Měsíc: Srpen 2022

Finský pilot Lappi dokončil soutěž bez okna a auto napájel vodou z jezera. Přesto byl třetí


Finský jezdec Esapekka Lappi zažil během domácí soutěže perné chvilky. S totálně rozbitou Toyotou dokázal dojet do cíle a ve Finské rallye oslavil vydřené třetí místo.

Až do předposlední rychlostní zkoušky probíhala pro Lappiho domácí soutěž velmi dobře. Tovární pilot Toyoty se držel na třetím místě a mířil jasně za devátým umístěním na stupních vítězů v podniku MS.

Jenže  pak přišla chvilka zaváhání, načež se Toyota rázem otočila přes střechu. „Okno bylo totálně pryč a kromě jiného nám chyběl kus střechy. Říkal jsem si, že to je konec. Ale Janne (navigátor Ferm) mi řekl, ať zkusím vůz nastartovat. Motor hned naskočil, tak jsme jeli dál,“ popsal 31letý Fin kritický okamžik.

I když Yaris vypadal, že je zralý na generálku, v měřeném testu Lappi ztratil jen 19 sekund a dál si s přehledem držel třetí místo.

Jenže před finskou posádkou stála velká výzva: závěrečná „erzeta“ o délce 11 120 metrů. Problémem byl hlavně rozbitý chladič, pilot také přišel o posilovač řízení.

„V cíli rychlostního testu jsme pobrali všechnu vodu na pití, ale ani jsme si nelokli. Všechno šlo do chladiče,“ popsal pilot Toyoty své „vodní hospodářství“.

Cestou na start závěrečné zkoušky posádka využila toho, že se finské soutěži dříve říkalo Rallye 1000 jezer, a u jedné z mnoha vodních ploch zastavila.

„Nabrali jsme tam tolik vody, kolik jsme mohli, abychom měli jistotu, že máme dostatečné zásoby. Tolik jezer je velká výhoda této soutěže. Máte se kde zastavit pro vodu,“ uvedl rodák z města Pieksämäki, které je jen kousek od centra Finské rallye v Jyväskylä.

Konec soutěže Lappi s Fermem absolvovali v lyžařských brýlích. Rozpis navigátorovi v ruce vlál díky průvanu v kabině a na svého pilota musel doslova křičet. Přesto se Finové v cíli postavili na stupně vítězů.

„Měli jsme štěstí, že jsme to celé zvládli. Určitě to byly nejpodivnější stupně vítězů v celé mé kariéře,“ dodal v cíli s ulehčením Lappi.



Zdroj příspěvku

Serena si připomněla, jak chutná vítězství. Zároveň ale uvažuje o konci kariéry


Po roce a dvou měsících si bývalá tenisová královna Serena Williamsová vychutnala pocit vítězství. Nevydařený červencový návrat do Wimbledonu si vynahradila na prestižním turnaji v Torontu, kde prošla přes první kolo. Čtyřicetiletá Američanka byla ráda, že vidí světlo na konci tunelu.

V dnes zveřejněném článku pro zářijové vydání magazínu Vogue pak ale naznačila, že se přibližuje k ukončení kariéry a sní o rozšíření rodiny.

„Jsem ráda, že jsem vyhrála. Už je to hodně dlouho, zapomněla jsem, jaké to je,“ řekla Williamsová poté, co zdolala 6:3, 6:4 Španělku Nurii Párrizasovou. Jako vítězka odcházela z kurtu poprvé od loňského Roland Garros. Pak se ve Wimbledonu zranila a od té doby odehrála jen dvě dvouhry a jeden debl.

Kolik zápasů ještě přidá, netuší. „Proto se snažím užít si tyhle okamžiky. Je to jako světlo na konci tunelu. Přibližuju se mu a nemůžu se dočkat, až jím projdu,“ řekla tenistka, která na konci září oslaví 41. narozeniny.

Pro magazín Vogue pak napsala, je připravená vzdát se tenisu. „Nikdy jsem neměla ráda slova odchod do důchodu. Nepřipadá mi to jako moderní slovo. Přemýšlím o tom jako o přechodu, ale chci být při užití tohoto slova opatrná, protože pro určitou komunitu lidí to znamená něco velmi specifického a důležitého. Asi nejlepší slovo, které by to popsalo, je evoluce. Chci vám říct, že se vyvíjím směrem od tenisu k jiným věcem, které jsou pro mne důležité,“ uvedla.

Williamsová, jež má na kontě jen ve dvouhře 73 titulů, z toho 23 grandslamových, je připravená odejít, přestože se jí nepodařilo vyrovnat rekord Margaret Courtové v počtu grandslamových trofejí. „Před pár lety jsem v tichosti založila Serena Ventures, společnost rizikového kapitálu. Krátce nato jsem založila rodinu. Chci tu rodinu rozšířit,“ dodala.

