Soud uvalil na bývalou prezidentku Bolívie Jeaninu Áňezovou vazbu, a to zatím na dobu čtyř měsíců. Informovala o tom v pondělí agentura Reuters. Na bývalou hlavu státu a členy jejího kabinetu byl vydán v pátek zatykač kvůli podezření ze vzpoury a podpory terorismu. Ministr spravedlnosti Iván Lima podle místního deníku El Deber uvedl, že žádá pro exprezidentku trest 30 let vězení. Politička ale obvinění odmítá, podle ní se jedná o politickou perzekuci.

Áňezová stála v čele Bolívie od listopadu 2019 do listopadu 2020. Do úřadu nastoupila po rezignaci Eva Moralese, který odstoupil po masových protestech, které vyvolalo to, že se v rozporu s ústavou ucházel o čtvrtý prezidentský mandát. Během demonstrací v roce 2019 zemřelo přinejmenším 30 lidí. Podle Moralesových příznivců se jednalo o státní převrat, Áňezová ale tvrdí, že předání moci se uskutečnilo podle ústavních pravidel.

V loňských prezidentských volbách uspěl kandidát Moralesovy socialistické strany (MAS) Luis Arce. Díky tomu se bývalý prezident, který byl po odchodu z funkce taktéž vyšetřován kvůli terorismu, mohl vrátit ze zahraničí.

Marseille se v aktuální sezoně francouzské ligy nachází na pátém místě a šéf klubu Pablo Longoria už nyní pracuje na oživení kádru pro další sezonu.

Kombinuje přitom zkušené hráče, jako jsou Dimitrij Payet či Arkadiusz Milik, s nadějnými mladíky. Příkladem může být brazilský devatenáctiletý křídelník Luis Henrique nebo osmnáctiletý záložník Cheick Souaré.

Řada mladých hráčů ovšem v Olympiquu jen hostuje a po sezoně se vrátí do domovských klubů. To se týká například Michaela Cuisance, kterého vlastní Bayern, nebo Pola Liroly z Fiorentiny.

Možná i proto trenéra Jorge Sampaoliho zaujal ofenzivní hráč Sparty Adam Karabec, kterého klub intenzivně sleduje, informoval španělský server ToDoFichajes. 

Aktuálně má Karabec smlouvu až do roku 2023, a tak by si Marseille v jeho případě musela připravit poměrně velkou přestupní částku. Přestup by francouzský klub chtěl směrovat už na letní přestupové okno, kdy řadě hráčů končí smlouva, poukazuje Coeur Marseillais.

Karabec debutoval ve Fortuna:Lize už v 16 letech a zatím nastoupil ke 22 zápasům, ve kterých si připsal celkem tři branky. Prostor dostává i pod trenérem Pavlem Vrbou, proti Zlínu startoval v základní sestavě a odvděčil se mu gólem. Naposledy se trefil minulý týden do sítě Příbrami.

Na podzim Karabec nastoupil také k pěti zápasům v základní skupině Evropské ligy a připsal si jednu asistenci.

Dlouho se v souvislosti s budoucím přestupem do zahraničí mluví o jiném sparťanském mladíkovi Adamu Hložkovi. Trenéři Sparty i experti Hložkovi předpovídají velkou budoucnost, zatím se ale v jeho případě o konkrétním zájmu nespekulovalo.

Když se Hejnová dozvěděla o úmrtí své kamarádky a bývalé terapeutky, byla to pro ni obrovská rána. „Měla jsem ji strašně moc ráda, znaly jsme se opravdu dobře. Nečekala jsem to, věřila jsem, že se uzdraví a bude zase v pořádku,“ přiznává překážkářka.

Fuchsová bojovala se zákeřnou nemocí od roku 2019. „Věděla jsem, čím si v posledním roce a půl prochází, nicméně asi jsem si neuvědomovala, jak špatné to je. Helenka byla vždycky hodně silná a zřejmě nechtěla dávat najevo, že jí není dobře. Možná tím podporovala i sama sebe, aby byla ještě silnější,“ usuzuje Hejnová.

