„Zapomněla si snad Arizona sehnat prověřeného brankáře pro NHL?“ ptal se v říjnu bývalý gólman a nyní analytik Mike McKenna. Brankoviště Coyotes tehdy stejně jako jiní experti zařadil na poslední místo v lize.

V půlce prosince však svůj žebříček aktualizoval a Arizonu vytáhl ze dna až na 16. místo, tedy do ligového průměru. Pouze dva týmy udělaly větší skok vzhůru.

Důvodem vzletu jsou výkony 26letého Vejmelky, který zasáhl do 23 z 31 zápasů mužstva. „Je to nejlepší brankář NHL, o kterém jste neslyšeli. Ve svém druhém roce v Severní Americe se pořádně rozjel, ale protože Coyotes jsou tak špatný tým, moc lidí o tom neví,“ napsal McKenna.

V Arizoně není Vejmelka moc na očích. Coyotes zůstávají podle časopisu Forbes nejméně hodnotným klubem zámořské ligy a momentálně při čekání na možnou výstavbu nové arény nastupují v univerzitní hale, která s pětitisícovou kapacitou zapadá spíš do české extraligy.

Vejmelka příliš nevyčnívá ani v hlavních brankářských statistikách. Se slušnou, ale ne ohromující úspěšností zákroků 90,8 procent a s průměrem obdržených branek 3,19 je daleko od nejlepší desítky.

Jenže chytá za propustnou defenzivou Coyotes. Za 60 minut hry na něj v průměru míří skoro 35 střel. Z gólmanů, kteří chytali alespoň v polovině zápasů svého mančaftu, čelí větší kanonádě jen John Gibson z Anaheimu.

„Karel Vejmelka, nebo spíš Karel Veznelka, je hlavním důvodem, proč Arizona není beznadějně poslední,“ napsal před časem web The Athletic. Brankářovo jméno zkomolil s odkazem na Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana soutěže.

Ne že by Vejmelka byl žhavým favoritem na prestižní cenu, ale ve druhé třetině základní části patří k širšímu okruhu kandidátů.

Důvodem je pokročilá statistika, která zkoumá, kolik toho brankáři chytili „navíc“. Určuje se to podle kvality střel, například jejich vzdálenosti od brány.

Vejmelka zde patří k ligové špičce. Od konce listopadu se drží v elitní pětce, v jednu chvíli dokonce vedl. Momentálně je třetí za Linusem Ullmarkem z Bostonu a Iljou Sorokinem z Islanders. Díky Vejmelkovi dostala Arizona o 15,7 gólu méně, než podle statistického modelu měla.

To Vejmelkův náhradník Connor Ingram nic „navíc“ nechytil, naopak inkasoval zhruba sedm gólů nad plán. Že se mu moc nedaří, dokazuje i procentuální úspěšnost zákroků 87,5.

Nyní se řeší, jestli Vejmelka u slaboučkých Coyotes zůstane, nebo před březnovou uzávěrkou přestupů přejde k ambicióznější konkurenci.

„Nevím, jestli se ho někdo snaží přivést, a nejsem si jistý, jestli by Arizona s výměnou souhlasila, ale kdybych byl v kůži klubu, který potřebuje pořádného brankáře, Vejmelka by mě určitě zajímal, protože má fantastický rok,“ zamyslel se například Elliotte Friedman ze stanice Sportsnet. „Pár lidí už mi říkalo to samé.“

Čím je pro vás sedmá příčka v této anketě?

Mým dalším sportovním úspěchem. Když jsem se před šesti lety vešel do desítky nejlepších českých sportovců, tak asi leckdo kroutil hlavou, jak do elitní společnosti mohl proklouznout nějaký lezec. Jenže sportovní lezení se úžasně rozšířilo a možná i díky mně zajímá stále více lidí. Jsem proto moc rád, že tento nádherný sport už není žádným otloukánkem.

Čeho si z letošních úspěchů nejvíc ceníte?

Jsem pyšný na to, že se mi na mistrovství Evropy v Mnichově podařilo ve velké konkurenci obhájit prvenství v disciplíně obtížnost a sbírku zkompletovat dalšími dvěma medailemi. V Moravském krasu jsem pak zdolal druhou nejtěžší cestu na světě a v Macoše jako první přelezl nejstrmější český převis.

To jste se tam nějak protlačil mezi turistickými výpravami?

Kdepak, musel jsem čekat do tří hodin odpoledne, kdy výpravy odcházejí, protože část klenby vede nad turistickým chodníčkem. O této akci jsem uvažovat už tři roky, vždyť Macochu mám půl hodiny od domova a teprve letos to vyšlo. Nebylo to však vůbec jednoduché, protože jednotlivcům se tam sportovní lezení povoluje pouze pětkrát v roce a ještě k tomu musí aspoň trochu mrznout.

