Švancer dominoval už kvalifikaci a v závodu jako jediný překonal hranici 90 bodů, a to o rovné dva. „Jsem nadšený. Je fantastické, že mi to tady vyšlo na zlato,“ uvedl pro svazový web. K titulu vykročil Švancer hned v první jízdě. Zajel ji čistě a nikdo ze soupeřů se mu nepřiblížil. Druhého Rakušana Daniela Bachera porazil o sedm a půl bodu a tak to nakonec zůstalo.

„V první jízdě se mi všechno povedlo tak, jak jsem si představoval. Možná jen třetí rail byl lehce nedojetý, ale i tam jsem odjel trik, který jsem chtěl. Druhou jízdu už jsem si chtěl jenom co nejvíce užít,“ uvedl lyžař, jenž měl přitom při tréninku před závodem nebezpečný pád na zábradlí.

„Málem si vyrazil dech. Asi půl hodiny to musel rozdýchávat, ale naštěstí se oklepal a mohl nastoupit do finále,“ popsal reprezentační trenér Josef Kalenský.

O to víc si cenil Švancerova výkonu v boji o medaile. „To, co pak předvedl ve finále, bylo naprosto úžasné. První jízda byla naprosto bez chyby. V té druhé, když mu už o nic nešlo, sáhl k jednomu z nejtěžších triků na světě – switch quad cork 1620 safety grab. Všichni tady z toho byli unešení. To jen svědčí o tom, na jaké úrovni Matěj je,“ doplnil.

Druhý český reprezentant Štěpán Hudeček do finále neprošel o dvě místa, v kvalifikaci skončil čtrnáctý. Oba čeká kvalifikace Big Airu v pondělí, finále se pojede o den později, tři dny před Švancerovými 17. narozeninami. Před dvěma lety na juniorském MS skončil v této disciplíně Švancer čtvrtý.

Radek Faksa si připsal jednu asistenci u vítězství Dallasu v Detroitu 3:0. Na jediném gólu Chicaga v zápase s Tampou Bay se nahrávkou podílel Dominik Kubalík, Blackhawks podlehli Lightning 1:4. V brance Calgary dostal šanci David Rittich, kanadský klub ale prohrál v Torontu 0:2.

Úvod duelu mezi San Jose a St. Louis nabral rychlý spád. Sharks se dostali zásluhou Dylana Gambrella do vedení, ale již v sedmé minutě otočil Jordan Kyrou na 2:1 pro hostující Blues. Hertl v 29. minutě využil rychlý protiútok a srovnal na 2:2. Odchovanec pražské Slavie v rychlosti převzal nahrávku Tima Meiera a samostatný únik zakončil střelou na vyrážečku Villeho Hussoa. Blues o výhře rozhodli třemi góly ve třetí části a porazili Sharks podruhé během čtyřiadvaceti hodin.

Utkání dominovala druhá útočná formace St. Louis; Jordan Kyrou (2+1), Ryan O’Reilly (1+3) a David Perron (1+3) dohromady získali 11 kanadských bodů a dovedli Blues k vítězství.

„Myslím, že jsme včera byli trochu frustrovaní naším výkonem. Já sám jsem v poslední době nevytvářel tolik šancí, kolik bych si představoval, ale dnes se nám to povedlo zlomit. Změnili jsme myšlení, byli jsme hladoví a drali se do příležitostí,“ hledal příčiny vysokého bodového příspěvku své formace centr O’Reilly.

Dallas napravil čtvrteční prohru s Detroitem a na ledě nejhoršího týmu Centrální divize vyhrál 3:0. Vítěznou branku vstřelil na konci druhé třetiny Tanner Kero. Americký útočník se v NHL prosadil poprvé od roku 2017. „Snažil jsem se na to nemyslet, ale jsem rád, že jsem to čekání ukončil. Snažím se v každém zápase předvést co nejlepší výkon a soustředím se na každou šanci, protože nikdy nevím, kdy přijde další,“ řekl osmadvacetiletý Kero.

Faksa v 49. minutě asistoval slovenskému obránci Andreji Sekerovi u druhé branky, skóre uzavřel Ty Dellandrea. Anton Chudobin kryl všech 21 střel a má třetí čisté konto v ročníku. „Nesoustředil jsem se na nulu, snažil jsem se dovést tým k výhře a to se mi povedlo,“ řekl ruský brankář.

