Dvacetiletý obránce, jemuž komise vyměřila stejný trest jako sparťanskému útočníkovi Janu Kuchtovi za šlápnutí na hlavu brankáři soupeře v 1. kole, nechtěl verdikt komentovat. Proti trestu se může odvolat.

Disciplinární komise mohla navzdory tomu, ze Cedidla nedostal červenou kartu a utkání dokončil, zahájit řízení, neboť faulovaný hráč utrpěl zranění.

Vzhledem k tomu, že zlínský bek nebyl vyloučen, nezačne trest platit hned, ale až pět dní po zveřejnění na úřední desce. Pokud se tedy Cedidla do víkendového 4. ligového kola nevzdá práva na odvolání, bude ještě moci do nedělního zápasu s Jabloncem naskočit a mimo hru bude až v příštím týdnu.

Cedidla v 59. minutě utkání v Edenu u postranní čáry ostrým skluzem podrazil Ewertona a sudí Dalibor Černý mu udělil pouze žlutou kartu. Videorozhodčí Vít Ondráš kolegovi nedoporučil přezkoumat faul ze záznamu.

Pětadvacetiletá letní posila Slavie musela střídat a vyšetření odhalilo zranění kolenního kloubu a postranního vazu.

Komise rozhodčích klasifikovala zákrok jako surovou hru, která je v disciplinárním řádu rozdělena do tří kategorií. Jelikož brazilský křídelník utkání pro zranění nedokončil, zařadil se Cedidlův faul do druhé kategorie. Od disciplinárky mohl dostat trest na dvě až deset soutěžních utkání.

V případě, že je zraněný omezen v obvyklém způsobu života na více než sedm dnů nebo není schopen výkonu sportovní činnosti po dobu delší než šest týdnů, hrozí „hříšníkovi“ zákaz činnosti na dva až 18 měsíců, navíc pokuta až čtvrt milionu korun.

Do této kategorie ale Cedidlův zákrok nenáležel, neboť podle lékařské zprávy od Slavie bude Ewerton chybět do šesti týdnů.

Poté co Švédové udolali houževnaté Lotyšsko a postoupili mezi nejlepší čtyřku, jejich kapitán Emil Andrae dostal otázku na semifinále proti USA. Nešlo o jediný dotaz tohoto typu. Část novinářů v Edmontonu jednoduše měla za hotovou věc, že Američané proti Česku nezaváhají.

Andrae nicméně zůstal zdrženlivý. „Vždyť ještě nevyhráli,“ dodal na adresu favoritů. 

Češi nakonec zámořského obra senzačně skolili 4:2, přičemž na střely prohráli jen 24:30. Brankář Tomáš Suchánek, který turnaj odstartoval jako dvojka, zazářil úspěšností zákroků přes 93 procent. Forvard Jiří Kulich režíroval výhru třemi body (1+2). 

„Bezpochyby největší šok na letošním turnaji a v kontextu juniorských šampionátů i největší šok za docela dlouhou dobu. Česko předvedlo skvostný týmový výkon,“ prohlásil expert švédské stanice SVT a bývalý útočník Jonas Andersson.

Američané, kteří prošli skupinou bez porážky, naopak hráli pod svými možnostmi a na konci z nich tryskala frustrace. Když Kulich skóroval do prázdné klece na konečných 4:2, dojíždějící obránci Jack Peart a Luke Hughes vzteky zničili své hokejky o brankovou konstrukci.

Češi pochopitelně slavili. Do semifinále juniorského mistrovství postoupili teprve podruhé za posledních 17 let a Američany porazili po dlouhých 11 letech.

„Paráda, něco nepopsatelného. Skákal jsem, křičel. Budu si to pamatovat do konce života,“ radoval se z postupu gólman Suchánek, který poslední sezonu strávil v severoamerické juniorce.

„Myslím, že nám pomohla facka od Lotyšska,“ vrátil se k poslednímu zápasu ve skupině, který dvacítka nečekaně prohrála 2:5. „Pomohlo nám to i tím, že Amerika nás možná trochu podcenila, když to viděla.“

„Od Lotyšů jsme dostali lekci,“ souhlasil kapitán výběru Jan Myšák. „Spočívala v tom, že prostě chtěli vyhrát víc než my. Proto jsme prohráli. Proti Americe jsme na to šli stejně. Prostě jsme chtěli postoupit víc než oni, a tak jsme vyhráli. Blokovali jsme střely, žrali puky a nakonec jsme uspěli.“

Obránce David Jiříček, který už zažil i bronzové mistrovství světa dospělých, označil výhru nad Spojenými státy za nejlepší zápas v reprezentační kariéře.