Překvapilo vás tam něco?

Hlavně kvalita skály, která není rozbitá. Bylo to těžké, ale zároveň i kvalitní lezení s dobrodružnou příchutí. Rád bych se tam znovu vrátil a vymyslel další zajímavé cesty. Už jako kluk jsem si dělal seznamy nejtěžších cest v Moravském krasu a poblíž mého rodného Brna jsem jich našel hodně.

Mají podobný program se stěnami i skalami i vaši největší soupeři?

Moji velkou vášní jsou stále jak umělé stěny, tak i svět skal. Vím, že hodně mých soupeřů na skály nikdy nelezlo. Přitom jsem přesvědčený, že mně skály v technice lezení hodně pomohly.

Jaká atmosféra provází vaše vystoupení?

Různá, ale aspoň dvě letošní stojí za připomenutí. Krásná byla na šampionátu v Mnichově a skvělá divácká kulisa mě potěšila v Chamonix, kde umělou stěnu postavili na náměstí s výhledem na Mont Blanc.

A radost z letošní sezony vám opravdu nic nezkazilo?

Se smíšenými pocity jsem se vracel z norského Flatangeru. Vydal jsem se tam s Rakušanem Jakobem Schubertem, s kterým jsme v závodech konkurenti, ale jinak parťáci. Lákají nás tam skály s nejvyšší obtížností a chtěli jsme tak naplnit Projekt Big. Byli jsme hodně blízko ke splnění našeho záměru, ale déšť nám to neumožnil. Příští rok se tam chceme vrátit a věřím, že pokud nám to počasí dovolí, tak svého cíle dosáhneme.

Máte už představu, jak by měla vypadat vaše příprava na příští rok?

Její základ bude na umělé stěně v kombinaci s několika závody a lezením po skalách. Mám výhodu, že po zkušenostech se dokážu poměrně rychle změnit ze skalního lezce na lezce po umělé stěně. Jinak o motivaci mám ve dvou případech v předolympijském roce postaráno.

Můžete ji prozradit?

V květnu se v Praze na Letné uskuteční závod Světového poháru a bude to vůbec poprvé, co se na domácí půdě představím v soubojích se světovou konkurencí. Snad přijde i hodně diváků, takže se moc těším. Navíc Praha jako pořadatel této soutěže bude výjimkou, protože v převážné většině se Světový pohár v hlavních městech nekoná.

A druhý motiv?

Tím je srpnové mistrovství světa v Bernu, které je okořeněno kvalifikací na olympijské hry. V kombinaci, což je součet bodů za umístění v několika discíplinách, tři nejlepší lezci získají vstupenku do Paříže, což je můj cíl.

Český lyžař na svém facebookovém profilu uvedl, že si v levém koleně přetrhl přední zkřížený vaz. Nyní čeká na operaci. Při tomto typu zranění obvykle následuje několikaměsíční rehabilitace, pro Krýzla tím pádem prakticky skončila sezona.

Pro šestatřicetiletého českého reprezentanta je úraz velkou ránou. „V jednu chvíli si užíváte lyžování jako nikdy dřív a víte, že můžete ukázat, že jste pořád rychlý (především v obřím slalomu – na tom jsme letos opravdu tvrdě makali), ale pak uslyšíte křupnutí (ACL – přední zkřížený vaz) a všechno je v ten moment pryč,“ napsal ve svém příspěvku na sociální síti. „Teď čekám na operaci. A už mi ty branky chybějí!“ dodal.

Krýzl v neděli upadl po pár brankách prvního kola, zůstal ležet na sjezdovce a nedokázal se postavit. Závod byl na několik minut přerušen, než se Krýzl za pomoci záchranářů vsedě posunul mimo trať. Byl to jeho teprve druhý start v aktuálním ročníku SP. Po olympijské sezoně v létě zvažoval konec kariéry, ale nakonec se i díky tehdy dobrému zdraví rozhodl pokračovat. Nyní ho čeká dlouhá lyžařská pauza.

Krýzl má za sebou tři účasti na olympijských hrách, pod pěti kruhy debutoval už v Turíně 2006. V dlouhé kariéře se několikrát vážně zranil. Kvůli úrazu kolena na poslední chvíli přišel například o účast na ZOH v roce 2018.

Sedmatřicetiletý kanonýr by měl dva a půl roku hrát a ve zbytku působit jako ambasador země při snaze o získání pořadatelství mistrovství světa 2030 spolu s Egyptem a Řeckem.

