„Od tréninku jsem se cítila v trati dobře, ale doufala jsem v lepší výsledek. Osudné mi byly chyby v semifinále. Nadšená z toho nejsem, ale musím zamakat do dalšího závodu,“ hodnotila Samková.

V prvním závodu po mistrovství světa, na kterém získala při obhajobě titulu bronzovou medaili, Samkové nevyšlo semifinále. Sice dobře odstartovala a jela za Moioliovou, ale v zádech měla další Italku.

A Raffaella Bruttová se před olympijskou vítězku ze Soči dostala v levotočivé klopené zatáčce. Samková se zkusila na druhé postupové místo vrátit v poslední zatáčce před cílem, ale už to nestihla.

Chuť si spravila vítězstvím v malém finále. Čerstvá mistryně světa Britka Charlotte Bankesová v něm dojela poslední. „Evka byla dnes výrazně lepší na startech a z výhry v malém finále mám radost,“ řekl trenér Marek Jelínek.

V hodnocení disciplíny má Samková 205 bodů a na obhájkyni Moioliovou ztrácí 45 bodů. „Uděláme vše, aby se Evka dostala na špici a ukončila sezonu jako vítězka Světového poháru,“ vyhlásil Jelínek. Velký křišťálový glóbus už jeho svěřenkyně získala dvakrát v letech 2017 a 2019.

Zkrácený seriál by měl vyvrcholit v březnu, kdy jsou v plánu dva závody v gruzínském Bakuriani a jeden ve švýcarském Veysonnaz. První dvě klání SP se jely v lednu v italské Chiese, kde si Samková připsala vítězství a třetí místo.

Mezi muži v Reiteralmu zvítězil domácí Alessandro Hämmerle a je novým lídrem Světového poháru. V semifinále měl těžký pád jeho krajan Jakob Dusek, kterému podle agentury APA při nárazu hlavou o zem praskla helma a na chvíli ztratil vědomí. Z trati odešel čtyřiadvacetiletý snowboardista po svých, ale pak odletěl helikoptérou na vyšetření do nemocnice.

Závod SP ve snowboardingu v Reiteralmu (Rakousko) – snowboardcross:

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Jacobellisová (USA), 3. Trespeuchová (Fr.), 4. Bruttová (It.), 5. Samková (ČR).

Průběžné pořadí SP (po 3 závodech): 1. Moioliová 250, 2. Samková 205, 3. Guliniová (USA) 186.

Muži: 1. Hämmerle (Rak.), 2. Eguibar (Šp.), 3. Dierdorff (USA), 4. Grondin (Kan.), …42. Houser, 64. Kubičík (oba ČR).

Průběžné pořadí SP (po 3 závodech): 1. Hämmerle 220, 2. Grondin 162, 3. De Blois (Niz.) 147.

Jste pro hokejové fanoušky známější vy, nebo váš syn Matěj?

To nevím. (smích) Ale doufám, že to bude on. Já jako rozhodčí jsem se vždy snažil být spíš v ústraní, aby se o mně moc nevědělo. Teď věřím, že hlavně do budoucna bude známější Matěj.

Mám pocit, že ještě dnes by si mnoho hokejových nadšenců spojilo příjmení Blümel spíše s rozhodčím. Ale nejspíš se to bude překlápět.

Možná máte pravdu. Nevím, nikoho jsem se neptal. Snad se to doopravdy otočí a lidé budou znát Matěje, ale to se teprve uvidí.

Co říkáte na to, jak se mu v posledních měsících daří?

Samozřejmě jsem za to rád. Daří se mu, dělá to, co ho baví, nicméně pořád to beru tak, že je to pár měsíců, kdy je na vlně a kdy se o něm více ví a mluví. Nic nemá jasné, musí dál makat.

V čem udělal za poslední dobu největší skok, že ve dvaceti letech tak dobře zvládá přechod do dospělého hokeje?

Minulá sezona byla složitější. Poprvé naskočil do dospělého hokeje, který je více o fyzičce a soubojích. Navíc Pardubice hrály o záchranu, bylo to náročné psychicky. V aktuální sezoně se Pardubicím daří, Matěj měl dobrou přípravu. Jednou z jeho předností je bruslení, využívá své rychlosti a začalo mu to tam padat. Také je to otázka štěstí.

