Devětatřicetiletý Federer se v katarské metropoli vrátil na tenisový okruh po dvou operacích kolene.

V prvním utkání od loňského semifinále Australian Open porazil dvacetinásobný grandslamový šampion ve středu svého tréninkového partnera Daniela Evanse z Británie, další třísetovou bitvu už ale k vítězství nedovedl.

Chyběl mu k němu přitom pouze jeden bod. Trojnásobný vítěz turnaje se dostal při podání Basilašviliho za stavu 5:4 k mečbolu, o deset let mladší Gruzínec ale odvrátil, následně sebral Federerovi servis a sám poté proměnil bekhendem třetí mečbol.

„Ještě nejsem na 100 procentech, to bylo cítit i vidět. Také jsem nikdy ani nepřemýšlel o tom, že bych tenhle turnaj vyhrál, to nebylo reálné,“ řekl šestý hráč světa Federer.

„Nejdůležitější je, že nemám žádné zdravotní problémy, cítím se dobře a jsem na správné cestě,“ dodal jeden z nejlepších tenistů historie, jenž oslaví čtyřicetiny v srpnu.

Tenisový turnaj mužů v Dauhá (tvrdý povrch, dotace 1,050.570 dolarů):

Dvouhra – čtvrtfinále: Basilašvili (Gruz.) – Federer (2-Švýc.) 3:6, 6:1, 7:5, Rubljov (3-Rus.) – Fucsovics (Maď.) bez boje, Fritz (USA) – Shapovalov (4-Kan.) 5:7, 7:3, 7:5.

Z českých reprezentantů bodovali i devětadvacátý Jakub Štvrtecký a čtyřiatřicátý Mikuláš Karlík. Vyrovnaný závod se spoustou čistých střeleb vyhrál Francouz Quentin Fillon Maillet.

Češi zajeli výrazně lepší sprint než minulý týden, kdy byl Krčmář jako nejlepší Čech devětatřicátý. Stříbrný olympijský medailista z Pchjongčchangu navázal na čtyři nuly z nedělní stíhačky a přidal další dvě čisté položky.

„Startovní pole bylo hodně scuklé k sobě a dvě nuly byly potřeba k výraznějšímu výsledku. Jsem za ně rád,“ prohlásil Krčmář, který na Fillona Mailleta ztratil 44,5 vteřiny.

„Desítka utekla, ale dělal jsem, co jsem mohl na trati v posledním kole, ale startovní pole je neskutečně vyrovnané a silné,“ podotkl Krčmář.

Druhý nejlepší výsledek v kariéře si vyrovnal dvaadvacetiletý Štvrtecký, který s jednou chybou pronikl do první třicítky. Lepší byl jen v minulé sezoně ve sprintu v Annecy, kde skončil šestnáctý.

Poprvé mezi dospělými debutoval čerstvý juniorský vicemistr světa Karlík. Jednadvacetiletý biatlonista obsadil životní 34. místo, přičemž se o ještě výraznější úspěch připravil dvěma chybami vestoje.

Poslední sprint v kariéře absolvoval dnes Ondřej Moravec a musel na tři trestná kola. „Chtěl jsme dát za každou cenu nulu, to byla celá chyba. Asi můžu zapomenout na stíhačku,“ strachoval se o postup do sobotního závodu. Nakonec do šedesátky proklouzl z 59. místa. „To je dobře, protože se mi nejelo tak strašně,“ oddechl si.

Fillon Maillet si připsal druhou výhru v sezoně a pátou v kariéře. Díky bezchybné střelbě a druhému nejrychlejšímu běhu nechal o 11,3 vteřiny za sebou Tarjeie Böa z Norska. Třetí skončil rovněž bezchybný Ital Lukas Hofer.

