Aktualizováno před 1 hodinou

Kessie do Barcelony zamířil po třech letech v Miláně. V uplynulé sezoně Serie A odehrál 31 zápasů, dal šest branek a přispěl Rossoneri k ukončení jedenáctiletého čekání na mistrovský titul.

Na Camp Nou bývalý hráč Bergama nebo Ceseny podepsal čtyřletou smlouvu. Součástí dohody s úřadujícím španělským vicemistrem je i výstupní klauzule na 500 milionů eur (asi 12,4 miliardy korun).

Na stejných podmínkách se s Barcelonou dohodl i Christensen, který během desetiletého působení v Chelsea dvě sezony hostoval v Mönchengladbachu. Za reprezentaci odehrál urostlý stoper 56 utkání a dal dva góly, na loňském Euru se podílel na dánském postupu do semifinále.

Poslední dvě české dívky v juniorské soutěži tenisového Wimbledonu, Nikola Bartůňková a Linda Klimovičová, si zahrají osmifinále. 

Šestnáctiletá Bartůňková v pondělí vyřadila po setech 7:5 a 6:1 Polku Weroniku Ewaldovou, a v dalším kole ji čeká Nizozemka Rose Marie Nijkampová. 

O dva roky starší Klimovičová dnes smetla domácí Isabelle Lacyovou 6:0, 6:2. V osmifinále vyzve nasazenou dvojku, Švýcarku Céline Naefovou.  

V soutěži chlapců zůstávají z českých nadějí ve hře Hynek Bartoň a Jakub Menšík, finalista letošního Australian Open. 

Aktualizujeme. 

Tenisový Wimbledon v Londýně (tráva, dotace 40,35 milionu liber):

Juniorky:

Dvouhra – 2. kolo: Bartůňková (3-ČR) – Ewaldová (Pol.) 7:5, 6:1, Klimovičová (16-ČR) – Lacyová (Brit.) 6:0, 6:2.

Celkově se v prvním, nejsledovanějším kole může česko-slovenská stopa objevit hned pětkrát.

Server Elite Prospects, který zprůměroval vybrané draftové žebříčky, určil pořadí hráčů takto: 3. Juraj Slafkovský, 4. Šimon Nemec, 5. David Jiříček, 21. Jiří Kulich a 26. Filip Mešár.

Ze Slováků by se v úvodním kole mohl teoreticky ukázat ještě útočník Adam Sýkora, z Čechů obránce Tomáš Hamara a forvard Matyáš Šapovaliv, který si podle webu The Athletic dokáže pokrýt puk lépe než kdokoliv z jeho vrstevníků. 

Prakticky však lze počítat se třemi až pěti jmény.

Díky Jiříčkovi a Kulichovi může Česko zažít nejpodařenější draft od roku 2018, kdy prvním kolem prošli Filip Zadina a Martin Kaut.

Největší české žně pak přinesly roky 2002 a 2004 se čtyřmi hokejisty v úvodním kole. V kombinaci se Slovenskem je nejúspěšnější draft 1999 (tři Češi, dva Slováci) a znovu 2004 (čtyři Češi, dva Slováci).

Trojnásobnou česko-slovenskou stopu v elitní pětce však historie nepamatuje. Maximem jsou dva hráči. Naposledy k tomu došlo v roce 2000, kdy třetí skončil Marián Gáborík a čtvrtý Rostislav Klesla.

První kolo letošní dražby talentů začíná v Montrealu v noci na pátek, konkrétně v jednu hodinu ráno českého času. Zbylá kola jsou na programu od 17:00.

Největší českou nadějí je bek Jiříček. Jakub Kindl, který s ním hrál v extraligové Plzni, v něm vidí Aarona Ekblada. Mladíkův agent Allan Walsh zase Sheu Webera. Nezaujatí skauti vytahují srovnání s Alexem Pietrangelem. Ve všech případech jde o zadáky, kteří reprezentovali Kanadu na největších akcích, jako je olympiáda nebo Světový pohár.

Sám Jiříček však žádný herní vzor nemá. „Chci hrát svou vlastní hru, mít svůj styl. Samozřejmě bych mohl zmínit Victora Hedmana nebo Calea Makara, to jsou nejlepší obránci na světě, ale chci být sám sebou,“ prohlásil v rozhovoru pro stanici TSN.