Také v duelu Tampy Bay s Chicagem byl strůjcem vítězství ruský gólman. Andrej Vasilevskij nestačil pouze na jednu střelu Chicaga a připsal si 11. výhru v řadě a dvacátou v sezoně. Na 20 výher mu stačilo 24 zápasů, čímž vyrovnal počin Andrewa Hammonda ze sezony 2014/15. Lepší start zaznamenal pouze Tiny Thompson, který v ročníku 1929/30 vyhrál 20 z úvodních 23 duelů.

„Víme, že máme nejlepšího brankáře na světě, ale dneska jsme ho nechali vyniknout až moc. Je jasné, že občas takové zápasy přijdou, ale musíme se snažit, aby jich bylo co nejméně,“ varoval před chybami v defenzivě kapitán Lightning Steven Stamkos.

Jediným úspěšným střelcem Blackhawks byl Alex DeBrincat, který ve 45. minutě využil Kubalíkovu přihrávku zpoza brány a vstřelil 16. gól v sezoně. Kubalík si 25. bodem (10+15) upevnil pozici třetího nejproduktivnějšího Čecha v NHL, lídrem zůstává se 27 body Ondřej Palát (11+16).

Rittich dostal poprvé pod novým trenérem Darrylem Sutterem příležitost v brance Calgary. Rodák z Jihlavy, jenž nastoupil po sedmi duelech strávených na lavičce náhradníků, si připsal 31 zásahů. Prohře 0:2 v Torontu ale nezabránil.

„V defenzivě jsme odehráli povedený zápas. Chyb jsme se nevyvarovali, ale ty k hokeji patří. Rád bych řekl, že jsem dnes odchytal lepší zápas než Jack Campbell, ale on byl dneska naprosto bezchybný,“ hodnotil český gólman, který je spojovaný s přesunem do Washingtonu.

Campbell v dresu Toronta nastoupil počtvrté v sezoně a má druhé čisté konto. „Jsem frustrovaný svým zdravotním stavem, ale když naskočím do branky, cítím se většinou výborně,“ řekl devětadvacetiletý gólman, který se od začátku sezony potýká se zraněním nohy.

Carolina přišla o výhru nad Columbusem 29 sekund před koncem, kdy na 2:2 vyrovnal obránce Seth Jones. Obrat Blue Jackets dokonal v nájezdech dánský útočník Oliver Bjorkstrand. Hurricanes neuspěli v rozstřelu poprvé od prosince 2018 a svůj podíl na tom měl také Martin Nečas, který zaváhal ve druhé sérii.

Connor McDavid si v utkání Edmontonu s Winnipegem připsal gól a dvě asistence a jako první hráč v sezoně se dostal na šedesátibodovou hranici. Oilers porazili Jets 4:2 a od prvního místa v Severní divizi je dělí pouze horší rozdíl oproti Torontu.

NHL:

New Jersey – Pittsburgh 1:3 (1:0, 0:2, 0:1)

Branky: 8. Palmieri – 25. Aston-Reese, 27. Rust, 55. Guentzel. Střely na branku: 25:29. Diváci: 1800 (omezený počet). Hvězdy zápasu: 1. DeSmith, 2. Rust, 3. Crosby (všichni Pittsburgh).

Florida – Nashville 2:0 (0:0, 1:0, 1:0)

Branky: 30. Barkov, 60. Duclair. Střely na branku: 48:21. Diváci: 4358 (omezený počet). Hvězdy zápasu: 1. Barkov (Florida), 2. Saros (Nashville), 3. Driedger (Florida).

Colorado – Minnesota 6:0 (2:0, 3:0, 1:0)

Branky: 5. Makar, 12. Landeskog, 21. Rantanen, 22. Jost, 39. D. Toews, 45. Ničuškin. Střely na branku: 42:31. Bez diváků.

Tampa Bay – Chicago 4:1 (1:0, 3:0, 0:1)

Branky: 7. B. Point, 22. Cirelli, 35. Gourde, 39. Stamkos – 45. DeBrincat (D. Kubalík). Střely na branku: 29:31. Diváci: 3800 (omezený počet). Hvězdy zápasu: 1. Vasilevskij, 2. Hedman, 3. Gourde (všichni Tampa Bay).

Washington – NY Rangers 1:3 (0:1, 0:0, 1:2)

Branky: 46. Carlson – 18. Bučněvič, 58. Zibanejad, 60. B. Howden. Střely na branku: 29:25. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Zibanejad, 2. Kinkaid (ona NY Rangers), 3. Samsonov (Washington).

NY Islanders – Philadelphia 6:1 (4:1, 0:0, 2:0)

Branky: 11. a 16. Cizikas, 7. Pageau, 9. Eberle, 50. Beauvillier, 56. Josh Bailey – 18. Farabee. Střely na branku: 28:24. Diváci: 1400 (omezený počet). Hvězdy zápasu: 1. Sorokin, 2. Cizikas, 3. Hickey (všichni NY Islanders).

