Policisté v tomto případu obvinili šest lidí a čtyři právnické osoby z podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti. Fyzickým osobám hrozí v případě prokázání viny vězení od dvou do osmi let.

Kauza se rozběhla před dvěma lety ještě za bývalého vedení Fotbalové asociace ČR (FAČR). Na nesrovnalosti kolem zakázky na dezinfekci upozornila v prosinci 2020 kontrolní a revizní komise fotbalové asociace.

FAČR díky tomu, že jí policie přiznala status poškozené právnické osoby, požádala o možnost přístupu do trestního spisu.

Kriminalisté v souvislosti se zakázkou, kterou získala firma bývalého ligového fotbalisty Jiřího Tymicha, zasahovali v sídle FAČR loni v únoru. Půl roku předtím vypukla jiná aféra kolem bývalého místopředsedy asociace Romana Berbra, týkající se korupce a ovlivňování výsledků zápasů.

Tymichova společnost dostala od FAČR 9,89 milionu korun na dezinfekci 90 stadionů. Podle únorového zjištění Radiožurnálu ale z dokumentů o převodu peněz vyplývá, že si je přerozdělilo více osob.

Většinu částky asociace dostala zpět, neboť s dodavatelem uzavřela dohodu o narovnání. Za odvedené práce firmě zbylo téměř 700 tisíc korun.

FAČR minulý čtvrtek uvedla, že v kauze není obviněn žádný z jejích současných zaměstnanců. Naopak naznačila, že jedním z obviněných je trestně stíhaný Berbr.

Jak jste v sobotu reagoval na odklad zápasu s Varnsdorfem? Může vám to pomoct, nebo byste po třech porážkách raději hned hrál?

Rozhodně jsme chtěli hrát. Po dvou venkovních zápasech jsme měli hrát doma, chtěli jsme konečně bodovat. Bohužel hřiště nebylo způsobilé, déšť byl vehementní. Balon by se nekoulel, neskákal by. Nemělo by to úroveň, akceptovali jsme to. Ale rozhodně jsme my nechtěli po třech porážkách nic oddalovat. Potřebujeme hrát, potřebujeme bodovat.

Co se s týmem děje, že jste v prvních třech kolech nejenže nebodovali, ale ani neskórovali?

Těžká otázka, nikdy v kariéře jsem se s takovým startem nesetkal. Nic takového jsem nezažil, je to pro mě nové. Měli jsme slušnou přípravu, mistrovské zápasy jsou sice něco jiného, ale takový propad bych si ani ve snu nepředstavil. Je to v hlavách hráčů, cítí tlak. Vyhlásili jsme, že chceme hrát o postup, přinejmenším baráž. Na druhou stranu jsme Dukla Praha, hráči se s tím musí vypořádat. Už jen název klubu nás zavazuje k tomu, abychom chtěli postoupit.

Ale jak velkou ranou pro postupové ambice je takový start?

Nebudeme nic měnit. Teď to nechci nijak více přirovnávat, ale podívejte se, jak začal sezonu Manchester United nebo Leverkusen. Cíle zůstávají u nás i nadále ty nejvyšší, přestože jsme třikrát prohráli. Ano, už teď to bude těžší, ale sami se z toho musíme dostat.

Takže jste viděl, že se po úspěšné přípravě, kdy jste porazili Teplice a Hradec, remizovali jste s Libercem, některým hráčům v ostré sezoně rozklepala kolena?

Bylo to vidět v některých situacích. Vyrovnané první kolo s Líšní jsme ztratili na konci, udělali jsme tam několik hloupých chyb. V Opavě jsme si mysleli, že to půjde samo, a ve dvanácté minutě jsme prohrávali 0:2. V Třinci jsme soupeře přehrávali, jenže z jediné šance jsme dostali gól, pak přišlo vyloučení. Nechci věřit tomu, že hráči za dva měsíce zapomněli přihrávat, zpracovávat balon. Dolehla na ně psychika.

Jako trenér jste ve druhé lize poprvé v kariéře. Jak se s takovým začátkem sezony perete osobně?

Nesu to těžce, ať je to v první lize, nebo v divizi. Nerad prohrávám, jsem zaskočený z toho, že nemáme ani vstřelenou branku. Ale není to o mně, o tom, jak to bere Rada. Nechci si dělat nějaké entrée. Je mi jedno, že jsem ve druhé lize, beru to jako výzvu a chci bojovat dál. Samozřejmě se proti mně obrací ten předsezonní klip, kde jsem říkal, že začne vojna. Vrací se mi to jako bumerang, ale já to beru. Jak už jsem říkal, Dukla musí mít ve druhé lize ty nejvyšší cíle. Za tím si pořád stojím.

V klipu, o kterém jste mluvil, vejdete do šatny v uniformě, dáte s míčem tři žongly a rázně řeknete, že teď začne vojna. Je to úplná nadsázka, nebo jste opravdu v kabině zavedl přísnější pořádky?

Video bylo o tom, že se vracím do klubu, v němž jsem začínal. Měli jsme tam vojnu, ale proto jsme měli výsledky a úspěchy. V tom kontextu to bylo. Někoho to možná pobavilo, někdo si třeba řekl, že Rada je blázen. Byl to klip z recese, na odlehčení.

Takže hráčům jste nic speciálního vštěpovat nemusel?

Co se týče přístupu, nijak se to od první ligy neliší. Pokaždé, když přijde nový trenér, jsou někteří hráči trochu vyplašení. Ale myslím, že nikde jsem neměl problémy s tím, že by se mě snad báli. A i když už jsem starší, své principy neměním. Hned na začátku jsme si ujasnili, jak to bude fungovat, což je ale normální. Hráčům jsem říkal, že chci, aby se oni zlepšovali, aby se oni chtěli posunout do první ligy. Už jen proto, že když vidím divácký, mediální a funkcionářský zájem o naši druhou ligu, je mi z toho úzko. Je to opravdu slabé.

Tohle vás zklamalo po přesunu z nejvyšší soutěže?

Mně samotnému o tu mediální pozornost nejde, naopak mám více klidu na práci. Ale mrzí mě, že o druhou ligu u nás nikdo nemá zájem a lidi o ní nevědí vůbec nic. Nepíše se o ní, v porovnání se západními fotbalovými zeměmi to je jako nebe a dudy. Hrajeme si na to, jak všechno funguje, ale v tomto ohledu nefunguje nic. Druhá liga je profesionální soutěž, přesto nikoho u nás nezajímá. Pak těžko seženete sponzory a peníze, návštěvy na stadionech jsou tristní. Když jsem trénoval v první lize, tolik jsem to nevnímal, nevadilo mi to, zato teď je to pro mě smutné zjištění.

A na druhou stranu asi nejlepší motivace, proč chtít postoupit.

Určitě. A to se týká zrovna Dukly, která patří historicky k nejúspěšnějším klubům u nás. Jméno pořád máme. Tradicí i úrovní stadionu Dukla patří do první ligy. Lidí na ni sice nikdy moc nechodilo, ale návrat do nejvyšší soutěže by tomu zájmu samozřejmě zase pomohl.

Jak teď na tým po třech ligových porážkách v řadě působíte? Jste při trénincích přísnější, nebo naopak držíte mužstvo v klidu?

Teď jde podle mě o to, abychom situaci příliš nehrotili, nebortili se. Musíme věřit, že to přijde, že se to otočí. Může to ještě trvat, ale chceme, aby to bylo co nejdříve. Ano, musíme pracovat ještě poctivěji, zároveň musíme udržet nervy. Odhodit za hlavu stres a tlak. Je to fotbal, nejde o život. Ale už kvůli věcem, o kterých jsem mluvil, by měl mít každý druholigový hráč ambice posunout se výše.

Činovníci jaroslavlského Lokomotivu už v červenci oznámili, že po jedenácti letech vymění kostku nad ledem za nové zařízení. V pondělí k tomu skutečně mělo dojít a pod strop arény mělo být vytaženo zbrusu nové multimediální zařízení. Jenže málem to skončilo tragicky.

Podle Vyšetřovacího výboru Ruské federace pro Jaroslavlskou oblast se při zvedání kostky zlomil jeden z navijáků. Kvůli tomu celá konstrukce s kostkou spadla a zasáhla šéfa pracovní skupiny, který byl za instalaci zodpovědný. 

„V tu chvíli se v blízkosti konstrukce nacházeli lidé a jeden z pracovníků byl nucen vyhledat lékařskou pomoc. Naštěstí není ohroženo jeho zdraví a v blízké budoucnosti bude propuštěn z jedné z klinik v Jaroslavli,“ uvedl klub v oficiálním prohlášení na ruské sociální síti Vkontaktě.

Zatímco kostka je evidentně zničená, ledová plocha žádné poškození neutrpěla, chránila ji totiž vrstva, která se používá třeba při koncertech. Lokomotiv proto oznámil, že není třeba odkládat jeho zápasy nového ročníku Kontinentální hokejové ligy.

Jaroslavl do něj vstoupí 2. září, první domácí střetnutí odehraje o pět dní později s Nižněkamskem. Ruský deník Sports.ru informuje, že při něm nejspíše bude fungovat jen ukazatel skóre v prstenci kolem ochozů.

Právě 7. září uplyne přesně jedenáct let od tragédie, která Jaroslavl postihla. Havárii letadla Jak-42, jež mělo dopravit hráče Lokomotivu k zápasu do běloruského Minsku, si vyžádala 44 obětí včetně českých reprezentantů Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka.

Neštěstí přežil jediný člověk, letecký mechanik Alexandr Sizov.

Novak Djokovič je doma v Srbsku a pokračuje v poctivé přípravě na slavný turnaj, který ovládl v letech 2011, 2015 a 2018. Maká naplno, přestože se každým dnem dramaticky snižují jeho šance.

Jednadvacetinásobný grandslamový vítěz je připraven v případě schválení změn pro vstup do USA okamžitě sednout na letadlo a absolvovat přibližně desetihodinový let do dějiště tenisového svátku.

Djokovič je na turnaj přihlášený a čekat hodlá do poslední chvíle. S největší pravděpodobností tedy bude součástí čtvrtečního losu, který mu určí soupeře do prvního kola.

Na začátku července vyhrál pětatřicetiletý tenista posedmé v kariéře Wimbledon, od té doby ale neodehrál jediný zápas. Kvůli chybějícímu očkování proti koronaviru nemohl odcestovat na turnaje v kanadském Montrealu ani americkém Cincinnati.

Jeho chorvatský kouč Goran Ivaniševič mluvil o mizivých nadějích na start v New Yorku, ty ale přece jen v srpnu o něco vzrostly.

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), které je zodpovědné za zdraví a bezpečnost obyvatel USA, tehdy vydalo nové pokyny uvolňující nastavená pravidla.

Jenže dva týdny po oznámení vládní agentura pravidla pro cestování do země stále neaktualizovala. Nadále tak platí nařízení o plném očkování proti covidu.

Nejnovější aktualizace se prý stále přezkoumává. Výjimka z pravidel očkování je přitom vyloučena a Djokovičovi nijak nepomůže ani Americká tenisová asociace (USTA).

Veřejné mínění je – na rozdíl od ledna, kdy z podobných důvodů nakonec nemohl hrát Australian Open a byl vyhoštěn ze země – spíše na straně srbského hráče.