Sebevědomí mu nechybí. Když dostal otázku, co stojí za jeho skvělou střelou, odpověděl: „Nevím, ale můj golfák možná bude nejtvrdší v celé NHL. Uvidíme.“

Střela je Jiříčkovou neoddiskutovatelnou předností. Dále zaujal výškou přes 190 centimetrů a schopností přitvrdit. V draftových žebříčcích se udržel vysoko, přestože kvůli zranění kolena zmeškal velkou část sezony.

Nakonec může být jedničkou mezi obránci, o primát by se měl utkat se Slovákem Nemcem. „Sedm z deseti skautů, které jsme oslovili, řadí výše Nemce, ale víte, jak to je… Stačí, aby jeden klub šel proti proudu a všechno bude jinak. Stává se to,“ napsal Bob McKenzie z TSN.

Novináři Jiříčka nejčastěji spojují s Philadelphií, která táhne jako pátá. Nejodvážnější tip vyslovil Corey Pronman z The Athletic. Podle jeho zdrojů by si českého zadáka mohlo z druhé pozice stáhnout New Jersey, a to v případě, že Montreal udělá jedničku ze Slafkovského, a ne ze Shanea Wrighta.

Kulicha mělo první kolo minout, ale pak zaujal výkony v extralize za Karlovy Vary a hlavně na mistrovství světa osmnáctek, kde vsítil devět gólů včetně hattricku proti Kanadě. 

Novináři českého centra s parádní střelou nejčastěji „posílají“ do Washingtonu na dvacátém místě a do Pittsburghu, který si vybírá hned poté. Může ale dojít k překvapení, což na draftu není neobvyklé. Podle nejmenovaného funkcionáře z NHL by Kulich mohl vyletět do elitní desítky.

Z česko-slovenského „balíku“ talentů má nejlepší vyhlídky Slovák Slafkovský, který se může stát celkovou jedničkou, přestože většina žebříčků prorokuje prvenství kanadskému centrovi Wrightovi.

Podle pěti z deseti skautů, kterých se ptala TSN, je ale lepší volbou křídelník Slafkovský. Čtyři zvolili Wrighta a jeden amerického centra Logana Cooleyho.

Jak přijímáte pozici důchodce?

Velice dobře. Oficiálně jsem odešel do penze 22. 6., ale za červen dostanu jenom tu část, co mi náleží. Plnou výši poprvé obdržím 7. července, kam mi dopočítají, co mám dostat za červen. A pak dál sedmý den v každém měsíci. Už mám sociální jistotu, nemusím se ohlížet, kde získám nějaké angažmá.

Takže se vlastně stanete občanem placeným státem.

Já už to řekl několikrát – státu nenechám ani korunu. Ani korunu. Ten by chtěl, abych pořád pracoval, do důchodu šel co nejpozději a pak to se mnou švihlo. Já platil celý život daně, sociální i zdravotní pojištění, bez jakýchkoli problémů. Tak si říkám, plaťte mi, na co mám nárok, přesně na den.

Mám to chápat jako předsevzetí, že už se nebudete rozčilovat, aby to s vámi nešvihlo?

To nejde. Vy mne zkoušíte? Připadalo by vám normální, kdybyste mě potkal a já se nerozčílil vůbec nad ničím? Jenom pokyvoval hlavou a říkal: Mně je to jedno? Při fotbale ale už tolik ne. Jsem ve druhé lize, že bych lítal po lajně, to ne. Uvidíte. Nějaká situace mě sice vytočí, ale tak jako dosud už ne.

Znamená to, že před sebou už nemáte žádné sportovní cíle?

Mně se splnil další sen, chtěl jsem Duklu, kde jsem vyrůstal, jednou trénovat. Že se to stalo až teď, kdy jdu do důchodu, o to je to pikantnější. Prožil jsem v ní hráčskou kariéru, chci jí pomoct. Když to nebude klapat, nedá se nic dělat. Převezme ji někdo, kdo to bude dělat lépe.

Máte pod sebou syna, brankáře Filipa. Jaké to je?

