Basketbalisté Philadelphie v souboji dvou lídrů konferencí NBA porazili Utah 131:123 po prodloužení. O výhru nad nejlepším týmem soutěže se postaral především pivot Joel Embiid, který nastřílel 40 bodů a přidal 19 doskoků. Obhájci titulu Los Angeles Lakers bez svých hvězd Anthonyho Davise a LeBrona Jamese podlehli Sacramentu 120:123 a klesli v Západní konferenci na třetí místo za Phoenix. Chicago zvítězilo v New Orleans 128:124, Tomáš Satoranský přispěl k výhře dvěma body, čtyřmi asistencemi a dvěma doskoky.

Zápas dvou nejlepších celků konferencí sliboval zejména velkou bitvu dominantních pivotů – vyhlášeného obránce Rudyho Goberta a ve velké formě hrajícího Embiida. Jako vítěz vyšel ze souboje kamerunský hráč, který popáté v sezoně pokořil čtyřicetibodovou hranici. Právě Embiid trefil také trojku šest vteřin před koncem a zařídil prodloužení. V něm se stal hrdinou Tobias Harris, když v nastavené pětiminutovce zaznamenal 11 ze svých 22 bodů.

„Tohle jsou přesně ty zápasy a souboje, ve kterých chcete dominovat a ukázat, že jste nejlepší. Já opravdu chtěl dnes dominovat,“ řekl Embiid.

Utah táhl 33 body Donovan Mitchell, který v závěru prodloužení neudržel nervy a dostal v poslední minutě dvě technické chyby za protesty, po kterých byl vyloučen. „Já se do rozhodčích moc nepouštím, ale dnes jsem toho už měl po krk,“ uvedl.

Lakers chyběli tři hráči základní sestavy James, Davis a Marc Gasol. Přesto bojovali se Sacramentem o vítězství. Už v první čtvrtině si vybojovali náskok 14 bodů, o který ale rychle přišli. Pak se oba celky střídaly ve vedení a ještě půl minuty před koncem drželi Lakers jednobodový náskok, pak ale Harrison Barnes košem a trestnými hody rozhodl o výhře Kings. Lakers nepomohl ani skvělý výkon Dennise Schrödera, který zaznamenal 28 bodů a devět asistencí. Montrezl Harrell přidal 26 bodů a 12 doskoků.

Po předchozích dvou porážkách uspělo Chicago, které se drží ve velmi vyrovnaném středu tabulky Východní konference. Z desáté pozice ztrácí jedinou výhru na šesté Charlotte. Bulls proti New Orleans tradičně střelecky táhl Zach LaVine s 36 body, z nichž šest dal v poslední minutě. Odvrátil tak soupeřovu snahu o obrat, když Pelicans v posledních 35 vteřinách dali 11 bodů.

Satoranskému se tentokrát střelecky nedařilo a skóroval jen pohlednou smečí poté, co si vyměnil míč s Thaddeusem Youngem a seběhl si pod koš.

James Harden byl vyhlášen nejlepším hráčem února a ve středu zařídil Brooklynu výhru nad bývalými spoluhráči z Houstonu 132:114 dalším triple doublem za 29 bodů, 10 doskoků a 14 asistencí. Nets sedmou venkovní výhrou za sebou stanovili nový klubový rekord a ovládli desátý zápas z posledních jedenácti. V tabulce zůstávají v těsném závěsu za vedoucí Philadelphií.

Triple double zaznamenal také T.J. McConnell z Indiany, který k výhře 114:111 nad Clevelandem přispěl 16 body, 13 asistencemi a 10 zisky. Devět zisků zaznamenal již v první půli, čímž vytvořil nový rekord NBA, a celkově zaostal jediný zisk za ligovým maximem.

Dallas zvítězil 87:78 nad Oklahoma City i bez své hvězdy Luky Dončiče, který odpočíval s bolavými zády.

Ani 35 bodů Stephena Curryho nestačilo Golden State k odvrácení porážky 106:108 s Portlandem. Na straně Blazers dlouho nevýrazný Damian Lillard totiž ovládl koncovku a posledními osmi body svého týmu zařídil vítězství. Rozhodla jeho trojka 14 vteřin před koncem, celkem dal Lillard 22 bodů.

