi.

Spokojený byl Berndt s tím, že se dostal do cíle. „Ale potom, co jsem dojel a viděl, že ostatní kluci jezdí docela rychle, tak to šlo víc pustit a dostat o vteřinu míň,“ dodal.

Na léto máte v plánu rovnou dvanáct Kempů vítězů pro malé sportovce. To zní jako pořádně nabité prázdniny.

Kromě víkendů nebudu mít ani den volna. Bude to pro nás velký test i do budoucna, kdybychom se chtěli rozšířit po celé republice. Naplánovala jsem to tak, že když se budou dva kempy časově křížit, budou ta místa v dojezdové vzdálenosti, abych stíhala být tam i tam. Věřím, že to půjde.

V roce 2017 jste začali s jedním táborem, v dalších dvou letech byly tři, vloni pět a letos dvanáct. Takže registrujete velký zájem?

Ano, moc nás to těší. Někde máme už třicet přihlášených dětí, jinde dvacet. V nových městech je to zatím slabší, ještě jsme pořádně nezačali s propagací. Především v městech, kde už jsme byli, se nám děti vrací a některé pojedou už čtvrtý ročník. To už o něčem svědčí. Jsme rádi, že můžeme vidět, jaký pokrok udělaly.

Vašeho manžela Adama snad v létě čekají olympijské hry v Tokiu. Jak to tedy bude s jeho zapojením do kempů?

Pevně věřím, že se na olympiádu dostane. Ale až se vrátí, bude nám pomáhat, bude objíždět kempy a bude mít nabitý program. Nicméně to až po olympiádě. Do té doby si myslím, že olympionici ani nebudou v Česku, budou se někde aklimatizovat.

Jak moc se rozrostl tým, který pracuje na organizaci kempů?

Hlavně jsme museli přijmout nové trenéry. Ti, kteří trénovali doposud, budou letos jednotlivým kempům šéfovat. Už vědí, jak to funguje, co je důležité si hlídat. Podle životopisů a pohovorů jsem si vybrala další trenéry. Na jaře, až to vláda dovolí, si je zaškolíme, projdeme si tréninkové plány a budeme ladit přípravu kempů na léto.

Jak se tvoří program pro pestrou cílovou skupinu dětí od šesti do patnácti let, pro které jsou vaše akce určeny?

Mám kolegyni, která má na starosti hry, takové ty celotáborové. I starší děti totiž baví soutěžit a blbnout. Chceme to mít zaměřené tak, aby tábory nebyly jen o sportovní dřině a tréninku, ale i o hrách. Já pak dávám dohromady tréninkový plán, a ten je rozdělený pro tři věkové kategorie. Druh tréninku je stejný, jen se liší intenzitou a objemem.

Takže se snažíte děti zaujmout soutěžní formou?

Také, ale hlavně zábavní. Nechceme je do ničeho nutit, jde o to, aby je to bavilo. Teď je navíc taková doba, kdy doufáme, že děti budou mít velkou chuť do pohybu. Starší děti se už samy chtějí něco přiučit, ale ty mladší je obzvlášť dnes důležité naučit základní pohybovou kulturu.

Vnímáte, že význam vaší aktivity v tomto roce ještě roste? V době, kdy děti nemají tělocvik a řada sportovních oddílů stojí.

Rozhodně. Děti budou podle mě trochu otylejší, pohyb jim určitě chybí. Jsou zavření doma, sedí u počítačů. Jsem ráda, že když teď napadl sníh, bylo vidět, že hodně dětí chodí aspoň bobovat. Nicméně nedokážu si představit mít doma dítě, které bylo zvyklé dvakrát třikrát týdně chodit na tréninky a najednou nemůže dělat vůbec nic. Pro rodiče to musí být špatné, děti jsou pak náladové, nemají se kde vybít. Doufám, že to na kempech prolomíme, a hlavně věřím, že se budou moci uskutečnit.

Máte strach, jaký vliv bude mít sportovní stopka do budoucna?

Talenty budeme mít vždycky, ale udrží se jen ti, kterým to v uvozovkách půjde samo. Jenže ta širší základna hodně prořídne, když se teď vůbec nemůže masově sportovat. Obávám se, že to bude špatné. Přinutit pak děti něco dělat, když si od pohybu odvyknou, bude velmi těžké.

Vnímali jste na kempech, že je těžké děti odtrhnout od telefonů?

Zavedli jsme pravidlo, že je u nás používat nesmí. Protože v prvním roce při prvním obědě hned všechny děti koukaly do telefonu. Zakázali jsme to a dětem to nevadilo. Povídaly si mezi sebou, myslím, že jsme je zaujali. Dařilo se i u těch starších, s nimiž je to v pubertě přeci jen těžší.