Přiznávám, že jsem se toho trošku bál. Trochu jsem po tom na jedné straně léta toužil, je hezké, když si táta se synem spolu zahrají nebo jsou spolu v týmu, ale je to přece jenom trošku jiné. Teď to přišlo a jsem rád.

Zakázal jste mu, aby vám tykal?

Ne, to ne. V kabině mi říká jako ostatní trenére, tak jsme si to stanovili. Ale Filip je profík, naše rodinné vztahy jdou na hřišti stranou. Jsem přesvědčen, že toho nikdy nezneužije. Vypadá to jako fráze, ale já tolik nejsem pyšný na to, že jsem hrál ligu, kopal za nároďák, trénoval několik ligových týmů i reprezentaci. Jsem pyšný na to, že jsem vychoval kluka, tedy společně s manželkou, na kterého můžu být hrdý. Je to slušný člověk a to je v mém životě největší výsledek.

Jaké to bylo, když jste stáli v zápasech proti sobě?

Nebylo to úplně normální. V brance soupeře stál můj syn, ale já chtěl s mým týmem vyhrát. Trošku to vibrovalo i v rodině. Manželka fandila synovi, to je zákonité, že synové víc tíhnou k matce. Když šla na fotbal, tak na Filipa, na mě moc ne, říkala, že dělám rodině ostudu. A měla pravdu. Tedy v dřívějších letech, už jsem se uklidnil. Když jsme s Filipem hráli proti sobě, ptala se, jak to dopadlo. Když vyhrál syn, bylo vidět, že je ráda. Když můj klub, tak to brala sportovně.

Opustil jste prvoligové kolbiště. Přitom jste se mohl zapsat do historie jako rekordman, máte 444 odtrénovaných zápasů, před vámi v jejich počtu stojí už jen Jaroslav Vejvoda se 456 a na první příčce Jiří Rubáš 536. To vás nelákalo?

Bývalý tiskový mluvčí svazu Jarda Kolář mi asi před dvěma roky věnoval tabulku, na které je žebříček trenérů s největším počtem ligových zápasů. Když jsem přečetl jména, která byla tehdy nade mnou – Antonín Rýgr, Anton Malatinský, Tomáš Pospíchal, Jozef Jankech, Valerián Švec, jen jsem otevíral pusu. V duchu jsem si říkal, to je společnost! A já předehnal Toni Báčiho Malatinského, který udělal pět titulů s Trnavou, dostal tým do semifinále Poháru mistrů, jen jsem si uvědomoval, kam až jsem se dostal. A dále Rýgr, Pospíchal. Jen mě zaskočilo, kolik má zápasů Rubáš. Když jsem nabral dalších deset, doma jsem se v tabulce posunul. Když jsem skončil v Jablonci a zbytek ročníku nedokončil, říkám klukům – jsem naštvaný, že jsem Vejvodu nedohnal. To bych ještě chtěl.

Řešení tu je – postoupit s Duklou do první ligy a vydržet další rok.

To by šlo. Ale třeba postoupím a už mě nebudou chtít. Nejde mi však tolik o rekordy, už jenom to, že jsem v takové společnosti, mě blaží. Mezi osobnostmi, na které jsem hleděl s úctou.

Jste ovšem rekordmanem české ligy. To přece má nějakou cenu.

Když jsem překonal 413 zápasů Džona Uličného, strašně mě potěšil, že mi zavolal a říká: Ty sviňa, tys mě předběhl. Omlouvám se mu – Péťo, nezlob se. Smáli jsme se. A on: Nevadí, jsem rád, že trénuješ, umíš to. Toho si strašně vážím. Je to pro mě víc než cokoli jiného. Než nějaké finanční bonusy, to mě nenaplňuje. Kdybych dostal plaketu, kde by byli podepsaní tihle mistři, to bych ocenil mnohem víc.

Mezi legendy ale už patříte i vy. Uvědomujete si to?

Žádná legenda nejsem, jsem obyčejný člověk. Připouštím, že někdy vypadám, že jsem namyšlený, ale není to tak. Jako s tím rozčilováním. Někdy to přeženu, ale umím se omluvit. Rozleží se mi to v hlavě a omluvím se. Jiný už nebudu.