Čtyřiatřicetiletá Strýcová, jejímž partnerem je šéfredaktor časopisu Esquire Petr Matějček, na instagramu zveřejnila fotografii s vystupujícím bříškem a popiskem „Budeme tři!“. O další kariéře se zatím nevyjádřila. Ve světovém žebříčku dvouhry momentálně figuruje na 45. místě, v deblovém je čtvrtá.

Na kurtech se Strýcová naposledy představila letos v lednu. Po dvoutýdenní přísné karanténě bez možnosti tréninku vypadla na Australian Open v 1. kole dvouhry a 2. kole čtyřhry. Na dalších turnajích se nepředstavila, z Miami se minulý týden odhlásila kvůli pokračující léčbě achilovky.

Potomka se tak dočká další hráčka ze zlaté fedcupové reprezentace. Šestinásobná vítězka týmové soutěže, jež má ve sbírce i bronzovou medaili ze čtyřhry na olympijských hrách v Riu de Janeiro, následuje Lucii Šafářovou a Andreu Sestini Hlaváčkovou. „Nemůžu se dočkat, už teď jsi boží teta, takže mamka budeš úžasná,“ vzkázala Hlaváčková v komentářích.

„Byla to doslova ošklivá nehoda,“ stojí si za svým anglický útočník i týden po děsivém zákroku.

„Lidé, kteří mě znají, vědí, že takový typ hráče ani člověka nejsem. Nikdy nejdu na hřiště s tím, abych se rval nebo někoho zranil. Chci jen podat dobrý výkon a pomoct týmu vyhrát. O to jsem se taky snažil,“ řekl Roofe v podcastu Super 6.

Bývalý hráč Leedsu či Anderlechtu ovšem naznačil, že mohl být přemotivovaný. Do utkání přišel v 55. minutě za stavu 0:1 a již za sedm minut hřiště opouštěl s červenou kartou.

„Byl jsem na lavičce a zvlášť jako útočník chcete pomoct. Když jsem viděl míč, bral jsem to tak, že je to dobrá šance,“ líčil, co předcházelo krvavému střetu.

„Rozhlédl jsem se a viděl, že jsem sám. Pak jsem se otočil zpátky k míči, který se extrémně odrazil. Na hlavičku to bylo moc vysoko, tak jsem to zkusil nohou. Trefil jsem míč první a pak jsem zasáhl toho brankáře, protože běžel přímo proti mně,“ tvrdil Roofe, kterého čeká disciplinární trest od UEFA.

„V té chvíli jsem si ani nevšiml, že jsem ho kopl do obličeje. Oba jsme upadli, on na tvář. Až když se otočil, viděl jsem tu krev. V první moment je to špatný pocit,“ prohlásil fotbalista, který byl kritizován za to, že se po faulu ještě usmíval a o stav zraněného brankáře neprojevil sebemenší zájem.

„Jdete ze hřiště a cítíte se mizerně, protože jste zranili jiného profesionálního fotbalistu, i když jste to nechtěli. Byla to nehoda. Byl jsem u míče první a ten brankář se se mnou srazil. Nemohl jsem s tím nic dělat,“ opakoval osmadvacetiletý fotbalista. „Pro toho gólmana to je špatné. Vážně mu to ublížilo,“ dodal Roofe.

Slavia v Glasgow vyhrála 2:0 a po předchozí remíze v Edenu postoupila do čtvrtfinále. Její úspěch zastínilo obvinění obránce Ondřeje Kúdely, že v závěru zápasu rasisticky urazil domácího záložníka Glena Kamaru.

Finský reprezentant tmavé pleti nejprve českého hráče naháněl po trávníku a pak ho při domluveném setkání v útrobách stadionu podle slávistů napadl pěstmi. Kúdela popírá, že by soupeři nadával rasisticky. Roofe tvrdí, že Kamara by jinak takhle nereagoval.

Podle informací šéflékařky norské reprezentace všechna dosavadní vyšetření dopadla dobře a během dnešního odpoledne by měl být Tande probuzen z umělého spánku.

„Udělali mu CT hlavy a krku a nic se neobjevilo. Prognóza je zatím velice dobrá,“ řekl šéftrenér norských skokanů Alexander Stöckl televizi ZDF. Už ve čtvrtek bylo jasné, že si Tande při nárazu zlomil klíční kost.