„Já osobně to tak beru. Hodně lidí se mě ptalo, proč vlastně na mistrovství jedu a proč radši nedám přednost přípravě na sezonu,“ prozradil bek, kterého si v posledním draftu NHL vybral ze šesté pozice Columbus.

„Kvůli tomu ale hokej nehrajeme. Jak už jsem několikrát říkal, tohle je vzkaz těm, kteří nepřijeli reprezentovat,“ rýpl si do „omluvenkářů“.

Účast na srpnovém šampionátu odmítl třeba bek Michael Krutil nebo brankář Nick Malík.

Nyní tak přijdou o semifinále, které výběr trenéra Radima Rulíka rozehraje v pátek ve 22:00 českého času proti domácím Kanaďanům. Ve skupině jim podlehl 1:5, byť do 17. minuty vedl.

Příprava českých pozemních hokejistek a brankářka Barbora Čecháková před turnajem kvalifikace ME | Video: Český svaz pozemního hokeje

Jaká v týmu panuje před startem turnaje nálada? A jaká se v Dublinu sešla parta?

My už jsme spolu pár dní, takže atmosféra je dobrá. Po večerech spolu hrajeme karty, to nás vždycky semkne. (úsměv) Parta je zajímavá, protože jsme takové dvě skupiny, hlavně ty generační – pár těch starších, které máme za sebou už několik velkých turnajů a jsme spolu dejme tomu už deset, čtrnáct let. A pak ty mladší, což je část z týmu jednadvacítek, která nás doplňuje. Byť nemá zas tolik zkušeností, přináší nový náboj, což nám starším už občas chybí. Takže my se snažíme předat zkušenosti, zatímco ony nám předávají nadšení pro hokej a trošku to napětí.

Jedná se podle vás o ideální kombinaci, jelikož se můžete soustředit na krátkodobé cíle typu kvalifikace na Evropu i na ty dlouhodobé – olympiádu 2028 v Los Angeles?

Myslím si, že to je ideálně namíchané, protože některé starší hráčky už u toho za šest let třeba nebudou. Ale v tuhle chvíli, pokud by to stálo jenom na těch mladých, tak je to přece jen pro ně psychicky i fyzicky náročné, protože toho nemají tolik odehráno. Momentálně je kombinace ideální a uvidíme do budoucna, jak to bude. Doufáme, že hráčky vydrží – nejenom zdravotně, ale i s chutí k hokeji.

Jaké jsou ambice českého týmu na kvalifikaci v Dublinu? Do elitní skupiny ME, které se uskuteční za rok v Německu, postoupí jen vítěz, druhý a třetí celek zúčastní B divize ME…

Ambice máme velké. Máme dost dobrý tým na to, abychom celý turnaj vyhrály. Ale pořád je to ženský sport, tam to funguje trošku jinak, takže se může stát cokoliv. Můžeme porazit toho nejlepšího, což je v současnosti Irsko, a naopak můžeme prohrát s tím nejhorším. Takže je to vyrovnané, do každého zápasu musíme jít plně koncentrované. Doufám, že se nám to podaří a budeme tu hrát o první nebo druhé místo.

Čím pro vás bude zápas s Irskem náročný?

Irsko je z hlediska žebříčku nejvýš, jde o tým, který byl na olympijských hrách. Samozřejmě se jeho složení mění, došlo k dílčí generační obměně, ale na papíře je to určitě favorit. To by nám na jednu stranu mohlo vyhovovat, protože s tím se přece jen nehraje dobře, zároveň Irky budou mít trochu strach, protože musí dokázat tento turnaj vyhrát. Může to být vyrovnaný zápas. Uvidí se až na konci.

Český tým trénuje irský kouč, turnaj se odehrává v Dublinu. Bude to pro něj speciální, že?

Pro našeho trenéra to může být trochu zvláštní, protože irský tým nějakou dobu vedl, zná hráčky jménem a ví o jejich slabých i silných stránkách. Takže i my teď známe víc jejich taktické prvky, což je pro ně velká nevýhoda a pro nás naopak. Můžeme z toho jedině těžit. Zároveň to pro něj bude asi trochu tlak, hrát tady na domácím hřišti. Pořád si však myslím, že to nebude pouze o trenérovi, ale hlavně o nás na hřišti.