Carolina – Columbus 2:3 po sam. nájezdech (0:0, 1:0, 1:2 – 0:0)

Branky: 35. A. Svečnikov, 56. Foegele – 41. a rozhodující sam. nájezd Bjorkstrand, 60. S. Jones. Střely na branku: 37:31. Diváci: 2924 (omezený počet). Hvězdy zápasu: 1. Merzlikins, 2. S. Jones (oba Columbus), 3. Foegele (Carolina).

Anaheim – Arizona 1:5 (0:3, 0:1, 1:1)

Branky: 55. Henrique – 3., 16. a 21. Brassard, 6. Chychrun, 53. Keller. Střely na branku: 28:28. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Brassard, 2. Chychrun (oba Arizona), 3. Henrique (Anaheim).

Detroit – Dallas 0:3 (0:0, 0:1, 0:2)

Branky: 38. Kero, 49. Sekera (Faksa), 54. Dellandrea. Střely na branku: 21:33. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Chudobin, 2. Kero, 3. Dellandrea (všichni Dallas).

Montreal – Vancouver 5:4 po sam. nájezdech (1:0, 2:2, 1:2 – 0:0)

Branky: 34. a rozhodující sam. nájezd Tatar, 7. Suzuki, 39. Edmundson, 46. Gallagher – 21. Virtanen, 29. Boeser, 41. Horvat, 41. Motte. Střely na branku: 40:18. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. Tatar, 2. Danault, 3. Gallagher (všichni Montreal).

Toronto – Calgary 2:0 (1:0, 1:0, 0:0)

Branky: 19. Spezza, 37. Hyman. Střely na branku: 33:29. David Rittich odchytal za Calgary 56:35 minut, inkasoval dvě branky z 33 střel a úspěšnost zásahů měl 93,9 procenta. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. J. Campbell, 2. Hyman, 3. Spezza (všichni Toronto).

San Jose – St. Louis 2:5 (1:2, 1:0, 0:3)

Branky: 3. Gambrell, 29. Hertl – 7. a 56. Kyrou, 4. Dunn, 45. R. O’Reilly, 59. Perron. Střely ńa branku: 31:21. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. R. O ́Reilly, 2. Perron, 3. Dunn (všichni St. Louis).

Edmonton – Winnipeg 4:2 (1:2, 0:0, 3:0)

Branky: 18. McDavid, 44. Nurse, 51. Draisaitl, 59. D. Shore – 11. Copp, 16. Dubois. Střely na branku: 37:31. Bez diváků. Hvězdy zápasu: 1. McDavid, 2. Smith (oba Edmonton), 3. Dubois (Winnipeg).

Dvě těsné, smolné a nezasloužené porážky s Gunners straší Davida Moyese. Hammers touží po odplatě. V březnu prohráli na Emirates Stadium 1:0, přestože domácího – v té době ještě favorita – jasně přestříleli.

Podobný obrázek nabídl i duel druhého kola letošního ročníku. V září Arsenal doma vyhrál 2:1 díky pozdní trefě Eddieho Nketiaha. 

„Měli jsme tam hodně smůly,“ potvrzuje Moyes, že si na bolestivou porážku moc dobře pamatuje.

Právě tak však do jisté míry znamenala počátek velkého obratu. West Ham neměl po dvou zápasech v lize ani bod a fanoušci začínali obracet oči v sloup v předtuše další sezony strávené bojem o holé přežití.

Místo toho si ale velmi brzy měli zvyknout na diametrálně odlišné, příjemnější starosti. Výhra nad Wolves 4:0, příchod Coufala, slavný triumf 3:0 v Leicesteru. Pak úchvatné srovnání třígólového manka na Tottenhamu a další cenná remíza doma proti Manchesteru City.

Tahle série totálně převrátila myšlení týmu. Sebevědomí Clarets and Blues vystřelilo do nebes a od té doby stále jen a jen stoupá.

Teď Kladiváři bojují o Ligu mistrů, výhra nad Arsenalem by je znovu výrazně přiblížila čtvrtému místu.

„Ano, po tom zářijovém utkání se toho u nás hodně změnilo. Já sice skončil nakažený covidem, ale moji asistenti udělali v následujících zápasech brilantní práci. Začali jsme cítit, že máme na mnohem víc,“ vzpomíná Moyes.

Skotský manažer v neděli za žádnou cenu nebude chtít opakovat unavený a především ustrašený výkon z Old Trafford, kde Hammers minulý víkend po slabém výkonu padli vlastním gólem Craiga Dawsona. Těsně před reprezentační pauzou nechtějí připustit další klopýtnutí.