Naposledy byla v kontaktu s Fuchsovou v únoru a doufala, že je s léčbou na dobré cestě. „Odejít v 55 letech, to je strašně brzo,“ přidává smutně.

„Pro mě je to jako blesk z modrého nebe. Někdy před pěti lety za mnou přijela do Čáslavi, to byla ještě zdravotně v pořádku. Mimochodem si ani nevybavuju, že by někdy měla větší zdravotní potíže,“ doplňuje bývalá půlkařka Formanová, jež si Fuchsovou pamatuje z reprezentace.

Rodačku z Tábora obě znaly jako mimořádně veselou a pracovitou osobu. „Pořád byla pozitivní, dokázala člověka nabudit nebo rozesmát v každém okamžiku. Kdo ji neznal, nedovede si to ani představit,“ tvrdí Hejnová.

Ta nebyla svěřenkyní Fuchsové přímo na dráze, ale spolupracovat s ní začala v roce 2014, kdy si prošla zraněním zánártní kůstky a musela vynechat celou sezonu po fantastickém ročníku 2013.

„Nemohla jsem se dostat zpět do formy a Helenka mi hrozně pomohla. Chodila jsem k ní na fyzioterapii a také jako k psycholožce. Vyčistila mi hlavu a díky ní jsem dokázala v roce 2015 vyhrát mistrovství světa v Pekingu,“ vypráví Hejnová o zásluhách Fuchsové na zlaté obhajobě.

„Občas s námi jezdila na atletická soustředění a zážitek byl už jen být s ní v jedné místnosti. Měla své alternativní metody, pracovala s kyvadlem či různými kartami. Byla velmi žádaná a vytížená, měla hodně práce. Vážila jsem si toho, že si na mě udělá čas a může mi být nablízku,“ pokračuje trojnásobná olympionička.

„Byla veselá, ale lidi si pro kamarádský vztah vybírala,“ říká Formanová, která je od Fuchsové o osm let mladší. „Když jsem s vrcholovou atletikou začínala, ona už měla řadu pěkných výsledků za sebou, takže jsem se od ní mohla leccos naučit,“ doplňuje mistryně světa v běhu na 800 metrů z roku 1999.

Fuchsová pracovala dříve i jako masérka hokejistů Slavie, v posledních letech pomáhala s kondicí také tenistce Kateřině Siniakové. „Chtěla všem hrozně pomáhat, rozdala by se. Ve finále možná pomáhala tak moc, že ji to skolilo. Energii a veškerou sílu dávala ostatním,“ popisuje Hejnová.

Sama dobře vnímala, jak úspěšnou atletickou kariéru má Fuchsová za sebou. Na čtvrtce získala bronzové medaile z halových mistrovství světa i Evropy, byla stříbrná na evropském šampionátu pod otevřeným nebem. Na osmistovce přidala bronz z halového MS a páté místo z olympiády v Sydney v roce 2000.

„Byla v atletice neskutečná dobrá a podle mě dost nedoceněná. Páté místo z olympiády je skvělý úspěch a získávat medaile v hale je velmi složité. Úspěchů měla dost, je škoda, že se jim nedala patřičná váha,“ soudí Hejnová.

Formanová tvořila spolu s Fuchsovou, Naděždou Koštovalovou a Hanou Benešovou kvarteto, které vybojovalo druhé místo na halovém MS 1995 v Barceloně ve štafetě na 4×400 metrů. „Z toho období mám jen ty nejhezčí vzpomínky,“ konstatuje členka úspěšného týmu.

„Když Helenka s přibývajícími lety přešla ze čtvrtky na půlku, staly se z nás zároveň rivalky. Ale jen na dráze, jinak jsme zůstaly kamarádkami. Přiznávám, že jsem díky ní měla motivaci dosáhnout kvalitnějších výkonů, pomáhala mi k lepším časům,“ míní Formanová.

Na olympijských hrách v Austrálii měla Fuchsová startovat na čtvrtce, ale lékaři jí to zakázali kvůli mononukleóze. S trenérem však vymyslela plán běžet dvojnásobnou distanci, kde je mezi jednotlivými běhy den volna, a tak by mohla zátěž lépe zpracovat.

