Pro Slavii může být takový výsledek před pohárovou odvetou s Čenstochovou jen pozitivní. Standa Tecl dal tři góly, Moses Usor dva. Když se dva hráči podílejí na pěti brankách, je to nejlepší, co je mohlo potkat. Říká se tomu nazout střelecké kopačky. Dostali se do pohody, kterou potřebovali.

Všiml bych si ale prvního gólu Davida Douděry po přihrávce Davida Juráska. Trošku mě překvapuje, že jsou dva beci takhle vpředu. Já jsem měl zažité, že druhý bek by měl v takové akci zůstat bránit, spolu s ním defenzivní záložník.

Kdyby centr nebyl tak přesný a Pardubice šly třeba do protiútoku, nevím, jak by to dopadlo, jak měla Slavia postavenou defenzivu, na stadionu jsem nebyl. Ale je to prvek doby, bylo to skvěle provedené, i když k tomu přispělo, že levý bek Pardubic se chybně stáhl ke stoperovi. Akce v sobě měla moment překvapení, správně načasovaný.

Zápas znehodnotil rozhodčí druhou žlutou kartou pro Robina Hranáče. Bylo to souboj tělo na tělo, faul ano, ale ne žlutá. Bylo to před poločasem a to si pak v kabině těžko říkáte „kousneme se, zkusíme to zdramatizovat“. Řeknete si, „jsme o deseti a neuděláme ostudu“.

Že to dopadlo jinak, je v hlavách hráčů. Mě to hlavně překvapilo v kontextu předchozího zápasu Pardubic proti Liberci. Vedly v poločase 2:0, ale Liberec byl ve formě a snížil ve 48. minutě. Domácí ale vydrželi a další gól už nedostali, i když nebyli tak aktivní jako v prvním poločase. A o týden později je to najednou úplně jinak, z obrany je průchoďák. Když se podíváte, jak padl sedmý gól, je tam špatně postavená polovina týmu. Během týdne dva takové zápasy, zvláštní. Tím nechci snižovat kvalitu Slavie, sedm gólů je sedm gólů.

Výsledek s psychikou týmů v obou případech zamává. Mně při takových debaklech hned napadnou dva moje zápasy. První, když jsme s Jabloncem dali 8:0 Českým Budějovicím. I když se pak zásadně nic nezměnilo, taková výhra pomůže. Druhý byl na Hertě Berlín, prohráli jsme tam s Hamburkem 0:6, to byl strašný výprask. Noviny nás rozcupovaly, a co se dělo na trénincích v následujícím týdnu, bylo neskutečné.

Stane se to velice rychle. I jeden z hráčů Pardubic to teď v rozhovoru řekl, že po druhém gólu odešli. Tenkrát v bundeslize nám dal jeden hráč (Bart Goor) čtyři góly. Musel být na vrcholu blaha, ale to i zbytek týmu. Myslím, že u poražených existuje rozdíl třeba mezi útočníkem a obráncem. Útočník se na tom tak úplně nepodílí, maximálně vypustí souboj, ale obránce? Může jezdit po zadku, ale stejně gólu nezabrání. To pak tlačíte čas, aby byl konec, každý si ho přeje.

Nejhorší jsou dny potom, vymazat z paměti to nejde. Nejlepší je hrát další zápas třeba už ve středu, což teď u Pardubic nenastane. Musí se nastavit na sobotu a proti Mladé Boleslavi to napravit.

Jenže i ta má co napravovat a zase jsme u defenzivy. Za vyrovnávací gól Sparty byl tu boleslavskou kritizoval. Byly tam absolutně hrubé chyby obou stoperů. Když útočník převezme balon a přihraje zpět, to je normální, nemůžete každý souboj vyhrát. Ale když útočník, tak jako Lukáš Juliš, přijme balon a sklepne si ho pro sebe, obránce jen stínuje pět metrů od něj a druhý útočící hráč (Jakub Jankto) je ještě víc volný, to je zásadní.