Za národní tým odehrál na Channel One Cupu a Švédských hrách tři zápasy a vstřelil dvě branky, prezentoval se povedenými výkony. Mohl by podle vás zabojovat o nominaci na mistrovství světa?

Upřímně si nemyslím, že má šanci dostat se letos na MS. Už kdyby se po sezoně v klubu objevil v reprezentaci na kempech před šampionátem, bylo by to samo o sobě hezké. Reálnou možnost odjet na MS ale nevidím. Nemám právo to hodnotit, nejsem trenér, ale myslím, že za tu první část přípravy v reprezentaci bude případně velmi šťastný a rád ji absolvuje.

Základ je, že se prosazuje v Pardubicích, které přitom mají v aktuální sezoně dost nabité mužstvo. A Matěj je tam druhý nejproduktivnější.

To ano, padá mu to tam, hraje v prvních třech lajnách, občas se objeví na přesilovce. Má dost prostoru na ledě. Je to fajn, ale může se to změnit.

Říkal jste, že když byl Matěj menší, patřil jste vždy k těm hlasitějším rodičům na hokeji. Kolik času jste vedle pískání v extralize a civilní práce měl, abyste dohlížel na jeho hokejový růst?

Pokud to šlo nějak skloubit, snažil jsem se o to. Pracuju s počítači, vyvíjím software, takže to jsem mohl dělat po nocích. Když byl malý, mohl jsem ho vozit na tréninky, dívat se na zápasy. Měl jsem na to ideální práci, a když jsem zrovna neměl svůj zápas na pískání, jezdil jsem s Matějem.

Takže jste spánek obětoval hokeji – ať už vašemu pískání či synovi?

To je přehnané. (úsměv) Člověk se rád zajde podívat na zápas dítěte, u toho si trochu psychicky odpočine, potká se s ostatními rodiči. Pro mě to bylo v tomto směru příjemné zpestření.

Několikrát se stalo, že jste synův zápas v mládeži pískal. Měl jste k jeho výkonu připomínky rovnou na ledě?

Stalo se to v juniorském nebo dorosteneckém věku a upřímně řečeno to nebylo úplně dobré pro něho ani pro mě. Jako rozhodčí se přece jen na hru musíte dívat jinak, abyste dělal, co máte. Když tam máte syna, je to o to složitější. Na buly jsem se jednou neudržel a řekl jsem mu, jestli by konečně nechtěl začít bruslit. Neodpustil jsem si připomínku. (smích) Jemu to bylo nepříjemné, ani mně to na klidu, který potřebuju k pískání, nepřidalo. Ale narazili jsme na sebe jen třikrát nebo čtyřikrát v dorostu či juniorech. Nebylo to nic velkého.

S kariérou rozhodčího na ledě jste skončil na podzim roku 2018. U hokeje jste ale zůstal…

Jezdím v extralize jako video rozhodčí a od první ligy níže jako delegát. Už těch zápasů nemám tolik, nejsou to takové dálky, ale chtěl jsem zůstat v prostředí, ve kterém jsem se pohyboval dlouhou dobu. Nicméně nejezdím na Pardubice, právě z toho důvodu, že tam hraje Matěj.

Musel jste se dlouho přeučovat na práci u videa?

Ani ne. Technická práce se systémem mi nedělá problém. K tomu mám blízko, celý život dělám v počítačích. A rozhodovací proces je tam víceméně stejný jako na ledě, jsou tam společné věci, které se probírají na seminářích. Posuzujete situace, jako byste byl na ledě, přičemž k tomu máte techniku, můžete si vše zpomalit, vrátit.

Jak kvalitní jsou teď extraligoví rozhodčí?

Myslím, že jsme vždycky měli dobré rozhodčí. Stanou se chyby, to je přirozené, ale snaha je taková, aby jich bylo co nejméně. Srovnání vůči ostatním soutěžím máme na mezinárodních akcích a tam mají čeští rozhodčí pokaždé své místo. Ať už je to Tonda Jeřábek nebo dříve naše generace, která jezdila na MS nebo olympiády. Obecně je podle mě kvalita dobrá, na druhou stranu vždycky je co zlepšovat.

Byl jste na sedmi MS a třech olympiádách. Bral jste to jako vrchol kariéry, tak jak to mají i hokejisté?

