Dvojnásobná olympijská vítězka vypovídala v angličtině prostřednictvím tlumočníka. Za držení a pašování drog jí hrozí desetileté vězení.

„Chtěla bych se přiznat, vaše ctihodnosti. Ale nebyl to úmysl. Nechtěla jsem porušit zákon,“ citovala agentura Reuters Grinerovou, jež nález omamné látky vysvětlila balením zavazadel ve velkém spěchu. Vyžádala si také více času na přípravu výpovědi.

Grinerová byla zatčena v únoru na moskevském letišti Šeremetěvo poté, co byly v jejím zavazadle při kontrole objeveny náplně do elektronické cigarety s hašišovým olejem. Od té doby je jednatřicetiletá basketbalistka ve vazbě, jež jí byla několikrát prodloužena, naposledy do 20. prosince.

Soud její případ začal projednávat minulý pátek, dnes byla do soudní síně přivedena opět v poutech. Další jednání bylo stanoveno na 14. července.

Grinerová se v minulých dnech z moskevské vazby obrátila s prosbou o pomoc na prezidenta Joea Bidena. V emotivním dopise jej požádala, aby jí pomohl dostat se domů. Bílý dům považuje její věznění za protiprávní.

Vedle olympijských triumfů z Ria de Janeiro 2016 a Tokia 2020 vyhrála Grinerová dvakrát i mistrovství světa (2014 a 2018).

Je také šampionkou zámořské ligy WNBA s Phoenixem (2014) i Euroligy, kterou s Jekatěrinburgem ovládla dokonce čtyřikrát (2016, 2018, 2019 a 2021).

Podle prohlášení stáje TotalEnergies si pětatřicetiletý Daniel Oss zlomil krční obratel. Stalo se tak po nárazu do fanouška u silnice při jízdě na jednom z úseků s dlažebními kostkami.

Přes italského jezdce poté spadl osmadvacetiletý Michael Gogl a rovněž musel ze závodu odstoupit. Člen týmu Alpecin-Deceuninck si zlomil klíční kost i pánev a už má za sebou operaci.

Už v prvních třech etapách v Dánsku se Tour těšila obrovskému zájmu fanoušků a sami jezdci si zároveň pochvalovali jejich ukázněné chování. Nyní je však každoroční téma „Staré dámy“ zpátky.

„Lidi, prosím, nelezte do trati,“ napsal po páté etapě na Twitter zkušený německý cyklista Simon Geschke ze stáje Cofidis.

Na sociálních sítích se však objevily i komentáře označující za viníka zmiňované nehody právě Osse, který prý do diváka najel. Protistrana tvrdí, že skupina fanoušků byla v té chvíli až příliš blízko silnice. Na „kočičích hlavách“ navíc závodníci často volí stopu zcela po kraji cesty.

Avšak kolize Itala a Rakušana s fanouškem nebyla zdaleka jediným problémem cyklistů ve středeční etapě.

Primož Roglič se zapletl do pádu přes balík slámy, který zřejmě vítr odfoukl z kraje kruhového objezdu přímo na silnici. Jeden z hlavních favoritů závodu si pak sám nahazoval vykloubené rameno a v celkové klasifikaci ztrácí na první místo už více než dvě a půl minuty.

Kvůli pádu na stejném místě odstoupil z Tour australský cyklista Jack Haig, lídr týmu Bahrajn Victorious.

A na zemi se ocitl i držitel žlutého trikotu lídra Wout van Aert, parťák Rogliče ze stáje Jumbo-Visma. Belgičan spadl zhruba 100 km před cílem, ale na kolo znovu nasedl. Při stíhací jízdě pak málem naboural do auta, nakonec však do cíle dojel a uhájil celkové vedení.

Podívejte se, jak Van Aert v 5. etapě spadl, málem naboural do auta a nakonec uhájil žlutý trikot:

Své velké středeční zmatky podtrhl tým Jumbo-Visma 36 kilometrů před cílem. Jonas Vingegaard, druhý muž loňské Tour, potřeboval rychle změnit kolo a pomohl mu kolega Nathan Van Hooydonck.

Jenže bicykl o hlavu většího Belgičana dánskému jezdci neseděl, a tak přispěchal na pomoc další parťák Steven Kruijswijk. Jen co Vingegaard podruhé nasedl na cizí kolo, objevilo se za jezdci týmové auto s připravenými stroji na střeše.

Cyklisté Jumba nejenže ztratili dost času, ještě byli svým zmatečným pobíháním po silnici relativně nebezpeční pro větší skupinku za sebou. Tato komická situace už se naštěstí obešla bez pádů.

