Juška se zachránil posledním třetím pokusem, skočil 780 cm a postoupil ze sedmého místa. Naopak tyčkařce Amálii Švábíkové 440 cm na druhý pokus k postupu nestačilo, skončila čtrnáctá.

V úvodním kole závodu na 400 metrů si z českého tria vedl nejlépe Šorm, který byl v prvním rozběhu druhý ve svém letošním nejlepším čase 45,66. „Kontroloval jsem to. Čas mě příjemně překvapil. Myslel jsem si, že poběžím kolem 46,“ řekl Šorm.

V pátek ho trápily střevní problémy a měl i teplotu. „Proto jsem takový čas nečekal, i když jsem věřil, že postoupím. Je to hodně povzbudivé,“ poznamenal.

Přímý postup si vybojoval i Krsek díky třetímu místu v třetím rozběhu za 46,12. Trojnásobný halový mistr světa a Evropy Maslák v závěru čtvrtého běhu třetí místo neudržel, ale postoupil časem 45,92. Poprvé v sezoně se dostal pod 46 sekund.

Nejlepších devět čtvrtkařů bylo nasazeno přímo do semifinále. „Je to určitě výhoda mít o jeden běh méně. Taky by se mi to hodilo,“ komentoval to Šorm. Nyní bude muset rychle zregenerovat, protože semifinále se běží hned v úterý po poledni. Očekává, že na postup si bude muset zlepšit osobní rekord 45,41. „Když si to rychle promítnu v hlavě, tak 45,20 nebo 45,30 bude potřeba na finále,“ odhadoval pátý muž letošního halového mistrovství světa.

Semifinále čtvrtky poběží kromě nasazené Lady Vondrové i Petržilková, která postoupila jako poslední časem 52,35. V druhém rozběhu byla šestá.

Finále běhu na 1500 metrů bude bez českých mílařů. Jan Friš byl v úvodním rozběhu desátý dvě a půl sekundy za vítězným norským favoritem Jakobem Ingebritsenem. Filip Sasínek druhý rozběh nedokončil.

Sprinter Zdeněk Stromšík se do semifinále stovky nedostal, ve svém rozběhu byl šestý s časem 10,60. V téže disciplíně neprošla z rozběhů ani Eva Kubíčková (11,61), koulařka Markéta Červenková kvůli zranění kolena při rozcvičování do kvalifikace nezasáhla.

Koulaři měli hranici pro přímý postup do finále stanovenou na 21,15 metru a český reprezentant ji v úvodní sérii překonal o 24 centimetrů. „Jsem rád, že se mi ten pokus povedl, už v rozcvičování jsem hodil 21 metrů. Věděl jsem, že když si trochu pohlídám ten nájezd do otočky, tak to nemůže dopadnout špatně,“ řekl Staněk České televizi.

Boj o medaile začne ve 20:58. „Snažil jsem se ušetřit síly, forma evidentně vydržela. Teď ještě naladit se dobře na finále,“ dodal Staněk, který po zranění kotníku vynechal červencový světový šampionát v Eugene a dal přednost přípravě na ME.

Jeho forma v posledních týdnech rostla. Na mítinku v Lucembursku se výkonem 21,94 přiblížil na sedm centimetrů vlastnímu českému rekordu pod širým nebem a má nejlepší letošní výkon z přihlášených vrhačů.

Halový mistr Evropy z loňského roku Staněk ještě žádnou medaili z venkovního šampionátu nemá. Na mistrovství světa 2017 i mistrovství Evropy 2018 obsadil nepopulární čtvrtou pozici.

Mistrovství Evropy v atletice v Mnichově:

Finále:

Muži:

Maraton: 1. Ringer (Něm.) 2:10:21, 2. Teferi 2:10:23, 3. Ayale (oba Izr.) 2:10:29, 4. Petros (Něm.) 2:10:39, 5. Navarro (Fr.) 2:10:41, 6. Lamdassem (Šp.) 2:10:52, …Homoláč (ČR) nedokončil.

