Reprezentační osmnáctka řeší před mistrovstvím světa v americkém Texasu zásadní problém – hokejisté širšího kádru nemají kde hrát.

Asi největší hvězdy výběru Stanislav Svozil a David Jiříček sice válí v extralize, ale mnozí se musejí spokojit jen s tréninkem, protože mládežnické soutěže kvůli proticovidovým opatřením stojí.

Bohatý mezinárodní program je také ta tam. První přípravné duely odehráli mladíci teprve minulý týden, kdy podlehli Slovensku 4:5, načež ho porazili 3:2. Další program ještě nemá konkrétní obrysy, obklopují ho otazníky, ovšem trenér Petr a spol. na něm usilovně pracují. Cílem je odehrát co nejvíc zápasů. „Nestačí jenom trénovat,“ ví Petr.

V aktuální sezoně kvůli pandemii neproběhl tradiční Hlinka Gretzky Cup ani další větší turnaje. Nenudíte se?

Vůbec ne. V týdnech mezi kempy a navíc před mistrovstvím světa bych naopak potřeboval, aby měl den víc než čtyřiadvacet hodin. Je to samozřejmě jiná práce, než když sezona běží normálně. Komunikuji s trenéry a manažery jednotlivých hráčů, přičemž každý kemp obnáší věci, o kterých se mi úplně nechce mluvit. Všichni vnímáme, jaký je v Česku stav. V rámci přípravy na mistrovství také vnímáme, jaké je to v jiných zemích. Bohužel jsme jedni z mála, kde soutěže neběží. Vím, že hokej není všechno, ale naši konkurenti fungují.

Po přípravě se Slováky jste si postěžoval na sedm zraněných hráčů. Šlo o vážnějších věci, které by zkomplikovaly šampionát?

Nakonec jich bylo osm. Může to být smůla, ale přijde mi zvláštní, že se hráči zraní v situacích, které ani nezavánějí faulem. Jedním z důvodů může být malé herní vytížení, což mi potvrdili známí, co dělají na univerzitách. Trénink nenahradí zápas. Zranění naštěstí nejsou vážná. Všichni kluci by měli být fit do deseti dnů, takže žádné drama, ale je to prostě zvláštní.

Juniorské soutěže stojí. Lobbujete u extraligových a prvoligových klubů, aby vaše hráče co nejvíc nasazovaly?

Není to tak, že trenér osmnáctky zavolá a řekne, že tohohle hráče je třeba dát do druhé lajny. Neopovážil bych se, protože ten kluk si musí svoji šanci vybojovat. Samozřejmě mě to trápí. Tím, že není juniorka, chybí mladým hráčům vytížení nejen z hlediska minut. V dospělých týmech nehrají až na výjimky stěžejní role, jako je první druhá lajna, přesilovky, klíčové okamžiky utkání. Jsem rád, když někdy nastoupí alespoň ve čtvrté lajně na pět šest minut, ale na mistrovství je to nepřipraví.

Máte přehled, jak na tom ohledně vytíženosti jsou vaši soupeři ve skupině, tedy Američané, Rusové, Finové a Němci?

Rusko je jako vždycky takové začarované, tam se toho moc nedovíte, ale jejich hráči v nějakém procesu jsou. O Finech mám asi největší přehled, sleduju víkendové zápasy dvacítky, osmnáctky. Také to nemají nejjednodušší, ale soutěže pokračují. Ve Švédsku skončily, ale hodně kluků ze širšího kádru hraje mezi seniory. Německo je na tom podobně jako my, ale to mám jen z oficiálních zdrojů.

Když nehrajete proti top reprezentacím a vaši svěřenci nejsou moc vytížení ani doma, nebude mistrovství takovou cestou do neznáma?

Stoprocentně. Ale to asi pro všechny. Musíme se soustředit sami na sebe. Sice moc nehrajeme, ale jsem strašně rád, že máme nějaké kempy. Kluci dostávají systém hry pod kůži. Bude to podobné jako na dvacítkách, kde týmy předtím také neměly obvyklou konfrontaci.

