Devatenáctiletý Letsile Tebogo získal před třemi dny zlato v běhu na 100 metrů na mistrovství světa juniorů v Cali. Obhájil tak triumf z loňského Nairobi, kde ovšem běžel v čase 10,22 sekundy. Ten teď vylepšil o 29 setin, přestože závěr trati vypustil a okázale oslavoval.

Botswaňan výkonem 9,91 o tři setiny posunul vlastní světový rekord v kategorii do 20 let z poloviny července. Tehdy v čase 9,94 opanoval rozběh na MS dospělých v Eugene, ale posléze vypadl v semifinále.

Juniorskými úspěchy udělal obrovskou radost fanouškům doma v Botswaně. Jihoafrické zemi, jež se díky rozvoji za poslední dekády zařadila mezi nejvyspělejší a nejbezpečnější země kontinentu.

Ani tak ale neměl Tebogo nikterak jednoduché dětství. Máma Seratiwa vychovávala Letsileho a jeho mladšího bratra coby samoživitelka, a tak přemýšlel už odmalička, jak rodině i sobě do budoucna pomoct po finanční stránce.

Tebogo začínal vedle běhání s fotbalem, ale i kvůli různým zraněním vysedával nejčastěji na lavičce. „Frustrovalo mě to, nebylo to pro mě dobré období. Proto jsem se rozhodl vrátit na dráhu,“ vysvětloval v rozhovorech poté, co ve světové atletice poprvé prorazil.

„Viděl jsem, že tímto způsobem budu schopný přinést jídlo na náš rodinný stůl,“ přidal další rozměr svého rozhodování.

Registroval atletické úspěchy svých krajanů olympioniků, půlkaře Nijela Amose (stříbrného z Londýna 2012) nebo čtvrtkaře Isaaca Makwaly. Pro Teboga se stali sportovní motivací.

„Zároveň jsem chtěl pro svou zemi nějakou změnu. Proto jsem se rozhodl pro kratší tratě než tihle kluci,“ poznamenal Tebogo. V osmnácti letech zaběhl vloni v srpnu národní rekord na stovce (10,11), letos se už třikrát dostal pod hranici deseti sekund.

A zatímco máma Seratiwa v Botswaně po vynikajícím výkonu syna na letošním MS juniorů přijímala gratulace ze všech stran a v práci dostala volno, aby mohla úspěch patřičně oslavit, Tebogo se v cíli omlouval.

Posledních dvacet metrů s roztaženýma rukama a ohlédnutím se dozadu mohli atletičtí fanoušci vnímat různě. Jako úsměvnou připomínku Usaina Bolta na olympiádě v Pekingu 2008, kde Jamajčan s vypuštěným finišem zaběhl čas 9,69, ale také jako znak jistého pohrdání soupeři.

„Omlouvám se. Mrzí mě, jestli to někoho pohoršilo,“ hlásil Afričan. „Ale chtěl jsem, aby si lidé doma závod užili, a také jsem chtěl připomenout, co udělal Bolt, protože je to můj vzor,“ pokračoval.

Jamajský fenomén dal „retweetnutím“ na sociální síti vědět, že výkon Teboga zaznamenal, a mladý Botswaňan pak odpovídal také na otázku, jak rychle by musel běžet, aby se s ním Bolt chtěl setkat osobně.

„Až překonám jeho světový rekord, myslím, že mě bude chtít rozhodně vidět,“ zubil se sebevědomě rodák z města Kanye, které leží nedaleko botswanské metropole Gaborone.

Boltův výkon 9,58 ze světového šampionátu v Berlíně před třinácti lety je sice ještě pořádně daleko, nicméně Tebogo je přesvědčený, že v případě stoprocentního finiše mohl už v Cali zaběhnout čas 9,80.

„Čekají mě další závody, takže jsem nechtěl jít na doraz. Ale tohle je v juniorech můj rok a chci tady nechat rekord pro další generace k překonání,“ tvrdil.

Ve čtvrtek přidal Tebogo na juniorském MS v Kolumbii stříbro v běhu na 200 metrů. Stejně jako vloni v Nairobi má tedy z kombinace nejkratších distancí první a druhé místo.

Na dvoustovce svedl naprosto vyrovnaný souboj s Izraelcem Blessingem Akawasim Afrifahem, oba prolétli cílem v čase 19,96 a zařadili se na třetí místo historických juniorských tabulek (Erriyon Knighton běžel letos v dubnu za 19,49 a Bolt před osmnácti lety za 19,93).

Až podle cílové fotografie byl Afrifah rychlejší o šest tisícin sekundy.

Tebogo však po těsné porážce nevypadal příliš zklamaně. „Byl to ten nejlepší závod, jaký jsem kdy běžel,“ hodnotil dokonce nadšeně.