Desetiboj (po čtyřech disciplínách): 1. Ehammer (Švýc.) 3723 b. (100 m: 10,56 – dálka: 831 – koule: 14,24 – výška: 208), 2. Skotheim (Nor.) 3428 (10,98 – 756 – 13,65 – 211), 3. Dester (It.) 3413 (10,81 – 746 – 14,56 – 202), 4. Wiesiolek (Pol.) 3385, 4. Taam (Est.) 3337, 6. Helcelet 3315 (11,13 – 728 – 15,30 – 199), …Sýkora (oba ČR) 1636 (11,09 – 692 – bez výkonu) – nedokončil.

Ženy:

Maraton: 1. Lisowská (Pol.) 2:28:36, 2. Parlovová Koštrová (Chorv.) 2:28:42, 3. Brinkmanová (Niz.) 2:28:52, 4. Dattkeová (Něm.) 2:28:52, 5. Episová (It.) 2:29:06, 6. Mayerová (Něm.) 2:29:21, …23. Hrochová 2:36:00, 24. Joglová 2:36:26, 40. Stewartová (všechny ČR) 2:43:03.

Rozběhy a kvalifikace:

Muži:

100 m: 1. Olatunde (Ir.) 10,19, …16. Stromšík (ČR) 10,60 – nepostoupil do semifinále.

400 m: 1. Re (It.) 45,26, …7. Šorm 45,66, 13. Maslák 45,92, 16. Krsek (všichni ČR) 46,12 – postoupili do semifinále.

1500 m: 1. Rozmys (Pol.) 3:37,36, …19. Friš 3:40,99 – nepostoupil do finále, Sasínek (oba ČR) nedokončil.

Dálka: 1. Montler (Švéd.) 806, …7. Juška (ČR) 780 – postoupil do finále.

Koule: 1. Sinančevič (Srb.) 21,82, 2. Staněk (ČR) 21,39 – postoupil do finále.

Ženy:

100 m: 1. Nkansaová (Belg.) 11,33, …18. Kubíčková (ČR) 11,61 – nepostoupila do semifinále.

400 m: 1. Baumgartová-Witanová (Pol.) 51,09, …11. Petržilková (ČR) 52,35 – postoupila do semifinále.

Tyč: 1. Šutejová (Slovin.) 450, …14. Švábíková (ČR) 440 – nepostoupila do finále.

Koule: 1. Dongmová (Portug.) 19,32, …Červenková (ČR) bez výkonu – nepostoupila do finále.

Disk: 1. Perkovičová (Chorv.) 65,94.

Před rokem došla Krejčíková v Cincinnati do čtvrtfinále, v němž ji zastavila tehdejší světová jednička, Australanka Ashleigh Bartyová.

V této sezoně se však šestadvacetileté české hráčce zatím nedaří i vinou zdravotních potíží. Na jaře měla kvůli zranění lokte tříměsíční pauzu a při obhajobě titulu na pařížském grandslamu vypadla rovněž hned v prvním kole.

Kuděrmětovová si v dalším zápase zahraje s vítězkou utkání mezi Karolínou Muchovou a bývalou světovou jedničkou, Rumunkou Simonou Halepovou, čerstvou vítězkou z Toronta.

Tenisový turnaj mužů a žen v Cincinnati (tvrdý povrch):

Ženy (dotace 2 527 250 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo:

Kuděrmětovová (Rus.) – Krejčíková (ČR) 6:3, 6:3, Rybakinová (Kaz.) – Šarífová (Egypt) 6:3, 6:2.

Problémy měla Hrochová na stanovišti, které bylo na sedmém kilometru každého okruhu. „V prvním kole jsem je (členy realizačního týmu) vůbec neviděla, protože se mi tam neukázali, a to jsem tam vyběhla jako úplně první ze všech závodnic. Bohužel jsem pití nedostala,“ zlobila se atletka.

„Na druhém kole mi to pustili předtím, než jsem to stihla vzít,“ stěžovala si.

Vedoucí trenér běžců Jan Pernica, který na této občerstvovací stanici byl, viděl situaci jinak. „Ona na první občerstvovačku vůbec nezaběhla. Běžela na čele, měla to čistý a nezaběhla si,“ divil se.