Loni jste přebíral osmnáctku jako tým, kterému se vůbec nedařilo. Pak přišly další čtyři prohry na Turnaji pěti, letos prohra se Slováky a pak konečně výhra. Oddychl jste si?

Vůbec, tohle bych nedával dohromady. Když jsem k tomu přišel, kluci si táhli nějaké porážky, ale byla to taková ta klasická osmnáctka, kdy pár hráčů odešlo do Kanady. Na Turnaji pěti jsem měl perfektní pocit z toho, jak kluci reagovali, i když jsem samozřejmě vnímal, že na mistrovství světa jedeme v roli outsiderů. Vnímal jsem sílu Němců. Teď mě hráči poprvé poznali trošku z jiné stránky, a to po první třetině druhého zápasu se Slováky, kdy jsme byli tragičtí. Byl jsem rád, že zpětná vazba přišla hned od dalšího buly. Pak už to bylo solidní. Vítězství samozřejmě potěšilo, ale není to ta stěžejní věc.

Hraje vám do karet, že Němci už letos nebudou mít k dispozici svůj výjimečný ročník? Příliš staří na dorostenecký turnaj už jsou Florian Elias, Tim Stützle, John-Jason Peterka…

Jasně, vzbuzovali strach, ale nebudu teď Němce podceňovat jen proto, že tam tyhle v uvozovkách superhvězdy nemají. Jejich mládežnický hokej šel celkově nahoru. A svojí zarputilostí jsou vždycky nepříjemní. Hrajeme s nimi první zápas, jeden z nejdůležitějších ve skupině. K žádnému podcenění by nemělo dojít.

Když jste vedl osmnáctku v letech 2013 a 2015, vyhrával jste medaile na Hlinkově memoriálu a překvapil stříbrem na mistrovství. V čem je váš současný výběr jiný než ten s Pastrňákem nebo Vránou?

O klucích nějakou představu máme, ale srovnávat je… Vím, že se čeká, že vyjmenuju individuality. Za mě máme velice vyrovnané obránce. To tady dlouho nebylo. Kluci, kteří by do týmu v jiných letech prošli, se letos nevejdou. S porovnáváním bych počkal. Tenkrát se nám povedl Hlinka, ale podzim nebyl úplně ideální, někteří odjeli do Kanady. Výkony gradovaly až na mistrovství světa. Teď po mně žádné predikce směrem k turnaji nechtějte. Se vší vážností říkám, že nevím, jak to bude vypadat.

Na dva hráče se ale zeptám. Dostanou beci Svozil a Jiříček, kteří už zářili na dvacítkách a sbírají zkušenosti v extralize, klíčovou porci minut i přesto, že obrana je vyrovnaná?

Mělo by to tak být, ale musíme je jako trenéři správně připravit. Pořád jsou kluci ve věku sedmnáct a sotva osmnáct let. Povedl se jim vstup do extraligy, mají nějakou roli. Solidně hráli také na dvacítkách. Adaptace zpátky na dorostenecký hokej ale chvíli trvá, což jsme viděli mnohokrát. Třeba u Finů. Skrz kategorie cestovali Laine, Puljujärvi, Aho, ale ne vždycky se jim návrat povedl. 

Vaši bývalí svěřenci z reprezentační osmnáctky už se zapojují do seniorského hokeje. Je někdo, u koho jste třeba čekal jiný vývoj?

Tak to je těžké otázka. Teď mě napadá Špágr (Michael Špaček, pozn. red.), který šel do Tappary a měl dobrý start, paráda. Proč odešel, je trochu zahaleno tajemstvím. Najednou je v Třinci, kde dostává velký prostor. Líbil se mi v seniorské reprezentaci. Pak si na toho hráče vždycky vzpomenete. Těch kluků je ale spousta. Třeba u Filipa Suchého to nějakou dobu vypadalo, že přechod do seniorského hokeje není ideální, ale najednou je jedním z nejlepších hráčů extraligy.

