Unikátní veteránská soutěž The Legends Team Cup přitáhla do amfiteátru v Pule bývalá světová esa tenisu. Lendl jako nehrající kapitán má v týmu vedle Štěpánka také Australana Lleytona Hewitta, Němce Tommyho Haase a Španěly Davida Ferrera a Juana Carlose Ferrera.

Oproti tomu Patu Cashovi naplnil lavičku Francouz Jo Wilfried Tsonga, Kypřan Marcos Baghdatis, Argentinec David Nalbandian, Španěl Tommy Robredo a Tomáš Berdych.

Akci rozehrál Štěpánek proti Baghdatisovi, ale rodák z Karviné první singlový zápas prohrál. Českému hráči se dařilo až v jeho oblíbené čtyřhře, kde v úterý po boku Haase přehráli duo Robredo, Nalbandian.

Poslední jmenovaný navíc dostal od Štěpánka při jedné z výměn tak ostrý halfvolej, že skončil v kotrmelcích na podavači míčů.

Lendlův tým po dvou dnech vede 6:3 na body. Dnes večer ale budou ve hře tři body za každý vyhraný zápas podobně, jako tomu je v Laver Cupu. 

Adam Židlický (Česko)

Zatímco Marek Židlický byl dlouholetým pilířem obrany českého národního týmu, jeho sedmnáctiletý syn Adam hraje v útoku. Minulou sezonu strávil v kanadském mužstvu Kitchener Rangers v juniorské Ontario Hockey League (OHL).

S hokejem začínal v Kladně, nicméně následně vyrůstal v zámoří. Přesto reprezentuje rodné Česko. „Cítím se tady doma,“ říkal loni v rozhovoru pro web Hokej.cz. „V útoku to víc rozehrávám, rozdávám přihrávky. Sbírám spíš asistence než góly,“ popisoval svou hru.

Na turnaji v Kanadě už skóroval v zápase s Finy (4:3 na nájezdy). Češi pak porazili také Němce 7:2 a k postupu do semifinále potřebují v posledním utkání skupiny (dnes v 19:00) neprohrát s USA v základní hrací době.

Židlický senior odehrál za dospělou reprezentaci 110 zápasů. Pár měsíců po narození Adama v roce 2005 s ní vyhrál mistrovství světa ve Vídni. Získal ještě bronz na olympiádě v Turíně 2006 a MS 2011 v Bratislavě.

V NHL oblékl zadák se šikovnýma rukama a ofenzivním myšlením dres Nashvillu, Minnesoty, New Jersey, Detroitu a New Yorku Islanders. V součtu s play off nastoupil k bezmála 900 utkáním v nejlepší lize světa.

Aktuálně se s českou dvacítkou v Edmontonu, nedaleko od dějiště Hlinka Gretzky Cupu, chystá na odložené MS jakožto asistent hlavního trenéra Radima Rulíka.

Elizabeth Mandliková míří mezi tenisovou špičku. V pondělí si jednadvacetiletá tenistka reprezentující Spojené státy americké konečně připsala důležitý kariérní milník.

V San Jose zvládla kvalifikaci a v prvním kole porazila zkušenou krajanku, 33. hráčku světa Alison Riskeovou-Amritrajovou. Zaznamenala tím úplně první výhru na okruhu WTA.

Je zase o krok blíž svým dlouhodobým odvážným snům: vyhrávat grandslamy a být světovou jedničkou.

Cesta to není jednoduchá a umetená. Slavné jméno, které si navíc kvůli nepřechýlené americké variantě s Hanou Mandlíkovou tenisoví fanoušci často vůbec nespojují, samo o sobě pochopitelně nezmůže nic.

Mandliková se ale díky kalifornskému úspěchu premiérově podívá do elitní dvoustovky. To už je jisté. Největší turnaje už bude mít na dosah, stejně jako možnost dalšího, rychlejšího progresu směrem k výšinám.

Hráčka, které říkají zkráceně Eli, češtině velmi dobře rozumí, s mluvením je to horší. V rozhovorech přiznává, že doma na Floridě rodina hovoří výhradně anglicky. Rodina s extra silným tenisovým DNA. Elizabethino dvojče, Mark, je rovněž tenistou, byť zatím ne tolik úspěšným. ATP ho aktuálně ani neeviduje ve světovém žebříčku.