Pětinásobný držitel Zlatého míče by jako hráč vydělal astronomickou částku 200 milionů eur (přes 4,8 miliardy korun) za sezonu. V roli ambasadora by jeho plat dokonce ještě vzrostl. Aby si an-Nasr jeho monstrózní plat mohl dovolit, propustil by tři hráče.

„Rádi bychom ho přivedli do naší ligy. Chceme překvapit podpisy vícero špičkových hráčů z celého světa. Jako svaz bychom byli víc než spokojení,“ uvedl předseda saúdskoarabského svazu (SAFF) Jásir Misihál.

Informace o Ronaldově dohodě s an-Nasr se objevily už v průběhy nedávno skončeného světového šampionátu v Kataru. Nejlepší reprezentační střelec všech dob to ale popřel.

Mistr Evropy z roku 2016 skončil v listopadu v Manchesteru United, jehož vedení i trenéra Erika ten Haga předtím zkritizoval v televizním rozhovoru. Nabídku ze Saúdské Arábie od tehdy nejmenovaného klubu obdržel už v létě, ale rozhodl se pokračovat na Old Trafford. V anglickém týmu ale vypadl ze základní sestavy a měl rozepře s Ten Hagem. Do Manchesteru se Ronaldo loni vrátil po 12 letech, mezitím hrál za Real Madrid a Juventus.

Hvězdnému útočníkovi se nedařilo ani na MS v Kataru. V úvodním duelu se sice díky gólu do sítě Ghany stal prvním hráčem v dějinách, který skóroval na pěti světových šampionátech, další střelecký zápis už ale nepřidal. Nyní již bývalý reprezentační trenér Fernando Santos ho po hodině hry třetího zápasu s Koreou vystřídal, což hvězdný hráč nelibě nesl. Santosovi se Ronaldova podrážděná reakce nelíbila, podle jeho slov si ale situaci vyříkali.

Proti Švýcarsku přesto Ronaldo poprvé od roku 2008 chyběl v základní sestavě na velkém turnaji, podle kouče z taktických důvodů. Do neúspěšného čtvrtfinále proti Maroku zasáhl rovněž až ve druhé půli. Po vyřazení Portugalska se začal individuálně připravovat v tréninkovém centru Realu Madrid.

An-Nasr je devítinásobným mistrem Saúdské Arábie, v 90. letech minulého století ho krátce vedl i Dušan Uhrin starší. Tým trénuje Francouz Rudi Garcia, bývalý kouč AS Řím, Lyonu nebo Marseille. V kádru jsou kolumbijský brankář David Ospina, který dříve chytal za Arsenal a Neapol, bývalý záložník Bayernu Mnichov Brazilec Luiz Gustavo či kapitán kamerunské reprezentace Vincent Aboubakar.

Francie si navzdory porážce ve finále polepšila na třetí pozici. Česká reprezentace si oproti říjnovému vydání pohoršila o tři místa a je 38. Žebříček dnes na svém webu zveřejnila FIFA.

Argentina ovládla světový šampionát potřetí v historii po letech 1978 a 1986. Do turnaje v Kataru vstoupila překvapivou porážkou 1:2 od Saúdské Arábie, ale poté už nezaváhala.

K triumfu ji sedmi góly dotáhl Lionel Messi. Pětatřicetiletý útočník Paris St. Germain byl jako první hráč v dějinách podruhé vyhlášen nejlepším hráčem MS. V nedělním finále se trefil dvakrát, navíc nezaváhal ani ve vítězném penaltovém rozstřelu.

Argentina nyní ztrácí 2,39 bodu na Brazílii, která žebříček vede od března. „Kanárci“ na MS vypadli ve čtvrtfinále po penaltách s pozdějšími držiteli bronzu Chorvaty. Pětinásobní světoví šampioni naposledy turnaj ovládli v roce 2002.

Ze druhé na čtvrtou příčku klesla Belgie. Obhájce bronzu vypadl v Kataru už ve skupině. Páté místo udržela Anglie, jež ve čtvrtfinále nestačila na Francii.

Na šesté místo se posunuli Nizozemci a na sedmé Chorvati. Největší překvapení uplynulého MS Maroko, které čtvrtým místem vybojovalo nejlepší výsledek afrického týmu v historii, poskočilo z 22. pozice na jedenáctou. Zatímco Argentina si oproti předchozímu žebříčku polepšila o 64,50 bodu, Maroko dokonce o 108,85.

Čeští fotbalisté si pohoršili o 1,60 bodu. Svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého sehráli v listopadu dva přípravné duely. Nejprve doma zdolali 5:0 Faerské ostrovy, s nimiž se utkají v kvalifikaci o Euro 2024, a následně prohráli v Turecku 1:2.

Příští podobu žebříčku zveřejní FIFA na jaře.