V Anglii to dnes večer zase začne. Nový ročník Premier League je tady a o titul si to podle většiny odborníků znovu rozdají jen dva giganti a hegemoni posledních let: Manchester City Pepa Guardioly a Liverpool Jürgena Kloppa. Podívejte se na přehled příběhů, na které se můžete nejvíce těšit.

Vydra přestoupil do Burnley před čtyřmi lety z Derby jako nejlepší kanonýr druhé ligy, ale u „Clarets“ se střelecky trápil. Ofenzivní univerzál v 97 soutěžních utkáních vstřelil pouze 12 branek a neměl pevné místo v základní sestavě.

V uplynulém ročníku rodáka z Chotěboře trápily zdravotní problémy. V lednu podstoupil operaci tříselné kýly, v březnu si poranil loket a na konci dubna si zase přetrhl křížový vaz v koleně.

V Premier League stihl 22 zápasů, v nichž zaznamenal dva góly a tři asistence. Momentálně se zotavuje po chirurgickém zákroku.

„Chtěl bych se rozloučit s úžasnými fanoušky, kteří mě podporovali během mého angažmá v Burnley. Jsem šťastný, že jsem mohl zažít rodinnou atmosféru klubu, výborné spoluhráče a vynikající péči od doktorů a fyzioterapeutů, kteří mi pomohli se zraněním,“ napsal Vydra.

„Udělal jsem maximum, abych naplnil svůj potenciál, nebál jsem se riskovat zranění, i když mi končila smlouva. Takový prostě jsem, chtěl jsem pomoci klubu za každou cenu,“ doplnil bývalý hráč Jihlavy, Ostravy, Udine či Watfordu.

Od Burnley, které v létě začal trénovat bývalý belgický reprezentant Vincent Kompany, necítil velký zájem. „Jednání s klubem byla minimální. Dostal jsem jednu nabídku, kterou jsem nemohl přijmout. Klubu i fanouškům přeju skvělou sezonu a hodně štěstí,“ prohlásil Vydra.

„Včera jsem byl za svým skvělým chirurgem Andym Wiliamsem, jenž byl hodně spokojený s mou rekonvalescencí. Jde to lépe, než se čekalo, a bylo mi řečeno, že se brzy vrátím na hřiště,“ dodal fotbalista s 46 reprezentačními zápasy a sedmi góly.

Palacios postupoval ke slávistické brance, když mu domácí stoper Aiham Ousou čistě vypíchl míč. Argentinský hráč přes něj přepadl, sudí situaci vyhodnotil jako simulování a nejlepšího střelce Panathinaikosu v minulé ligové sezoně po druhé žluté kartě vyloučil.

Na zápase nebyl videorozhodčí. V nastavení první půle poslal Slavii v přesilovce do vedení Ivan Schranz a v 56. minutě zvýšil Moses Usor. To už hráli v deseti i Pražané po vyloučení Eduarda Santose.

„Výsledek 2:0 dává Slavii před odvetou náskok, který si zasloužila. Pomohla jí však do očí bijící chyba rozhodčího Buqueta, která zcela změnila obraz hry,“ uvedl server deníku I Kathimeriní.

„Palacios šel do protiútoku, byl čistě zastaven a upadl, aniž o cokoli žádal. K překvapení všech mu rozhodčí ukázal druhou žlutou kartu a vyloučil ho, čímž ´Zeleným´ způsobil neuvěřitelné podráždění. Následkem toho inkasovali a zkolabovali,“ dodal deník.

Podle médií měl sudí Buquet nechat hru po souboji Ousoua s Palaciosem plynout. „Patnáct minut noční můry pro Panathinaikos v Edenu. Rozhodčí ho svými verdikty odsoudil a rozhodujícím způsobem se podílel na výsledku. Vyloučení bylo vtipem a způsobilo hostům kolaps. Nepochopitelné rozhodnutí,“ uvedl deník To Vima.

„Trenér Panathinaikosu Jovanovič je ve svých prohlášeních vždy odměřený. Po zápase mluvil o převaze Slavie a jejím zaslouženém vítězství. K tomu však pomohlo Buquetovo nepředstavitelné rozhodnutí. Francouzský sudí objevil druhou žlutou kartu. Do té doby sice měla Slavia převahu, ale žádnou nebezpečnou šanci si před brankou nevytvořila,“ poznamenal deník Ta Nea.

Řeckým médiím je jasné, že Panathinaikosu se při návratu do pohárů po pěti letech vzdálil postup. Zároveň ale věří, že aténský klub bude v odvetě v lepší kondici než v Edenu, kde odehrál první soutěžní zápas sezony.

„Český tým vstoupí do odvety jako neochvějný favorit na postup. Jinou diskuzi bychom vedli, kdyby měl Panathinaikos k dispozici Palaciose a Verbiče, který nemůže být na soupisce pro kvalifikaci. Slavia není neporazitelný soupeř, pokud ´Zelení´ nebudou čelit nepostižitelnému rozhodčímu. Trenér by měl mít především zdravé všechny dostupné hráče,“ uvedl Ta Nea.