Jak se vám tedy s dětmi na kempech obecně spolupracuje?

Většinou jsou to děti, které odmalička sportují, jsou zvyklé na určitý řád a je lehčí s nimi spolupracovat. Jakmile tam byl někdo, kdo to fláká a nic se mu nechce, bylo těžké s ním pohnout. Stávalo se ale jen výjimečně, že by to někdo bojkotoval. Za ty čtyři roky opravdu jen zanedbatelný počet.

Takže kempy jsou vhodné pro děti, které už jsou zvyklé sportovat?

To ano, ale neřekla bych, že výlučně pro ně. Ve Slaném jsme jednou měli holčičku, u které jsem si říkala, že tady musí trpět, protože jsme zjistili, že nemá ráda tělocvik. Po kempu za námi přitom přišla maminka, že to dceru hrozně bavilo a chce se přihlásit do sportovního kroužku. Pak se jako jedna z prvních hlásila na další ročník. Těší nás i takové případy, kdy u nás někdo ke sportu teprve přičichne a nadchne ho to. Je potřeba říct, že na děti nahlížíme individuálně. Když se někdo trápí, snažíme se mu aktivitu přizpůsobit.

Starší děti zvyklé sportovat pak musí být nadšené, když mohou na kempech pracovat se sportovci, které znají z televize.

Snažím se, aby byl na každém kempu nějaký sportovec a ukázal jim svůj trénink. Vloni byly děti nadšené z MMA, Kristýna Pálešová jim předvedla gymnastiku. Chceme dětem ukázat škálu sportů. Nejsme atletický kemp, ale sportovní, a chceme dát dětem základy, kterém jim často chybí.

Na předchozích Kempech vítězů se ukázali třeba dálkař Radek Juška nebo koulař Ladislav Prášil, vy jste zmiňovala Kristýnu Pálešovou. Na koho se mohou těšit budoucí účastníci letošních táborů?

Ještě je to v jednání, ale chtěla bych olympijské medailisty. To může být v době olympiády trošičku problém, protože ti, které znám, pořád sportují. Už vloni jsem se domlouvala s Andreou Sestini Hlaváčkovou a s Davidem Svobodou, takže je oslovím znovu, zda by mi kývli. Dále budu muset zkusit i starší sportovce, například i ze zimních sportů. Máme letos na kempech olympijské téma, snad tedy olympiáda bude, a také proto bych chtěla hosty, kteří by dětem ukázali olympijské medaile.

To by asi zapůsobilo jako jistá dávka motivace, viďte?

Ano. Když děti vidí medaile, jsou z toho unešené. Ale pak jim člověk musí dodat, jaká dřina za tím je a co všechno tomu musí sportovec obětovat…

Na kempech se vedle fyzické stránky zaměřujete i na tu mentální, zároveň se tam děti učí angličtinu. Mohla byste to rozvést?

Ano. K té mentální stránce bych zmínila, že spolupracujeme s koučem Honzou Mühlfeitem, na jehož přednášku jsou zváni všichni rodiče. Mají to v ceně kempu. Mohou u toho být i děti a Honza zaměřuje své povídání nejenom na sport, ale i na školu. Je to opravdu přínosné. Angličtinu jsme zařadili do času po obědě, snažíme se děti něco naučit zábavnou formou. Bohužel si myslím, že angličtina je v Česku pořád docela zanedbávaná.

Atletickou kariéru jste ukončila v listopadu 2017, ale skoro hned jste se vrhla do mnoha projektů. Vedle těchto kempů pro děti vedete i další podobné aktivity, například pro maminky. Našla jste se v této sféře?

Hodně mě to baví. Akorát se letos trochu bojím, jak to všechno zvládnu. (smích) Beru s sebou i Evelinku, protože babičky pořád hlídat nemohou. Jinak jsme chtěli vedle kempů otevřít i vlastní akademii v Praze. Ale teď na to není vhodná doba, když děti nemohou ani sportovat.

Vaše dcera Evelin oslaví na jaře třetí narozeniny. Už byste ji ráda zapojila do nějakého pohybového kroužku pro nejmenší?

Už jsme přemýšleli o gymnastice, jenže teď to nejde. Už by to ale bylo potřeba, ona chce pořád běhat. Když jsme venku, pořád musíme utíkat. Má ráda překážkové běhy, pohyb potřebuje. Doma nám skáče po hlavě, dělá kotrmelce. Směju se, že na kempech to bude dětem za několik let všechno ukazovat sama. Dívá se na trenéry, okoukává to a sama se učí. Na druhou stranu jí nic nechceme nutit.

