Když se mladá dlouhovlasá brunetka přihlásila z ruského Krasnojarsku do online konference s novináři, byla v obklopení dvou „bodyguardů“. Její parťák sedmnáctiletý Bruno Tatarka, se kterým získala bronz v týmové soutěži mistrovství světa, a trenér Marek Jelínek jí pomáhali s trémou před otázkami médií.
„Snažíme se jí vysvětlit, že novináři jsou kamarádi, že jsou na naší straně, má z toho totiž obavy,“ vysvětlil Jelínek.
Přitom závodního sebevědomí musí mít osmnáctiletá snowboardistka z Velkého Meziříčí na rozdávání, den před bronzem z mixu si pověsila na krk i zlatou medaili pro světovou šampionku.
„Jsem ráda, že mám nástupce, protože v budoucnu budu moct odejít s čistým svědomím. Tedy, až bude Jelen (Marek Jelínek) spokojený a pustí mě do důchodu,“ vtipkovala čerstvá vítězka Světového poháru Eva Samková.
Sára Strnadová je přitom objev dětských kempů, které pořádá právě SBX tým kolem české olympijské šampionky. „Absolvovala jsem jen jeden, na něm si mě všiml jeden z trenérů Evy, Jakub Flejšar, a ten mě pak doporučil reprezentačním koučům,“ vzpomíná Strnadová.
Malá snowboardistka začala objíždět závody, hodně jich i vyhrála, včetně Českého poháru, a tak bylo jasné, že se snowboarcrossu začne věnovat navážno. Přitom existovala i varianta, že půjde ve šlépějích Šárky Pančochové či Ester Ledecké. Závodila totiž i ve slopestylu a slalomu.
„Vyhrál snowboardcross, protože to je nejzábavnější sport. Miluju ho. Kombinuje to všechno, hlavně je tam adrenalin, to je pro mě asi nejvíc. Třeba když jsme jeli závod s Brunem, tak jsem vyjížděla poslední a musela jsem ostatní předjíždět a to mě moc bavilo,“ culí se juniorka.
Nyní začíná kopírovat kariéru Samkové, která vyhrála juniorský šampionát dokonce třikrát. O označení „nová Samice“ nechce ale Jelínek zatím ani slyšet.
„Já bych to takhle nestavěl, je to teďka její parťačka a já doufám, že se jednou potkají na bedně v některém ze závodů,“ přeje si Jelínek.
Svými výkony v Krasnojarsku už si totiž Strnadová vyjela místo pro start ve Světovém poháru, kde tedy bude moct od příští sezony nastoupit.
„Hlavní je nebát se těch ostatních dospělých soupeřek. Vždycky jsem se holek, co tam jezdily pravidelně, hrozně bála. Přitom to jsou normální lidi,“ vzpomíná sedmadvacetiletá Samková na dobu, kdy přecházela od juniorů k seniorům.
Juniorské úspěchy nejsou všechno, co mají tyhle dvě snowboardcrossařky společného, obě už mají za sebou pěknou řádku zranění včetně těch velkých jako je utržený křížový vaz.
„Mně to to tehdy paradoxně hrozně pomohlo. Člověk si uvědomí, že musí fakt makat, pokud chce u toho sportu zůstat a něco ještě vyhrát. Sára už toho má za sebou dost na to, aby si to uvědomila taky a měla tu touhu se pořád zlepšovat,“ věří nové naději Samková.