Výsledky NBA:

New Orleans – Chicago 124:128 (za hosty Satoranský 2 body, 4 asistence, 2 doskoky), Cleveland – Indiana 111:114, Dallas – Oklahoma City 87:78, Houston – Brooklyn 114:132, Minnesota – Charlotte 102:135, Orlando – Atlanta 112:115, Philadelphia – Utah 131:123 po prodl., Portland – Golden State 108:106, Sacramento – LA Lakers 123:120, Toronto – Detroit 105:129.

Tabulka:

Východní konference:

Atlantická divize:

Centrální divize:

Jihovýchodní divize:

Západní konference:

Jihozápadní divize:

Severozápadní divize:

Pacifická divize:

Podle iSport.cz mělo pozitivní výsledek 11 hráčů a také hlavní trenér Slovácka Martin Svědík. „Při pravidelném testování na přítomnost koronaviru byl v klubu 1. FC Slovácko nalezen vyšší počet pozitivních případů. Klub je v kontaktu s krajskou hygienickou stanicí a o případném odložení utkání rozhodne LFA,“ řekl tiskový mluvčí Slovácka Marek Jurák.

LFA čeká na oficiální zprávu od krajské hygienické stanice. Je však pravděpodobné, že páteční ligovou předehrávku v pražském azylu nováčka z Pardubic nebude moci Slovácko odehrát.

Kvůli covidu-19 už v této sezoně musela do karantény polovina prvoligových celků a odložena byla řada zápasů. Problémy s koronavirem měly i další týmy, které ale do izolace nemusely.

Naprostá většina utkání se už dohrála, aktuálně jsou odloženy dva duely pražské Sparty. K dohrávce 21. kola doma s Příbramí nastoupí Letenští v úterý, zápas nadcházejícího 22. kola v Jablonci zatím náhradní termín nemá.

Slovácko je v neúplné ligové tabulce třetí. Naposledy hrál tým trenéra Svědíka v neděli, kdy doma podlehl vedoucí Slavii 2:3 a nebodoval po devíti kolech.

Dvojnásobnou stříbrnou medailistku ze světových šampionátů v novoměstském areálu pobouřily kalendáře se spoře oděnými dívkami v buňkách servisních týmů.

Pětatřicetiletá Američanka o tom napsala příspěvek na své sociální sítě. 

„Tenhle kalendář jsem dnes viděla v areálu Světového poháru v Novém Městě. A takové najdete vyvěšené na zdech mnoha, spíš většiny národních buněk servismanů. Tyhle kalendáře jsou často vyráběny a distribuovány samotnými firmami, které vyrábějí vosky,“ napsala rodačka z Newportu ve Vermontu.

„Když tyhle obrázky vidím, cítím se nekomfortně a objektivizovaně. Vysílají vzkaz, že buňka servismanů není místo, kde bych byla vítaná já nebo další ženy. Pokud chceme genderovou rovnost, začněme s vzájemným respektem,“ vysvětlila Dunkleeová.

Po upozornění na to, že svou výtku směrovala konkrétně na Nové Město na Moravě, doplnila ke svému příspěvku dodatek: „Tohle je k vidění na všech zastávkách, není to samozřejmě specialitou Nového Města.“

Celý příspěvek Dunkleeová uvedla informací o tom, že právě před dvěma týdny Mezinárodní biatlonová unie (IBU) rozjela projekt týkající se rovnosti pohlaví. Kalendáře s dívkami označila za jeden z důvodů, proč je takový projekt stále aktuální a důležitý i ve sportu, který již vyznává genderovou rovnost v účasti sportovců, peněžních odměnách i v televizním vysílání.

V komentářích se Američanka dočkala podpory, souhlas s ní „srdíčkem“ vyjádřila třeba i česká reprezentantka Lucie Charvátová. 

Hromada sněhu a nehoda Jislové

Většinu startovního pole však v areálu Vysočina arény překvapila jiná věc. Nevídaná vrstva sněhu.

„Takovou jsem v životě neviděl. Sněhem tady opravdu nešetřili,“ divil se zkušený Ondřej Moravec.

Na stadionu je metr sedmdesát sněhu, v jiných částech trati je vrstva dokonce až pětimetrová. Vinou teplého počasí byl sníh při posledních trénincích hluboký, a lyžování tedy náročné. „Byla to dřina, ale s tím se počítá. Bude se připravovat až směrem k závodům, tak to funguje všude,“ vysvětlil pro oficiální stránky českého biatlonu trenér Ondřej Rybář.