Čtyřnásobná grandslamová šampionka Hana Mandlíková je však minimálně pro svou dceru hlavním tenisovým vzorem.

„Jsem fanouškem tenisu celý život a seznam těch, kteří mě ovlivnili, je hodně dlouhý. Nejvíc ale určitě vzhlížím ke své mamce. Ona je můj největší podporovatel a fanoušek, je členkou Síně slávy a dokázala toho strašně moc. Takže chci tvrdě makat, aby na mě byla hrdá,“ uvedla mladá tenistka nedávno pro Digitaljournal.com.

Dnes šedesátiletá Mandlíková zářila v osmdesátých letech. V roce 1980 ovládla Australian Open, následující sezonu přidala triumf na Roland Garros. Trofej z US Open třímala v rukou v roce 1985 a v sedmaosmdesátém podruhé slavila v Melbourne. Dostala se i do dvou wimbledonských finále a na žebříčku byla nejvýše světovou trojkou.

Skvělou kariéru končila už v roce 1990 v pouhých osmadvaceti letech, to už měla i australské občanství. Žila i s Janou Novotnou v belgických Antverpách a nakonec zakotvila v ryze tenisovém prostředí na Floridě. Právě tam, konkrétně v Boca Raton, se jí v roce 2001 narodila dvojčata.

Zápasy svých dětí hodně prožívá. „Někdy se na to nemůžu dívat,“ popisovala před lety.

K faktu, že její děti už reprezentují USA, v roce 2017 poznamenala: „Když se na to podíváte celosvětově, je to v podstatě jedno. V Americe se narodily. Kdyby se narodily v Česku, tak hrají za ně. Já jsem pořád vlastenec a na Česko nedám dopustit. Když ale celý rok cestujete, máte celosvětový nadhled.“

Z Elizabeth teď musí mít pořádnou radost. Dcera zazářila už na začátku roku, kdy v Brazílii vyhrála dva turnaje kategorie ITF. Nyní formu potvrdila v San Jose, kde ve druhém kole sehraje svůj doposud největší duel.

Vyzve v něm velkou favoritku, světovou čtyřku Paulu Badosaovou ze Španělska.

„Moje výsledkové cíle pro budoucnost zahrnují účast na všech grandslamech, pak grandslamové tituly a post světové jedničky,“ připomněla v květnu tohoto roku, že dětské sny ji neopouští ani po dosažení americké plnoletosti.

„Co se týče krátkodobých cílů, chci prostě neustále krok po kroku zlepšovat svůj tenis i svou mysl. Nejdůležitější pro mě je udržet si tu samou intenzitu a vnitřní zapálení pro tenhle sport,“ prohlásila.

Mentální bulimie patří mezi poruchy příjmu potravy, při níž nemocný trpí záchvaty přejídání, po nichž následují deprese a pocit viny. Marcela Joglová by o tom mohla vyprávět: se zákeřným psychickým onemocněním bojovala celou řadu let.

„Dlouhou dobu mě držela v poutech. Potácela jsem se v začarovaném kruhu zvracení, lhaní mým nejbližším a výčitek, že jsem to nedokázala ukočírovat,“ říká atletka, která minulý týden oslavila pětatřicáté narozeniny.

Jídlo se pro ni stalo středobodem života. Nemyslela na nic jiného, než co by si dala, plánovala vhodné momenty, kdy bude doma sama a bude se moct „spustit“. 

Poprvé se začala svou hmotností trápit v půlce deváté třídy základní školy. Závažné problémy odstartovalo na první pohled banální rýpnutí spolužáka, který se nepříliš lichotivě zmínil o jejím pozadí. „Hodně jsem sportovala, nemyslím, že bych byla nějak obézní. Ale kluci v té době občas mají nejapné poznámky a jeden z nich, který se mi líbil, jen tak z legrace řekl, že mi trochu roste zadek,“ vzpomíná Joglová.

Tehdy dospívající dívka si vzala poznámku až moc osobně a ne jako pokus o vtip. A co hůř: za dva týdny v televizi zhlédla drama o sportovkyni, která si zvracením udržovala požadovanou váhu. „I přes dobrý konec měl film ošklivý průběh, přesto mě to neodradilo. Naopak jsem si ho vyložila jako řešení problému, že mi v uvozovkách roste zadek. Zkusila jsem to jednou, jídlo šlo ven, váha dolů. Velmi rychle to bylo vidět a já k tomu sahala častěji a častěji. Nejdřív občasně, ale pak se z toho stala každodenní rutina,“ popisuje začátek příběhu, jehož celou verzi si můžete přečíst ZDE.