„Víme o tom, jak se Arsenal zlepšuje, vyhrál derby proti Tottenhamu, má spoustu předností. My ale uděláme všechno, abychom doma uspěli,“ prohlásil kouč týmu, který získal o 21 bodů více, než kolik měl ve stejné fázi Premier League před rokem.

Z London Stadium se navíc stala slušná tvrz. Lepší domácí bilanci má v aktuální sezoně pouze suverénní Manchester City. Kouč Arsenalu Mikel Arteta netají obdiv k práci Davida Moyese a jeho týmu, jehož tmelem znovu budou čeští reprezentanti Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem.

„Víme, co nás čeká. Jsou ve skvělé formě. Jsou konzistentní,“ naráží španělský trenér na aktuální rozdíl mezi oběma londýnskými celky. „Velmi dobře vědí, co dělají. Vědí, jak ublížit. Tvrdě makají jeden za druhého, jsou takticky na úrovni a já jsem si jistý, že si pro nás připraví velmi tvrdý oříšek,“ obává se Arteta.

Gunners se zvedají a dokáží nepravidelně předvádět působivé výkony, jenže konzistence stále chybí.

Ve čtvrtek doma prohráli s Olympiakosem v osmifinále Evropské ligy, v postupu k souboji se Slavií jim to však nezamezilo a šlo o jedinou porážku z posledních šesti utkání. Na nulu vzadu ovšem Kanonýři čekají dlouhých jedenáct zápasů, což je nejdelší série s inkasovaným gólem od prosince 2019.

Moyes se jistě bude soustředit nejen na otvírání okének v zadních řadách, ale i na obranu. Arsenal teď táhnou mladé pušky.

Supertalent Bukayo Saka zřejmě nebude k dispozici, skvělé výkony ovšem v posledních zápasech na podhrotových pozicích podávají Emile Smith-Rowe a Martin Odegaard, kteří odehráli klíčové role ve vítězném severolondýnském derby proti Spurs. Arteta si se stoickým klidem mohl dovolit nechat sedět kapitána Aubameyanga, protože přijel pozdě na sraz.

Španěl se snaží v narušeném soukolí Kanonýrů zavést novou kulturu a nové pořádky, Moyes přitom může být jeho velkým vzorem. Oba muži se velmi dobře znají, Skot Artetu vedl během úspěšného působení v Evertonu, dlouhých šest let.

„Udělal ze mě lepšího člověka, díky němu jsem vyspěl už v raných fázích kariéry. Byl velmi náročný, vždy požadoval maximum, zároveň ale uměl za každých okolností podpořit. To, jak vedl tým, mě hodně inspirovalo. Přinesl do klubu velkou víru, nikdo nebyl důležitější než tým. Vytvořil v Goodison Parku opravdu speciální atmosféru,“ vzpomíná Arteta a přeneseně tak popisuje i sílu týmového ducha, kterou v letošní sezoně Moyes pevně instaloval rovněž v týmu Hammers.

Derby mezi West Hamem a Arsenalem vysílá v neděli odpoledne přímým přenosem stanice Premier Sport, deníku Aktuálně.cz nabídne z duelu podrobnou online reportáž.

Za Spartu jste odehrál více než 600 zápasů. Jaký z nich se vám vryl do paměti nejvíce? 

V ročníku 1961/1962 měl tehdejší Spartak Sokolovo se Žilinou stejný počet bodů i skóre ze vzájemných střetnutí a tak o třetím sestupujícím muselo rozhodnout barážové střetnutí na neutrální půdě. Hrálo se v Brně před návštěvou 30 tisíc diváků, z nichž třetina přijela z Prahy. Po nervózním prvním poločase jsme po přestávce převzali iniciativu, ale rozhodnutí padlo až v závěrečné čtvrthodině, kdy se mi podařilo vstřelit dva góly. Po zápase fanoušci vnikli na hrací plochu a odnesli nás na ramenou. Cesta domů autobusem pak byla přímo úžasná. U restaurací, motelů a kiosků vládlo pod sparťanskými vlajkami nadšení. Pro mě to byla po účasti na stříbrném mistrovství světa nádherná tečka na za sezonou.

Sparta i s vámi v sestavě dvakrát postoupila do čtvrtfinále Poháru mistrů a v Poháru vítězů dokonce do semifinále. Vybavíte si nějaký nevšední duel z těchto soutěží? 