A zásadní to bylo i pro vývoj zápasu, protože Sparta rychle vyrovnala a rozjela se. Myslím, že Boleslav si to tím gólem prohrála sama. A totéž jsem viděl v zápase ve Zlíně, protože na Jablonec se koukám speciálně. Byla tam spousta momentů, kdy se obránci zastavili pět metrů před hráčem s balonem a nechali ho odcentrovat. A po takových akcích padly i góly.

„V lednu jsme nečekali s ohledem na podepsaný dlouhodobý kontrakt, že by se v létě mohl na trhu objevit Libor Hudáček, o kterého jsme měli dlouhodobě zájem. Martin i Libor jsou praváci a mají podobný herní styl, místo je však jen pro jednoho. S Martinem jsme se proto dohodli na ukončení jeho smlouvy. Děkujeme za odvedené služby a přejeme mu hodně štěstí v další kariéře,“ řekl klubovému webu sportovní ředitel Třince Jan Peterek.

Bakoš se jako bývalý hráč Liberce vrátil do české extraligy po necelých čtyřech letech, během kterých působil i na farmě Bostonu v Providence v AHL, ve Vladivostoku a ve Spartaku Moskva. Na severu Čech hrál v letech 2014 až 2016 a v sezoně 2017/18. S Bílými Tygry získal titul v roce 2016, zajistil ho vítěznou trefou v prodloužení šestého finále na ledě Sparty.

„Budu na Oceláře vzpomínat jen v tom nejlepším. Je to profesionální hokejová organizace, v kádru je velká konkurence. Někdy se ale stane, že se angažmá nepovede podle představ. Přišel jsem do rozběhnutého vlaku, který drtil soupeře i beze mě. Takže jsem neměl prostor předvést, že jsem platný hráč. Chci hrát co nejvíce, proto jsme se dohodli, že se naše cesty s Oceláři rozejdou,“ prohlásil Bakoš.

I přes svůj bídný výkon v zápase Borussia mířila ke třetímu vítězství v novém ročníku a k prvnímu místu v tabulce, na kterém by se ohřála minimálně přes noc.

Domácí poslal na konci prvního poločasu do vedení Julian Brandt, a když v 77. minutě přidal druhý gól Raphaël Guerreiro, vypadalo to na utrápené, ale přece jen vítězství. Jen pro zajímavost – oba střelci se narodili v Brémách, tedy ve městě sobotního rivala.

„Až vyhrajete a budete úplně nahoře, budeme tu stát a zpívat: Borussia!“ hřmělo stadionem ze slavné jižní tribuny, na které domácí fanoušci postaví každý zápas vyhlášenou Žlutou zeď. A oslavné chorály duněly až do samotného závěru utkání, zatímco tisíce méně věrných fanoušků už opouštěly stadion, aby se vyhnuly dopravnímu chaosu.

Mělo být hotovo, ale nebylo.

Nejprve v 89. minutě střelou do šibenice snížil Lee Buchanan, ve třetí minutě nastavení se hlavou trefil Niklas Schmidt a v posledních vteřinách zajistil tři body Brémám z úniku Oliver Burke. Jak uvádí CNN, jednalo se o největší zvrat za posledních třináct let v rámci pěti nejprestižnějších evropských lig.

A najednou to byl zelenobílý sektor na opačném konci Signal Iduna Parku, jehož zpěv se rozléhal náhle ztichlým stadionem: „A až prohrajete a budete na dně, budeme tu stát a zpívat: Borussia!“

Brémy si tři body každopádně zasloužily. Ve všech statistikách byly lepším týmem, až do samotného konce ale zaostávaly v počtu gólů. Slabý výkon domácích nechtěně ilustrovala obsluha světelné tabule, na níž v 84. minutě  zablikala statistika, že na branku Werderu vyslal nejvíce střel Mahmoud Dahoud. A to přesto, že německý reprezentant střídal kvůli zranění už v 18. minutě… 

Po závěrečném hvizdu postávali žlutočerní ve svém pokutovém území, asi dvacet metrů od svých fanoušků. Stoper Nico Schlotterbeck nezvykle přikrčený, opodál Jude Bellingham nehybně, s rukama v bok. Málokdo z domácích chápal, co se vlastně na trávníku stalo.