„Trenér po příletu mluvil o tom, že nic není hotové. Doufá, že bude mít hráče v lepší kondici. Vyhrát 3:0 určitě není jednoduché, ale zároveň ne nemožné. Slavia má několik kvalitních hráčů ve středu pole a v útoku, ale také mezery v obraně. Panathinaikos toho musí využít a rozhodně se Slavie nebát,“ napsal server sport24.gr.

Ligoví mistři z poslední sezony nejprve po dvou vítězstvích proti Helsinkám přešli přes druhé předkolo Ligy mistrů, zahájili českou ligu remízou v Teplicích a následně načali další evropský dvojzápas venkovním vítězstvím proti Šeriffu Tiraspol.

„Díky postupu přes Helsinky jsme ze sebe sejmuli ten největší tlak, protože evropské poháry chyběly v Plzni strašně dlouho. Na druhou stranu ani v náznaku nejsme uspokojeni, jsme pořád teprve na startu letošní evropské cesty,“ upozorňuje Horváth, který je v pozici asistenta pevnou součástí realizačního týmu Západočechů.

„Chceme dojít tak daleko, jak jen to půjde. Utkání v Teplicích nás dostatečně varovalo, že moderní fotbal nic neodpustí. A v Kišiněvu jsme si naopak dokázali, že stoprocentní koncentrace v kombinaci s poctivostí a taktickou kázní nese úspěch,“ doplňuje.

V Moldavsku porazili Plzeňané v bouřlivé atmosféře Šeriff 2:1, o postupu do play off Ligy mistrů se rozhodne v odvetě v následujícím týdnu.

„Čeká nás velmi náročný úkol. Soupeř potvrdil vysokou individuální kvalitu, chvílemi si dokázal vytvořit tlak i šance. Musím pochválit naše kluky za to, jak zodpovědně a kvalitně duel zvládli,“ vrací se sedmačtyřicetiletý pražský rodák k úternímu zápasu.

Kišiněv představoval pro pětinásobného ligového šampiona další z destinací, která se mu zúží na fotbalové zážitky. „To je úděl sportovních výjezdů. Letiště, hotel, stadion a zase zpět. Projezdil jsem takto celou Evropu, ale moc zážitků nad rámec samotných zápasů si člověk neodnese,“ krčí rameny.

„Samozřejmě jsem i z autobusu vnímal Koloseum v Římě, slavnou milánskou katedrálu nebo nádherné stavby v Barceloně, ale neměl jsem to nikdy nastaveno tak, že bych si dělal během výjezdů svůj cestovatelský ´bucket list´ a následně tato místa ve volnu objížděl. Koneckonců na to není čas ani po hráčské kariéře, lidé v mém okolí už si zvykli,“ směje se vyhlášený šprýmař.

V nabitém létě stihl zajet jen na pět dnů do Turecka: „Sezona byla dlouhá, příprava nutná a náročná. Ale po zisku titulu se člověk na hřiště vždy těší o něco více. Nechtěli jsme před novou sezonou vůbec nic podcenit a věřím, že se nám to povedlo.“

Dovolenkovou atmosféru si tak Horváth užil alespoň při tvorbě nové kampaně projektu Kopeme za fotbal, jehož je dlouholetým ambasadorem. V nabídce cestovních kanceláří se totiž aktuálně objevila mytická destinace Kopakabrána, která slibuje nevšední dovolenou s mnoha zážitky přímo za humny.

Kapela Yo Yo Band pro účely podpory amatérského fotbalu přezpívala svůj kultovní hit Jedem do Afriky do fotbalového rytmu tak, aby propojoval svět cestování s vesnickým fotbalem. A právě plzeňská legenda si střihla v klipu hlavní roli.

„O mně se ví, že se těmto věcem nebráním, baví mě. A letos mě to bavilo ještě o něco více, protože nápad s netradiční dovolenkovou destinací v podobě fotbalových hřišť se mi strašně líbí,“ culí se Horváth.

„Natáčení samozřejmě není po celou dobu taková sranda, jak by se mohlo zdát z finálního klipu, ale horko i veškeré čekání se díky skvělým lidem okolo dají vždycky strávit vesele,“ doplňuje.

Právě fotbal na nejnižší úrovni je pro vytíženého plzeňského trenéra jednou z forem odpočinku. „Jsem moc rád, že jsem se letos párkrát ke klandru s klobásou dostal. Na vesnickém fotbale mě fascinuje ta vášeň, nadšení, nefalšované emoce. A taky obrovsky pestrá paleta lidí, která se na každém zápase sejde. Pro mě je návštěva vesnických stadionů opravdovou dovolenou. Tak snad to bude platit pro tisíce fanoušků také v nové sezoně,“ přeje si.