V Rapperswilu jste nedávno prodloužil smlouvu o dva roky, na jejím konci vám bude 37 let. Dohrajete kariéru ve Švýcarsku?

Upřímně o tom vůbec nepřemýšlím. Uvidíme, jak se věci vyvinou.

Máte jasno alespoň v tom, jestli si ještě chcete zahrát v Česku?

Opravdu nevím. Momentálně jsem spokojený ve Švýcarsku. Prodloužit tady smlouvu byla moje priorita. Uvidíme, co bude za dva roky.

Čím to, že se vám ve Švýcarsku tak zalíbilo? Už jste tam delší dobu než v ruské KHL.

V Rusku jste pořád na tripu, tady je život jiný. Velice dobrý. Nejste tak daleko od Česka, takže když je potřeba něco zařídit, v pohodě se tam dostanete. Nemám důvod nic měnit.

Švýcarsko má relativně přísný limit na cizince, v jednom klubu nejvyšší ligy můžou být maximálně čtyři. Od přespříští sezony jich ale bude moct být až sedm. Vítáte tuhle změnu?

Na jednu stranu je dobré, že pro nás cizince bude víc míst. Platy ale půjdou asi níž, když se bude platit víc zahraničních hráčů. Každopádně to zavedli spíš proto, aby nemuseli přeplácet dobré Švýcary. Neřekl bych, že to vyloženě vítám, nebo nevítám. Člověk pořád musí mít výkonnost, aby ho tady chtěli.

Váš spoluhráč František Řehák hraje ve Švýcarsku na speciální licenci, díky které se nepočítá do limitu čtyř cizinců. Máte také možnost ji získat, nebo je to možné jen u těch, co odehrají pět let ve švýcarských mládežnických soutěžích?

Já ji dostat nemůžu, ale ten systém se celkově změní. Licence už nebudou platit napořád, ale jen pro hráče do 22 let. Abych se já nepočítal mezi cizince, myslím, že bych musel rovnou požádat o pas.

To vás nenapadlo?

Není to úplně jednoduché. Musíte tady strávit spoustu let a složit nějaké zkoušky v jejich jazyce, což pro mě nepřipadá v úvahu. Vůbec o tom neuvažuju.

Momentálně sbíráte bod na zápas, což ve Švýcarsku kromě vás zvládá jen pár hráčů. Myslíte na výhru v ligové produktivitě?

Ani ne. Spíš bych chtěl, abychom udělali play off. Abychom si trochu zahráli a tým se zlepšoval. Člověk samozřejmě chce dělat body, pomoct týmu, aby vyhrával. Od toho tady jsem. Ale nesleduju, kolik mám bodů. Tím stejně nic nevyřešíte.

Z českého pohledu je zajímavé, že vyhrát bodování může také Jan Kovář. Hecujete se?

Nehecujeme. Kovi hraje v Zugu, jsou trošku někde jinde, mají kvalitnější tým a větší ambice. Produktivitu ale může vyhrát, to by mě vůbec nepřekvapilo.

Teď se vám daří, ale relativně nedávno jste měl víc zdravotních problémů – bolavá záda, plicní embolie. Neříkal jste si v tu chvíli, že vaše tělo už má asi vrcholového sportu dost?

Až takhle černě jsem to neviděl. U každého zranění se ale musíte zamyslet, proč přišlo a jestli něco neděláte špatně. Něco jsem si z toho vzal a jsem rád, že tenhle rok všechno drží. 

Co jste si z toho vzal? 

Nevím, jestli třeba u té embolie můžu říct, že jsem to přímo podcenil. Sekli mě do lýtka a nějakou dobu mě bolela noha. Já to ale nějakou dobu moc neřešil. Dneska už člověk ví, že je lepší udělat sono, nepodcenit to. Co se týče zad, většina problémů vzniká z přetížení, třeba tak, že jdete trénovat v nepravou dobu, což jsem poslední dobou často dělal.

Kvůli zdravotním problémům zdraví jste se omluvil z dosud posledního mistrovství světa, kde Češi sahali po bronzu. V klíčovém utkání ale měli problém překonat ruského brankáře Vasilevského. Neříkal jste si při sledování, že zrovna v takovéto situaci byste se týmu hodil?

Ne ne, to jsem si opravdu neříkal. Měli jsme tam dost dobrých hráčů.

Jste v kontaktu se současným trenérem reprezentace Filipem Pešánem?

Mluvili jsme spolu před jedním přípravným turnajem. Byli jsme nějak domluvení, ale potom přišel covid. Teď nevím, jak je to s hranicemi. Myslím, že nikam lítat nemůžeme, protože ani Kovi nikde nebyl. Pak bychom museli být v karanténě. Švýcarská liga navíc nepřerušuje, mají zrušené reprezentační přestávky. Takže nevím, jestli by se klubu líbilo, kdybych někam odjel.

