Od té doby, co si loni na podzim vybojoval účast na grandslamu a na French Open potrápil v prvním kole Američana Taylora Fritze, uhání rodák z Berouna vpřed mílovými kroky. 

Ovládl i kvalifikaci pro Australian Open, připsal si premiérovou výhru v hlavní soutěži a slova chvály pro jeho hru měl i desátý hráč světa Matteo Berretini, kterému Macháč senzačně sebral set. 

„Hodlá tenisu obětovat všechno. Cíl má jasně daný a to, co se stalo v září v Paříži, jenom utužilo jeho ochotu a odhodlání. Posunulo ho to o pořádný kus dopředu,“ přiznal v lednovém rozhovoru pro Aktuálně.cz Macháčův trenér Daniel Vacek.

Společně si nedávají žádné žebříčkové cíle, dvacetiletému českému tenistovi momentálně patří 166. příčka, ani netlačí nijak na pilu a turnaje volí rozumně. Macháč i po druhém kole v Melbourne dál objíždí hlavně challengery a na nich sbírá spoustu bodů.

V pátek si zajistil už semifinále v kazašském Nur-Sultanu, kde si připsal první skalp hráče z elitní stovky Korejce Kwon Soon-wooa. A povolil mu při tom pouhé tři gemy.

Už teď je tedy jisté, že své žebříčkové maximum český tenista zase vylepší. Letošní sezonu má rozjetou jako málokdo. V živém žebříčku je národní jedničkou na 51. místě.

Posbíral letos více bodů než takoví šampioni, jakými jsou Australan Nick Kyrgios, Švýcar Stan Wawrinka, Brit Andy Murray nebo Chorvat Marin Čilić.

„Dobré je, že zlepšit může ještě úplně všechno. Prostor tam je. Nejdůležitější je ale teď zdraví, obzvlášť v dnešní době. Pak uvidíme, jestli turnaje budou, nebo nebudou. Zatím je jich hrozně málo a je složité naplánovat si program,“ uvažuje Vacek.

Pokud by Macháč kazašský challenger vyhrál, přiblížil by se výrazně první světové stovce. Zbývají mu k tomu ještě dvě vítězství. 

Paal Golberg dojel první úsek desátý s téměř minutovým odstupem za vedoucím Ruskem, ale na druhém úseku posunul Nory do čela Emil Iversen. Hans Christer Holund vybudoval náskok, o který sice Johannes Hösflot Klaebo přišel, ale v závěru s přehledem porazil Rusa Alexandra Bolšunova. Bronz vybojovala Francie.

Češi ve složení Michal Novák, Adam Fellner, Petr Knop, Jan Pechoušek ztratili na Nory pět minut. Jedenáctí skončili čeští lyžaři počtvrté z posledních pěti šampionátů – stejně si vedli předloni v Seefeldu, v Lahti 2017 i ve Val di Fiemme 2013.

Stejně jako ve štafetě žen vyšel českým běžcům nejlépe první úsek. Novák chvilku táhl jedenáctičlennou skupinu, která stíhala Rusy a předal šestý. Fellner dokončil druhý úsek desátý a Knop českou pozici o tři místa vylepšil.

Pechoušek na závěrečném úseku neudržel kontakt s Němci, Američany ani s Kanaďany a v posledním okruhu se přes něj přehnal ještě Japonec.

Alexej Červotkin na prvním úseku vybudoval Rusům třičtvrtěminutový náskok, zatímco favorizovaní Norové jeli kvůli Golbergovi až desátí s odstupem 56,7 sekundy. Ivan Jakimuškin ale o náskok přišel a Nory do čela dotáhl Iversen.

Po klasice už Norové vedli těsně před Finy a s odstupem jela skupina i s Rusy. Holund se od Finů odpoutal a Klaeba vyslal na závěrečný úsek s náskokem 25 sekund. Bolšunov Klaeba po čtyřech kilometrech dostihl a zkusil mu ujet, ale Nor jeho atak zachytil. Klaebo pak rozhodl nástupem před cílovou rovinkou, v krátkém ostrém kopci nejdříve zpomalil a pak ostrými tempy soupeře setřásl.

Norská neporazitelnost ve štafetě na šampionátu trvá od Lahti 2001. A od roku 1991 je porazili pouze Rakušané v Ramsau v roce 1999.

„Dostali jsme nejsilnějšího soupeře, který je velmi nepříjemný, což dokazoval i ve své skupině s Belgií. Tým je složený z hráček, které převážně působí v německé, francouzské a domácí lize. I to vypovídá o jeho kvalitě,“ řekl pro web FAČR Rada, který si v rozhovoru pro Aktuálně.cz přál za soupeře Ukrajinu. 

„Švýcarsko je favoritem tohoto dvojutkání, ve světových tabulkách je před námi, ale my to nevzdáváme. Dokud bude sebemenší šance na postup, budeme bojovat. Chceme uspět a postoupit,“ dodal Rada.