V Torontu získala titul třikrát a před třemi lety hrála finále. Nyní ve druhém kole přípravy na US Open může narazit na Terezu Martincovou, pokud Češka zdolá švýcarskou favoritku a olympijskou vítězku Belindu Bencicovou.



Zdroj příspěvku

Čeští atleti mají nové dresy. Dominantní bude bílá místo červené


Čeští atleti budou příští týden na mistrovství Evropy závodit v nových reprezentačních dresech. Dominantní barvou jejich úborů bude bílá místo dosavadní červené. Změna designu reprezentačního oblečení souvisí se změnou jeho dodavatele, kterým je nově španělská firma Joma.

Vůbec první akcí s novým partnerem bylo dubnové mistrovství ČR v půlmaratonu v Pardubicích. Reprezentace oblečení nedostala na mistrovství světa, jak se původně plánovalo, ale až nyní na mistrovství Evropy. Bílá na dresech českých atletů dominovala už dříve. „Moc mě těší, že se vracíme zpět k národním barvám. Nový design dresů se mi moc líbí,“ uvedl na dnešní tiskové konferenci předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník.

Kolekci dnes naživo předvedli také někteří z více než pěti desítek atletů, kteří ji obléknou přímo na Olympijském stadionu v Mnichově. „Já jsem měl možnost v ní i trošku běhat, natáčel jsem s ní běžecký sport. Líbí se mi, že je to návrat k tradičnějším barvám, ta bílá rezonuje s námi,“ řekl mílař Jan Friš. „Myslím, že je především slušivá a že se na mistrovství Evropy v Mnichově bude na co koukat,“ doplnila Diana Mezuliáníková.

Sama se ráda před závody upravuje. „Je to pro mě taková rutina a je to spíš proto, abych v uvozovkách zabila čas. Většinou se startuje pozdě večer, tak si tam dávám takovou tu hodinku,“ prozradila běžkyně, která obvykle nastupuje nalíčená. Není to ale nezbytné. „Už jsem startovala na závodech ve Španělsku, kde jsem si zapomněla úplně všechno na zkrášlení, a běžela jsem dobře. Takže to nehraje roli, že bych se bez malovátek nedokázala postavit na start. Je to spíš pro dobrý pocit,“ dodala.

Stejné reprezentační oblečení by vedle dospělých atletů měli mít i členové mládežnických národních výběrů počínaje patnáctiletými atlety.



Zdroj příspěvku

Na záda se mu dívají Fognini nebo Goffin. Napumpovaný Lehečka je zase blíž elitě


Tribuny obsypané diváky viděly teprve druhý triumf českého hráče na tomto turnaji. Jiří Lehečka o víkendu ovládl challenger v Liberci a ve dvaceti letech se vyhoupl už na 59. místo v žebříčku. Zatlačil tak pod sebe některá známá jména světového tenisu.

Poté co se mu nevyvedla travnatá část sezony, prodloužil si pobyt na antuce a zajel si na domácí podnik do Liberce coby nasazená jednička. Sice riskoval nízký bodový zisk, protože turnaj má dotaci jen 45 tisíc eur, nakonec se Lehečkovi sázka na Svijany Open vyplatila. Potvrdil roli největšího favorita.

„Dobrých osmdesát bodů do žebříčku. Jsem rád, že když mi to nevyšlo kvůli zdravotním problémům v Prostějově, zahrál jsem si tady. Byla tu neskutečná atmosféra, přišla spousta lidí, kteří mi dodávali energii, to se na téhle úrovni nevidí,“ zářil v rozhovoru pro Tenisový svět Lehečka. 

Díky celkovému triumfu si vylepšil žebříčkové maximum na 59. místo, opět si upevnil pozici coby česká jednička a zase se o krok přiblížil tenisové elitě. Ale bujaré oslavy zrovna nechystá.

„Potěšila mě přítelkyně s trenérem, kteří na finále dorazili, to jsem nečekal. Ale musíme teď udělat přípravu na beton, pak pojedu na turnaj ve Winston-Salemu a následně na US Open,“ přiznal.

Na kontě má letos už 35 výher, povedl se mu hlavně začátek roku. V únoru prošel z kvalifikace do semifinále podniku v Rotterdamu. Nyní už má v rankingu za sebou i bývalé hráče první desítky Belgičana Davida Goffina nebo Itala Fabia Fogniniho. 

„Podnik v Liberci vlastně hezky ilustruje tu moji tenisovou cenu. Nejdřív jsem tu startoval coby mladý talent na volnou kartu, pak jsem byl rád, že jsem se dostal do hlavní soutěže, a teď jsem tu byl coby nasazená jednička,“ culil se dvacetiletý tenista.

Díky posunu do první šedesátky je nyní i českou jedničkou. Jiří Veselý zůstává pozadu o sedm příček.

„Musím se přiznat, že tohle moc nesleduju. Česká jednička momentálně může být i na 120. místě. S Jirkou se občas pohecujeme, ale jinak to moc neřeším. Oba si přejeme, abychom se posunuli co nejvýš a dotáhli to třeba i do ATP Cupu v lednu,“ uvedl.