Byl to spíš dvojzápas ve druhém kole Poháru mistrů v roce 1967 proti Anderlechtu. Do Prahy přijel belgický mistr s řadou reprezentantů, takže jsme před tímto výborným soupeřem měli znatelný respekt. Zvítězili jsme sice 3:2, já měl navíc radost z hattricku, ale před odvetou se nám moc šancí na postup nedávalo.

V Bruselu jsme začali dobře, po mém gólu jsme v poločase vedli 1:0, ale po přestávce bylo zle. Sedm minut před koncem byl stav 3:1 pro Anderlecht a z ochozů byly slyšet oslavné písně. Všechno se pro nás zdálo ztraceno. Jenže po faulu na mě nařídil rozhodčí trestný kop a mně se z 25 metrů podařilo poslat míč za záda belgického brankáře. Najednou jsme měli bojovného ducha, dvě minuty před koncem Mráz po centru Vrány vyrovnal na 3:3 a Spartě se tak otevřely dveře do čtvrtfinále.

Anderlechtu jsem tedy ve dvou utkáních vstřelil pět gólů, což ocenili i funkcionáři tohoto klubu a okamžitě byli ochotni zaplatit za můj přestup 200 tisíc dolarů. Mně pak zaručovali příjem 20 tisíc dolarů ročně, což byly tehdy velké peníze. Sparta tuto lákavou nabídku hned odmítla a také já jsem věděl, že ji nemohu přijmout. Studoval jsem, doma jsme čekali rodinu a přede mnou byla vojenská služba.

Fotbal ale nepřináší jen radostné okamžiky. Na které zápasy se vám vzpomíná nejhůře? 

Jsou dva a oba z pohárové Evropy. Ten první je z března 1966, kdy Sparta ve čtvrtfinále Poháru mistrů hrála s Partizanem Bělehrad. Na Letné jsme zvítězili 4:1 a to jsme ještě několik čistých gólových šancí neproměnili. O našem postupu asi nikdo nepochyboval, ale v odvetě se stalo dodnes něco nepochopitelného. Už v 35. minutě vedli domácí 4:0 a po přestávce přidali ještě jeden gól. Nechyběly názory, že jsme byli něčím ovlivněni, třeba jídlem, nebo pitím. Vůbec nejhorší bylo, že po tomto debaklu jsme se vraceli domů, jako že se nic nestalo. Docházelo nám to až v dalších dnech a o to to pak bylo děsivější.

Druhou pohromu jsem zažil koncem roku 1970 v Poháru UEFA na hřišti Leeds United, kde Sparta prohrála 0:6. Řada věcí z tohoto střetnutí mě straší dodnes. Je až neuvěřitelné, že prvních pět gólů jsme inkasovali během 17 minut prvního poločasu. V takových případech se obvykle říká, že selhal brankář, ale nám tenkrát Kramerius pomohl, zachránil nás od ještě větší porážky. Angličtí profesionálové nám dali lekci, na kterou se nezapomíná.

Sparta v šedesátých letech jezdila na zahraniční „spanilé jízdy“. Který z dlouhé řady zahraničních zájezdů považujete za nejzajímavější?

V roce 1966 to byl krásný zájezd do Ameriky a potom o tři roky později do Uruguaye, kam jsem se vydal kvůli zkouškám ve škole sám, tři dny po odletu naší výpravy. A byla to cesta i s přestávkami dlouhá 29 hodin se zážitkem na celý život. Vedla přes Lisabon, marocký Rabat do senegalského Dakaru. Tam měl být na letišti zástupce ČSA a postarat se o mě před dalším letem. Avšak nebyl tam, zato ke mně přišli dva uniformovaní muži a mluvili francouzsky takže jsem jim rozuměl každé dvacáté slovo. Kromě toho, že jsem nebyl pro tamější pobyt očkován vznikla řada problémů a nakonec jsem skončil v jakémsi malém hotelu.

Usnul jsem oblečený v sedě, ale ráno mě kdosi telefonem vzbudil, s dalšími cestujícími jsem nastoupil do obřího Boeningu a po trase Rio, Sao Paulo a Buenos Aires se dostal do Montevidea, kde už mě přivítali zástupci Sparty i z vyslanectví. Když jsme se po pěti týdnech vraceli do Prahy, tak jsem mohl být spokojený. Na skvěle obsazeném turnají Copa Montevideo jsme po cenných výhrách nad Nacionalem, Indipendiente i Peňarolem a remíze s Torpedem Moskva skončili na druhém místě, sehráli tam ještě další tři vydařené zápasy a domů si přivezli metr vysoký pohár. O mých výkonech pak trenér Ježek dokonce oficiálně prohlásil, že tak dobře mě ještě hrát neviděl.