Prostor bude, až sezona skončí a začne kemp před mistrovstvím. Jste s Pešánem domluvení, že byste přijel?

Nejsme, teď se soustředím na sezonu. Pokud bych ale měl výkonnost a trenéři usoudili, že můžu pomoct, tak to samozřejmě budu řešit.

Pořád máte chuť?

Jasně, hokej mě pořád baví. Když je člověk zdravý a může hrát, tak chuť je. Kdyby nebyla, nemá cenu, aby to člověk dělal.

Devětadvacetiletý Faivre si dojel na náročné trati pro životní triumf ze čtvrtého místa po prvním kole. Na vítězství útočil jeho favorizovaný krajan Alexis Pinturault, jenž po úvodní jízdě s velkým náskokem vedl, ale v druhém kole upadl. Vítěz posledních tří obřích slalomů ve Světovém poháru má v této disciplíně už čtyři medaile z MS a ZOH, ale zlato mu opět uniklo.

Stříbro nečekaně získal domácí Ital Luca de Aliprandini, jenž na Faivrea ztratil 63 setin. Pro bronz si dojel z šesté pozice po prvním kole vítěz pondělní kombinace Marco Schwarz a vybojoval pro Rakousko jubilejní 300. medaili v historii MS.

Čtyřiatřicetiletý Krýzl zaostal za Faivrem o 4,78 sekundy. Jeho dosud nejlepším výsledkem na mistrovství světa v obřím slalomu bylo 22. místo z roku 2009. Právě dvaadvacátý byl nejzkušenější český reprezentant po 1. kole a chtěl zaútočit na elitní patnáctku, v cíli své druhé jízdy byl ale až pátý. Do první dvacítky se nakonec posunul po výpadcích lyžařů startujících po něm.

„Mám z toho spíše pozitivní pocity, ale trošku zklamání tam je, že jsem z toho mohl vytěžit víc. Pak by to bylo na oslavu, takhle je to dobré a jde se dál. Těším se na slalom,“ řekl České televizi Krýzl. Jeho dva reprezentační kolegové Jan Zabystřan a Ondřej Berndt nedokončili první kolo.

Faivre má po dnešním triumfu na kontě více světových titulů než vítězství v SP, v němž vyhrál pouze jeden závod v roce 2016. Obří slalom na MS ovládl jako první Francouz od roku 1968, kdy to v rámci ZOH v Grenoblu dokázal legendární Jean-Claude Killy.

„Jde mi z toho hlava kolem. Těžko chápat, co se tu děje. Kvůli výpadku Alexise bylo nejprve trochu těžké si to vychutnat. Ale jsem pyšný na svůj výkon. Na lyžích se posledních pár týdnů cítím opravdu dobře. Prostě jsem se jen snažil útočit, i když jsem udělal chyby,“ řekl jeden z hrdinů letošního MS Faivre.

Šampionát o víkendu vyvrcholí slalomy.

Mistrovství světa ve sjezdovém lyžování v Cortině d’Ampezzo (Itálie):

Muži – obří slalom:

1. Faivre (Fr.) 2:37,25 (1:18,13+1:19,12), 2. De Aliprandini (It.) -0,63 (1:17,95+1:19,93), 3. Schwarz (Rak.) -0,87 (1:19,11+1:19,01), 4. Zubčič (Chorv.) -1,59 (1:19,67+1:19,17), 5. Meillard (Švýc.) -1,77 (1:18,80+1:20,22), 6. Kranjec (Slovin.) -1,83 (1:19,37+1:19,71), 7. Luitz (Něm.) -1,99 (1:19,63+1:19,61), 8. Adam Žampa (SR) -2,48 (1:20,71+1:19,02), 9. Kristoffersen (Nor.) -2,53 (1:19,87+1:19,91), 10. Leitinger (Rak.) -2,87 (1:19,70+1:20,42), …19. Krýzl -4,78 (1:21,14+1:20,89), Zabystřan a Berndt (všichni ČR) nedokončili 1. kolo.

Mluvit o tom, že český tenis objevil během posledních dvou týdnů v Melbourne novou hvězdu, by bylo krátkozraké. Vždyť olomoucká rodačka uchvacuje experty pestrým pojetím tenisu už od US Open 2018, kdy jako kvalifikantka přejela španělskou šampionku Garbiňe Muguruzaovou. 

Od té doby už byla ve čtvrtfinále Wimbledonu, v New Yorku si zahrála osmifinále a ovládla turnaj v Soulu, teď k tomu všemu přidala semifinále Australian Open.