Jasně, jinak to ani nejde. Extraliga je dlouhodobá soutěž, je fajn, když si zapískáte finále nebo rozhodující zápasy play off. MS je potom vrchol a olympiáda je ještě větší bonbónek, obzvlášť s hráči a sudími z NHL.

Na kterou z těch deseti velkých akcí nejraději vzpomínáte?

Určitě na olympiádu ve Vancouveru 2010, ta byla nejlepší. V Kanadě je přístup lidí k hokeji úplně jiný, byli tam hráči z NHL, rozhodčí z NHL, i mně se tam dařilo, zapískal jsem si semifinále i utkání o třetí místo. To bylo maximum, čeho jsem mohl dosáhnout.

V Salt Lake City jste byl u kuriózního gólu z dálky, který pustil Švéd Tommy Salo na konci čtvrtfinále proti Bělorusku a odsoudil tak své mužstvo k šokující porážce.

Byl to nešťastný okamžik pro Tommyho Sala. Ano, člověk se ochomýtne u různých takových situací. Ve finále MS 2003 ve Finsku jsem pískal finále Kanady proti Švédsku, hlavního rozhodčího dělal Vláďa Šindler a u videa byl Pavel Halas. V prodloužení se pět minut posuzovalo, jestli Kanaďané dali gól, nebo ne. Video nebylo v té době tak běžné, byla to složitá situace. Ale gól platil.

Na velkých turnajích jste vlastně nemohl přát českému týmu, abyste si zapískal co nejvýše, že?

Je pravda, že nemůžete pískat zápas týmu ze své země. Ale my jsme to nikdy takhle nebrali, že bychom Čechům nepřáli. Neznamená, že když Češi nepostoupí do semifinále, tak vy si tam zapískáte. V první řadě záleží na vašich výkonech a pak už je jedno, jestli dostanete finále nebo zápas o třetí místo. Když český tým udělal dobrý výsledek, měli jsme z toho radost, přece jen jde o reprezentaci země.

Užil jste si na olympiádách jejich celkovou atmosféru? Měl jste možnost vyrazit někam mimo hokejový stadion?

Shodou okolností jsem byl u zlaté olympijské medaile Aleše Valenty v Salt Lake City. Měli jsme zrovna volno, rozhodčí z NHL to domluvili a vzali nás na akrobatické lyžování. Ale jinak máte málo času, navíc nemáte akreditaci, abyste se všude dostali. Dopoledne se dělá rozbor zápasů z předchozího dne, jsou různé mítinky, takže i když zrovna nepískáte, je těžké se někam dostat.

Vštípil jste synovi, že s rozhodčími se nedebatuje?

Snažil jsem se o to. (úsměv) Je mi jasné, že při zápase jsou hráči v emocích, ale je nutné se držet na uzdě a korigovat to. Někdy v dorostu nebo juniorce se stalo, že měl Matěj připomínky k rozhodčím. Když jsme pak jeli domů, vysvětlil jsem mu to během chvilky. Věřím, že si to dobře pamatuje. Je lepší jít cestou, kdy jako hráč rozhodčího pozdravíte, prohodíte nějaké slovo a pak se věnujete hlavně své hře.

Florida smazala dvougólovou ztrátu v zápase na ledě Caroliny a posunula se na čelo Centrální divize. Stejně bodů jako Panthers má také Chicago, které uspělo v Detroitu 2:0. Čeští hokejisté se ve středečním programu NHL bodově neprosadili.

Toronto odčinilo pondělní prohru s Ottawou 5:6 v prodloužení a ve druhém vzájemném utkání ve své aréně dosud nejhorší tým celé ligy porazilo. První branku Maple Leafs vstřelil aktuálně nejlepší střelec soutěže Auston Matthews a zaznamenal tak již 14. gól v 16 utkáních. Vedle toho má na kontě i sedm nahrávek. Vítězný byl ale po vyrovnání Bradyho Tkachuka až zásah Alexandera Kerfoota z 51. minuty.

Florida nezvládla závěr první třetiny, kdy se v rozmezí 22 sekund prosadili Sebastian Aho a Jordan Staal, kteří poslali Carolinu do vedení 2:0. Panthers třemi góly po sobě vývoj zápasu otočili, ale bývalý útočník Floridy Vincent Trocheck v 54. minutě srovnal na 3:3. Prodloužení ukončil svou druhou brankou v zápase nejproduktivnější hráč Panthers Jonathan Huberdeau, jenž si v utkání připsal navrch také asistenci. Carolina prohrála na vlastním ledě poprvé v sezoně.