Ze sedmi výprav za velkou louži jste si ale neodnesl jen pěkné vzpomínky, tedy alespoň co se týče samotného cestování … 

Převážná většina byla v pohodě. Mezi ty nejhorší patřil Štědrý den v roce 1965 při zájezdu Sparty do Ameriky. Z New Yorku jsme odlétali za krásného počasí, kochali se pohledem na mrakodrapy, ale po půlhodině jsme se dostali do sněhové bouře a následovaly chvíle hrůzy. Letadlo se propadalo a vichr si s ním hrál jako s pingpongovým míčkem. V duchu jsem se modlil, stejně jako letušky. Skvělý kapitán dokázal přistát a nám se s několika pády na přistavených schodech podařilo dostat na zem a jen stěží se udržet na nohou. Krajané nás odvezli do české restaurace, ale my jsme bledí a vystrašení dlouho nemohli ani jíst. Nepamatuji smutnější Štědrý večer.

Zažil jste i jinou hrůzu ve vzduchu?

Zažil a dokonce na krátké cestě po utkání v Aténách. Byl jsem unavený s myšlenkami, že se mi podaří usnout. Jenže najednou někdo vykřikl, že letadlo hoří. Šli jsme se podívat do jeho přední části a naskytl se nám šokující pohled. Na jednom křídle hořel motor, oheň z něho šlehal jako ohnivý chvost. Kapitán nás poslal všechny sednout s tím, že budeme přistávat, ale ne v Praze. Na jednom z pilotů, který kolem nás přeběhl, bylo vidět, že je zle. Vypukla panika, výkřiky, pláč. Zděšení narostlo po informaci, že budeme přistávat někde poblíž bratislavského letiště, po skluzavkách se dostávat na zem a pak muset co nejrychleji a co nejdál od letadla utíkat. To už byla mezi cestujícími přímo vřava, po zastavení chtěl každý rychle ven, takže vznikla obrovská panika. Podařilo se mi sjet dolů, do mokrého sněhu a začal jsem v té břečce utíkat. To už hořelo celé křídlo. Teprve v bezpečné vzdálenosti se mi ulevilo a při cestě do Prahy jsme všichni oslavovali svá nová narození. Zakoupený řecký koňak jsme domů nedovezli (smích). V novinách jsem si pak druhý den přečetl, že letadlo se sparťanskými fotbalisty muselo kvůli špatnému počasí přistát v Bratislavě a do Prahy se výprava vrací vlakem…

V národním mužstvu jste odehrál šestnáct zápasů a nechyběl jste ani na slavném mistrovství světa v Chile, kde Čechoslováci získali stříbrné medaile. Jak na to vzpomínáte? 

Rád vzpomínám na utkání v základní skupině mistrovství světa v Chile proti Mexiku. Přestože o postupu československého mužstva do další fáze šampionátu bylo po výhře nad Španělskem a remíze s Brazílii už rozhodnuto, tak jsem i po letech trenérovi Vytlačilovi děkoval, že mě místo Jelínka na levé křídlo postavil. Prohráli jsme sice 1:3, ale byl to pro mě zážitek. Navíc se mi podařilo už v 15. vteřině vstřelit náš jediný gól, který pak plných 40 let byl ze světových šampionátů nejrychlejší. Měl na ni svůj podíl Masopust, který poslal míč mezi ještě plně nesoustředěné mexické zadáky a já toho využil, vystřelil jsem křížem přes celou branku a míč skončil v síti.

Vy jste také jako jeden z mála hráčů dokázal zkombinovat fotbal na nejvyšší úrovni se studiem. Jak náročné to bylo? 

Byla to strašná dřina, což tak trochu prozrazuje můj řadu let běžný denní režim. Ve dne jsem byl několik hodin ve škole, odpoledne šel na trénink a zvláště po narození dcery jsem se snažil pomáhat v domácnosti manželce, která byla lékařkou. Učit se nebo věnovat se velice náročným výkresům jsem mohl až pozdě večer. Řadu let jsem byl pod neustálým stresem, strachem a napětím ze zkoušek, kterými jsem postupně procházel. Možná to tak trochu vysvětluje, že na domácí scéně jsem pravidelně nepodával tak dobré výkony, jako na zahraničních zájezdech, kde jsem se mohl plně zaměřit jen na fotbal. Poznal jsem, že provozovat sport na vysoké úrovni a zároveň s úspěchem studovat na vysoké škole je nesmírně náročné. Má to negativní vliv i na finanční příjem. Dost dlouho většina mých spoluhráčů dostávala platy aspoň ve svém fiktivním zaměstnání, zatímco já studoval na stipendium. A za vyhraný ligový zápas bylo 180 korun. Když jsem se pak 19. října 1970 stal strojním inženýrem, prožíval jsem nepopsatelný pocit štěstí. Osm let učení po nocích bylo za mnou a po skončení fotbalové kariéry úplně jiný život přede mnou.