„Kuba Holuša ji měl na starosti, byl připravený. Nás to překvapilo, že asi po sedmém kilometru nechce občerstvovat. Měla to tam nachystané i výhled, vůbec nechápu, proč nepřiběhla. A při druhé občerstvovačce přiběhla, ale nepobrala to,“ líčil Pernica.

Hrochová je zvyklá se občerstvovat tak, že dostává iontový nápoj do levé ruky a vodu do pravé. To se jí při občerstvování na čtrnáctém kilometru nepodařilo přebrat.

„Vzala si vodu, hrábla nejdřív po ní a vybouchla si ten ionťák. Za mě už tohle bylo nesmyslné,“ nepřestával se divit Pernica.

„Říkali jsme jí, že hned za občerstvovačkami jsou ty oficiální, kde byla voda. Říkali jsme, ať si vezme jen ionťák, chytne ho na jistotu a pak si vezme vodu normálně na tom stolečku,“ popisoval svazový kouč.

Hrochovou nevydařené občerstvování rozhodilo fyzicky i psychicky. „Prostě jsem cítila, že nejsem schopná běžet tak dobře, jak bych potřebovala. Neměla jsem to, co jsem potřebovala, jak jsem zvyklá, jak jsme to měli s trenérem naplánované, rozvržené,“ zlobila se.

„To tam prostě nebylo a psychicky to člověka hrozně rozhodí. Necítí se tak, jak by se v té chvíli měl cítit, protože je to prostě dlouhé,“ popisovala své rozpoložení před tím, než u 27. kilometru zastavila.

„Bavila jsem se tam s jedním trenérem z Německa, se kterým spolupracujeme. Ten mě utěšoval. Pak jsem si došla k našemu realizačnímu týmu pro nějaké to pití. Tam jsme prohodili pár vět, hodně naštvaných z mé strany. Oni mi říkali, proč teda neběžím. Tak jsem se naštvala a šla jsem to ještě zkusit,“ líčila.

Nakonec maraton dokončila na 23. místě, ale zklamání ji neopouštělo. „Závod byl teda strašný, jediný problém vidím v tom, že tam nebyl trenér, který by to zvládl ošéfovat. Bohužel ho s sebou nevzali,“ rozčilovala se.

Na červencovém mistrovství světa, kde skončila sedmnáctá, trenéra měla. „Tam to byl docela slušný výsledek. Je vidět, že když tam trenér je, tak to funguje. Když není, tak je to průser. Pardon,“ omluvila se za vulgarismus.

Tentokrát se do výpravy její trenér Bartůněk nedostal. „Trenéři jsou do týmu nominovaní za prvé na základě vysokého postavení svých atletů v rankingu a také dle potřeb plného zajištění tymu. Na 50 atletů máme kvótu sedmnácti trenérů,“ objasnil reprezentační šéftrenér Pavel Sluka.

Bartůněk dostal možnost odcestovat do Mnichova jako osobní trenér Hrochové na jiný druh akreditace. „Tuto akreditaci odmítl a do Mnichova vůbec neodcestoval,“ řekl Sluka. V této roli byl na ME trenér další maratonkyně Moiry Stewartové Václav Janoušek.

Bartůněk měl problém s úhradou nákladů na pobyt v Mnichově, které by byly 400 eur (zhruba 10.000 korun). „Nabídli mi, abych si to zaplatil, nebo že by to vzali z peněz Terky na přípravu. To nechci, proti loňskému roku už dostala Terka skoro o 100.000 na přípravu míň,“ tvrdil.

Podle Pernici by Bartůněk ani jeho svěřenkyně o žádné peníze nepřišli. „To by platil svaz. Měl by pokryté veškeré výdaje, jen by nebyl s týmem celou dobu na hotelu. Jako Vašek Janoušek, který tu roli přijal, pendloval mezi tím, co bylo třeba. Trať byla přehledná, osobní kouč tu měl velký význam. Pokud by jim na tom opravdu záleželo, tak by tady byl,“ stál si Pernica na svém.

„Nerozumím tomu, Vláďa mi osobně řekl, že nechce jet. Tak nechápu tu hysterii i útoky osobně i vůči svazu,“ dodal hlavní trenér českých běžců, který je zároveň osobním trenérem maratonkyně Marcely Joglové.