Kdepak, o Muchové se v Melbourne moc dobře vědělo už před startem letošního úvodního grandslamu. Co její desetidenní tažení ale obnažilo v plné kráse, je potenciál, který se v ní ještě skrývá.

Stačí se podívat na seznam soupeřek, které si sedmadvacátá hráčka světa postupně od prvního kola odškrtávala. Vždyť i její zkušený trenér David Kotyza se orosil, když viděl, že hned na začátek ji potká Lotyška Jelena Ostapenková. Grandslamová šampionka, která, když se dobře vyspí, porazí kohokoli.

Ale Muchová šla bez ztráty setu dál. Poté přišla na řadu nevyzpytatelná Němka Mona Barthelová a ve třetím kole těžká bitva s kamarádkou Karolínou Plíškovou. Proti ní stejně jako následně proti rozjeté Belgičance Elise Mertensové musela otáčet vývoj setu.

Ale vůbec největší majstrštyk si pošetřila do čtvrtfinále, kdy domácí světové jedničce Ashleigh Bartyové zvrátila zápas ze stavu 1:6 a 0:2.

Přesně tyhle momenty, schopnost vytěsnit z hlavy pokažené míčky, změnit strategii a urvat rozhodující fiftýn na svou stranu, z ní už teď dělají tenistku nejvyšší světové úrovně. A je úplně jedno, jaké číslo u jejího jména v žebříčku zrovna svítí.

Současnou českou jedničkou je její tréninková parťačka Karolína Plíšková. V počtu vyhraných zápasů na posledních čtyřech grandslamech už ale vede Muchová poměrem 9:6. Lepší už je jen Petra Kvitová, které sice letošní australské léto moc nevyšlo, ale loni prožila na velkých akcích stabilní rok a vyhrála tam 13 utkání.

Z Muchové zcela evidentně roste nová česká jednička, lídr, tahoun, ke kterému se budou nejvíce upínat oči fanoušků a expertů. Má pro to dispozice, o kterých se většině hráček může jen zdát. Má spoustu variant, co hrát. Je schopná vydržet v dlouhých čopech od základní čáry, stejně jako agresivní nátlakové hry s vítěznými voleji u sítě.

A co je důležité, dokáže herní plán přešaltovat, když zrovna jeden nefunguje. V Austrálii ani neměla trenéra Kotyzu, který doma bojoval s nákazou koronavirem a radil v omezené míře mezi zápasy jen na dálku. Muchová je však dostatečně tenisově chytrá na to, aby si na kurtu poradila sama. 

Potenciál tenisové superhvězdy ovšem netkví jen v jejím umu na dvorci. Už teď víme, že je čtyřiadvacetiletá Češka ženou mnoha talentů. Asi bude ještě trvat, než si zvykne na zájem médií a bude svými odpověďmi bavit novináře jako Japonka Naomi Ósakaová.

Ve světě by se ale Muchová neztratila jako zpěvačka nebo písničkářka, hraje skvěle na několik hudebních nástrojů. Její nahrávky od klavíru nebo s kytarou obletěly svět sociálních sítí.

A když se postaví před objektiv nalíčená coby modelka, profesionální sportovkyni byste v ní ani nehledali. Těžce vydobyté tenisové jméno tak může snadno vytěžit i na marketingové scéně. 

Jasně, ještě je toho spousta, co potřebuje zlepšit. Přidat na síle úderů, zapracovat na pohybu, aby měla větší šance proti rychle hrajícím tenistkám. Ale směr, jakým se Muchová ubírá, je správný. 

Vychýlit ji z něj mohou snad dlouhodobá zranění, se kterými v minulosti měla problémy. Ani v Melbourne nebyla fit. V přípravném turnaji si natáhla břišní sval, během Australian Open se jí dařilo ve dnech volna bolest utlumit, ale v semifinále už to na ni bylo moc.

Své by o tom mohla vyprávět o tři roky mladší Markéta Vondroušová. Finalistka French Open a další obrovský český talent, o kterém se dlouho mluví jako o budoucí hráčce první desítky. Jenže, kdykoli nabere sebevědomí a potřebnou formu, přibouchne jí dveře mezi elitu nemoc, zranění nebo dokonce nutnost operace. 

Zdaleka ne vždy to jde ovlivnit, rozhodují i tělesné předpoklady. Ale se zvyšujícím se počtem zápasů je nutná také prevence. Pravidelná práce na kondici, kvalitní regenerace s fyzioterapeutem a citlivé plánování programu. Na druhou stranu, kdo jiný by měl Muchové tohle vštípit pod kůži než trenér Kotyza, který dovedl Petru Kvitovou ke dvěma wimbledonským trofejím.