Třiatřicetiletý odchovanec Strakonic má nyní další plán: chce získat medaili z olympiády. Nedávno skončené mistrovství světa podle Faměry naznačuje ambice španělské reprezentace pod pěti kruhy v roce 2024 v Paříži.

„Beru to jako první krok k tomu, abychom za dva roky dosáhli opět na zlato. Samozřejmě to bude hodně těžké, protože zápasy ve čtvrtfinále, semifinále i finále jsou nesmírně vyrovnané a rozhoduje i štěstí,“ uvedl.

Faměra výkonnostně brzy přerostl Strakonice a přes angažmá v Košicích, ve Francii a v Německu se dostal až do Barcelony. Španělé záhy začali vyřizovat potřebné kroky k tomu, aby získal jejich občanství.

Povolení ke startu za španělský národní tým dostal v lednu 2020. Loni s ním skončil na olympijských hrách v Tokiu na čtvrtém místě. „Pět šest týmů může myslet na zlatou medaili, a jak jsem říkal, zápasy pak rozhodují detaily,“ řekl Faměra.

Španělé patřili mezi favority i na letošním mistrovství světa v Budapešti. „Atmosféra byla fantastická, turnaj se odehrával v mecce vodního póla na legendárním pólistickém bazénu. Každý den bylo vyprodáno,“ pochvaloval si šampionát v Maďarsku, kde vodní pólo patří mezi národní sporty.

Španělský tým procházel turnajem suverénně. Dlouho výtečně zvládal i finále s Itálií, které se však v závěru podařilo vyrovnat a souboj rozhodly trestné hody. V nich uspěli Španělé.

„Myslím si, že se každému z hráčů ulevilo, když jsme zvítězili. Přece jenom byl na nás vyvíjen tlak ze všech stran, byli jsme vedeni jako jeden z favoritů turnaje,“ prozradil Faměra.

Úspěchy ve vodním pólu mu zajistily také popularitu. V Barceloně jej poznávají lidé na ulici. „Občas se mi to stane. V Česku je to jiné, ve Strakonicích nebo i jinde mě nikdo nepoznává. Přece jen vodní pólo u nás není tak populární sport,“ porovnával.

Přestože nyní nastupuje za španělskou reprezentaci, není vyloučeno, že by se v budoucnosti mohl vrátit do českého národního týmu, v němž v minulosti působil. V Barceloně však plánuje minimálně ještě dva roky zůstat a s klubem má dohodu na možné prodloužení kontraktu ještě o jednu sezonu po olympiádě v Paříži.

„Uvidíme, co pak bude. Ale rozhodně neplánuju do konce smlouvy Barcelonu opustit. Je to klub, který staví především na Španělech a cizince moc neangažuje,“ vysvětlil Faměra.

„Takže je pro mě pocta, že jsem tu nabídku dostal. A navíc na klubové scéně už není nic lepšího. Je pár týmů, které jsou na stejné úrovni, ale Barcelona je i vynikající místo pro život,“ doplnil.

Osmnáctiletý odchovanec Kadaně v uplynulé sezoně vyvolal velký zájem o svou osobu mezi kluby nejlepší ligy světa.

Naplno se prosadil do prvního týmu karlovarské Energie a na přelomu dubna a května zazářil na mistrovství světa osmnáctek v Německu. Stal se s devíti góly nejlepším střelcem, byl vyhlášen i nejužitečnějším hráčem turnaje a nechyběl v All Star týmu.

Velký okamžik své kariéry si Kulich užije s rodinou a svými zástupci z agentury Alvo Sports management. „Těším se strašně moc. Už když jsem byl malý, tak to byl sen. Jako pro každého hráče. Budu si to chtít strašně moc užít s rodiči a bráchou, protože je to jednou za život,“ řekl Kulich v rozhovoru s ČTK.

Po koronavirové pandemii se talentovaní hokejisté mohou draftu znovu zúčastnit osobně. V minulých dvou letech se konal virtuálně na dálku. „Je mi trošku líto kluků, kteří to minulé roky nezažili,“ prohlásil Kulich před ceremoniálem v kolébce hokeje. „Je to výjimečné místo. Já už jsem byl v Montrealu, když jsem byl menší. Je to zajímavé město.“

Před draftem nemá Kulich žádný vysněný klub, do kterého by rád zamířil. „Musím říct, že je mi úplně jedno, kdo mě vezme. Hlavně abych byl přínosem pro ten tým a měli o mě fakt zájem,“ podotkl. Od 30. května do 4. června se zúčastnil v Buffalu speciální akce NHL Scouting Combine, kde měl pohovory se zástupci všech 32 týmů.