Jako teenagerka dokázala při svých atacích spořádat kvanta jídla. Slané střídala sladkým a ještě jednou dokola. Nevyhýbala se ani těm nejméně zdravým potravinám. Za jeden den dokázala sníst deset rohlíků, celou bábovku, půl kila špekáčků, k tomu velký kelímek vlašského salátu, dvě tabulky čokolády, plechovku slazeného mléka a jako součást dezertu pár koláčků.

„Jídlo v žaludku mně ale zároveň hrozně vadilo. Ve chvíli, kdy jsem něco snědla, jsem pocítila výčitky, cítila jsem, že tam něco je, dostala jsem strach, že přiberu, takže jsem musela jít na záchod to vyhodit,“ říká.

Za laskominy utrácela celé své kapesné, a když peníze došly, zoufalá v obchodě sáhla po nějaké drobnosti, aniž by ji zaplatila. „Stydím se za to, ale byla jsem na tom tak, že jsem si nemohla pomoct. V Plánici mě dokonce jedna paní přistihla, dokonce to byla naše známá. Ale byla dobrá, vzala si mě stranou, řešila to bokem.“

Své problémy před svými blízkými skrývala půl roku, až o prázdninách na konci základní školy se svěřila matce. Události pak nabraly rychlý spád: nejdříve léčba v plzeňské nemocnici, další prázdniny strávila v Motole. Na pražské klinice přísný režim vydržela, týden po propuštění ale už znovu zvracela. „Byla jsem na sebe hrozně naštvaná. Vyběhla jsem do kopce a křičela,“ přiznává.

Během dalšího studia na gymnáziu se lehce srovnala, pomáhala jí v tom i atletika, ke které ji přivedli školní trenéři. Další zlověstné období ale nastalo s maturitou a nástupem na vysokou školu. Její problémy pak vygradovaly v momentě, kdy si našla nového přítele.

„Byl hrozně hodný, pozitivní, přátelský, jeho rodina krásně fungovala. Jako v nějakém filmu, dokonce jsem si myslela, že mě balamutí. Tím, že jsem u něj bydlela, se o mě mohl moc hezky starat, snažil se mi situaci ulehčovat. Nicméně to došlo k tomu, že se moje problémy urychlily, začala jsem žít bezstarostně, chaoticky. Byla jsem negativní, nevěděla jsem, co se sebou. Vůbec jsem netušila, jak z toho ven,“ vzpomíná Joglová.

Stalo se, co muselo: její partner obtíže registroval čím dál víc, jednou ji při zvracení dokonce přistihl. „Položil mi nůž na krk, abych se sebrala. Jedna moje spolužačka, která měla také problémy s příjmem potravy, mě odkázala na odbornou pomoc, tak jsem se dostala k jedné paní doktorce. S ní jsme léčbu řešili krůček po krůčku, trvalo to půl roku.“  

Při skupinových terapiích jí hodně pomáhaly osudy ostatních pacientů, v některých příbězích viděla ten svůj. Největší peklo prožila v roce 2016, o rok později zase začala běhat. Její život dostal nový smysl, nový řád.

A zázračně rychle se dostavily i úspěchy. V roce 2019 obsadila v maratonu na MS v Dauhá 20. místo, předloni se kvalifikovala na olympijské hry do Tokia. V ten samý rok zaběhla třetí nejrychlejší maraton v historii České republiky.

Dosud poslední vítězný zápas zažila Martincová shodou okolností také proti čínské hráčce Čang Šuaj v pátek 10. června ve čtvrtfinále na trávě v Nottinghamu. Od té doby nasbírala pět porážek v řadě.

Ani v americké metropoli nezačala proti Wang Sin-jü vůbec dobře a v úvodním setu schytala za necelou půlhodinu kanára.

Také do druhé sady vstoupila ztraceným podáním, ale pak obrala o servis poprvé také soupeřku a vyrovnaný set dovedla k výhře 6:4. Stejným poměrem skončilo i třetí dějství, přestože to byla znovu Martincová, kdo jako první přišel o servis.