Utkání Chicaga s Detroitem rozhodl v začínající 33. minutě povedenou individuální akcí v přesilové hře Philipp Kurashev. V samém závěru pojistil výhru Alex DeBrincat. Finský brankář Kevin Lankinen pochytal všech 29 střel Red Wings a připsal si první čisté konto v kariéře v NHL. U vítězného gólu navíc figuruje mezi asistenty.

Výsledky NHL:

Carolina – Florida 3:4 v prodl. (2:0, 0:1, 1:2 – 0:1)

Branky: 19. J. Staal, 19. Aho, 54. Trocheck – 31. a 63. Huberdeau, 44. Wennberg, 53. Lammikko. Střely na branku: 35:37. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Huberdeau (Florida), 2. Trocheck (Carolina), 3. Driedger (Florida).

Toronto – Ottawa 2:1 (0:0, 1:1, 1:0)

Branky: 25. Matthews, 51. Kerfoot – 39. B. Tkachuk. Střely na branku: 28:28. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Andersen, 2. Matthews (oba Toronto), 3. B. Tkachuk (Ottawa).

Detroit – Chicago 0:2 (0:0, 0:1, 0:1)

Branky: 33. Kurashev, 60. DeBrincat. Střely na branku: 29:26. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Lankinen, 2. Kurashev (oba Chicago), 3. J. Bernier (Detroit).

Calgary – Vancouver 1:5 (0:1, 1:3, 0:1)

Branky: 39. Mangiapane – 2. Jordie Benn, 28. Horvat, 39. J.T. Miller, 40. Schmidt, 46. Boeser. Střely na branku: 36:33. Brankář David Rittich z Calgary odchytal 12 minut a 13 sekund, ze čtyř střel neinkasoval a úspěšnost zákroků měl 100%. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. J.T. Miller, 2. Boeser, 3. Holtby (všichni Vancouver).

Edmonton – Winnipeg 3:2 (2:1, 1:0, 0:1)

Branky: 5. a 37. Draisaitl, 4. Puljujärvi – 20. Scheifele, 42. Pionk. Střely na branku: 30:35. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. McDavid, 2. Draisaitl (oba Edmonton), 3. Morrissey (Winnipeg).

Muchová si díky účasti v semifinále připsala nejlepší grandslamový výsledek v kariéře. Čtyřiadvacetiletá olomoucká rodačka dosud došla nejdále předloni do čtvrtfinále Wimbledonu. Za vystoupení v Melbourne získala 850 tisíc australských dolarů (14 milionů korun) a v žebříčku se posune na 22. místo, o jednu příčku za své dosavadní maximum.

Bradyová nastoupila do utkání ostře a tvrdými ranami získala vedení 2:0, ale Muchová si tentokrát soupeřku nenechala odskočit a srovnala na 2:2. První set rozhodla slabší chvilka české tenistky v koncovce a dvojchyba při setbolu Američanky.

Do druhé sady nastoupila rázně Muchová a brejk z první hry jí stačil, aby si vynutila rozhodující dějství. Hrála mnohem jistěji a při svém podání v setu ztratila jen jeden fiftýn. Američanka se totiž trápila na returnu i ve výměnách.

I v úvodu třetího setu působila Muchová jistěji, ale nevyšla jí třetí hra. Udělala několik nevynucených chyb a přišla o podání. Bradyová zůstala při svém podání pevná a drama několik stovek diváků v hledišti vidělo až v posledním gamu utkání.

Při druhém mečbolu už se Bradyová radovala z postupu, ale míček skončil těsně v autu, což ukázalo video a Muchová zvedla ruce k nebi. Rozhozená Američanka udělala poté chybu a nabídla soupeřce brejkbol, ale Muchová netrefila return.

Následoval druhý brejkbol a další zkažený míč. I jinak klidná Muchová ukázala emoce a zakřičela si. Při třetím mečbolu napálila perfektní return na čáru, jenže neproměnila další brejkbol. Dál střídala slabší moment se skvělým, odvrátila čtvrtý mečbol odvážně na síti, ale při pátém poslala míček do autu a prohrála. Bradyovou čeká první finále na grandslamu.

Poslední českou finalistkou v Melbourne byla Petra Kvitová, která předloni podlehla v boji o titul Ósakaové. Turnaj z českých rodaček dvakrát ovládla Hana Mandlíková (1980 a 1987). Martina Navrátilová uspěla třikrát, ale už jako Američanka.

Třiadvacetiletá Ósakaová překazila Williamsové útok na 24. grandslamový titul, kterým by vyrovnala rekord Australanky Margaret Courtové.

„Měla jsem tolik šancí. Udělala jsem tolik chyb, zbytečných chyb,“ řekla po utkání devětatřicetiletá Williamsová. „Nevím, jsem zničená,“ hlesla na otázku, jestli neměla svůj den a v slzách opustila tiskovou konferenci.

Krejčíková je zase ve finále mixu

Barbora Krejčíková se letos do finále mixu dostala Američanem s Američanem Rajeevem Ramem, s kterým turnaj vyhrála v roce 2019. Šestí nasazení v semifinále porazili domácí pár Storm Sandersová a Marc Polmans dvakrát 6:3.

Krejčíková si letos zahraje v Melbourne o dva tituly. V pátek budou hrát s Kateřinou Siniakovou finále čtyřhry. Soupeřkami turnajových trojek budou druhé nasazené Belgičanka Elise Mertensové s Běloruskou Arynou Sabalenkovou.

Loni vyhrála pětadvacetiletá Krejčíková smíšenou čtyřhru s Chorvatem Nikolou Mektičem a stala první hráčkou po 31 letech, která v Melbourne obhájila titul v mixu. Třikrát po sobě od obnovení mixu v roce 1987 nikdo trofej nezískal.

Soupeře pro sobotní finále poznají Krejčíková a Ram v pátek po utkání domácího páru Samantha Stosurová, Matthew Ebden s americko-britskou dvojicí Desirae Krawczyková, Joe Salisbury.

Tenisový grandslamový turnaj Australian Open v Melbourne (tvrdý povrch, dotace 80 milionů australských dolarů):

Ženy:

Dvouhra – semifinále:

Ósakaová (3-Jap.) – S. Williamsová (10-USA) 6:3, 6:4, Bradyová (22-USA) – Muchová (25-ČR) 6:4, 3:6, 6:4.

Smíšené čtyřhra – semifinále:

Krejčíková, Ram (6-ČR/USA) – Sandersová, Polmans (Austr.) 6:3, 6:3.

Muži:

Čtyřhra – semifinále:

Dodig, Polášek (9-Chorv./SR) – Mektič, Pavič (2-Chorv.) 4:6, 6:4, 6:3.

Dvaadvacetiletá Bouzková hrála o titul poprvé loni v březnu v Monterrey a nestačila na turnajovou jedničku Elinu Svitolinovou z Ukrajiny.

V Melbourne bude její poslední soupeřkou 75. hráčka žebříčku Darja Kasatkinová z Ruska, proti níž bude světová padesátka Bouzková papírovou favoritkou. Jediný vzájemný duel loni v hale v Ostravě ale vyhrála ve třech setech Ruska.

Proti světové devítce Andreescuové se Bouzková dostala z kritické situace ve třetím setu, v němž prohrávala už 1:4.

Za stavu 5:4 měla turnajová dvojka při podání pražské rodačky dva mečboly, ale výměny zakončila úderem do sítě a poté do autu. Při prvním mečbolu Bouzkové pak Andreescuová returnovala bekhendem za základní čáru.

Zápas trval tři a čtvrt hodiny. Výrazně k tomu přispěl osmdesátiminutový první set, který Andreescuová vyhrála v tie-breaku 11:9.

Dvacetiletou Kanaďanku porazila Bouzková na třetí pokus poprvé v kariéře a připsala si čtvrté vítězství nad tenistkou z top ten žebříčku.

Český tenis tak přece jen bude mít v Melbourne zástupkyni ve finále dvouhry, i když Karolína Muchová dnes na slavném Australian Open v semifinále neuspěla.

Tenisový turnaj žen Phillip Island Trophy v Melbourne (tvrdý povrch, dotace 235.238 dolarů):

Dvouhra – semifinále: Bouzková (13-ČR) – Andreescuová (2-Kan.) 6:7 (9:11), 6:2, 7:5, Kasatkinová (Rus.) – Collinsová (8-USA) 6:2, 6:7 (6:8), 6:1.