SP v biatlonu v Novém Městě na Moravě:

Muži – sprint (10 km): 1. Fillon Maillet (Fr.) 22:07,2 (0 tr. okruhů), 2. T. Bö (Nor.) -11,3 (0), 3. Hofer (It.) -14,8 (0), 4. Jacquelin (Fr.) -22,7 (0), 5. Laegreid (Nor.) -23,4 (1), 6. Guigonnat (Fr.) -23,6 (1), 7. Samuelsson (Švéd.) -30,0 (0), 8. Dale -36,7 (1), 9. J. T. Bö (oba Nor.) -37,0 (2), 10. Fak (Slovin.) -39,8 (1), …12. Krčmář -44,5 (0), 29. Štvrtecký -1:21,1 (1), 34. Karlík -1:28,9 (2), 50. Hornig -1:56,3 (1), 59. Moravec (všichni ČR) -2:02,3 (3).

Průběžné pořadí SP (po 22 z 26 závodů): 1. J. T. Bö 987 b., 2. Laegreid 962, 3. T. Bö 817, 4. Fillon Maillet 812, 5. Dale 783, 6. Samuelsson 736, …23. Krčmář 300, 36. Moravec 149, 71. Štvrtecký 18, 75. Žemlička 17, 85. Karlík, 86. Krupčík (všichni ČR) oba 7.

Jak vznikl plán vašeho návratu do Mladé Boleslavi? Kdo měl na něm největší podíl?

Už jsem ho měl v hlavě delší dobu, chtěl jsem z Anglie odejít. V mé situaci bylo nejjednodušší vrátit se domů. Podílely se na tom všechny strany, zájem jsem měl já, pan Dufek (majitel klubu), agentura Sport Invest a také trenér Karel Jarolím.

Rozmýšlel jste se dlouho? Bránilo něco, aby nedošlo k dohodě?

Nebránilo tomu vlastně nic. Jenom snad rozvázání smlouvy v Millwallu. (končila v červnu 2021) Už se to mohlo uskutečnit v předchozím přestupním období, ale tehdy ještě dohoda nedopadla. Tak jsem rád, že se to povedlo nyní.

Jak na nabídku Mladé Boleslavi reagoval váš anglický zaměstnavatel? Došlo k nějaké finanční kompenzaci?

Mladá Boleslav do jednání vůbec nevstupovala, všechno jsem si musel v Anglii zařídit a ukončit sám. A tady už jsem jednal jen s Mladou Boleslaví.

Musel jste jít s penězi dolů?

Samozřejmě, ale v této situaci jsem na peníze nekoukal, chtěl jsem jen hrát fotbal. Tím, že jsem ukončil smlouvu já, jsem o nějaké peníze přišel, pořád by byla platná. Ale jak říkám, vůbec to nehrálo roli, chtěl jsem především hrát.

Bylo pro vás podstatné, že se stal trenérem Karel Jarolím?

Bylo to pro mě hodně důležité, hrál jsem pod ním, dobře ho znám, zažil jsem pod ním víceméně to nejlepší období. Takže význam to mělo. Ale jak už jsem uvedl, jednání probíhala už dříve, kdy na lavičce pan Jarolím ještě neseděl, ale mužstvo vedl jeho předchůdce Jozef Weber.

V jaké jste byl při návratu fyzické kondici. Měl jste natrénováno a jak se projevuje zápasové manko?

Trénoval jsem sám, individuálně, snažil jsem se připravit co nejvíc. Ale zápasová kondice a to tempo je jiné, to sám nezvládnete. Cítím se každý týden lépe, už mám za sebou i pár zápasů, pokouším se dohnat, co se dá. Zápasové tempo je skutečně jiné.

S vámi přišel jako posila Jaromír Zmrhal. Co na něj říkáte?

Jardu znám dlouho, z nároďáku, ale už od výběru do 21 let. Je to kvalitní fotbalista, byl v podobné situaci jako já, kdy nehrál a chtěl se vrátit do české ligy. Máme podobný příběh.

Je pro vás frustrující, že Mladá Boleslav teď hraje o záchranu, kdežto vy jste s ní prožíval účast v evropských pohárech?

Pro mě to je stejné, jsem v Mladé Boleslavi a nad tím, že je nyní dole a hraje o záchranu, jsem vůbec nepřemýšlel.

Připouštíte si možnost sestupu?

Od začátku, kdy jsem se vrátil, mě taková myšlenka vůbec nenapadla a ani o tom nechci přemýšlet. Věřím, že jsou tady dost kvalitní hráči, aby se to nestalo. Byli jsme sice trochu delší dobu bez výhry, ale vidím, jak jde tým nahoru a mám z toho radost.