Jak jste zvládl přestup z fotbalového trávníku do normálního života?

Po jednom utkání na Spartě za mnou přišel vedoucí jednoho oddělení Úřadu pro patenty a vynálezy s nabídkou na místo ve strojním oddělení. Byl to můj obor, který jsem studoval. Při návštěvě v tomto úřadu jsem získal všechny potřebné informace, nabídku přijal a vydržel tam až do důchodového věku. I když mé loučení se Spartou bylo psychicky hodně zatěžující, tak v listopadu 1973 jsem ji požádal o ukončení činnosti a uvolnění z pracovního poměru v ČKD Lokomotivka. Nicméně najednou jsem nemohl pochopit, že už za Spartu nebudu hrát, nebudu chodit na trénink. Při loučení jsem však říkal, že se ještě vrátím, což se stalo. V roce 1991 dokonce jako prezident klubu a v roce 2013 jsem začal pracovat v jejím Nadačním fondu.

Jaký je váš názor na současnou Spartu?

Trenér Václav Kotal dovedl své svěřence na vítěznou vlnu, za což mu patří poděkování. Hodnocení jeho nástupce Pavla Vrby by bylo předčasné, ale zatím se zdá, že současný tým je na dobré cestě. Já jsem však vždy byl názoru, že pěkné výsledky lze dosáhnout jen s kvalitním trenérem, který u mužstva vydrží delší dobu, třeba jako Václav Ježek. Jinak stále sleduji řadu sparťanských mladíků a připomínají mně mé začátky v rudém dresu. Myslím si, že většina z nich má před sebou slibnou perspektivu a už během příštího roku by se aspoň někteří mohli stát výbornými fotbalisty. Už letos na jaře by ji však mohli v lize pomoci k udržení druhé příčky a zajistit si tak předkolo Ligy mistrů.

Počínaje středečním zápasem v Estonsku čekají českou reprezentaci tři zápasy světové kvalifikace. V jakém světle je vidíte?

Sehrát tyto tři zápasy během jediného týdne, včetně cestování, bude hodně náročné. Navíc proti Belgii a ve Walesu budou trenérovi Šilhavému kvůli pandemii chybět čtyři hráči z bundesligy, z nichž hlavně Darida a Schick by určitě patřili do základní sestavy. Je však otazník, zda také soupeři nebudou v současné složité době oslabeni. Pokud nastoupí kompletní, tak bude potřeba hrát s plným nasazením celých 90 minut a za pomoci potřebného sportovního štěstí.

Růsek šanci na tři body zahodil

Středočeši nevyhráli v lize třináctý duel za sebou a zůstali poslední. Šestnáctá Zbrojovka čeká na vítězství sedm kol a na první nesestupovou příčku ztrácí čtyři body, Příbram o tři víc.

Valachovič nahradil v pondělí odvolaného Horvátha, který skončil po debaklech na Spartě (0:4) a v Ostravě (0:5). Trenérská změna však na domácích nebyla v prvním poločase příliš znát.

V 17. minutě dostali hosté po Pachlopníkově trefě míč do příbramské branky. Téměř pětiminutové zkoumání u videa však odhalilo, že gólu předcházel ofsajd, a proto nemohl být uznán.

O 11 minut později přišel Pachlopníkův trestný kop z levé strany a příbramský obránce Nový, který nastoupil do 100. ligového duelu, ho hlavou nešťastně prodloužil na zadní tyč na zakončujícího Texla. Záložník Zbrojovky se trefil v lize poprvé od října 2018.

Až poté se domácí přece jen trochu zvedli, v závěru poločasu se několikrát pokusili ohrozit brněnskou branku, ale chyběla důraznější koncovka.

Po přestávce se ukázala jiná Příbram a výsledkem bylo v 55. minutě vyrovnání. Pilíkův roh přizvedl hlavou Nový a z bezprostřední blízkosti se prosadil Voltr. Domácí skórovali v lize po 343 minutách.

O devět minut později mohli domácí dokonat obrat, jenže skvělou Cmiljanovičovu ránu bez přípravy dokázal brankář Berkovec vyrazit na roh.