Ještě dnes by měli lékaři Tandeho postupně probouzet z umělého spánku, do něhož ho po karambolu preventivně uvedli. „Daniel je v nemocnici v dobrých rukách. Noc zvládl dobře. Situace je stabilní a dnes jsou v plánu ještě další vyšetření,“ uvedla norská šéflékařka Guri Ekaasová.

Tande měl hrozivý karambol při čtvrtečním zkušebním kole. Sedmadvacetiletý olympijský vítěz a mistr světa ztratil po odrazu kontrolu nad levou lyží, přetočil se a po zhruba 80 metrech letu tvrdě dopadl na zem. Po nárazu v kotrmelcích doletěl až pod můstek, kde zůstal bezvládně ležet. Na místě mu záchranáři poskytovali asi půl hodiny první pomoc, na nosítkách ho pak odvezli k vrtulníku, který ho přepravil do nemocnice v Lublani.

V play off hokejové extraligy zvládli všichni vítězní čtvrtfinalisté své série za nejkratší možný čas, v první lize může být o nejlepší čtyřce jasno už dnes večer.

Jihlava doma odvrací konec s Litoměřicemi za stavu 1:3, stejnému skóre čelí doma také Vrchlabí proti Vsetínu a pražská Slavia na ledě Kladna. Volno má Poruba, jež vyřídila Přerov ve čtyřech zápasech.

Druhá nejvyšší soutěž zažívá specifický ročník v tom, že k postupu mezi extraligovou elitu „stačí“ vyhrát zmiňované play off. Šampion nepůjde do žádné baráže, ale rovnou rozšíří extraligové pole na patnáct týmů.

Výrazným plusem pro sportovní atraktivitu prvoligového play off je fakt, že šest ze sedmi mužstev, která jsou ještě ve hře, by možnosti povýšení do extraligy neřeklo automatické „ne“.

Jedinou výjimkou je Vrchlabí, nováček, který v základní části překvapil čtvrtým místem, ale nyní ve čtvrtfinále proti Vsetínu výrazně ztrácí. Ústy Petra Dědka, majitele partnerských Pardubic, jež z velké části přispívají k fungování klubu ve Vrchlabí coby své farmy, už se celek z Podkrkonoší vyslovil, že by případný postup odmítl.

„Pokud vítěz první ligy bude chtít do extraligy, posoudí se to v kontextu, o jaký klub se jedná, jak vypadají jeho ekonomické výsledky, jak vypadají podmínky na jeho stadionu,“ říká ředitel extraligy Josef Řezníček.

Možná je třetí výjimka, ale i žádný postup

Dlouhá léta jsou v extralize kluby, které zcela nesplňují licenční řád, ale mohou hrát nejvyšší soutěž na výjimku. V Litvínově nenajdete minimální počet 3 500 míst na sezení, Mladá Boleslav zase nedosahuje požadované nejnižší celkové kapacity 5000 míst.

Řezníček nepochybuje o tom, že vedení extraligy letos v létě udělí třetí výjimku, pokud bude potřeba. Mezi adepty na postup totiž splňuje řád, co se týče stadionu, patrně pouze Kladno.

„Taková možnost rozhodně existuje. Předpokládám, že kdyby měl někdo takový nedostatek, ale získal by jinak právo extraligu hrát, pak si dovedu udělení výjimky představit,“ komentuje bývalý obránce a vítěz extraligy s Olomoucí a Karlovými Vary.

Otazník visí nad tím, co se stane, když vítěz licenční podmínky, ať už ekonomické či vztahující se ke klubovému zázemí, nesplní a výjimku od vedení extraligy nedostane, ač bude chtít soutěž hrát. Anebo když play off vyhraje Vrchlabí, byť je tato možnost nyní krajně nepravděpodobná.

Byl by postup nabídnut poraženému finalistovi? Nebo by extraliga dále pokračovala s momentální čtrnáctkou účastníků? „Bylo by to předmětem jednání. Extraliga je naplánovaná tak, že jeden tým do ní postoupí a bude se hrát v patnácti. Předbíhali bychom, kdybychom debatovali, zda ten a ten klub podmínky splní, nebo ne,“ odmítá Řezníček spekulovat.