Přijímáte, že bude na vás kladena větší odpovědnost než na ostatní, že budete brán jako ústřední postava týmu?

Samozřejmě ji přijímám. Byl jsem pět let v zahraničí a ústřední postavou jsem v týmu už byl, když jsem odcházel. Ani jsem nepočítal, že bych měl být v jiné roli. Mám na to věk i zkušenosti.

Sledujete návratem do české ligy i možnost znovu obléknout reprezentační dres?

I to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl do české ligy vrátit. Když jsem odcházel ven, byl jsem v nároďáku a těžko si můžu místo udržet, když jsem z toho vypadl a v Millwallu nehrál. Nyní je to na mně, abych se dostal do kondice a ukázal, že na to mám.

Když jste odcházel, prohlásil jste, že druhá anglická liga je dobrá adresa. Myslíte si to pořád?

Ano. Stojím si za tím. Kvalitních fotbalistů v ní vystupuje dost, za tu krátkou chvíli, co jsem ji poznal, vidím, že rozdíl proti české lize tu skutečně je.

Co vám dal pobyt v anglickém fotbale? Co jste se nového naučil?

Dalo mi to strašně moc. Jiná mentalita, úžasní fanoušci. Je neskutečné, jak tam lidi berou fotbal, je to sport číslo jedna a všichni jím žijou. A kromě toho se mi narodila dcera.

Kde jste se cítil spokojenější, životně i fotbalově, v Brightonu, či v Millwallu?

Období v Brightonu bylo nádherné, to jak jsme postoupili do první ligy. Na to se nedá zapomenout. Proto říkám Brighton.

Jak jste se vyrovnával s pobytem v cizině a odlišným způsobem života?

To je jedna z věcí, která mi tady chybí. Jak už jsem řekl, ta mentalita lidí, jak berou fotbal. Hodně mi to vyhovovalo.

Zasáhl do vašeho angažmá nějakým způsobem brexit?

Ne, jen jsme podepisovali nějaké jiné papíry. Ale protože jsem tam byl už pět let, tak se mě to nijak netýkalo. Uvidíme, co nově příchozí hráči, jak se s novou situací vyrovnají.

A covid-19, postihl vás či rodinu? Jak to v Anglii probíhalo?

Omezil všechny lidi na světě. Můžete být kdekoli, je to všude stejné, i když konkrétní situace může být trošku odlišná. Někde lepší, někde ne. Omezení v první vlně bylo v Anglii skutečně velké, tři týdny doma, nemohl jsem jít skoro ani ven. Co však zažívám teď tady a srovnávám to s Anglií, tak to tak silné nebylo. Asi se k tomu postavili líp, ať už jde o vakcíny, nebo jiné další věci kolem toho.

Jak vylepšili obraz českého fotbalu hráči West Hamu United záložník Tomáš Souček a obránce Vladimír Coufal? Věděli, že jste krajané, ptali se vás na ně?

Kluci v Millwallu o nich věděli. Nejdřív tam by Tomáš Souček sám, a když dal gól, hned mi gratulovali. Věděli, že jsme kamarádi, naše rodiny se v Anglii vídaly. Klobouk dolů, co Tomáš předvádí, jak se ze druholigového Žižkova poctivou prací dovedl zvednout. Věřím, že to není jeho konečná stanice a všechno si zaslouží. Teď jsou ve West Hamu dva, ještě Vláďa Coufal.

Byli jste ve spojení, ptal se vás před příchodem, co je nutné znát a vědět?

Když Tomáš přestoupil do West Hamu, tak jsem mu psal, že když bude cokoli potřebovat, tak se může na mě obrátit. Jestli potřebuje sehnat nějaké bydlení, nebo něco zařídit v bance. Přece jenom jsem už v Anglii nějakou dobu byl. Byli jsme v kontaktu a snad jsem mu i nějak pomohl. Třeba s jazykem. I když si myslíte, že anglicky umíte, tak v běžném životě při zařizování nějakých věcí je to najednou o dost složitější. Byl jsem mu otevřený, pomohl mu se vším, co potřeboval.

Už řadu let se snažíte Tomášovi pomáhat. V čem především?