Jako fanda si to užívám a věřím, že v Brně si to užívají všichni se mnou. Stejně jako fandové Bohemky, která je druhá.

Uvidíme, co bude dál, jak dlouho to vydrží. Máme v podvědomí, že je teprve začátek sezony, ale z pozice záchrany v lize nebo podle míst, kde by se oba týmy měly podle předpokladů pohybovat, mohou být v obou klubech rádi třeba za to, že na některé soupeře mají šest bodů náskok.

Pozice v tabulce není ani v jednom případě náhodná. Oba týmy hrají dobře, oba dávají góly, vidím tam hodně věcí podobných. Aby se něco takového stalo, musí se sejít mnoho okolností.

Bohemka se poučila z toho, jak se v minulé sezoně zachraňovala. Zbrojovka se zase poučila, že s kádrem, co měla, nemůže hrát první ligu. Vytvořila se konkurence, v obou klubech se ustálila základní sestava.

Hráči obou týmů se v přípravě dobře nachystali, mají formu a je jich takových víc, nedělá jim problém plnit příkazy trenéra. U nás to táhnou hlavně Berkovec, Ševčík, Řezníček, přidávají se Hladík, v určitých fázích Fousek, je tam teď Alli. U Bohemky řeknu jedno jméno a klobouk dolů před tím hráčem vzhledem k jeho věku – Pepa Jindřišek.

Taky musí být parta, aby se dařilo, a někdy se přidá štěstí – že proměníte šanci, nedostanete gól. Faktorů je víc, ale myslím, že celkově se ukazuje kvalita.

A tady je ještě jedno velké plus v podobě návštěvnosti, podpory diváků. To, co se děje v Brně, jsem nezažil od dob mé rozlučky s kariérou. Od rána mi zvoní telefon, kde sehnat lístky na Slavii, a to hrajeme až za čtrnáct dní. Permanentky se kupují ve velkém. U Bohemky je to stejné, pro žádného soupeře nebude příjemné tam hrát.

Taky to může být tím, že zatím nenarazili na někoho, kdo by úporně bránil. My jsme měli výhodu, že Slovácko, Olomouc i Boleslav chtěly hrát dopředu. Neviděl jsem všechny zápasy Bohemky, ale hrála dvakrát venku a jít doma na Baník jí mohlo vyhovovat.

Uvidíme, jak se jako konkurenti favoritů přidají další. Nejsem samozřejmě fanoušek Baníku, máme s ním rivalitu, ale vezmu to z pozice fandy fotbalu. Baník už dlouho čeká na nějaký úspěch. Může si dovolit přivést dražší hráče, jen jim to zatím do sebe nezapadá. Teď proti Zlínu jsem ale na 100 procent počítal s tím, že to zvládnou, byla to pro mě jasná jednička. Chce to udělat pět takových výsledků po sobě.

Od Baníku se čeká, že bude konkurovat Slavii, Spartě a Plzni, když si vzal takového trenéra, jako je Pavel Vrba. Já mám rád české trenéry, a když on teď v rozhovorech působil jako smutnej a zakyslej, bylo mi ho trochu líto. No, ale po výsledku 0:3 doma s Olomoucí se nedá dělat veselý rozhovor.

Každopádně je to jeden z našich nejlepších a v Baníku má výbornou pozici, hodně lidí ho tam chtělo. Lize má co dát, líbilo se mi, jak šel střídáním na Bohemce do risku a odvezl si bod.

Favoriti každopádně zůstávají stejní a nikdo jim to nebere. Je třeba respektovat kvalitu silné trojky, která v tomhle kole zase vyhrála. Čeká se to, až mě mrzí, jak automaticky někdy média začínají rozhovory po zápasech, ve kterých tyto týmy vyhrají.

Prostě se řekne „vy jste to tady dneska neměli lehké“. Kolikrát se nezmiňuje kvalita soupeře. Dá se to i jinak. Podívejte se, jak se dobře nachystal Hradec na Plzeň a Jablonec na Slavii, je třeba mít respekt i vůči nim.