To se nakonec povedlo a pod pěti kruhy si v 35 letech zaběhla životní výsledek. „Vyprávěla mi o tom. Vím, že tam skoro nemohla nastoupit do finále kvůli zraněnému lýtku. Řekla si ale, že to nějak zkusí, a finišovala pátá. To opravdu klobouk dolů, jen to ukazuje, jak velkou bojovnicí byla,“ uzavírá Hejnová.

„Obdivovala jsem ji jako obrovského dříče. Hlavně díky své zarputilosti, tvrdé práci v tréninku a neuvěřitelné píli se vypracovala ve špičkovou atletku,“ souhlasí Formanová.

Trenér Jindřich Trpišovský se skoro podivuje, že takový fotbalista jako Nicoale Stanciu hraje českou ligu. Já v tom však nevidím nic divného, Slavia je osmifinalistou Evropské ligy, finanční prostředky na ohodnocení jeho kvalit má, proč by nemohl hrát u nás.

Bez výhrad se slávistickým trenérem souhlasím, že se na rumunského záložníka strašně dobře kouká. Předvádí technický fotbal, i ty, co nefandí Slavii, baví, jak řeší situace, jaký nabízí fotbal. Co předvedl proti Mladé Boleslavi, to byla jedna velká radost se dívat. Krásné góly, krásné míče.

Určitě mu k výkonnosti hrozně pomohl Jindra Trpišovský a parta okolo něj – hráči, realizační tým i vedení klubu. Samozřejmě je to především jeho umění, ale ten servis na hřišti i v zázemí potřebuje. Určitě mu moc prospělo, že se mu narodilo dítě, taková událost nás tatínky vždycky nakopne. Doma zázemí a pohoda, šťastné rodinné okamžiky a Nicolae umí všechno splácet.

Petr Rada oslavil čtyřstý zápas na ligové lavičce, to je úžasná porce a pořád mu musím jen děkovat za všechno, co pro český fotbal dělá. Myslel jsem si, že bude mít za sebou více úspěchů, více trofejí. Nemá však nic, to jsem opravdu netušil, přestože vedl Slavii, Spartu, Plzeň i nároďák.

Podle mého se to u něj jen nesešlo, protože je to vynikající trenér. Netrefil zrovna správnou dobu v top našich klubech, když to v nich klapalo nebo když měly peníze, to je také nesmírně důležité. Ale Rada hlavně pomohl mnoha hráčům v jejich kariéře, což je veliká hodnota. Ne každý trenér umí hráčům v tomto ohledu prospět. V Jablonci mu to vyhovuje, s majitelem Mirkem Peltou si to šéfují sami, dokáže mančaft poskládat, i když se mu kádr rozebere.

Další borec na lavičce Pavel Hoftych nasadil po nešťastně prohraném prvním poločase s Teplicemi do libereckého útoku dvě věže. A vyšlo mu to, Rabušic a Rondič otočili skóre. Tento tah se dá pořád uplatnit, pořád má sílu. Když oba pochopí, že si musí vyhovět a nepřekážet si, tak se to strašně špatně brání.

Je to spíš stará škola, vzpomínám si, že tak hrávaly Zlín, Sparta, Blšany, dnes ovšem už netradiční, protože se nasazují rychlostní typy. V určité fázi zápasu a podle vývoje to však stále prospěje. Unavíte obranu soupeře, ostatní spoluhráči těží z vyhraných soubojů, nebezpečné jsou standardky. Do základní sestavy však asi ne, i v zahraničí se to vytrácí.

Baník Ostrava bojuje úplně jinak než pod trenérem Lubošem Kozlem. Asi zvěsti, že to v kabině úplně nefungovalo, byly pravdivé. Přinejmenším na nich něco bylo. Nejspíš mužstvo skutečně potřebovalo nový impulz, který přinesl nový kouč Ondřej Smetana. Nikomu určitě nepřidalo, že se ještě za působení trenéra Kozla skloňovala jména jeho nástupce, nejvíce místního rodáka Pavla Vrby. Zkrátka nesedlo si to do pohody, někomu se třeba nemusela líbit jeho náročnost na herní projev. I když v Baníku nejsou noví hráči, našli jinou motivaci.