V čem je podle vás síla českého týmu a kde naopak potřebujete ještě zabrat?

Jako slabou stránku vnímám takovou tu českou mentalitu. Pořád čekáme na to, až se nemusí. Neumíme to nastartování, proto doufám, že se to tímto turnajem změní, že ukážeme, že jsme výjimka, dokážeme to vzít na sebe a nebát se toho být trochu agresivnější a útočnější. A naše silná stránka vždy byla defenziva. Hezky jsme si to odbránily, ale dopředu už se nám nechtělo. Myslím, že na tom bránění musíme stavět a využít i tu útočnou stránku, aby si to dobře sedlo. Pak by to tady mohlo vyjít.

Špotáková na mnichovském evropském šampionátu před 20 lety poprvé závodila jako oštěpařka, tehdy z kvalifikace nepostoupila. Tentokrát v druhé sérii poslala oštěp 25 centimetrů pod hranici postupového limitu 61 metrů a třetí pokus už poté mohla vzhledem k příznivému vývoji kvalifikace vynechat.

„Ten pokus nebyl zdaleka povedený, snad tam nějaká rezerva zůstala. Necítím žádnou bolest, vypadá to nadějně,“ řekla České televizi Špotáková, dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně Evropy z roku 2014.

Po Diamantové lize v Monaku cítila ještě po příjezdu do Mnichova únavu, ale dnes byla v pohodě. „Z toho jsem byla trochu nervózní, ale poslední dva dny jsem si už věřila. Říkala jsem si, proč bych vlastně měla být nervózní, když jsem házela s urvaným loktem v Barceloně, s achilovkama na kaši, a vždycky jsem z toho něco vykřesala. Tak jsem si říkala: Musím z toho něco vykřesat i teď. A fakt jsem byla dneska klidná,“ popisovala.

Obhájkyni stříbrné medaile Ogrodníkové stačilo v den 32. narozenin k postupu 57,82 metru. „Jak jsem přišla na sektor, tak mi po prvním pokusu trenér naznačil, kolik bude třeba. Mysleli jsme, že to bude třeba osm půl, nakonec to bylo ještě méně. Každopádně jsem myslela, že hodím víc, trošku mě mrzí, že jsem žádný hod nechytla. Ale jsem ve finále, což je důležité,“ komentovala svůj výkon.

Od osmého místa na mistrovství světa v Eugene nezávodila. „Myslím, že se to vyplatilo. Házecí tréninky byly super, jen mě mrzí, že jsem na to tady nenavázala. Měla jsem týden pauzu od posledního házení, trenér to chtěl vyzkoušet. Tak doufám, že na finále najdu, co jsem našla v tréninku. Dneska to bylo takové divné, byla jsem nějaká mimo,“ uvedla.

Tabačková hodila 57,54 a obsadila předposlední postupovou pozici. Špotáková ocenila, že bude ve finále kompletní česká trojice. „Je to příjemné, ale byl by hřích, kdyby holky nepostoupily, to bych se na ně možná zlobila. S takovým postupem by měly tři Češky postoupit,“ poznamenala.

Už při rozcvičování se bavily s Ogrodníkovou. „Nějaké věci jsme si řekly. Že musíme postoupit do finále, že se nemůže stát, že my nepostoupíme,“ prozradila Ogrodníková.

Limit splnily jen dvě závodnice. Kvalifikaci vyhrála Liveta Jasiunaiteová z Litvy (61,85), která na předchozím ME před čtyřmi lety v Berlíně získala bronz. Sobotní finále naopak bude bez Chorvatky Sary Kolakové, olympijské vítězky z Ria de Janeiro.

V semifinále na 400 metrů překážek neuspěli Vít Müller, Martin Tuček ani Nikoleta Jíchová, i když si vylepšila osobní rekord na 55,48.

Jíchová, druhá ve středečních rozbězích, si v semifinále posunula osobní maximum o 25 setin, na postup jí to však nestačilo. Suverénně nejrychlejší byla favorizovaná Nizozemka Femke Bolová, středeční vítězka hladké čtvrtky.

Müllerovi chybělo na postupové druhé místo 32 setin. Tuček, který měl ve vedlejší dráze světového rekordmana Karstena Warholma, byl ve svém běhu předposlední.

Filip Šnejdr do semifinále běhu na 800 metrů nepostoupil. V třetím rozběhu skončil na šestém místě, čas 1:48,16 mu nestačil.