Takže i když rozpočtem i kádrem mají Slavia, Sparta a Plzeň na to, aby hrály o titul, já si přeju, ať je konkurence nahoře co největší. Ať nikdo nevede o dvacet bodů. A ať tam Zbrojovka s Bohemkou vydrží co nejdéle.

Semifinále bylo pro Ondru mimořádně náročné. Už od úvodu se mu nelezlo dobře. „Představoval jsem si tu cestu trošku jinak. Začátek nebyl tak náročný, ale čekal jsem, že bude malinko lehčí,“ líčil Ondra.

Trošku ho podle vlastních slov rozhodilo, když udělal několik chyb. „Dostal jsem se do nervozity, nebyl jsem v tom správném mentálním rozpoložení. A posledních deset kroků už jsem bojoval o holý život,“ přiznalo české lezecké eso.

To se projevilo i na jeho vyčerpání po semifinále. „Únava po takové dlouhém boji, kdy minutu v kuse bojujete o každý krok, je větší, než když pořád lezete a najednou vás těžší krok shodí,“ porovnával.

Před vyvrcholením soutěže byl tak unavený, že se bál, že bude ve finále mezi posledními. „Tak jsem si lehl a dal jsem si šlofíčka,“ prozradil. „Pořád jsem se cítil úplně strašně, ale postupně jsem se probouzel,“ doplnil.

Nejvíc mu však pomohlo, když na prohlídce spatřil, jaká cesta rozhodne o medailistech. „Viděl jsem, že by se mi mohla líbit. To mě nakoplo zpátky,“ popsal Ondra svůj nejlepší životabudič. „A když už jsem šel na svoji cestu, tak jsem věřil, že by to mohlo být dobré,“ liboval si.

V kritickém momentu v konci jeho vystoupení mu ovšem přece jen scházely síly. „Ten krok byl hodně náročný. Bylo myšleno jít do dalšího chytu pravou, to jsem věděl, že už neudělám, takticky jsem zvolil, že tam půjdu levou, aby se mi počítal aspoň ten další chyt, ale najednou to vyplo a byl jsem ve vzduchu,“ líčila česká lezecká hvězda. „To mě trošku mrzelo, protože jsem myslel, že Jakob Schubert spadne stejně a vyhraje díky lepšímu semifinále,“ přiznal.

Jenže rakouský vítěz semifinále ho nepřekonal. „Nakonec rozhodla hlava, kdy se bál v jednom místě zariskovat,“ myslel si Ondra.

„Když jsem se na něho koukal, tak první půlku lezl opravdu suverénně a v klídečku. Ale v jednom místě se bál stoupnout na jeden dost nejistý stup. Nakonec to vyřešil jinak, daleko fyzičtěji, daleko silověji, ztratil hodně sil a pak už začal hodně bojovat. V ten moment už jsem věřil, že by to mohlo vyjít,“ vrátil se Ondra k okamžikům, kdy zespodu sledoval soupeře.

Čekání na chybu lezeckého kolegy nemá rád. „Je to úplně strašné, nesnáším to. Proto preferuju semifinále vyhrát, abych toho byl ušetřen,“ vyprávěl s úsměvem.

Po slavnostním vyhlášení a se zlatem v držení byl viditelně plný elánu. „Kdybych byl osmý, tak bych vypadal výrazně jinak. Ale energie po finále je velká. Myslím, že mi pomůže v regeneraci v dalších třech dnech a přípravě na další závod v kombinaci,“ myslel už na další dění.

Na evropském šampionátu bude ve čtvrtek bojovat o cenný kov ještě v novém formátu olympijské kombinace složené z obtížnosti a boulderingu. V samostatném boulderingu byl v sobotu třetí.

Před kombinací ale na chvíli dějiště mistrovství Evropy opustí. „Teď mám vlastně tři dny pauzy a Mnichov není až tak daleko, takže zítra ráno jedu za rodinou a vracím se až za další dva dny těsně před kombinací,“ těšil se.

„V domácím prostředí si odpočinu určitě lépe a zapomenu, že jsou nějaké závody, a pak si sem narychlo přijedu znovu zazávodit,“ plánoval.