„Od pondělí do čtvrtka byly jen pohovory s týmy NHL. Musím přiznat, že jsem byl trošku nervózní, ale bylo to fakt super. I jsme se zasmáli. Se všemi týmy to bylo de facto stejné. Nikdo neprojevil nějaký větší nebo menší zájem. Pak se ve čtvrtek stihly testy na balanc. V pátek bylo VO2max kolo a v sobotu zbylé testy jako shyby, skoky, sprint, benč, výskok a nakonec wingate kolo,“ popsal náplň Kulich.

Mezi 96 účastníky byli jedinými Čechy spolu s útočníkem Matyášem Šapovalivem ze Saginawu. „Jsme velcí kamarádi už dva nebo tři roky od té doby, co jsme spolu na reprezentaci. Takže bylo super, že jsme tam byli spolu na pokoji. Známe se, snažíme se jeden druhému pomoct. Myslím si, že jako já, tak i ostatní jsme si to strašně moc užili,“ doplnil Kulich.

Do extraligy Kulich nakoukl na osm zápasů už v sezoně 2020/21 a v té uplynulé už hrál pravidelně. V 52 zápasech včetně play off si připsal 15 bodů za devět branek a šest asistencí. „Už nejsem díky tomu takové dítě. Pomohlo mi to hlavně po mentální stránce, že byly zápasy rychle za sebou. Byl jsem s chlapama a i fyzicky jsem dost vyspěl. Strašně moc mi pomohli. Musím říct, že jsem ani nečekal, že mě kluci takhle mezi sebou vezmou a tak moc mi budou pomáhat. Bylo to super,“ prohlásil.

O tom, kde bude působit v další sezoně, bude mít jasněji až po draftu. „Kdyby šlo čistě podle mého přání, tak by to bylo určitě hrát NHL příští sezonu. Ale nechci koukat nějak moc do budoucna. Zatím trénuju ve Varech a uvidíme po draftu,“ řekl Kulich.

V srpnu jej ještě čeká odložené mistrovství světa dvacítek v Edmontonu, které byl na přelomu roku přerušeno kvůli koronaviru a nakonec zrušeno. „Na to se strašně těším, protože všechna mistrovství byla fakt výborná. Užil jsem si je všechna. Škoda, že se to v tom prosinci zrušilo, ale naštěstí dali náhradní termín teď, takže se zase těším na kluky a na tu srandu. Každý kemp v reprezentaci je krásná událost a je to čest. Mistrovství světa je úplná paráda,“ prohlásil Kulich.

Z posledních osmnáctek pro něj ale přes osobně úžasně vydařený šampionát převládá zklamání, že týmu unikla vysněná medaile. „Já na osobní výkony moc nekoukám, spíš jsem chtěl co nejvíc pomoct týmu a udělat s ním úspěch. Bohužel jsme byli čtvrtí, ale to už je minulost,“ doplnil Kulich.

Dovolené si v nabitém roce moc neužil. „Hned po skončení mistrovství světa osmnáctek jsem měl týden volno. Pak jsem se připojil k mým kondičním trenérům Kamilu Hajduškovi a Dominiku Kodrasovi a připravovali mě na ty Combine testy. Spíš jsme pak měl takové relaxování tam, jak jsme dělali čtyři dny jen pohovory. Po příletu jsem se připojil k áčku Karlových Varů a začal jsem trénovat. Moc volna nebylo, ale na druhou stranu jsem mladý a ani nějak to volno extra nevyužiju, pořád musím něco dělat,“ dodal Kulich.

„Doufám, že dosáhneme s mým novým týmem úspěchů a případně vyhrajeme ligu, pokud to bude možné.“

Znělo to jako fantasmagorie. Nebo přinejmenším jako zdvořilostní fráze, když oznamoval přestup z Edenu.

Vždyť Stanciuovým novým zaměstnavatelem se stal nováček čínské ligy, tým Wu-chan Three Towns.

Jenže po skvostném vstupu do soutěže už to tak nereálně nevypadá. Mužstvo španělského kouče Pedra Morilly totiž z osmi kol ani jednou neprohrálo a pouze jedinkrát si nepřipsalo plný bodový zisk.

A rumunský štírek s poněkud netradičním číslem 43 na dresu na tom má zásadní podíl. Nastřílel už pět gólů, aktuálně drží sérii tří zápasů v řadě, v nichž skóroval. 

A poslední duel proti celku Šanghaj Šen-chua? Nejenže dal krásný gól, ale další mu nebyl uznán kvůli ofsajdu spoluhráče, na jiný nahrál a ještě z rohového trefil břevno.

Devětadvacetiletý Stanciu, který ve Slavii strávil dva a půl roku a během 112 soutěžních zápasů v červenobílém klubu nastřádal 26 gólů a 27 asistencí, podepsal s Three Towns tříletou smlouvu. V dalším utkání bude se svým novým celkem hájit vedení v tabulce v městském derby proti FC Wu-chan.