Během tréninku potkala nehoda Jessicu Jislovou. Šlo o kolizi s korejskou soupeřkou.

„Ona vyjížděla ze stavu, já kolem ní projížděla a chtěla zamířit na stav před ní. Ale jela tak moc zeširoka, že jsem to nečekala. Nevím, jestli škobrtla v hlubokém sněhu, nebo o mou lyži. Spadla přede mnou a já ji trochu přejela lyžemi. Už tomu nešlo zabránit,“ popisovala pro svazový web česká biatlonistka.

„Ptala jsem se, jestli je v pohodě, ale nic neříkala, asi mi nerozuměla. Vypadalo to, že ji trochu bolí ruka. Doufám, že bude v pořádku,“ dodala Jislová.

Největší úspěch? Když se nikdo nenakazí

Prezident českého biatlonu Jiří Hamza mezitím označil za největší možný úspěch nadcházejících bojů v Novém Městě na Moravě to, když se během nich nikdo nenakazí nemocí covid-19. 

„A to ať už ze strany výprav, nebo od nás pořadatelů a rozhodčích,“ upřesnil biatlonový šéf, který by ve Vysočina aréně rád sledoval celkové zlepšení českých reprezentantů. 

„Upřímně, sezona není z pohledu reprezentace z nejpovedenějších. A budeme to po sezoně řešit. Samozřejmě výjimku představuje Markéta Davidová, která už se zabydlela ve světové špičce. Rád bych ale viděl progres i u ostatních děvčat. Věřím také v další posun u Michala Krčmáře, který se po nemoci den za dnem zlepšuje,“ uvedl Hamza.

Radost mu na právě probíhajícím juniorském MS v rakouském Obertilliachu dělají mladé naděje Mikuláš Karlík, Vítězslav Hornig, Jonáš Mareček či Tomáš Mikyska.

„Věřím, že ještě neřekli poslední slovo a třeba se s nimi potkáme i tady ve Vysočina aréně během druhého kola Světového poháru.“

Blíží se loučení legendy

Jedním z hlavních příběhů bude v Novém Městě na Moravě loučení s jednou z nejvýraznějších osobností českého biatlonu posledních dvou dekád. Ondřej Moravec dá v šestatřiceti letech definitivní sbohem. Zažije tak podobně emotivní chvíle jako jeho vrstevník Michal Šlesingr, který se ve Vysočina aréně s biatlonem loučil přesně před rokem.

Moravec už tehdy vážně uvažoval, že se ke Šlesingrovi rovnou připojí, nakonec ho ale trenéři a kolegové přemluvili k poslední sezoně.

„Ondra je vzorem v píli, poctivosti, oddanosti a profesionalitě. Odvedl pro biatlon obrovský kus práce. Už teď představuje legendu,“ vysekl Hamza poklonu devítinásobnému medailistovi z velkých akcí, tedy světových šampionátů a olympijských her.

Světový pohár v Novém Městě na Moravě začíná ve čtvrtek odpoledne ženskou štafetou, závod můžete sledovat v podrobné on-line reportáži na Aktuálně.cz.

Češka finišovala pro první místo, ale Ruska ji srazila k zemi. Sama pak dostala trest:

Samková byla nejrychlejší v kvalifikaci a čtvrtfinále vyhrála stylem start-cíl. V semifinále se po strkanici s Američankou Lindsey Jacobellisovou propadla krátce po startu na čtvrté místo, ale v závětří za soupeřkami nabrala rychlost a v dolní pasáži všechny předjela.

Kritický okamžik zvládla Samková i v úvodu finálové jízdy, když v souboji o vedení musela přeskočit prkno Moioliové, aby nešla k zemi. Ustála to, Italku předjela a z prvního místa si dojela pro další triumf. „Bylo to těžké, dala jsem do toho ve všech jízdách 150 procent, hlavně ve finále. Bylo to mimořádně těsné, pálí mě nohy,“ řekla v rozhovoru po dojezdu. Ve finále za ní skončila druhá Julia Pereiraová de Sousa Mabileauová z Francie a třetí Jacobellisová.