Ekonomicky a pak radami, aby ho nebrzdily chyby, které jsem dělala já. Na většinu velkých závodů odjížděl výborně připravený, ale stále přemýšlel, zda bude jeho výkon stačit na papírově lepší soupeře, jestli se v přípravě zaměřil na všechno důležité, nebo jestli se neozve jeho bolavé tříslo. Tím se psychicky vyčerpával a potřebné síly mu pak v závodě chyběly. Snažím se mu předávat své zkušenosti, dostávat ho ze situací, kdy se nedaří.

Jaký podle vás je?

Velice si ho vážím, protože je pracovitý, svědomitý a inteligentní. Nezapomenu ho za pěkné vystoupení pochválit, ale nešetřím ani kritikou.

Kvůli svalovému zranění na pravé noze se nemohl zúčastnit halového mistrovství republiky. Věřila jste, že i s tímto handicapem může v Toruni najít cestu na stupně vítězů?

O zisku některé z medailí jsem ani chviličku nepochybovala. Věřila jsem i po čtvrté finálové sérii, kdy mu patřila bramborová pozice. Věděla jsem, že je výborně připravený a díky své enormní snaze o co nejlepší výkon zapomene i na předchozí zdravotní komplikace.

S jakými pocity jste finálový závod sledovala?

Byl to útok na moji nervovou soustavu, nemohla jsem se smířit s tím, že by se vrátil bez medaile. Víra v obrat k lepšímu mě však neopouštěla a po krásném zlatém pátém hodu jsem vykřikla radostí. Když jsem pak v televizi slyšela jeho poděkování na moji adresu, tak nechyběly ani slzičky.

Jak velkou hodnotu má tato jeho první zlatá medaile ze špičkové mezinárodní soutěže?

Nesmírnou! Tomáš se dokázal prosadit v elitní evropské společnosti, v níž se mu podařilo porazit i vynikajícího Haratyka v jeho domácím prostředí. Zlatá medaile je určitě velkým povzbuzením do dalších závodů.

Koncem týdnem odletí do Jihoafrické republiky na šestitýdenní soustředěn, které by mělo být důležitou přípravou na olympijské hry. Myslíte si, že i v současné velké světové konkurenci může v Tokiu bojovat o přední umístění?

Na olympiádu se kromě nejlepších Evropanů vydají i skvělí koulaři ze Spojených států, Nového Zélandu či Brazílie, jejichž osobní rekordy jsou přes 22 metrů. I Tomáš však už poslal kouli za tuto hranici a navíc všichni změří své síly v jiném světadílu, než je jejich domov, což také bude hrát nemalou roli. Může rozhodovat spousta maličkostí a především pak zase psychika, s jakou do této bitvy kdo půjde. Když tuto „disciplínu“ zvládne, což se mu právě teď v Toruni podařilo, tak má na velké výkony.

Je mu 29 let. Jak dlouho si myslíte, že by ještě mohl být špičkovým koulařem?

Bude záležet na něm, jak dlouho ještě bude chtít tisíce hodin věnovat náročné přípravě. Je na vítězné vlně, a pokud nebude mít vážnější zdravotní problémy, tak ještě aspoň pět let by mohl zůstat uznávanou osobností. Moc bych to přála jemu i sobě, mám velkou radost, že mně život postavil do cesty takového báječného člověka, jakým je Tomáš.

Radost vám jistě udělalo i stříbro čtvrtkařské štafety. Jak vidíte výkony a výsledky ostatních českých atletů?

Dvěma medailemi jsme navázali na vysvědčení z většiny posledních halových šampionátů, na nichž samozřejmě v programu chybějí oštěpaři, současná prioritní česká disciplína. Většinu výpravy tvořili mladí závodníci, kteří mají svoji kariéru teprve před sebou, takže se od nich nedala čekat přední umístění. Jsem spokojená, že z kvalifikace se do elitní osmičky protlačila koulařka Červenková, stejně jako z několika osobních rekordů. Někteří závodníci přiznávali, že čekali lepší výkony, ale po nemalých problémech v souvislosti koronavirem jsme všichni mohli být především rádi, že se šampionát vůbec uskutečnil.