Za 18 minut proměnil všechny čtyři střelecké pokusy z pole i oba trestné hody. Ke stoprocentní střelbě přidal dva doskoky, čtyři asistence a blok. Trápí se naopak obhájce titulu Los Angeles Lakers, kteří v repríze posledního finále podlehli Miami 94:96. Z posledních čtyř zápasů prohráli již potřetí.

Chicago vítězstvím uhájilo devátou příčku ve Východní konferenci zajišťující předkolo play off a drží se v kontaktu s týmy před ním. Zasloužil se o to zejména Zach LaVine, který potvrdil roli nejlepšího střelce týmu s 38 body. Za celý zápas minul jen pět z 20 střel. Dalších pět hráčů mělo dvouciferný počet bodů a to včetně Satoranského.

Český rozehrávač po příchodu na hřiště předvedl vydařený nájezd skrz celou obranu soupeře a nezastavili ho ani dva blokující obránci. Vzápětí pěknou přihrávkou nahrál LaVinovi na smeč a přidal těžkou střelu přes obránce. Pomohl tak nastartovat klíčový únik, který už Sacramento nedotáhlo. V poslední čtvrtině pak přidal další střelu přes blokujícího protihráče.

Na Chicago už v tabulce dotírá Miami. Po slabém vstupu do sezony se začíná rozpomínat na výkony z minulého roku, což potvrdilo i výhrou nad Lakers. Dvakrát sice přišlo o dvouciferné vedení, ale v koncovce se Lakers nepovedlo využít šanci na prodloužení. Heat totiž osm vteřin před koncem ztratili míč, pak však dobře zdvojili LeBrona Jamese, který musel přihrát volnému Alexovi Carusovi, ten však dlouhou střelu za dva body minul.

Miami se při absenci pivota Lakers Anthonyho Davise mohlo zaměřit na obranu Jamese a třetí nejlepší střelec historie se tak trápil. Sice dal 19 bodů, ale s úspěšností střelby jen 33 procent. Miami v útoku táhli Kendrick Nunn s 27 body a Jimmy Butler s 24 body.

Basketbalisté Golden State i bez své nemocné hvězdy Stephena Curryho sahali po výhře nad Charlotte, v koncovce však neudržel nervy Draymond Green. Devět vteřin před koncem bojoval o míč s Gordonem Haywardem a chtěl rozskok, sudí však viděli, že si hráč Hornets vzal time-out a přidělili míč jemu. To Greena naštvalo natolik, že dostal dvě technické chyby a byl vyloučen. Terry Rozier pak dvěma trestnými hody srovnal skóre a v poslední vteřině zajistil Charlotte vítězství 102:100. V zápase dal 36 bodů.

„Draymond překročil hranici. Máme rádi jeho vášeň a energii a bez něj bychom nebyli týmem, jakým jsme. Ale to mu nedává oprávnění překračovat hranice. On to ví a omluvil se, ale ještě to s ním budu soukromě řešit,“ řekl trenér Warriors Steve Kerr.

Phoenix zvítězil 128:97 nad Memphisem i díky klubovému rekordu v podobě 24 trojek. Rozehrávač Suns Chris Paul se dostal na 6. místo historického pořadí v asistencích, když se 9891 přihrávkami dostal před legendu Oscara Robertsona. Pro Suns to byla osmá výhra z posledních devíti zápasů.

NBA:

Charlotte – Golden State 102:100, Chicago – Sacramento 122:114 (za domácí Satoranský 10 bodů, 4 asistence, 2 doskoky), LA Lakers – Miami 94:96, Memphis – Phoenix 97:128, Portland – Washington 111:118.

Američan Ram tak nezískal letos v Melbourne druhou trofej, poté co v sobotu ovládl s Barborou Krejčíkovou smíšenou čtyřhru.

Pětatřicetiletý Polášek se dnes stal prvním slovenským grandslamovým šampionem mezi muži. Dodig se dočkal druhé trofeje z grandslamů po šesti letech, v roce 2015 dobyli s Brazilcem Marcelem Melem antukové Roland Garros.

Tenisový grandslamový turnaj Australian Open v Melbourne (tvrdý povrch, dotace 80 milionů australských dolarů):

Muži:

Čtyřhra – finále:

Dodig, Polášek (9-Chorv./SR) – Ram, Salisbury (5-USA/Brit.) 6:3, 6:4.