„Dáš všechno do devadesáti minut… a pak se stane tohle,“ zvolal jeden příznivec směrem do davu. A přidal výraz, který netřeba překládat: „Scheisse!“ Ostatní fanoušci, sami udýchaní a unavení z toho, jak dvě hodiny zpívali, tleskali, poskakovali a mávali obrovskými, těžkými vlajkami, se v tichosti pustili do balení transparentů, stožárů a různého dalšího vybavení. Žádné výčitky, žádné nadávky, jen zkažený sobotní večer.

„Nemám ponětí, co se právě stalo. Kdybych to věděl, zastavili bychom to,“ kroutil po zápase hlavou německý veterán Marco Reus. Historickému obratu nevěřili ani sami hráči Werderu. „Vlastně k tomu nemám slov. Bylo to šílené,“ radoval se Burke v rozhovoru pro klubový web.

Dvaatřicetiletá česká ikona je znovu národní jedničkou, ačkoli by před pár měsíci něco podobného předpokládal jen málokdo. Ve finále v Cincinnati sice Kvitová ve dvou setech prohrála s rozjetou Francouzkou Caroline Garciaovou, v žebříčku WTA však poskočila na 21. místo.

Těsně za sebe odsunula jak Karolínu Plíškovou, tak Barboru Krejčíkovou.

Zatímco jejich výkonnost povážlivě stagnuje, Kvitová ukázala, že může být na US Open nebezpečná pro kohokoli.

Pokud překoná a ubojuje první zrádná kola a najede na vlnu.

Tak jako v Ohiu, kde v prvním kole na kurtu postrádala energii, působila odevzdaně a chybělo i její tradiční povzbuzování. Brzké vyřazení, stejně jako předtím v Torontu, bylo nesmírně blízko.

Ve zvláštním duelu proti loňské finalistce Jil Teichmannové však přežila mečbol, v nejzazší chvíli se probrala z letargie, vydřela postup a zabránila dalšímu výraznému poklesu sebevědomí před závěrečným grandslamem sezony.

O pár dní později, kdy po Soraně Cirsteaové z Rumunska, své noční můře z dvou předchozích Australian Open, a wimbledonské finalistce Uns Džábirové, které dokonce nadělila kanára, odklidila z cesty i domácí ranařku Madison Keysovou a dobyla další velké finále, se Kvitová nad svou rychlou proměnou pozastavila.

„Kdybych tohle věděla po prvním kole, byla bych hodně překvapená. Hrála jsem opravdu zle, ale dostala jsem druhou šanci, to se občas stává. Jsem ráda, že se to stalo mně, protože si nemyslím, že bych to předtím zažila. Je hezké získat takovou zkušenost v mém věku,“ smála se Kvitová.

Na své roky pak narazila i ve vzkazu, který sdílela na sociálních sítích. „Wow. Mé čtyřicáté finále. Ano, cítím se kvůli tomu stará, ale především hrdá,“ napsala.

Když na začátku srpna záhy padla v Torontu, byla dole.

„Říkala jsem si, panebože, hrála jsem tak špatně. Nemohla jsem bojovat, nemohla jsem najít rytmus,“ prohlásila Češka. Podobně se přitom prezentovala i na úvod „Cincy Masters“.

„A najednou jsem byla ve finále. To je na tenisu speciální. Každý týden máte šanci udělat něco dobrého,“ uvedla.

Po postupu do finále byla Kvitová emotivní. Nebránila se slzám. „Jsem emocionální člověk. Byly to samozřejmě slzy štěstí a také velká úleva,“ dodala.

Někdejší dvojce žebříčku a ženě, která byla během kariéry opakovaně jen kousíček od světového trůnu, už nyní nesejde na tom, u jakého čísla vidí své jméno. Její upřímné vyjádření o současném ženském tenisu si zejména na sítích vysloužilo značnou pozornost.

„O ranking už se vůbec nezajímám. Myslím si, že v současném ženském tenisu to neznamená vůbec nic,“ prohlásila bez servítků. 

Na turnajích postupuje do bojů o tituly pokaždé někdo jiný, po French Open skončila pozoruhodná dominance Igy Šwiatekové a i polská královna na americké štaci prohrává v úvodních kolech.