Zklamal vás někdo?

Někdy je člověk o určitém hráči přesvědčený, že se do NHL dostane, ale pak jeho kariéra pokračuje v Evropě. Pak se bavím s jejich agenty, proč tomu tak je. Většina kluků ale pokračuje kariéru úspěšně, což je pro trenéry odměna, i když my jsme to na reprezentační úrovni samozřejmě ovlivnili nejméně. Když jste pak na sociálních sítích a něco se vám povede, kluci vám napíšou: ‚Trenére, gratulujeme.‘ A když je prů…, tak pošlou povzbudivou zprávu, případně nějaký fór. Kolem osmnáctky byla vždycky super parta. Ale abych jmenoval jednotlivé hráče, tak bych si musel k těm sestavám sednout. A na to se teď necítím.

Satoranský trefil dvě ze sedmi střel z pole a byl třetí nejlepší z týmu Bulls v hodnocení plus/minus účasti na hřišti.

Chicago nezačalo dobře a už v prvním poločase prohrávalo o 25 bodů. Proto po návratu ze šatny dostali místo mladíků ze základní sestavy přednost zkušení hráči. „Doufáte, že jsou profíci, že se v kabině seberou. Museli jsme udělat nějakou změnu,“ vysvětloval trenér Billy Donovan, proč posadil na lavičku mladíky, kteří pak hráli důležitou roli v koncovce.

Ve třetí čtvrtině se Bulls na soupeře dotáhli poté, co ji ovládli 27:12. Zach LaVine se o to v této části postaral 15 body, celkem dal 37 bodů.

O vítězi se rozhodovalo ve vyrovnaném závěru. Po trojce Cobyho Whita to bylo necelou minutu před koncem 100:96. Pak přidal další trojku nováček Patrick Williams, autor celkem 15 bodů.

„Byla to pro mě cenná zkušenost. Musím se poučit, vzít to jako výzvu a dělat prostě to, co potřebuje můj tým, aby vyhrál,“ řekl White. Dvanáctou výhru Chicaga ještě pojistil z trestných hodů nejlepší střelec týmu LaVine. Pivot Wendell Carter přidal 18 bodů.

Pistons nebylo nic platných 43 bodů Jeramiho Granta, který byl po utkání rozladěný z výkonu v druhém poločase. „Darovali jsme jim to. Nedali jsme střely, které normálně trefujeme. Přišlo mi, že jsme se vzdali,“ uvedl.

Deváté vítězství v řadě vybojoval nejlepší tým soutěže Utah, který porazil Los Angeles Clippers 114:96. Francouzský pivot Rudy Gobert se blýskl 23 body a 20 doskoky. Donovan Mitchell přidal 24 bodů. Clippers hráli bez opor Kawhiho Leonarda a Paula George.

Triple doublem režíroval vítězství Indiany v Minnesotě 134:128 po prodloužení litevský pivot Domantas Sabonis, autor 36 bodů, 17 doskoků a 10 asistencí. Na straně poražených si připsal 30 bodů a 10 doskoků Karl-Anthony Towns.

Vedoucí tým Východní konference Philadelphia zvítězila nad Houstonem 118:113 hlavně díky 31 bodům, 11 doskokům a devíti asistencím hvězdného pivota Joela Embiida. Rozehrávač Damian Lillard řídil 43 body a 16 asistencemi těsnou výhru Portlandu hale New Orleans 126:124.

Golden State Warriors zdolali v koncovce finalistu loňské sezony Miami 120:112. Hostům nepomohl ani triple double Jimmyho Butlera za 13 bodů, 12 doskoků a 11 asistencí a opustili příčky zajišťující alespoň předkolo play off. V domácím týmu nastřílel Stephen Curry 25 bodů a přidal 11 asistencí.

Výsledky NBA:

Chicago – Detroit 105:102 (za domácí Satoranský 4 body, 5 asistencí a 3 doskoky), Boston – Atlanta 114:122, Golden State – Miami 120:112 po prodl., LA Clippers – Utah 96:114, Memphis – Oklahoma City 122:113, Minnesota – Indiana 128:134 po prodl., New Orleans – Portland 124:126, Orlando – New York 107:89, Philadelphia – Houston 118:113, Washington – Denver 130:128.