Do týmové soutěže, která se hraje od roku 2020, se kvalifikují ty nejlepší země světa podle singlového žebříčku. Poslední ročník hrálo 16 týmů. Češi se ještě nezúčastnili.



Zdroj příspěvku

My a medaile? To mě vyděsilo. Nemůžeme na ni ani pomýšlet, pálil Rulík před MS


17 let. Tak dlouho čekají čeští junioři na medaili z hokejového mistrovství světa. A podle jejich trenéra Radima Rulíka nic nenasvědčuje tomu, že temná série na nadcházejícím šampionátu skončí.

Druhý pokus. Juniorské mistrovství světa 2022 v prosinci minulého roku předčasně ukončil covid. Nyní se začíná znovu od nuly, což Čechy může těšit. Původní turnaj totiž rozehráli prohrami s Kanadou a Německem.

Tentokrát navíc v kanadském Edmontonu chybí Rusko, které kvůli válce Vladimira Putina na Ukrajině nahradili Lotyši. Jeden favorit tudíž odpadl.

I za této situace však české dvacítce věští medaili málokdo. Když pořadí na stupních vítězů tipovali dva novináři NHL.com, na Rulíkův výběr si nikdo nevzpomněl. Mike Morreale zmínil jen útočníka Jiřího Kulicha, který by podle něj mohl být překvapivou hvězdou šampionátu.

Češi odstartují skupinovou fázi turnaje v úterý ve 20:00 tuzemského času proti Slovensku. Potom narazí na Finsko, Kanadu a Lotyšsko. Relativně schůdného soupeře pro čtvrtfinále nejspíš zajistí jen jedno z prvních dvou míst, neboť ve druhé skupině hrají Švédsko, Spojené státy, Německo, Švýcarsko a Rakousko.

„Jelikož má Česko ve skupině Kanadu s Finskem, zdá se, že je mu předurčeno třetí místo, ale kdo ví… Určitě může zčeřit vody, pravděpodobně na úkor Slovenska, kterému chybí Juraj Slafkovský, Šimon Nemec a Filip Mešár,“ prohlásil Ryan Kennedy z kanadského časopisu The Hockey News. 

Na českém mužstvu vyzdvihl hlavně defenzivu, kde vyčnívá šestka posledního draftu David Jiříček. Zazářit mohou také beci Stanislav Svozil, Tomáš Hamara a David Špaček, syn někdejšího skvělého obránce Jaroslava Špačka.

V útoku mají reprezentaci táhnout kapitán Jan Myšák nebo třeba Kulich, který střelecky kraloval na posledním světovém šampionátu osmnáctek.

„Nemyslím si, že Češi získají medaili, ale favoritům mohou nadělat dost problémů. Já bych s nimi ve čtvrtfinále hrát nechtěl,“ dodal Kennedyho kolega Steven Ellis. 

Přestože favority turnaje jsou Spojené státy, Švédsko, Finsko a hlavně domácí Kanada, někdo může v širším okruhu adeptů na medaili vidět i Česko.

Trenér mladíků Rulík však zůstává hodně při zemi. „Dneska jsem zrovna četl nějaký článek o medaili. Úplně jsem se vyděsil. To píšou lidé, kteří vůbec nemají přehled o tom, s jakými hráči do turnaje jdeme a komu budeme čelit,“ spustil 57letý lodivod.

„Dokud kádr nebudeme mít z 80 procent z hráčů, kteří hrají v zámoří na farmě nebo v Evropě dospělý hokej za áčko, nemůžeme na medaili vůbec pomýšlet. Dokonce se ani nemůžeme bavit o tom, že budeme ostatním konkurovat,“ vysvětlil svůj postoj Rulík.

Jeho svěřenci dohromady odehráli ve významných profesionálních soutěžích kolem 450 zápasů. Pro srovnání – ve finské dvacítce je to více než 1700 duelů.

Podle některých hlasů je rozdíl daný i tím, že trenéři v české extralize nejsou odvážní a nedávají juniorům adekvátní prostor. „Já si to nemyslím,“ prohlásil Rulík. „Nechci mluvit za všechny trenéry, nevím, ale působí to na mě tak, že oni brzdou nejsou. Naopak. Jakmile mají talentovaného hráče, který je na tom dobře bruslařsky, tak ho zařazují do extraligy. Příkladem jsou Kulich nebo Jiříček. Ti kluci na to měli.“

Před 22 lety Rulík slavil s českou dvacítkou zlato coby trenérský asistent Jaroslava Holíka. Později byl u dvou nezdarů, kdy Češi nepřešli čtvrtfinále. 

Nyní by byl velkým úspěchem i postup mezi nejlepší čtyřku. „Na turnaji se budeme snažit uhrát maximum, ale kvalita soupeřů je obrovská. Kanada, Amerika, Švédsko i Finsko jsou někde jinde,“ dodal Rulík.



Zdroj příspěvku

Scroll to top