Jinými slovy, možné je vše. A je jisté, že pokud by měl poražený finalista nahradit vítěze, který nesplní podmínky, významnou roli by zde sehrála diplomacie a lobbing v zákulisí. Nicméně to doopravdy předbíháme.

Vsetín a Poruba, hlavní kladenští soupeři

O něčem takovém nechtějí ani slyšet v Kladně, které vloni z extraligy smolně sestoupilo a kde cokoliv jiného než návrat tady bude vnímáno jako jednoznačné zklamání. „Kdo jiný by měl postoupit? Kladno do extraligy jasně patří,“ hlásil v polovině února Nicolas Hlava, útočník Rytířů.

Dobře také odhadl, že dva klíčoví kladenští muži Jaromír Jágr a Tomáš Plekanec vyladí formu právě na play off. Plekanec po čtyřech duelech se Slavií vede klubovou produktivitu s dvěma trefami a čtyřmi přihrávkami, Jágr je ve 49 letech s jedním gólem a čtyřmi asistencemi druhý.

Od začátku sezony vyhlašovali postupové ambice v Porubě a Vsetíně. Jejich příběh je podobný také v tom, že před koncem základní části oba týmy měnily trenéry a musely absolvovat předkolo play off. Pátý Vsetín vyřadil dvanácté Ústí, Poruba jedenáctý Prostějov. V semifinále nejspíš Ostravané a Valaši narazí na sebe navzájem.

„Musí se sejít strašně moc věcí, ale my se postupu nebráníme. Půjdeme si za ním,“ vyprávěl porubský generální manažer Pavel Hinner před startem sezony serveru Hokej.cz. Tři kola před koncem základní části nastoupili na střídačku trenéři Karel Suchánek a David Moravec a nyní s týmem táhnou šňůru deseti vyhraných zápasů v řadě.

O měsíc dříve převzal Vsetín kouč Roman Stantien a v závěru základní části s ním vyhrál osm utkání z devíti. V play off si drží klubová legenda prozatím bilanci šest ku dvěma. „Když postoupíme, budeme připraveni. Vsetín si nezaslouží nižší ambice,“ tvrdil v únoru jednatel klubu Daniel Tobola, přestože tehdy byl Vsetín v tabulce až devátý.

Litoměřice by pro extraligu udělaly maximum

Překvapením play off jsou Litoměřice, které v posledních letech slouží jako základna svazového projektu pro obehrávání hráčů mládežnických reprezentací. Tudíž si před sezonou nekladou konkrétní vysoké cíle a ještě nikdy v historii nehrály semifinále první ligy.

„Na druhou stranu by bylo špatné, kdybychom po těch mladých hráčích nechtěli nejvíce, co lze dokázat,“ usmívá se předseda klubu Daniel Sadil. „Mám obrovskou radost z toho, jak se prezentujeme, a jsem nadšený z výkonů, které podáváme,“ doplňuje.

Po základní části sedmé Litoměřice zdolaly v předkole desátý Sokolov v sérii na pět utkání a byť čtvrtfinále zahájily prohrou na ledě favorizované Jihlavy, nyní nad Duklou vedou už 3:1. „Projekt se pořád vyvíjí a je za ním obrovský kus práce. Děláme vše pro to, abychom zde přichystali hráče pro mládežnické reprezentace i pro jejich mateřské extraligové oddíly,“ vysvětluje Sadil.

Jak by tedy klub tohoto ražení přistoupil k možnosti postoupit výše, kdyby svou letošní jízdu dotáhl až k celkovému vítězství v play off?

„Nemáme ambice na postup, nedovoluje nám to současný ekonomický stav ani situace kolem stadionu. Ale kdyby taková situace nastala, udělali bychom maximum. Neodpovím vám tak, že by Litoměřice extraligu hrát nechtěly, určitě bychom to hned neodmítli,“ míní Sadil. Momentálně na severu Čech tedy platí tradiční „chceme dojít co nejdál“.

Zato Jihlava se ambicemi postoupit netajila, přestože chce v prosinci začít bourat stadion a následně začít s dvouletou výstavbou nového. Aktuálně to ovšem s extraligovými šancemi vypadá i na ledě bledě.

Stejně jako u Slavie, jež o postupu nemluvila nijak nahlas, spíše o něm tajně snila. Oživit mizivé naděje se pokusí parta kolem Jana Nováka nebo Petra Vampoly od 17:20 před kamerami ČT Sport. Jenže v Kladně už bude mít proti Jágrovi, Plekancovi a spol. nůž na krku.