„Už jednou jsem se dokázal vrátit a ukázal si, jaké to je. Nevidím důvod, proč to neudělat podruhé. Docela se na to i těším,“ prohlásil Černý.

Na operaci, kterou podstoupil 5. února v Enschede, se hodně připravoval. „Čtyřikrát až pětkrát do týdne jsem absolvoval komplexní trénink nohou, aby obzvlášť ta levá byla co nejvíce posílená z operace. S fyzioterapeutem teď postupujeme podle daných krůčků a těmi jdeme vpřed,“ popsal Černý.

Zranil se v polovině ledna v zápase nizozemské ligy se svým bývalým týmem Ajaxem Amsterdam.

„Byl jsem v docela velké rychlosti a střílel levou nohou. Jak jsem dopadl, tak jsem slyšel a cítil, co se tam stalo. Do druhého dne malá šance byla, ale na 90 procent jsem okamžitě věděl, že to nebude dobré,“ přiznal příbramský rodák a odchovanec.

Po prvním chirurgickém zákroku nehrál fotbal 11 měsíců, teď délku nucené přestávky nedokáže odhadnout. „Těžko říct, je strašně brzo. Každé zranění je specifické v tom, co se utrhne společně s křížákem. Jestli je to postranní vaz, vnější vaz nebo trošku poškozený meniskus,“ podotkl Černý.

„Tentokrát tam byly malé škody kolem křížáku. Půjdeme krok po kroku, ale nevím, jestli to bude sedm, osm, devět, deset, jedenáct nebo dvanáct měsíců,“ doplnil.

Je alespoň rád, že si nepoškodil vaz v již operovaném koleni. „Byl by to zásah i do nějaké víry. Pravé koleno si prošlo takovým tréninkem, že by mělo být doufejme připravené na všechno. V tom je to samozřejmě pozitivnější, že se to stalo na druhé noze,“ konstatoval Černý.

Za Enschede, kde od léta hostuje z Utrechtu, zaznamenal v 17 soutěžních utkáních šest gólů a sedm asistencí a díky výborným výkonům byl loni poprvé nominován do národního A-týmu. Reprezentační dres dvakrát oblékl v listopadových zápasech s Německem a Slovenskem.

„Já byl zrovna v takové pasáži, kdy se dařilo a byl jsem klíčový hráč pro tým. Cítil jsem se hodně dobře a důležitý a všechno mi hrálo do karet. Žádný moment není dobrý, aby se stalo takové zranění. Samozřejmě to bolí, když si uvědomíte, že to bude zase na hodně dlouho,“ povzdechl si český útočník.

Twente mu přirostlo k srdci a rád by v něm zůstal i po svém uzdravení. Rozhodující slovo však bude mít Utrecht.

„Znovu jsem v Twente dostal šanci hrát, být důležitý pro klub a tým. Všech lidí si vážím, jsem tady nesmírně rád. Je to myslím vzájemné,“ dumal Černý.

„Strašně doufám, že to ještě bude pokračovat. Já i Twente si přejeme to stejné. Ale je na klubech, aby to vyřešily. Víc teď nevím,“ pokrčil rameny.

Spoluhráči z Enschede krátce po jeho zranění před nástupem k ligovému duelu s Venlem oblékli speciální trička s jeho číslem 7 a vzkazem „Zůstaň silný, Václave“, čímž ho na tribuně překvapili a dojali.

„Bylo to nečekané a moc hezké od kluků i celého klubu. I když si v tu chvíli uvědomíte, že to je fakt velké a opravdové zranění. Ale hrozně příjemné gesto od nich všech,“ ocenil Černý.

Podle bývalých hráčů červenobílých by mohl český šampion anglického favorita zaskočit poctivostí a pracovitostí, musí se ale vyvarovat zbytečných chyb a dát si pozor na soupeřovy protiútoky.