Kdyby se od konce Roland Garros spočítal bodový zisk, v rankingu by nezůstal kámen na kameni. Nejlepší by byly Brazilka Beatriz Haddadová-Maiaová, Rumunka Simona Halepová a právě finalistky ze Cincinnati, Garciaová s Kvitovou.

Před US Open, které v New Yorku začíná už příští pondělí, je všechno otevřené a nepředvídatelné. Kvitová přitom nemusí stát opodál.

Přestože na svůj třicátý kariérní titul nedosáhla, znovu a ještě jednou si v Americe vysloužila pozornost a respekt tenisového světa.

V dubnu Kulich zazářil na světovém šampionátu osmnáctek, kde v devíti duelech posbíral jedenáct bodů včetně devíti gólů. Stal se nejužitečnějším hráčem turnaje.

Teď se neztratil ani na mistrovství dvacítek, přestože byl druhým nejmladším členem kádru. V sedmi kláních bodoval sedmkrát (2+5). Zároveň ani jednou nefauloval a soupeře zasypal 34 střelami. Zazářil hlavně ve čtvrtfinále, kde třemi body (1+2) pomohl senzačně skolit Spojené státy.

V produktivitě hráčů do osmnácti let ho na turnaji předběhli akorát Joakim Kemell z Finska a zázračný Kanaďan Connor Bedard.

„Jeden z nejlepších v české dvacítce, bez debat. Je to pan hráč,“ napsal o Kulichovi novinář Scott Wheeler z The Athletic.

Českého útočníka, který se v minulé sezoně blýskl v áčku extraligových Karlových Varů, vychválil také skaut Jason Bukala. „Kulich ukazuje, že to není jenom střelec,“ uvedl pro stanici Sportsnet. „Hrál s velkým nasazením a důsledně pracoval ve všech třech pásmech. Rozhodně pokračuje ve svém vzletu.“ 

Radost z toho má Buffalo, které z Kulicha před měsícem a půl udělalo osmadvacítku draftu NHL.

Podle novináře Chrise Owena z regionální rozhlasové stanice WYRK byli Sabres překvapení, že na ně český centr zbyl. Generální manažer klubu Kevyn Adams uvažoval, že ho draftuje už na 16. pozici, ale nakonec sáhl po švédském útočníkovi Noahu Östlundovi. 

Poté se chtěl z 28. příčky v prvním kole posunout výše pomocí výměny, ale neuspěl. Litovat ovšem nemusel, neboť Kulicha mu nikdo nesebral.

Kdyby se dražba nadějí konala až po srpnovém šampionátu dvacítek, možná by Adams takové štěstí neměl. „Kulich má vynikající střelu a ohromný herní přehled. Mohl by z něj být 30gólový střelec v NHL,“ napsal novinář Owen, podle nějž se Buffalu v případě českého rychlíka povedla „krádež“.

Tak se mluví o hokejistech, jejichž umístění na draftu neodpovídá pozdějšímu vývoji. Zářným příkladem je David Pastrňák, který se v dražbě nadějí před osmi lety umístil až na 25. pozici.

Pastrňákových kvalit Kulich zatím nedosahuje a dost možná nikdy nedosáhne, ale dělá pokroky. Už uhranul také na rozvojovém kempu Sabres, během kterého podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu.

Každopádně není pravděpodobné, že by hned v říjnu odstartoval v hlavním mužstvu Buffala. Zřejmě se bude otrkávat na farmě v Rochesteru, kde už ho ostatně očekává hlavní trenér Seth Appert.

Pokud se tato zpráva potvrdí, Karlovy Vary si budou muset poradit bez Kulicha, kterému měly v plánu dát velký prostor. Jejich nový kouč David Bruk nicméně už před draftem počítal i s variantou, že talentovaný centr odejde.

Na farmě Sabres by Kulich potkal krajany Lukáše Rouska a Matěje Pekaře. Buffalo drží práva také na dalšího českého forvarda Jakuba Konečného, ten ale zatím pokračuje v pražské Spartě.