Oba týmy se po zbytek zápasu při vědomí tabulkového postavení vrhly do útočení a na obou stranách přišly slibné šance, ale gólmani kralovali. Příbramský Šiman vyrazil dvě rány Reitera, který si rovněž připsal 100. ligový start, a jednu Moravce. Vzápětí se řítil sám na branku Antwi, ale Berkovec se překvapit nenechal.

Hosté mohli v závěru rozhodnout, ale dvě velké šance neproměnili. Rozhodnutí měl na hlavě minutu před koncem Růsek, ale střídající brněnský útočník ve výborné pozici branku minul. Zbrojovka nepodlehla Příbrami v nejvyšší soutěži pošesté za sebou.

Olomouc vyhrála v Karviné

Olomouce zvítězila v Karviné 1:0 díky brance Pabla Gonzáleze z 83. minuty. Sigma vyhrála venku v nejvyšší soutěži po osmi utkáních a poprvé od září. V neúplné tabulce se bodově dotáhla na sedmou Ostravu a navíc má k dobru odložený duel se Slováckem. Slezané, které po úterním odvolání trenéra Juraje Jarábka dočasně vedou Petr Mašlej a Marek Bielan, nezvítězili v šestém kole po sobě a zůstali třináctí.

Domácí udělali změnu v brance, Bolka vystřídal Ciupa, který musel být hned od úvodních minut proti aktivnějším Hanákům ve střehu. Při Hálově střele však míč nakonec napodruhé zkrotil a zaváhání nedopustil ani po pozdější Yunisově hlavičce.

Karviná spoléhala na rychlé brejky, ale častokrát je nedokázala úspěšně dotáhnout. V úvodní půlhodině tak byli nadále nebezpečnější spíše hosté jako při střele Radka Látala. Ta se však mezi tři tyče nevešla. Úspěch později nepřinesl ani přímý kop Gonzáleze a dorážející Hála.

Domácí převzali iniciativu až v posledních pěti minutách úvodní části, ale Sinjavského střelu dobře srazil bránící Hubník a proti následné střele Čmelíka zasáhl pozorný gólman Mandous. Na bezbrankovém stavu do přestávky nezměnil nic ani Hálův pád v pokutovém území po kontaktu s bránícím soupeřem.

Začátek druhé půle se povedl opět lépe Sigmě, která si vypracovala sérii rohových kopů. Z nich se ale neprosadila a po rychle rozehraném autu se na druhé straně ocitl v dobré střelecké pozici Herc, jeho pokus však srazila olomoucká obrana na roh.

Rozhodnutí přišlo sedm minut před koncem hrací doby, kdy si na Yunisův centr naběhl González a ve skluzu dopravil míč do sítě. Španělský záložník vstřelil svůj šestý gól v ligové sezoně a upevnil si pozici nejlepšího střelce týmu.

Na šesté jarní ligové porážce Karviné nic nezměnil ani závěrečný pokus o tlak, který však žádnou vyloženou příležitost nepřinesl. Olomouc neprohrála v nejvyšší soutěži se Slezany ani v devátém utkání.

24. kolo první fotbalové ligy:

1. FK Příbram – Zbrojovka Brno 1:1 (0:1)

Branky: 55. Voltr – 28. Texl. Rozhodčí: Ginzel – Vlček, Antoníček – Hrubeš (video). ŽK: Rezek, O. Kingue, Nový – Záhumenský. Bez diváků.

Sestavy:

Příbram: Šiman – Nový, Kvída, O. Kingue, Cmiljanovič – Tregler – Pilík, Zorvan (86. S. Kingue), Rezek, Antwi (80. Vávra) – Voltr (86. Dočekal). Trenér: Valachovič.

Brno: Berkovec – Endl, Pernica, Gajič – Moravec, Pachlopník (82. Hladík), Bariš, Texl, Záhumenský – Fila (67. Růsek), Fousek (67. Reiter). Trenér: Dostálek.

MFK Karviná – Sigma Olomouc 0:1 (0:0)

Branka: 83. González. Rozhodčí: Zelinka – Hock, Kříž – Denev (video). ŽK: Qose – Breite, Hubník, Radek Látal, Mandous. Bez diváků.

Sestavy:

Karviná: Ciupa – Jursa, Santos, Mangabeira, Bartošák – Smrž (87. Haša), Herc (87. Šindelář) – Čmelík (69. Pereira), Mikuš (77. Qose), Sinjavskij (69. Mazáň) – Papadopulos. Trenér: Mašlej.

Olomouc: Mandous – Radek Látal, Beneš, Hubník, Zmrzlý – González (84. Zahradníček), Breite, Houska (89. Šterba), Daněk (69. Chytil), Hála (69. Mihalík) – Yunis (89. Nešpor). Trenér: Radoslav Látal.