„Když jsem byl s klukama a trenéry v kontaktu, tak jsem jim říkal, že jsme jim dali 3:0, že se můžou podívat na video z našeho zápasu. Samozřejmě jen tak v legraci. Leicester je výborný tým, za poslední roky je v top šestce Premier League a zaslouženě. Takže to bude strašně složité,“ řekl v on-line rozhovoru s novináři Souček.

„Ale věřím, že jak je Slavia poctivá, jak to mají takticky a pracovitostí složené, tak jim mohou hodně zatopit. Leicester navíc může hrát individuálně a Slavia je může překonat jako tým. Já Slavii docela šance dávám a věřím jim. Ale musí si dát pozor na protiútoky,“ dodal pětadvacetiletý záložník, který je ve West Hamu přes rok.

Také Coufal je přesvědčen, že Slavia rozhodně není proti třetímu týmu Premier League bez šance na postup. „Co musí udělat pro to, aby Leicester vyřadila? Samozřejmě musí mít trošku štěstí, také neudělat nějaké hloupé individuální chyby. Když budou hrát jako tým, jak jsme hráli Evropskou ligu nebo Ligu mistrů před dvěma lety, určitě šanci mají. Tým je silný a krásně si to teď sedlo,“ uvedl na youtubovém kanále Slavie Coufal.

V Leicesteru si odbyl na začátku října premiéru v anglické lize jen tři dny po přestupu ze Slavie. „Byl to obrovsky těžký zápas. Oni měli snad 70 procent držení míče, ale neměli střelu na bránu. Když jsem si před zápasem prohlížel stadion a hřiště, bylo to neuvěřitelné. Když jsem se pak v tunelu postavil vedle útočníka Vardyho, tak říkám: Je to tady, chtěl jsi to, tak to máš. Začal jsem si hodně věřit, když jsem pak jednou zblokoval Vardyho. To říkám si: To je dobré,“ líčil Coufal.

Zaujal ho belgický středopolař Leicesteru Youri Tielemans. „Hrozně se mi z toho zápasu líbil. Měl to teda těžké, protože hrál na Suka. Ale byl fakt dobrý. Hodně technicky vybavený hráč, přes kterého šla většina akcí,“ poznamenal osmadvacetiletý pravý bek.

Slavia se podle něj ve venkovní odvetě za týden může těšit na krásné prostředí. „Stadion je nádherný. Sice starší, ale myslím, že zmodernizovaný. Perfektní hřiště, úžasné vnitřní prostory. Je to obrovské, v české lize to neuvidíte. Doufám, že si to kluci moc užijí a přinejmenším je hodně potrápí. Určitě si ten zápas nenechám ujít,“ dodal Coufal.

Podle bývalých slávistů z West Hamu bude dvojzápas, na který kvůli koronaviru nemohou fanoušci, v Anglii hodně sledovaný. „Udělali jsme tady s Cufem přímo Slavii velké jméno, každý se na ten zápas těší. Bude to takové velké porovnání. Myslím, že tady v Anglii to bude hodně sledované utkání,“ mínil Souček.

pha ura

City poslal ve 32. minutě do vedení tečovanou střelou Phil Foden. Na jeho branku dokázal krátce nato ještě zareagovat domácí Richarlison, v druhém poločase už ale skórovali jen hosté. V 63. minutě Rijád Mahriz technickou střelou o tyč poslal tým trenéra Pepa Guardioly opět do vedení a v 77. minutě pojistil vítězství favorita další střelou z hranice vápna Bernardo Silva.

City tak díky skvělé novoroční sérii kráčejí za třetím anglickým titulem během čtyř sezon. Everton je v tabulce sedmý.

Anglická fotbalová liga:

16. kolo: Everton – Manchester City 1:3 (37. Richarlison – 32. Foden, 63. Mahriz, 77. Silva).

17. kolo: Burnley – Fulham 1:1 (52. Barnes – 49. Aina).

Tabulka: