„Podařilo se nám získat investora, který poskytne potřebnou finanční součinnost, využitelnou na realizaci dlouhodobého i krátkodobého řešení. Zavázal se provozovat, při dlouhodobé variantě, nový zimní stadion,“ uvedl v tiskové zprávě Prahy 5 radní pro oblast sportu David Dušek ze STAN.

Varianta, že by se Nikolajku podařilo rekonstruovat, podle radnice již padla. Jednak kvůli technickému stavu stadionu, který je po šedesáti letech provozu výrazně zastaralý a vzhledem k současným cenám energií ekonomicky neudržitelný. Druhým důvodem je údajná pasivita majitelů (Niko a.s.), kteří podle radnice odmítají situaci řešit. 

„Se současným majitelem stadionu jsme se mnohokrát snažili domluvit na kompromisu, řeč s ním ale není. Bez ohledu na jeho plány, zub času se do stadionu zakousl nevratně. Investovat do dalšího provozu výrazně zastaralého stadionu nemá ekonomicky smysl. Než se teď s majitelem roky přetahovat, raději volíme svou cestu,“ tvrdí starostka Renáta Zajíčková (ODS). 

O místě, kde by mohl vyrůst nový stadion, budou politici teprve jednat. Budoucnost samotné Nikolajky, kde dosud působily sportovní kluby HC Smíchov a krasobruslařský Stadion, je však ještě nejistější. Podle vyjádření, které poskytli majitelé stadionu Aktuálně.cz v červnu, se o jejím osudu rozhodne na jaře. 

„Naším cílem je zachovat na stadionu Nikolajka sportovní činnost i v budoucnu, v současné době přehodnocujeme plán rekonstrukce s ohledem na vývoj cen energií a vody,“ uvedla společnost Niko v reakci na to, že letos už led nezamrazí. 

Jak to na stadionu vypadá, se můžete podívat v přiložené fotogalerii, která vznikla na jaře roku 2020. Od té doby se toho na Nikolajce změnilo jen málo. 

Na pákistánský vrchol, který se tyčí do výše 7821 metrů, se Groh s Holečkem a Petrečkem vydali v pondělí ráno, kdy nastoupili do doposud nikdy neprostoupené západní stěny. 

Jenže už během dne začal Petrečka bolet zub, a když se bolest stupňovala, museli se čeští horolezci ve stěně utábořit a rozhodnout se, jak bude výprava pokračovat dál. 

„Vymysleli jsme bivak, kde se dá počkat do rána, jestli se to nezlepší. Už při stavbě stanu mi ale vytryskly slzy bolestí,“ líčí Petreček, proč se nakonec rozhodl, že svůj pokus vzdá. 

„Po probdělé noci na brufenech jsem se tedy s těžkým srdcem rozloučil a sestupuji sám do základního tábora. Půjdu pomalu a opatrně, tak mi cesta zabere asi dva dny. Budu mít snad dost času se trochu vyrovnat se zklamáním a beznadějí, která na mě teď padá. Bohužel, nešlo to jinak,“ dodal opavský horolezec.  

Výprava jako taková ale touto zdravotní komplikací nekončí, neboť Groh s Holečkem ve svém pokusu o prvovýstup pokračují dál.

Na vrchol bezmála čtyřicet let nevylezené hory by se oba čeští horolezci v případě hladkého průběhu měli dostat v pátek. 

Nashville Treninovi původně nabízel dvouletý kontrakt s roční gáží 1,35 milionu. Pětadvacetiletý forvard však požadoval smlouvu jen na rok a s platem 2,4 milionu.

Obě strany nenašly společnou řeč ani po dvou měsících vyjednávání. Trenin tak požádal o pomoc nezávislý soud, který v podobných případech rozhoduje. Výsledkem je dvouletý kontrakt s ročním platem 1,7 milionu dolarů (asi 41 milionů korun). 

Ruský útočník si tak oproti dosavadní gáži polepšil téměř o milion, ale spokojený není. „Mám za to, že jsme soud prohráli,“ spustil. „Stejně jako klub jsme měli k dispozici srovnání s hráčem, který dostal dvouletou smlouvu s ročním platem 1,8 milionu. Naše statistiky jsou skoro stejné, ale já lépe bráním a jsem lepší v oslabení a přesilovkách. Proto je divné, že mi přisoudili míň peněz než jemu.“

„Celkově jsem naštvaný, protože jsem nechtěl, aby k arbitráži vůbec došlo. Ale stalo se a my jsme soud prohráli,“ doplnil Trenin. 

V Nashvillu působí už od roku 2015, kdy si ho klub vybral ve druhém kole draftu. Do NHL se však probíjel relativně dlouho. Zazářil až v minulé sezoně, kdy v 80 zápasech nastřádal 24 bodů, z toho 17 gólů. Ve čtyřech kláních play off pak přidal další tři trefy.