Po dvou hodinách a sedmi minutách slavila Češka vítězství 0:6, 6:4, 6:4 a v osmifinále vyzve bývalou světovou jedničku Viktorii Azarenkovou z Běloruska. Turnajová čtyřka si v prvním kole poradila s Ukrajinkou Dajanou Jastremskou 6:4, 6:0.

Martincová je ve Washingtonu jedinou českou zástupkyní ve dvouhře.

Tenisový turnaj mužů v Los Cabos v Mexiku (tvrdý povrch, dotace 808.770 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Berankis (Lit.) – Halys (9-Fr.) 7:6 (7:1), 7:5, Hijikata (Austr.) – Pacheco (Mex.) 6:3, 4:0 skreč, Čchun Hsin Tseng (Tchaj-wan) – Chappell (USA) 6:4, 6:4, Purcell (Austr.) – Laaksonen (Švýc.) 6:3, 3:6, 6:4.

Tenisový turnaj mužů a žen ve Washingtonu (tvrdý povrch):

Muži (2,108.110 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Popyrin (Austr.) – Tung-Lin Wu (Tchaj-wan) 3:3 skreč, M. Ymer (Švéd.) – Murray (Brit.) 7:6 (10:8), 4:6, 6:1, Draper (Brit.) – Kozlov (USA) 7:5, 6:2, Mannarino (Fr.) – Klahn (USA) 6:2, 6:4, Paire (Fr.) – Gojowczyk (Něm.) 7:5, 6:4, Nišioka (Jap.) – Brooksby (USA) 6:4, 6:3, Eubanks (USA) – Bonzi (Fr.) 3:6, 6:3, 7:5, Korda (USA) – Ivaška (Běl.) 6:4, 7:6 (7:5), Ruusuvuori (Fin.) – McDonald (USA) 1:6, 6:4, 6:4, Sock (USA) – Goffin (Belg.) 7:6 (7:4), 6:4.

2. kolo: Rubljov (1-Rus.) – Draper (Brit.) 6:4, 6:2, Evans (16-Brit.) – Edmund (Brit.) 6:1, 6:2.

Ženy (251.750 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Martincová (ČR) – Wang Sin-jü (Čína) 0:6, 6:4, 6:4, Azarenková (4-Běl.) – Jastremská (Ukr.) 6:4, 6:0, Samsonovová (Rus.) – Mertensová (5-Belg.) 7:6 (7:4), 6:4, Kanepiová (6-Est.) – Minnenová (Belg.) 6:3, 6:3, Vekičová (Chorv.) – Šarífová (7-Eg.) 6:4, 6:1, Petkovicová (Něm.) – Tausonová (8-Dán.) 6:2, 6:2, Ču Lin (Čína) – Dartová (Brit.) 6:4, 6:3, Marinová (Kan.) – V. Williamsová (USA) 4:6, 6:1, 6:4, Kalinská (Rus.) – Brengleová (USA) 6:3, 6:0, Tomljanovicová (Austr.) – Stephensová (USA) 6:1, 6:4.

Tenisový turnaj žen v San Jose (tvrdý povrch, dotace 757.900 dolarů):

Dvouhra – 1. kolo: Kasatkinová (7-Rus.) – Rybakinová (Kaz.) 1:6, 6:2, 6:0, Townsendová (USA) – Sandersová (Austr.) 6:1, 6:4, Keysová (USA) – Čang Šuaj (Čína) 6:4, 6:2, Mandliková – Riskeová (obě USA) 6:3, 6:3, Dolehideová – Dayová (obě USA) 7:6 (7:5), 6:4.

Tenisový challenger Svijany Open v Liberci (antuka, dotace 45.730 eur):

Dvouhra – 1. kolo: Lehečka (1-ČR) – Kuhn (Něm.) 6:2, 6:1, Macháč (4-ČR) – Ofner (Rak.) 7:6 (7:3), 6:3, Kopřiva (7-ČR) – Ajdukovič (Chorv.) 6:2, 6:1, Paulson (ČR) – Krutych (Ukr.) 6:3, 6:7 (10:12), 6:4, Álvarez (Šp.) – Siniakov (ČR) 6:4, 6:3, Marozsán (Maď.) – Vrbenský (ČR) 6:1, 6:1, Roca (Šp.) – Forejtek (ČR) 6:2, 6:2, Sačko (Ukr.) – Nouza (ČR) 7:6 (7:4), 6:4.