Petici už podepsalo téměř 50 tisíc lidí a Djokoviče hlasitě podporují mnozí tenisoví kolegové, v poslední době například Daniil Medvěděv či John Isner. Ten případnou neúčast Djokoviče označil za „naprosté šílenství“.

V uplynulých dnech už podruhé vystoupil legendární John McEnroe.

„Zákaz příletu pro neočkované cizince je v této fázi pandemie hodně nevhodný. Není to fér a celé to považuji za vtip,“ uvedl bývalý americký tenista.

„Já bych si na jeho místě jednoduše nechal dát vakcínu, abych mohl turnaj absolvovat, ale on má velmi silné přesvědčení a to by se mělo respektovat. Zejména nyní, kdy s covidem žijeme dva a půl roku a víme o něm už hodně,“ rozčílil se McEnroe.

„Je až směšné, ale zároveň velmi hloupé nenechat Novaka hrát,“ dodal.

Už více než hodinu jste účastníky základní skupiny Ligy mistrů. Co to s vámi dělá?

Samozřejmě cítím obrovskou radost. Předkola jsme zvládli výborně, pět zápasů jsme vyhráli, pouze jeden remizovali. Ale musím přiznat, že dnešní utkání nebylo jednoduché. Škoda, že jsme se v úvodu, kdy jsme vybojovali několik standardek, nedostali do kloudného zakončení. V dalším průběhu jsme inkasovali a já si strašně cením, že se mužstvo nepoložilo a dokázalo duel otočit. Dosáhli jsme toho, co jsme si přáli: v Plzni bude Liga mistrů.

Dokázal jste si to vůbec představit, když jste do Plzně loni na jaře přišel?

Vůbec. Po mém nástupu jsme prohráli na Spartě a v dalším kole s Pardubicemi 0:3, ale ke konci předminulého ročníku jsme se zvedli a minulá sezona už byla úžasná. No a teď hrajeme Ligu mistrů… Jsem šťastný, že tu můžu trénovat, že můžu vést tu bandu bojovníků, kteří se nevzdávají. A kteří si Ligu mistrů zaslouží.

Znovu jste vyhráli poměrem 2:1, pod vaším vedením už posedmnácté. To je nějaký záměr?

Vnímám, že tyto výsledky přibývají. Ale se mnou to nic nedělá, hlavně že jsme vyhráli (smích). 

Je to největší úspěch vaší kariéry?

Vyhrát titul a následně postoupit do základní skupiny Ligy mistrů, možná to je nejvíc. Ale záleží na situaci, úžasné bylo i to, když jsme se s Blšany zachránili, to je zase úspěch z opačného pólu.

Co vám krátce po konci zápasu říkal majitel klubu Adolf Šádek? 

Ani si přesně nevzpomínám (smích). Byl šťastný a určitě děkoval, bylo to prostě super. Hodně pro mě znamená, když vidím lidi kolem, hráče, kolegy z realizačního týmu, fanoušky, jak jsou nadšení, že jsme dosáhli společného úspěchu. Je to pecka.

A pro vás osobně i satisfakce po kritice, která se na vás snášela v době u národního týmu?

Po nároďáku, a vlastně ještě během toho angažmá, jsem nezažíval nejlepší chvíle. Nastalo období, kdy jsem řešil, jestli má smysl trénovat. V této atmosféře, která vůči mně byla velmi negativní, jsem se do toho dostával zpět pomalu a hrozně mi pomohl Zlín, díky němuž jsem zase dostal chuť trénovat. Kdybych tehdy nedostal tuhle nabídku, nevím, kam by se ubíraly moje kroky. Možná bych už vůbec netrénoval.

Paris St. Germain, Real Madrid, Bayern Mnichov, Manchester City… Stačí si vybrat. Koho byste si přál do základní skupiny?

Zatím jsem o tom nepřemýšlel a ani teď, když jsem v klidu, nedokážu říct jedno jméno. V Lize mistrů jsou takoví velikáni, že si člověk může jen těžko vybírat.