Rýsuje se trojice mančaftů, které budou mít velké starosti se záchranou, bodový odstup začíná být pro ně hrozivý – Brno, Opava, Příbram. Ač zbývá ještě hodně zápasů, nevypadá to s nimi dobře. Ještě nedávno se trápila Mladá Boleslav, pak však dvakrát vyhrála, a i když nyní padla doma se Slavií, prokázala, že se herně zvedá. To musí být ovšem vidět i na jiných ohrožených.

Ani jeden ze zmiňované trojice nemá kanonýra, který by dal aspoň šest gólů. U nás v Brně mají nejlepší na kontě tři, to je strašně málo, jinde to není lepší. Je povzbudivé, že se mužstvo dostává do šancí, když se však neproměňují, hodně to psychicky hráče sráží. Najednou se v té složité situaci brouzdají, nevědí, jak z toho.

Přitom třeba Příbram okolo Vánoc vypadala docela slušně, Pavel Horváth s nimi kus práce udělal. Když ale nedáváte góly, nepřicházejí výsledky, i když herně to není tak špatné, tak ta deka vás přikryje. Pak může nastat i to, co se stalo Zbrojovce nyní doma proti Jablonci, že první půlhodina vypadá, jak kdyby chtěla spadnout. Pro všechny tři to bude strašně těžké, aby se zachránily.

Pomoci mohou jen silné, odolné typy. To je třeba opavský kapitán Jan Žídek. Strčí hlavu tam, kam já bych se bál dát nohu, a bojuje i na hranici sebepoškození. Proti Pardubicím získal penaltu, šlo sice o hroznou chybu protihráče, který šel do střetu, ač nemusel. Ale Žídek je typ, který tak bude hrát vždycky, nikdy neuhne. V tom může mít Opava naději.

Bývalý záložník Horváth se ujal Příbrami loni 11. března. Kvůli chybějící profesionální licenci byl až do ledna oficiálně uváděn jako asistent. V minulé ligové sezoně se skupina o záchranu kvůli koronaviru v týmu Opavy a její karanténě nedohrála a Příbram se zachránila.

V aktuálním ročníku nejvyšší soutěže je ale s 12 body poslední a na 15. místo, které jako první zaručuje záchranu, ztrácí 11 zápasů před koncem už sedm bodů. Na vítězství čeká Příbram dvanáct kol. Klub se Horvátha rozhodl odvolat po posledních dvou zápasech, v nichž Středočeši utrpěli debakly na Spartě (0:4) a v Ostravě (0:5).

„Pavel Horváth u nás byl rok. V hráčské kariéře to byl vynikající hráč, ale ta trenérská nám zatím společně úspěch nepřinesla. Jako tým jsme se dostali na poslední místo, máme druhý nejmenší počet vstřelených branek a nejvíce obdržených,“ řekl prezident Příbrami Jaroslav Starka.

„Nevyhráli jsme ani nepamatuju, mám z toho akorát dlouhý vousy. Nemůžu dát pryč jedenáct hráčů a tak se tentokrát musí stát změna, která se bude týkat celého realizačního týmu. Pavlovi a všem jeho kolegům asistentům děkuju za jejich práci. Naše spolupráce nám holt nevyšla, takový je fotbalový život. Přeju všem, ať se jim daří v další práci,“ uvedl šéf klubu.

Pětačtyřicetiletý Horváth v Příbrami prožíval premiérové angažmá v nejvyšší soutěži v roli hlavního kouče. Za tuto příležitost klubu poděkoval.

„Byla to pro mě velmi cenná zkušenost, kterou budu chtít i nadále rozvíjet. Cítím, že jsem se snažil pracovat na maximum, ale zejména poslední týdny tomu chyběly výsledky, které by nás přiblížily k záchraně. Nastal čas jít novou cestou,“ napsal na instagramu Horváth, který hrál za Jablonec, Slavii, Spartu, Teplice, Plzeň, Sporting Lisabon, Galatasaray Istanbul a Kóbe.

Příbram je šestým klubem, který v probíhající ligové sezoně odvolal trenéra. Stejný krok učinily i Teplice, Mladá Boleslav, Brno, Sparta a Ostrava.