Vedle toho se zdárně věnoval černé práci. Dřel v oslabení, rozdával bodyčeky, blokoval střely a pouštěl se do pěstních soubojů. Dokonce vyzval na souboj, a to už podruhé v kariéře, obra s dlouhými pažemi Zdena Cháru.

Po životním ročníku dosáhl na podobný plat, jako mají čeští útočníci David Kämpf a Ondřej Kaše, kteří pobírají 1,5 milionu, tedy o 200 tisíc méně.

Treninova arbitráž zabrala s přestávkami čtyři hodiny. Každá strana nejprve prezentovala svůj pohled na věc a pak reagovala na tvrzení protistrany. Rozhodnutí soudu přišlo po několika dnech. 

Arbitráž se v NHL bere jako krajní řešení při jednání o nové smlouvě, neboť může narušit vztah zúčastněných stran. Logicky. Zástupci klubů zpravidla horlivě argumentují, proč má daný hokejista dostat co nejméně peněz. Svým způsobem ho shazují.

Legendární je případ Tommyho Sala z roku 1997. Švédský gólman tehdy stanul před nezávislým soudem, aby dokázal, že si za své výkony zaslouží víc než 300 tisíc dolarů. Mike Milbury, nechvalně proslulý generální manažer newyorských Islanders, měl však jiný názor. Ze Sala, který v mizerném týmu dosáhl na slušnou procentuální úspěšnost zákroků 90,4, udělal brankáře s příšernou kondicí, který na nejlepší ligu světa ani nemá. Slavný Švéd se po smršti ostrých slov údajně rozbrečel.

Trenin se teď zase může soustředit na hokej. V říjnu ho v rámci Global Series čekají dva duely proti San Jose v pražské O2 areně. 

Proti zápasům se před časem vymezil Dominik Hašek, který vzhledem k válce Vladimira Putina na Ukrajině nechce, aby v nich nastoupili ruští hokejisté včetně Trenina. K takovému kroku ale zřejmě nedojde. Ačkoliv NHL ruské válčení odsoudila, jednotlivých hokejistů z východní země se zastává.

Dvaatřicetiletá Kvitová v Kanadě zahájila přípravu na tvrdém povrchu na US Open poté, co kvůli poraněnému zápěstí odřekla před dvěma týdny Prague Open ve Stromovce. Proti Riskeové zpočátku hodně chybovala, v prvním setu ztratila dvakrát servis, ale ve druhé sadě dohnala manko brejku a vyrovnala.

V rozhodujícím dějství česká tenistka opět neudržela podání v pátém gamu a Riskeová už náskok uhájila. Stejně staré soupeřce, která je na 35. místě o 12 pozic ve světovém žebříčku níže, podlehla Kvitová potřetí za sebou.

Kvitová vypadla v Torontu v prvním kole stejně jako Barbora Krejčíková, jež nestačila na Karolínu Plíškovou, a Marie Bouzková. Dnes se představí ještě Tereza Martincová proti olympijské vítězce Švýcarce Belindě Bencicové.

Tenisový turnaj žen v Torontu (tvrdý povrch, dotace 2,527.250 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Riskeová (USA) – Kvitová (ČR) 6:2, 4:6, 6:3, Fernandezová (13-Kan.) – Sandersová (Austr.) 6:4, 6:7 (2:7), 6:3, Muhammadová – Keysová (obě USA) 7:6 (7:5), 6:4, Stephensová – Keninová (obě USA) 6:2, 6:7 (5:7), 7:5, Cornetová – Garciaová (obě Fr.) 3:6, 6:3, 6:3, Putincevová (Kaz.) – Sebovová (Kan.) 3:6, 6:2, 7:5, Teichmannová (Švýc.) – V. Williamsová (USA) 6:2, 6:3.

Jan Železný (oštěp, zlato)

Legendární oštěpař z Mladé Boleslavi se stal vůbec tím posledním československým olympijským vítězem, neboť jeho disciplína tradičně spoluuzavírá atletický program her.

Úvodním hodem ve finále Jan Železný překonal vlastní olympijský rekord z kvalifikace v Soulu 1988 a 89,66 metru mu s přehledem stačilo na první velké zlato v kariéře. Vyhrál ještě dvě následující olympiády v Atlantě a Sydney, ze Soulu měl stříbro. Třikrát byl mistrem světa.

Železný je dodnes světovým rekordmanem (98,48), jako ředitel vede každoročně ostravský mítink Zlatá tretra a trénuje české oštěpaře. Také jeho zásluhou drží tato disciplína naživu jinak vysychající medailovou žílu tuzemské atletiky.

Před třemi lety se přímo v oštěpařském sektoru na stadionu v Nymburce oženil se svou atletickou svěřenkyní Andreou Drápalovou.