V Bakuriani se pojede další závod v pátek. Světový pohár pak vyvrcholí 20. března ve švýcarském Veysonnaz. Olympijská vítězka ze Soči a bronzová medailistka z letošního MS Samková útočí na třetí křišťálový glóbus, zatím ho získala v letech 2017 a 2019. Největší soupeřkou sedmadvacetileté Češky bude olympijská šampionka a obhájkyně vítězství v SP Moioliová. Samková má před ní náskok pěti bodů.

Závod mužů v Bakuriani vyhrál Kanaďan Eliot Grondin před Rakušanem Lucasem Pachnerem a Italem Lorenzem Sommarivou. Čeští závodníci Jan Kubičík a Radek Houser se do vyřazovacích jízd nekvalifikovali.

Závody SP ve snowboardcrossu v Bakuriani (Gruzie) – muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Pachner (Rak.), 3. Sommariva (It.), 4. Hämmerle (Rak.), …37. Kubičík, 42. Houser (oba ČR). Průběžné pořadí SP (po 4 závodech): 1. Hämmerle 270, 2. Grondin 262, 3. De Blois (Niz.) 187. Ženy: 1. Samková (ČR), 2. Pereiraová de Sousa Mabileauová (Fr.), 3. Jacobellisová (USA), 4. Moioliová (It.). Průběžné pořadí SP (po 4 závodech): 1. Samková 305, 2. Moioliová 300, 3. Guliniová (USA) 222.

Registraci aktivního hráče jste měl na podzim v klubu Arsenal Česká Lípa, který hraje divizi. Platí to?

Platí, pořád jsem ještě v aktivní činnosti.

Amatérské soutěže se však nehrají, jak se udržujete v kondici?

Co se dá dělat? Běhám, občas potrénuju, individuálně. Naštěstí byla po delší době docela tuhá zima, zamrzly rybníky, u nás v Krásné Studánce, kde žiju, jich máme několik. Malých, ale i docela velkých. Žádná plivátka. Jablonecká přehrada, liberecká přehrada, jen si vybrat. Tak jsem hrál opět hokej, jako zamlada.

Vy jste hrál závodně hokej?

Ano, u nás v Senohrabech jsme měli klub. A ne že jsem jen tak bruslil, já především chytal. Snad mi to i šlo.

Mám tomu rozumět, že kdyby vás slávističtí skauti nezlákali v žákovských letech do červeno-bílého dresu, mohlo by se v síni slávy NHL v Torontu skvět vaše jméno vedle Dominika Haška či Vladislava Treťjaka?

To asi ne, zas tak dobrý jsem nebyl… Fotbal mi šel rozhodně líp, proto jsem se pro něj rozhodl a začal jsem se mu věnovat víc. A asi jsem udělal i dobře. Hokej jsem pustil z hlavy. Jen občas jsem se na brusle postavil, spíše při nějakých zvláštních příležitostech. Vzpomínám si na jeden „srandamač“ v Německu při mém angažmá v Hannoveru, kdy jsme se střetli s místními hokejisty. Nastoupil, kdo uměl bruslit, ale moc nás nebylo. Trošku jsme si jen tak zablbnuli, šlo o charitu.

V květnu vám bude 45 let, dávno překračujete věk sportovního veterána. Mladší exreprezentanti už trénují – Jiří Jarošík ve Slovinsku, Radoslav Kováč vede prvoligovou Opavu. Proč jste se už nepřesunul na trenérskou lavičku?

Mě pořád baví fotbal, běhat mezi mladými. Kdyby mě to nebavilo, tak už nehraju. Někdy tedy víc šéfuju, ale tak to v mém věku je. Někteří spoluhráči jsou o dost mladší, mohli by to být i moji synové. Na předchozí štaci v jabloneckém Mšeně mi občas někdo řekl dědku, ale to beru úplně v pohodě. V České Lípě zatím ne, asi mě mají v úctě, ale já to nijak nevyžaduju. Jsem rád, že můžu mezi nimi být, jsem jedním z nich. Přejít na trenéřinu mě nijak nelákalo, zatím hraju. Asi to musí přijít samo, jako všechno v životě. Jestli letos skončím, nebo se ještě něco někde rozeběhne, se uvidí. Pak třeba na ni přejdu. Nikdo po mně zatím netoužil. A nevadilo by mi, kdybych začal od menších klubů, nemusím hned skákat někam hodně vysoko.