Vypadá to, že jsem nevychovaný spratek, ale musíte být trochu sobec, když chcete uspět, říká lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká. | Video: Martin Veselovský

Minulý týden chtěla ještě na finále Světového poháru v Lenzerheide vylepšit 13. místo v celkovém pořadí, ale švýcarští pořadatelé museli její disciplíny sjezd a super-G zrušit kvůli nepřízni počasí. A tak se vydala zase zpátky do Prahy.

Kdo by si ale myslel, že se bude čerstvě šestadvacetiletá lyžařka šetřit, ten by se spletl. Hned začala s fyzioterapeutem Michalem Lešákem pracovat na kondici.

„Během sezony moc fyzičku neděláme, je hodně závodů, přejezdů, tréninků. Takže jakmile jsem se vrátila do Prahy, už jsem se těšila, jak zase budu bušit do kondice. S Méďou jsme vyrazili na Letenské schody a úplně mě tam vyřídil,“ přiznala.

Sice se musí věnovat i škole, na kterou nemá v průběhu zimy moc času i tak si už ale našla čas, aby se trochu zamyslela nad uplynulou i nad tou budoucí sezonou, která bude olympijská.

Navzdory tomu, že se tentokrát hodně věnovala lyžování a absolvovala pouze jeden závod na snowboardu, chce se jízdě na prkně věnovat i nadále.

„Nebylo v plánu takhle snowboard ošidit, nikdo nemohl tušit, že se před mistrovstvím zraním. Ale na prkně chci určitě pokračovat. Spoustě lidí to asi nedává smysl, nechápou, co chci na snowboardu ještě dokázat, ale já chci další medaile,“ vysvětlila.

Podle lyžařských expertů by se měla Ledecká víc věnovat právě dvěma prknům, protože v ní vidí potenciál zaútočit na glóby ve Světovém poháru.

„To je od nich hezké, že mi věří. Já tomu taky věřím, že jednou glóbus na lyžích získám. Ale ani tak se nehodlám prkna vzdát,“ dodala.

V další sezoně by měl pokračovat i celý její realizační tým. „Záleží samozřejmě i na nich, jestli budou chtít pokračovat. Ale já myslím, že pojedeme takhle dál a zase se do dalších závodů naučím něco nového,“ pochvalovala si Ledecká.

Libovala si především v angažmá Franze Gampera, který v trenérském týmu vystřídal Ondřeje Banka. 

„Franz je Ital, takže je mnohem otevřenější k ženám. A teď nemyslím ke mně, ale to své charisma trousí po kopci. Je mu sice asi 68, ale vypadá tak na 50, je šarmantní a holky po něm dost jedou, až se tomu s Méďou vždycky smějeme. Po Ondrovi sice jely taky, ale on byl takový stydlín, ten do toho takhle nešel,“ vtipkovala česká reprezentantka.

Druhým dechem ale dodala, že jí Gamper pomáhá hlavně trenérskými postřehy na trati. „Má hodně zkušeností, když jezdil s norským týmem Aksela Lunda Svindala. Já tam v podstatě jen stojím a snažím se poslouchat a nasávat informace. Těším se na přípravnou sezonu. Teď bude hodně prostoru zapracovat společně na technice.“

Na olympijských hrách v Pekingu bude obhajovat dvě zlata: z lyžařského super-G a ze snowboardového paralelního obřího slalomu. I proto je pověrčivá a raději se vrací ke starým pořádkům a vyhýbá se slovu „olympiáda“, aby na sebe a svůj tým neuvalila zbytečný tlak. 

„Předchozí olympiádě jsme říkali ´korejský přáteláček´, za každé slovo olympiáda jsme tehdy platili 10 eur pokuty. Osvědčilo se to a chceme to zavést i na tu příští sezonu. Takže teď je to ´čínský přáteláček´,“ smála se.

Soustředí se i na trénink točivých disciplín, protože do programu Světového poháru by mělo přibýt více kombinačních závodů. 

„Je to skvělá zpráva. Nevím, jak to vidí lidi, když na to koukají v televizi, ale já kombinaci miluju. V jeden den si zajedete sjezd i slalom, je to pestré. Budu se snažit je do plánů zapojit,“ těší se Ledecká.