Český tým se se Švýcarkami utkal v předchozí evropské kvalifikaci. V prosinci 2015 prohrál venku vysoko 1:5 a v domácí odvetě v červnu 2016 utrpěl další debakl 0:5.

„Je to jeden z nejtěžších soupeřů, kterého jsme mohly dostat. Víme, že ten tým je kvalitní, skládá se z několika holek, které působí v zahraničních velkoklubech. Jde o velmi zkušeného soupeře, ale nemění to nic na tom, že budeme chtít postoupit,“ uvedla pro web FAČR česká kapitánka Lucie Voňková.

„Dáme do toho všechno. Myslím si, že to bude jeden z životních zápasů nejen pro mě, ale pro celý tým. Já doufám, že se na nás konečně usměje štěstí a postoupíme na velký šampionát,“ dodala Voňková.

Český celek si zahraje play off kvalifikace potřetí v historii. Při obou předchozích účastech v baráži v letech 2005 a 2009 reprezentantky nestačily na Itálii.

V uplynulé kvalifikační skupině skončily Radovy svěřenkyně za Španělkami a nevešly se mezi tři přímo postupující týmy z druhých míst. Na šampionát v Anglii v roce 2022 prošlo i devět vítězů skupin.

Ze středečního duelu mezi Burnley a Leicesterem neuběhly ani čtyři minuty, když rychlonohý Čech svým poctivým napadáním ukradl Liškám bídnou rozehrávku a levačkou parádně propálil bezmocného brankáře Caspera Schmeichela.

Z oslav osmadvacetiletého útočníka sálalo zadostiučinění.

Vydra konečně cítí o něco pevnější důvěru trenéra. A ví, že po dvou a půl letech trápení přichází možná klíčová šance, jak se konečně výrazně prosadit v anglické Premier League.

„Je to náš nejlepší útočník.“ – „Vyds (Vydrova přezdívka, pozn. aut.) ukázal, co je zač, zachrání nás.“ – „Přesně takového predátora potřebujeme.“ – „Nezasloužíme si ho.“ – „Jsme šťastní za Vydse, tak dlouho dřel bez výsledku.“ – „Vyds se trefil, ukápla mi slza dojetí.“

Fanoušci The Clarets jsou z Vydry nadšení.

Dokonce se objevují výtky směrem k manažerovi, že nedokázal z nejlepšího střelce Championship z roku 2018 v barvách Derby County vytěžit maximum mnohem dřív. Kritizují letitou neschopnost nebo neochotu lépe využít Vydrovy nezpochybnitelné přednosti.

„Zasloužil si právo hrát víc,“ prohlásil v týdnu na jeho adresu Dyche. „Jsem za něj rád, protože musel strašně dlouho čekat. Konečně se zlepšuje, začíná se adaptovat na to, co potřebuje tým,“ řekl kouč svým typicky rockově nakřáplým hlasem.

Gól Matěje Vydry a nadšené dojetí klubových komentátorů:

„Je z našich útočníků nejrychlejší, své tempo teď řádně využívá jako zbraň. Lépe pracuje bez míče i do defenzivy,“ dodal Dyche s tím, že spolupráce s vysokým tankem Woodem se momentálně jeví jako ideální.

Devětačtyřicetiletý Dyche, nedotknutelný hrdina klubu, který v roli manažera úspěšně vede už devátým rokem, hledá složení útočného dua dlouhodobě. Nejčastěji používá vysokého Chrise Wooda, důrazného Ashleyho Barnese a rodáka a odchovance Jaye Rodrigueze, jenž se do klubu vrátil v roce 2019 po úspěšných štacích v Southamptonu a West Bromu.

Vydra měl z útočného kvarteta dlouho nejmenší vytížení, byl až čtvrtou volbou a příležitostí zaujmout dostával pomálu.

Na podzim odehrál v základu jediný zápas Premier League, na konci září. Pak už nehrál vůbec anebo pár minut. Příliš si nepomohl ani tím, že se celá léta netajil touhou po odchodu. Dyche jej vytrvale odmítal uvolnit.

Už před dvěma lety Vydra odhalil absurdní komunikaci se svérázným koučem, který mu řekl, že „na tréninku dělá všechno správně, ale málo se usmívá“.  

Platný tříletý kontrakt měl končit letos v létě, na podzim však Burnley aktivovalo opci a o rok smlouvu prodloužilo. Vydrův agent Ondrej Chovanec to komentoval následovně: „Je to pro nás velké a nemilé překvapení. Vedení ví, že dlouhodobě usilujeme o možnost odchodu. Matěj potřebuje novou šanci, potřebuje pravidelně hrát a to se mu v Burnley nestane.“

Teď se situace dramaticky mění a zdá se, že se Chovanec mýlil. 

Vydra si řekl o pozornost 9. ledna, když nastoupil na trávník třináct minut před koncem tragicky se vyvíjejícího duelu FA Cupu proti třetiligovému Milton Keynes Dons. Ve čtvrté minutě nastavení odvrátil blamáž, vyrovnal na 1:1, a i když pak v penaltovém rozstřelu selhal, Clarets nakonec prošli dál.