Nyní hrajete za Arsenal. Splnil se vám dětský sen, hrát za klub tak slavného jména, i když jenom v českolipských podmínkách?

Já nikdy takové sny neměl. Hrát za londýnský Arsenal, poznat anglickou Premier League. Já byl spokojený, když jsem někde hrál, dělal to, co mě baví. Stačilo mi, když jsem o víkendu za někoho nastoupil. Jak už jsem řekl, přišlo to tak nějak samo. Ale v Německu to nebylo nepříjemné, to ne.

Hovoří z vás skromnost. Zahrál jste si českou reprezentací, máte tři mistrovské tituly, dva s Libercem, jeden se Slavií. Kterého si ceníte nejvíc?

Určitě si vážím víc těch v Liberci. Ve Slavii (ročník 1995/1996) jsem byl mladý kluk, odehrál jsem jen tři zápasy, nebyl jsem pevným článkem sestavy jako při obou titulech v Liberci. Při prvním (ročník 2001/2002) jsme měli asi lepší mančaft, druhý (2011/2012) byl víc překvapivý, kdy jsme se dotáhli na Spartu, na niž jsme už ztráceli dost bodů, a nakonec jsme přetlačili i Plzeň. Měla dobrý tým a ještě k tomu nějaké tlaky, o nichž se mi nechce hovořit.

Máte i zápis ve Spartě, prošel jste tedy oběma slavnými pražskými S. Jak na ně vzpomínáte?

Ve Spartě jsem byl krátce, asi tři měsíce na jaře 2004, kdy to se mnou v Hannoveru nevypadalo moc růžově a hrozilo, že nebudu moc hrávat. Titul jsme se Spartou nevyhráli, radoval se Baník Ostrava. Ve Slavii jsem vyrůstal, byl jsem v ní od třinácti let, je mi pochopitelně mnohem blíž. Sbírali jsme úspěchy v žácích, mám dorostenecký titul, na tom slavném dospělém jsem se pravda moc nepodílel.

Sledujete její zápasy?

V televizi se podívám, na VIP tribunu proti Leicesteru jsem se netlačil… Bydlím v Liberci, proč jezdit do Prahy. Když byl ovšem ředitelem Honza Nezmar, tak jsem ho poprosil o lístky, byl jsem v Edenu na Lize mistrů proti Dortmundu a Barceloně. To jsem si nenechal ujít. Domácí liga mě tolik neláká, navíc hraje se o víkendu, to mám utkání a taky si rád odpočinu.

A Liberec doma?

Když se mi to s ničím nekrylo, tak jsem chodil. Potkávali jsme se s Mírou Holeňákem, s Petrem Papouškem, kdo tu zůstal. Ale teď v této situaci ne.

Jste zajištěn?

Šest let v německé Bundeslize, to je slušné angažmá. I po stránce finanční. Dá se říct, že na život mám. V tom jsem v pohodě. Do ničeho, do nemovitostí jsem nic nedával, žádnou firmu nevlastním, mám jenom nějaké různé investice. Všechno možné. Ale to není důležité.

Po získání titulu se Slavií a slavném postupu do semifinále Poháru UEFA, na němž jste se osobně podílel, jste z velkého fotbalu vypadl, šel jste kopat nižší soutěž za Louňovice. Neříkáte si zpětně, že jste dost ohrozil svou kariéru?

Já tehdy nějak slavný nebyl. Sice jsem byl v áčku Slavie, ale odkopal jen pár zápasů. Ve Slavii jsem měl smlouvu, ale šel jsem na hostování do Českých Budějovic, kde se to moc nepovedlo, trenér Pavel Tobiáš mě vyhodil. Mohl jsem se vrátit do Slavie do béčka nebo jít do Louňovic. Pár kamarádů tam zamířilo, tak jsem šel s nimi.

Proč vás trenér Tobiáš vyhodil?

Zaspal jsem na trénink.

Jednou, nebo se vám to stávalo pravidelně?

Moc pravidelně ne, ale v Budějovicích mi nefungoval budík, tak jsem občas přišel pozdě. Řekl mi, ať se sbalím a jedu zpátky do Prahy. Tak jsem jel. Mě to ale ani tolik netrápilo, stejně se mi tam moc nelíbilo.