Českému forvardovi nahrálo i zranění Ashleyho Barnese, od února byl pětkrát v základní sestavě ligového duelu, čtyřikrát odehrál plných 90 minut. A ve středu proti Leicesteru přišla gólová odměna, na kterou Vydra v lize čekal dlouhých třináct měsíců.

„Čekal jsem strašně dlouho na gól v Premier League a jsem z toho moc šťastný, zvlášť proto, že to bylo proti vynikajícímu soupeři. Získali jsme cenný bod a na svůj výkon můžeme být pyšní,“ prohlásil odchovanec Chotěboře.

Pozápasový rozhovor Matěje Vydry:

Podle ohlasů fanoušků je zřejmé, že právě na českého útočníka budou nejvíce spoléhat i o víkendu. Věří, že může být rozhodujícím faktorem i v sobotu po poledni, kdy na stadion Turf Moor dorazí londýnský Arsenal.

Burnley body nutně potřebuje. Z patnáctého místa má na první sestupovou pozici momentálně okupovanou Fulhamem náskok pouhých šesti bodů.

Do nejlepší ligy světa vtrhl Vaněček jako mazák. V prvních osmi zápasech vždy vychytal alespoň bod, což se dosud žádnému gólmanovi Capitals nepovedlo.

Slušný počin na zelenáče, který měl původně krýt záda lépe hodnocenému Iljovi Samsonovovi a hvězdnému Henriku Lundqvistovi. První z nich však v lednu chytil koronavirus a Lundqvista ještě předtím vyřadily srdeční problémy.

Jako nutná výztuha sice přišel veterán Craig Anderson, ale bylo jasné, že Vaněček dostane životní šanci.

Využil ji bravurně. Po senzačním startu sice zažil krizi, ale rychle se z ní oklepal, a tak si udržuje důvěru trenérů. Přestože Samsonov už má po covidu, Vaněček odchytal čtyři z posledních pěti duelů. Patří k nejvytěžovanějším gólmanům ligy. Celkově v 18 kláních dosáhl na úspěšnost zákroků 91 procent. 

Rozhodně nepatří k absolutní špičce soutěže, ale zastavuje větší procento puků než Jacob Markström, jemuž Calgary platí šest milionů dolarů ročně, či zkušený Tuukka Rask.

A co je hlavní – přímí konkurenti Samsonov a Anderson zatím nejsou ani na 90 procentech.

„Každý touží po příležitosti,“ komentoval Vaněčkův vzestup trenér Washingtonu Peter Laviolette. „Vítek je tady první rok. Čelí věcem, které předtím nezažil. Ví, že je to na něm. Myslím, že odvedl vynikající práci. Snad až na jeden nepovedený zápas nás vždycky držel ve hře.“

Vaněček jako první brankářský nováček letos posbíral deset výher. Zběsilé „covidové“ tempo, které NHL nasadila, protože ji škrtí čas, ho nezlomilo.

„Tohle nikdo nečekal,“ chválil českého parťáka centr Lars Eller. „Dostal se přinejmenším do těžké situace. Zkrácený tréninkový kemp, žádné přípravné zápasy, žádné zkušenosti z NHL… On ale přijde a chytá na vysoké úrovni, přestože zápasy jdou letos hodně rychle po sobě. Řekl bych, že ani normální jedničky na to nejsou zvyklé.“

Odepisovaný farmář

Vaněčkova kariéra nabrala strmý vzlet poté, co hokejista pět let dřel na farmách včetně nepopulární ECHL. Putování záložními týmy trvalo tak dlouho, až někteří přestali Čechovi z druhého kola draftu věřit.

„Někteří lidé ho možná odepsali, když ve druhém nebo třetím roce mezi profíky nevystřelil nahoru,“ řekl serveru The Athletic Spencer Carbery, který Vaněčka vedl na farmách v Hershey a Jižní Karolíně. „Mezi třetím a čtvrtým rokem se ale zlepšil. Stejně jako mezi čtvrtým a pátým. Každý rok se trošku zlepšuje. A je pořád je velmi mladý.“

Konkrétně mu je 25 let. Současné výkony ho ještě nesměrují k Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy a dokonce ani k nováčkovské Calder Trophy, protože lepší úspěšnost má třeba chicagská senzace Kevin Lankinen, ale vyvstává důležitější otázka…

Může se Vaněček stát stálou jedničkou Washingtonu?

Česku by to prospělo, protože David Rittich a Pavel Francouz (momentálně zraněný) dělají dvojku, Petr Mrázek (další marod) je na hraně a mladíci jako Lukáš Dostál teprve čekají na pořádnou šanci.

Vaněčkův potenciál však zůstává záhadou. Záleží, jak dlouho ještě usměvavému brankáři vydrží prokazatelné každoroční zlepšování.

„Myslím, že chytá solidně a působí klidně,“ okomentoval Vaněčka pro server The Athletic představitel konkurenčního klubu. Mladému Čechovi věští pozici náhradníka v NHL nebo horší jedničky.